Zazi v metru
Raymond Queneau
Nejznámější próza originálního francouzského spisovatele, vyvíjejícího se spolu s moderními literárními směry, představuje dvanáctiletou dívku Zazi, zvyklou pohybovat se v otrlém prostředí. Je svou matkou dána na tři dny podochranu strýce do Paříže a touží především spatřit metro, kde se zrovna naneštěstí stávkuje. Její příhody se strýcem i bez něho, když se sama vydává metro obhlédnout, vynikají situační komikou, crazy stylem sršících nápadů,využitých i jazykově, aby tak byla realizována Queneauova programová tendence vytvořit řeč novou ani ne tak slovníkem, jako syntaxí a vzhledem.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1969 , Mladá frontaOriginální název:
Zazie dans le métro, 1959
více info...
Přidat komentář
"Do kuželu světla pouliční lampy vletěl komár. Chtěl se ohřát, než bude nabodávat další oběti. Podařilo se mu to. Jeho spálené tělo padalo pomalu na žlutý asfalt." Crazy příběh, top práce s jazykem a humor téměř vianovský - skvělá kombinace. Malá Zazi s neodolatelným slovníkem na návštěvě v Paříži u strýčka-tanečnice s půvaby, touha po metru a dětské stárnutí. A "gdototutaxmrdí?". Mimochodem, doporučuji vydání z roku 2010, ilustrace Chrudoše Valouška mu velmi sluší.
Je to klasika, je to skvele, je to ujete... a samotna Zazie je proste bozi!! zatimco strejda je Omosesual ;)))
Vazne mne vubec neprekvapuji negativni recenze nize...neni to dukaz nekvality, ale naopak nepochopeni ctenaru, lepe receno Ctenarek ;) Je to dobre jako pivo, whisky a doudnik dohromady...ale vysvetlujte to zenske ;))
Presto vas holky vsechny milujeme..nekdo musi se o vas postarat v te intelektualni pustine zvane Bohemia!!
Od knihy jsem očekávala hlavně humor. Toho mi ale bohužel moc nepřinesla, navíc mi postava Zazi byla neskutečně protivná. Spíše mne zaujaly vztahy mezi ostatními postavami, které - jak se mi zdálo - ukrývaly mnohem víc, než bylo přímo řečeno a nějakou chvíli jsem strávila přemýšlením, jaké postavy vlastně jsou a co k sobě navzájem cítí.
Více než příběh mne snad zaujala lingvistická stránka, která musela být pro překladatele celkem výzva. Ještě jsem se v žádné knize nesetkala s podobným způsobem zpracování jazyka.
Svojská knižka, ktorá si možno nenájde cestu ku každému. Ku mne si napríklad tak úplne nenašla. Čo sa mi však páčilo, boli krásne hrátky so slovíčkami a slovenským jazykom vďaka prekladu pána Hečka. Tiež sa (aspoň zo začiatku) vyskytovali v príbehu aj milé a úsmevné momenty. Inak mi však tento bláznivý a pojašený typ humoru nesadol.
Ako napísala Zuzana Mojžišová "Zazin predĺžený parížsky víkend je taká bláznivá road movie v kruhu".
Zazi jsem dostala jako dárek k Vánocům. Vůbec nic jsem o knížce nevěděla a nečekala. Bylo mi řečeno, že jse to má být vtipné.
No, nebylo. Zazi je zpovykanej, rozmazlenej fracek, který mě štval od samého začátku. Štval mě tak moc, že jsem měla ji chytit a dát jí pár výchovných.
Za celou knihu jsem se nezasmála ani jednou. Jestli tohle má být lingvistický poklad, tak je asi na jiném místě, kde jsem kopala.
Isteže, je to vec vkusu, ale takto som si jednu z údajne "najvtipnejších kníh modernej francúzskej literatúry" nepredstavovala. Nepresvedčil ma ani dej, ani "slovná zásoba" hlavnej postavičky a spol.
kniha pre lingvistických fajnšmekrov, ktorí majú radi hru so slovom...a samozrejme aj filologickým, keby ste porovnávali s francúzskym originálom, musím niekedy vyskúšať :-)
Pro majitele dřívějších vydání: nejnovější (2010) je rozšířeno o nově objevenou, dosud nepřeloženou kapitolu.
Zazi se chce stát učitelkou, „aby mohla nasírat malý smrady“.
Autorovy další knížky
1985 | Stylistická cvičení |
2010 | Zazi v metru |
2011 | Modré květy |
2006 | Na svatého Dyndy |
2003 | Svízel |
Zběsilá Zazina jízda za hranici reality mě rozveselila, což nebyla zásluha jenom téhle hubaté holky v texaskách, ale i ostatních svérázných postaviček - Zazi je sice titulní postava, ale překvapivě dost kapitol se bez ní úplně obejde. Logické myšlení jsem si hned po pár stránkách odložil a tak jsem neřešil, jestli by Zazi potřebovala pár výchovných (to určitě ano) a nebo jestli situace a rozhovory odpovídají chování postav v reálném světě (to určitě ne).
Alespoň jednu větu musím věnovat i jazyku, ty novotvary a netradiční použití slov, to pro mě bylo jedno velké čtenářské potěšení a já jenom žasnu nad tím, jací jsou na světě kreativní lidé - a tím myslím autora i překladatele (v mém vydání Zdeněk Přibyl) skoro rovným dílem.
Kdybych podobných knížek měl číst dvacet do roka, tak by mě to asi brzy přestalo bavit, ale jednou za čas je osvěžující se přesunout od non-fiction knih a různých pochmurných románů k něčemu takto bláznivému, jako byla tahle surreálná jízda Paříží. Nejenže jsem se mnohokrát smál nahlas, ale navíc ve mě čtení Zazi v metru vyvolalo velmi příjemný pocit, který ve mně jistě ještě chvilku zůstane.
Takže, Zazi, kolik těm Tvým srandám dáme hvězdiček? "Nodoprdele, Strejdomíro, fšechpět!"