Zazi v metru
Raymond Queneau
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66893/bmid_zazi-v-metru-KnH-66893.jpg
4
160
160
Nejznámější próza originálního francouzského spisovatele, vyvíjejícího se spolu s moderními literárními směry, představuje dvanáctiletou dívku Zazi, zvyklou pohybovat se v otrlém prostředí. Je svou matkou dána na tři dny podochranu strýce do Paříže a touží především spatřit metro, kde se zrovna naneštěstí stávkuje. Její příhody se strýcem i bez něho, když se sama vydává metro obhlédnout, vynikají situační komikou, crazy stylem sršících nápadů,využitých i jazykově, aby tak byla realizována Queneauova programová tendence vytvořit řeč novou ani ne tak slovníkem, jako syntaxí a vzhledem.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1969 , Mladá frontaOriginální název:
Zazie dans le métro, 1959
více info...
Přidat komentář
Jestli tohle je jedna z nejvtipnějších francouzských próz vůbec, tak to je docela smutný. Jasně, humor je subjektivní záležitost a pohrávání si s literárním jazykem bylo fajn, ale pro mě to jako rádoby "humoristický" celek vážně nefungovalo. Není to vtipné, prostě jen divně ujeté. Pokud někdy budu mít tu sebemrskačskou tendenci dát si zase Queneaua (pravděpodobně nikoli), asi radši zase zvolím Modré květy - sice jde také o divnodílo, ale aspoň to neuráží můj "vytříbený" čtenářský jemnocit.
Kdybych to četla jako klasickou knížku nevím, jestli by se mi to líbilo. Poslechla jsem si, jako audioknihu na ČRo a celkový přednes a zpracování bylo natolik skvělé, že i když je příběh bizardní, až ujetý, dobře jsem se bavila, místy i od srdce zasmála, a nakonec chvíli i litovala, že není příběh delší :-)
Holt, někdy opravdu stačí přijímat to se stejnou nadsázkou, s jakou pravděpodobně byl příběh napsán (a to, troufám si říct, obzvlášť Francouzi opravdu umí) a může z toho být, bez hořkosti, úsměvný prožitek ;-)
Zábavné, absurdní, bizarní, místy trochu perverzní, balancující na hraně toho, co se dá ještě unést. Příběh v podstatě skoro o ničem, jen takový skoro nahodilý sled extrémně praštěných náhod na malé pouti Paříží, ale nejednou vyloudila (skoro pohoršený) úsměv na tváři.
Nečetla, ale poslouchala na ČRo. Nepřišlo mi to bohužel vůbec vtipné.
Tak s tímto autorem jsem si tedy do noty nepadla. Třeba mu dám ještě v budoucnu šanci, ale tentokrát nedočteno. Zazi mi nepřišla vtipná, ale spíš jako nevychovaný spratek.....
Tuto hříčku mám rád od gymnaziálních let. Je to takové trošku crazy, ale když se řekne Paříž, tak mi skočí tento titul a když Berlín, tak My děti ze stanice zoo. Je to nějak asi i propojené vzhledem k tomu "provozu". Nějak prostě ikonické tituly pro ta města. Je fajn to teď poslouchat v Rozhlase.
Bom dia, literární rodino.
Konečně jsem se dostal k této knížce z francouzského undergroundu, tedy metra. Lidi mají divný záliby a frantíci především, tahle mladá chce třeba jezdit metrem. Nevím, co ji k tomu vede. To nemá kolo? Nebo moped? U nás na vesnici měl každej kolo. Kde jsou ty časy, kdy bylo tak dobře! Všichni měli kolo, práci, brambory, já bych to zase zavedl místo toho tik taku! Copak se měl někdo špatně?
Každopádně, v Paříži je stávka metra, takže Zazie má smůlu. Místo toho chodí po městě a jelikož má ještě času dost na to, aby se z ní stala modelka nebo Amélie z Mrdmartru, otravuje lidi a všem říká, že jsou debilové. Voceňuji, dobrej swag. Dřív než řekneš ratatují se z toho stane kovbojka jak s Luďkem Sobotou, která se tlačí ke konci skrz lingvistické smyky, které též voceňuji. Taky voceňuji třeba rychlovarné konvice. Ale to s touto knihou moc nesouvisí.
7/10
Asi jsme si s panem Queneauem nesedli. Rozumím tomu, že jde o rozvernost, v podstatě koktejl situací, bezúčelné poflakování po Paříži a k tomu jazykové vykreslení lidu obecného, a tak to i beru - ale ta nezávaznost, bezobsažnost jako princip, ta samoúčelná hra, která navíc ani od nikud nikam nevede a hlavní fór spočívající v tom, že se nakonec to, co se má stát, se nestane - to mi přišlo jako ztráta životního času, který jsem této knize věnoval. Ani mě to nepobavilo, jen to tak zabublalo nad hladinou a rozčeřilo vánkem vodu na rybníce a to bylo všechno. Asi jsem po Dostojevského Běsech, které jsem prožil a nechal se jimi usmýkat, hledal něco odlehčeného, ale ne tak plytce povrchního, jako je toto. Možná autorovi křivdím, ale o životě mi neřekl skoro nic. (Jen, že ta hlavní holčička by měla dostat pár za vyučenou.) A pak si myslím, že je základní problém skryt v překladu - zda Metro je míněno skutečně metro jako dopravní prostředek, nebo jako zkrácený výraz pro metropoli, tedy Paříž. Zřejmě to má v tomto textu oba významy, ale přeložit to Zazi v metru je podle mne omyl.
"Bando darebáků, toste ještě u vás provozovali lidožroutsví, cucali morek z kostí nepřátel rozsekanejch do jitrnic, když už naši předkové, křížoví rytíři, si pekli bifteky s pomfritkama, a to dokonce eště dřív než Parmentier brambory vůbec vobjevil, nemluvě vo jelitu v zelenejch fazůlkách, coste se nikgdy nezmohli ani padělat!"
Jo tak toto si myslí Francouzi o naší slovanské kuchyni... Tak to mnohé vysvětluje :)
Zazi je prostě "hustá" :).
"Doprdele, dospěláci." dodala Zazi slušně :))
Po přečtení Stylistických cvičení, což bylo labůžo, se obávám, že teď budu trochu měřit dvojím METREM.
Ze začátku se to četlo fakticky dost ztuha a byl jsem pln obav, kor když už na druhé matka Zazi svěřovala do péče její strýce s komentářem "Můžu ti věřit? Rozumíš, nechci, aby se nechala znásilnit celou rodinou" .
Von ten francouzskej humor je vcelku svéráznej, ale docela mi to sedlo.
Postavy byly živé, osobité, brilantní! A z toho lze odvodit, že z rozhovorů většinou vytanulo taky dost skvostnějších chvil. Jen samotná Zazi byla taková maková. Nebo takhle, ona ta její bezuzdná osobnost dělá své, ale po stopadesáté odpovědi "doprdele *to slovo, co ňákej jedinec řekl v minulé větě*" už vám to decentně leze krkem.
Jazykově je to teprve specifická záležitost. Vyloženě jsem z toho uchvácen nebyl, neboť polovina z těch skvostů byl v podstatě fonetickej přepis, což z toho dělá trochu krkolomnější čtení, ale budiž. I tak jazykově dílo opulentní. Snad nejbáječnější mi přišly ty dva fragmenty z původní verze románů, tam byl vidět pravá experimentalita Queneaua!
" Jeho tvář nyní jevila pochybnou transparentnost medúzy na mělčině."
Na konci už se to četlo fakticky kalupem a lebedil jsem si. Všechna čest překladateli, já sotva přeložím papír na polovinu, natož tohlenc.
A tady ještě pár hutnějších chvil, nebo prostě to, co se člověkoj vryje do paměti:
"A co vyváděl s bombama, ten váš pařez? Chytal je do náruče, aby nevybouchly?"
"V čem to spočívá?" opáčil. ,,Tak třeba ve vyhazovaní smetí."
Popadl chlapa za límec, vytáhl ho na chodbu a shodil ho do nižších krajin."
Humoristický román se specifickým francouzským vtipem.
Pohodové, vtipné a trochu pábitelské počtení.
Po přečtení jsem shlédla i film ze šedesátých let, ve kterém strýčka Gabriela bravurně ztvárnil Philippe Noirete s noblesou sobě vlastní.
Samozřejmě opět kniha lepší než film, ostatně jako vždy... /úsměv/
Tohoto autora jsem zaregistroval velmi náhodně, ale okamžitě mě zlákal název jeho knihy.
Věděl jsem, že Queneau je velký jazykový experimentátor, ale děj jsem si představoval jinak.
Nicméně narozdíl od mnohých jsem knihu začal již během četby zbožňovat! Přiznávám, že místy jsou jazykové pokusy rušivé, ale určitě to s nimi není celkově přehnáno.
Postavy s mnoha vlastnostmi, osudy a tužbami, které autor nerozepisuje i atmosféra neskutečně měnícího se období, v kterém se kniha odehrává, obojí autor vystihuje a... skládá do fantaskního, bláznivého, přitom procítěného příběhu.
V neposlední řadě musím zmínit, že ačkoliv francouzsky rozumím jako samouk-posluchač minimálně, filmová verze v originálu mě nadchla nejen vtipem a totožností s knižní verzí, ale především uměleckým zpracováním. I když komu se tato kniha nelíbila chápu, že film jen stěží ocení.
Pro mě se stal Raymond Queneau druhým nejoblíbenějším autorem a tato kniha jeho snad nejlepší.
Takýto typ textu nie je veru pre mňa. Tá jedna hviezdička je skôr za Hečkov zručný preklad ako za literárny, či dokonca filologický počin pána Queneaua.
Zazi v metru jsem četl ve vlaku a obavám se, že tím kniha velmi trpěla. Taktéž jsem ji četl v anglickém jazyce, takže musím bohužel konstatovat, že by bylo lepší, kdyby Zazi zůstala v metru.
Na tuhle klasiku od pana, kteryho neumím skloňovat, jsem se docela těšil. Ale na druhou stranu se v zimě taky každej rok těším na léto a pak když k tomu dojde, tak mi je vedro a celý je to na hovno. Tak nějak k tomu teď taky přišel pan Queneau. Nominativ by mi šel, Peči 1 - gramatika 0.
6/10, má mnohem lepší věci teda. Proberte se lidičky! Nebo začnu psát slovo lidičky častejc!
Vůbec mě to nebavilo, nevím, čemu se tam někdo může smát, já jsem nic k smíchu nenašla, asi jsem to nepochopila, ale nebudu se snažit to pochopit, tuto knihu už nikdy neotevřu.
Omg, vůbec jsem nepochopila:
- proč jsem si z poličky vybrala zrovna tohle
- proč jsem to dočetla
- proč byla Zazi takový fracek
- ty závorky (gesto) a (pomlčka) atd. - jako pochopila, ale proč? tohle hraní s jazykem mě neba. ani "jaxemáš" místo "jak se máš".
Překlad p. Přibyla nemá chybu (hledají se jeho dědici), překlad druhého překladatela (jen nově zařazené kapitolky z metra) nestojí za nic.
Nemám ráda, když se mluví sprostě. Ale tady: začetla jsem se a bavila se, usmívala jsem se a smála.
Fakt boží.
Citát:
"Kouxes ven? Ne. Taxekoukni."
"Taxtaře nevypadáte."
Zběsilá Zazina jízda za hranici reality mě rozveselila, což nebyla zásluha jenom téhle hubaté holky v texaskách, ale i ostatních svérázných postaviček - Zazi je sice titulní postava, ale překvapivě dost kapitol se bez ní úplně obejde. Logické myšlení jsem si hned po pár stránkách odložil a tak jsem neřešil, jestli by Zazi potřebovala pár výchovných (to určitě ano) a nebo jestli situace a rozhovory odpovídají chování postav v reálném světě (to určitě ne).
Alespoň jednu větu musím věnovat i jazyku, ty novotvary a netradiční použití slov, to pro mě bylo jedno velké čtenářské potěšení a já jenom žasnu nad tím, jací jsou na světě kreativní lidé - a tím myslím autora i překladatele (v mém vydání Zdeněk Přibyl) skoro rovným dílem.
Kdybych podobných knížek měl číst dvacet do roka, tak by mě to asi brzy přestalo bavit, ale jednou za čas je osvěžující se přesunout od non-fiction knih a různých pochmurných románů k něčemu takto bláznivému, jako byla tahle surreálná jízda Paříží. Nejenže jsem se mnohokrát smál nahlas, ale navíc ve mě čtení Zazi v metru vyvolalo velmi příjemný pocit, který ve mně jistě ještě chvilku zůstane.
Takže, Zazi, kolik těm Tvým srandám dáme hvězdiček? "Nodoprdele, Strejdomíro, fšechpět!"
Štítky knihy
zfilmováno surrealismus francouzská literatura Paříž underground
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stylistická cvičení |
| 2010 |  Zazi v metru |
| 2011 | Modré květy |
| 2006 | Na svatého Dyndy |
| 2003 | Svízel |
Nazdar loupežníci,
ta Zazi je teda drzá nestydatá koketa a možná je i trochu hloupoučká. Ale jak říkal jeden kamarád, to bude tím, z jaký je rodiny. Podle toho, jestli jste sviňák nebo fízl, čekáte, jak se to vyvine. Jenže ono si to prostě jen tak frčí a najednou je konec. I když je to vlastně o ničem, bude mi Paříž, co má válku ještě v krátkodobý paměti a život v ní je jako na divadle, doprdele chybět.