Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330539/bmid_zaverka-aneb-ztizena-moznost-happy--oNd-330539.jpg
3
122
122
Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu - o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu „na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává fotografem.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem po prvním čtení odložila nedočtenou a opět díky ČV se naštěstí nyní k četbě vrátila. U pana Urbana je asi člověk většinou překvapen- nikdy si moc nemůže být jistý, co se mu otevře s novou knihou - někdy naprosto ohromí, někdy vyděsí a mnohdy naprosto převálcuje možná jsem se neuměla prve naladit na knihu ale jsem moc spokojená, že si ke mně opět našla cestu. Tentokrát jsem jí slupla jedním dechem a moc jsem si to užila - přes to, že se zpočátku jeví jako tuctový příběh, rozhodně tomu tak není! Paráda! Jenom mne trochu zklamaly fotografie - příběh tak úžasně naladí a foto na mne působí naprosto tuctově a to je veliká škoda - určitě se dalo s tak krásnýma očima vykouzlit mnohem více - asi tam chyběl Matěj.
Nádherný milostný příběh. Tečka. Cvak. Jsem nadšená a spokojená. Krásné propojení rozvíjejícího vztahu dvou lidí a procesu vzniku uměleckých fotek. Celé to provází erotické napětí, schválně prodlužované, aby mohlo být umělecky co nejdéle zachyceno. Umělec má strach narušit to křehké krásno, než vypukne láska. Je napínavé čekat, jestli to dopadne, jak má.
Plně souhlasím s komentářem nefernefer, přesně vystihuje moje pocity po přečtení této Urbanovy knihy. A připojuji se i ke komentáři Alef.
Ano žádné temno, žádná dekadence, jak jsme u autora zvyklí, přesto to bylo zajímavé čtení, i když nejsem vysloveně cílová skupina.
Ohodnotit některé Urbanovy knihy je skutečně výzva. Závěrka je moderní, aktuální, čtenářsky přístupná a na Urbana velmi "ztišená" - možná až moc, ale vlastně i to může být příjemnou změnou. A výborné dva epilogy.
Hned po přečtení se mi to nechtělo hodnotit, protože jsem byla zklamaná a nechtěla jsem autorovi křivdit, je to jeden z mých oblíbenců. Po čase zjišťuji, že si to skoro nepamatuju a že mě toto téma a kniha celá minula. Miloš Urban má mnoho poloh - noir romány pro mě dokonalé, Urbo Kune zajímavé a něčím fascinující, Praga Piccola vynikající, mnohovrstevnatá atd, ale Závěrka u mě nic... Plytká je to pravé slovo.
Rychlejší tempo posledních kapitol novelce Miloše Urbana svědčí. Pro milovníky fotografování o hvězdu až dvě více, jinak vcelku povedený, i když běžný příběh dvou mladých lidí, kteří pro lásku k řemeslu málem přijdou o to nejcennější. Happy-end se nakonec ... ;-)
Fotografovat nebo skutečně žít? Celou knížkou nás provází touha být co nejviditelnější a nejúspěšnější na sociálních sítích.
Naprosto úžasná kniha. Užila jsem si ji od začátku do konce. Oceňuji jak autor psychologicky popsal komplikovaný vztah a také otevřený dramatický konec.
Od knihy z knihobudky jsem moc nečekal, takže docela překvapení:) Čtivé, bavilo mě to, málo nudných pasáží a jelikož také občas fotím holky - podnětné s tím zase začít;)
Souhlasím z hodnocením Davida Macháčka na obalu knihy:ZÁVĚRKA se mi líbila od začátku do konce.
Dvě nebo tři zaškobrtnutí, ale jinak přečtěteno za jeden prodloužený večer - nemohl jsem se odtrhnout :-) Postavy realistické i trochu ujeté, zakončení zajímavé, ale už krapet moc přitažené.
No nebylo to špatné, ležela jsem v posteli s nemocí,tak jsem to přečetla rychle. Trochu mě vadilo moc "fotografických" detailů. Možná dám ještě někdy autorovi šanci s jinou knihou.
Před tímto románem mě hodně lidí varovalo. Prý je neskutečně špatný a navíc má jít (podle mnohých) o nejhorší Urbanovu knihu. Nemůžu souhlasit. Ano, postavy jsou nesympatické - ale o to víc realistické. Já teda nechci číst jen o postavách, které si bezmezně zamiluji. Musím je mít rád, ale s výhradami, právě ty nutí čtenáře knihu nejen konzumovat, ale trochu i prožít... Dlouhé popisy fotografických postupů? Nevím, nijak závratně dlouhé (a tím ani rušivé) mi zkrátka nepřipadaly. Navíc je to kniha o fotografovi a fotografování - kdyby vypravěč neukázal, že rozumí řemeslu, výsledek by byl neupřímný a plochý... Popisy fungování PR agentury? Co je na nich špatného? Nebyly nezáživné, nebyly nadbytečné, souvisely s dějem... Možná mám potřebu příliš tuhle knihu bránit, protože vlastně moc nerozumím, co na ní mnohým tak vadí... Ale ano, pokud vám vadí vše, co jsem tu popsal (a co se Závěrce obvykle často vyčítá) a pokusil se to obhájit, možná nejste cílová skupina (ovšem kdo je tady cílová skupina? snad čtenář, jemuž nevadí koketování s červenou knihovnou, ale pozor - jen koketování, protože Závěrka není žádná plytká lovestory, ač se tak trochu tváří - a to mě na ní možná bavilo nejvíc, to mimikri bourané právě podivností a onou nesympatičností postav). Urban opustil svůj zvláštní svět bizarností a vykročil projednou jiným směrem. Já jsem spokojený.
Knížka se četla lehce a rychle. I sem si autor vpašoval drobnou konspirační situaci. Postavy bych určitě neoznačila jako vyloženě nesympatické, byly trochu divné, řekla bych, že poplatné dnešní době.
Bylo to jiné kafe, než na co jsme u MU zvyklí, ale špatné to určitě nebylo.
Uf. Nesympatické postavy by člověk ještě zkousnul neb to asi byl záměr. Dlouhé popisy fotografických postupů a zařízení, před kterými má smrtelník asi padnout na zadek, pasáže o firmě a PR, které nikoho nezajímají, červená-knihovna-hadr popisy focení polonahých holek. Jako o čem že to jako bylo? Interní vtípky typu “Matěj poslal svůj text do Arga, ale nějaký blbec Urban mu to vrátil” no comment. Respekt všem, kdo píšou a jsou schopni napsat knihu, tady mi ale smysl poněkud uniká...
Tohle je těžké hodnotit. Chápu, že Urban už nechce být mysteriózní, ačkoliv přesně tohle se mi na něm líbilo a udělalo z něj mého milovaného autora. Změna je asi třeba. A píše pořád dobře, kniha se čte lehce, rychle ubíhá. Jenže ve mně nezanechala vůbec nic. Postavy byly trochu na pěst, prostředí korporátu a PR povrchní děs, příběh tuctový. Kdo ví, třeba záměrně, ale já radši něco, na co hned druhý den poté nezapomenu...
Nezáživné, neuvěřitelné, nesympatičtí "hrdinové", laciné, povrchní, rádoby tajemné, nudné, totéž fotky tj. obyčejné, jakože umělecké atd.
Nebavilo mě to, dočetla jsem v naději na překvapení, zajímavý závěr, ale čekala jsem marně.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kdyby pod knížkou nebyl podepsaný Miloš Urban, neuhodla bych, že to je jeho dílo. A to ho mám načteného slušně. Špatné to nebylo, ale nejsem fotografka, modelka a ani neholduju volné morálce. Téma mě tudíž trochu míjí. Pokud to celé mělo být o lásce, tak bych s tím happy-endem byla lehce na rozpacích...