Zasvěcování srdce

29.08.2023

Líbí se mi autorovo upřímnost a pochopit básně pro mne nebylo obtížné. Bohužel mne autor ale nezaujal natolik, jak je prezentován, přesto se mi líbily poslední stránky části Tuberkulóza. Je zde vidět síla Jiřího Wolkera a jeho neoblomnost, také dopisy své lásce, kde jí píše, že to nemá smysl. O autorovi to mnoho vypovídá jako o člověku.

27.01.2020

Je načase, poslušen Výzvy 2020, abych vložil knihu do přečtených. I když do ní budu nahlížet stále, protože Wolkera mám rád a protože k tomu je určena. Speciálně Balada o námořníku je moje, tak říkajíc, kultovní. Už od školních let jsem ji četl tolikrát, že ji znám celou nazpaměť „...bez konce širé moře je...“ Je to balada o věrnosti, zradě a odčinění -
„...Nad mořem maják - věrný pes
vln střeží bludný kruh,
je v jeho věži Mikuláš
a s Mikulášem Bůh.“
Ze sbírky Těžká hodina, která je nejvíc naplněna tzv proletářskou poezií, je asi nejznámější Balada o očích topičových:
„Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:
Ženo má, - ženo má,
neplač!"
Z mnoha básní, především balad, je cítit básníkovo tušení blízkého konce – Balada z nemocnice, Horečka zelené oči má, Umírající:
„Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny…

...Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je...“.

Není to zrovna veselé čtení, ale autorova práce s jazykem, zvláště
v lyrických pasážích je úžasná.
Kniha je prokládána ukázkami tvorby Wolkerových současníků a úryvky z korespondence
s některými z nich a uzavírá ji Epitaf, který si Wolker napsal:
„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.“