Zbabělí hrdinové
Simona Bohatá
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520510/bmid_zbabeli-hrdinove-Nqt-520510.jpeg
4
48
48
Každý jsme viníkem vlastního života. Každý vztah může skončit nevěrou, každé sousedství bláznivým sporem, každý sen o úspěchu krachem. A příliš nezáleží na tom, jak moc se manželé na začátku milovali, kde trčí kořeny nekonečných žabomyších válek a kolik má kdo skutečného talentu. Simona Bohatá přichází s knihou povídek, v níž rozehrává osudy svých hrdinů nemilosrdně, ale přesto s nadhledem a porozuměním, jako by navzdory času stále posedávala na starém klepadle mezi činžáky. Zbabělí hrdinové tu totiž budou vždycky, protože jsme to my sami, kteří klopýtáme přes kořeny vlastních pochyb, nedostatečností a kupodivu i občasných hrdinství. Není slovo „osud“ jen milosrdnou omluvou pro naše slabosti?... celý text
Přidat komentář
Povídky miluju. Příběhy dvou postav v příbězích bylo příjemným zpestřením. Některé "osudy" mě bavily hodně, někdy jsem se ztrácela a některé postavy mi prostě nepřišly dost uvěřitelné. Nejvíc se mi líbila povídka Jako v Nuslích. Další povídky jsou takové "meh", nenadchnou, neurazí... průměr.
Od autorky jsem již četla Všichni jsou trapný (líbilo), a ráda si přečtu i její další tvorbu.
Smutné příběhy. Styl výpravění mi moc neseděl. Člověk se trochu přenese do atmosféry příběhu a už to končí a hned jinam. Takové uspěchané. Soukupová, ani Dvořáková to není, i když tam cítím literární inspiraci. Nic moc, nooo.
Další povídky. Moje první Bohatá. Vůbec ne špatný, jedou na vlně syrových životů lidi odvedle, a protože má každej příběh různý úhly pohledu, vezmeme vždy k jedné povídce dva. To mě hodně baví.
Simonu Bohatou mám rád.Četl jsem od ní všechny knihy a její styl mě hodně baví..Tahle kniha pro mě ale byla trochu překvapení,způsob psaní je jiný,blíž k Dvořákové nebo Hanišové..Nicméně, i když z toho není cítit poetika uzavřených dvorů a pavlačí,pořád je to hodně dobře napsané, takové krátké depresivní šlehy. Autorka tentokrát zabrousila do hlubších vod a popasovala se s tím zatraceně dobře.
Autorka mě velmi baví, ať už píše povídky či delší útvary. Klikař Beny mě svého času uchvátil, zde okouzlení pokračuje. Navzdory tomu, že v jádru všech příběhů je hořkost a postavy odpovídají názvu. Koneckonců, odvaha žít je zaklad - ale ne každý ji má...
Není to růžový, není to učesaný, je to často dost nedůstojný... a přece luxusní čtení.
Styl Simony Bohaté mě naprosto uchvátil. Kam se hrabou ty současný hvězdy, tohle jsou povídky z opravdového života.
Povídky mám velmi ráda. Tyhle, kde máme možnost číst každou z nich ze dvou úhlů, byly právě pro tuto zajímavost skvělé. Jistě, jak už název trochu napovídá, není to čtení o inspirativních lidech a vtipných situacích, ale já jsem nadmíru spokojená. Baví mě o obsahu přemýšlet i trochu více, ptát se "proč" a "kdyby". Pro mě nový objev v osobě paní autorky.
Několik příběhů nám odvypráví dva vypravěči. Na jeden příběh můžeme pohlédnout ze dvou stran. Tato možnost je rozhodně zajímavá. Často vidíte, že je jedna situace vnímána rozdílně. V některých povídkách mi ale toto dvojí vyprávění přišlo zbytečné.
Všechny odehrané události jsou spíše pochmurné. Vypravěči se do nepříjemných situací dostali jen kvůli sobě a svému chování. V životě se mohli rozhodnout několikrát jinak, ale neudělali to. Většina povídek je z běžného života, takže třeba v některé z nich najdete někoho ze svého okolí.
Povídky nejsou dlouhé, čtou se svižně a příběhy se odehrávají za dob socialismu. Osobně bych zmínku o tom uvítala v anotaci. Nejvíce mě zaujala povídka "Slunce v úplňku".
Povídky hodnotím průměrně, jelikož mi asi úplně nesedly. Rozhodně ale mají své čtenáře (troufám si říct, že starší než já).
povídky o zpackaných partnerských vztazích, nenávisti v rodině či mezi sousedy, závisti, pokrytectví a lakotě; formálně je nápad dvojího vypravěče jednoho příběhu nosný, ale autorkou zde nevyužitý - očekávám, že druhý pohled by měl být konfrontační, relativizující, problematizovat první hledisko, vnášet do příběhu překvapení a náhlým obratem ho pointovat, tady se tak neděje bohužel ani v jedné povídce: druhá postava příběh jen dovypráví a nedostane možnost se ospravedlnit (spíše jen potvrzuje to špatné, co na ni nakydala postava hovořící první)
všiml jsem si, že do srabu, v němž se "zbabělí hrdinové" nacházejí, se bez výjimky dostali sami, vlastním přičiněním, a kdyby chtěli, mohou vše změnit, chtěla tím autorka cíleně něco naznačit?
líbil se mi příběh dědka, který "sbírá" věci a plní jimi svůj byt, zejména s těmi rukavicemi... hmm, ale garantují vám, že dospělý, manuálně pracující muž by dámskou háčkovanou rukavičku na ruku určitě nenatáhl
Sbírka povídek obsahuje 9 povídek, ve kterých se vždy k dané situaci vyjadřují 2 postavy. Je to zajímavý způsob nahlédnutí do příběhu. Na mě nejvíc zapůsobila hned ta první povídka Slunce v úplňku.
Povídky se mi líbily. Není to žádné náročné čtení. Nápad, kdy má každá povídka dvě části, každá vypravěná z pohledu někoho jiného, je přesně to, co dělá tuto sbírku zajímavou. Osudy hrdinů jednotlivých příběhů jsou vcelku všední, ale možná právě tím mi byla knížka sympatická. Životní paradoxy jsou zde lehce úsměvné, i když sami protagonisté se za břicho rozhodně nepopadají.
Štítky knihy
české povídkyAutorovy další knížky
| 2021 |  Klikař Beny |
| 2019 |  Všichni sou trapný |
| 2017 | Máňa a my druzí |
| 2023 | Zbabělí hrdinové |
Některé povídky slabší, jiné lepší. Povídky psané pohledem dvou lidí, tím se kniha stává zajímavá.