Zbav nás od zlého
Věra Fojtová
Příběh z jihomoravské vesnice padesátých let minulého století. Počáteční euforie obyvatel opadla a zůstala jen tvrdá realita. Na jaře je ve starém lomu nalezena mrtvola muže ve značném stupni rozkladu. Později je identifikována jako místní Pavel Kuna, jehož náhlé zmizení pokládali vesničané za odchod. Nebyl by ostatně první ani poslední. Určit příčinu smrti je obtížné, proto zní konečný verdikt jako nešťastná náhoda. Karel Bednář, bývalý četník, který se vzhledem k politické situaci v zemi rozhodl od četnictva odejít a věnovat se hospodářství, má však o tom, že se jednalo o nešťastnou náhodu, značné pochybnosti…... celý text
Přidat komentář
Dobrá kniha. Jen mi někdy neseděly věty stylisticky. Jinak rozhodně zajímavé, "obyčejné" příběhy. I když se takových a podobných udály stovky, kniha stojí za přečtení. :-)
Tato kniha se mi líbila víc než předchozí díl Odpusť nám jejich viny. Jsem ráda, že se zde šťastně uzavřel příběh Kateřiny. Jen ten konec byl hodně useknutý. Ale vlastně se to jmenuje Zbav nás od zlého a to se stalo...
Pěkně vykreslená atmosféra vesnice padesátých let. Soukolí zvůle a bezpráví začíná drtit sedláky ve jménu socialismu a "pokroku". Postupně se podvolují, jeden po druhém. Do toho smrt nepříliš oblíbeného místního občana...
Výborně napsáno, děj a osudy hlavních postav čtenáře vtáhnou. O to více mrzí jediné, ale zásadní mínus knihy: je příliš krátká, závěr neukončuje příběh smysluplně. Že by bylo v plánu pokračování?
Souhlasím moc detektivka to není, spíš příběh. Pokaždé, když čtu něco podobného pozastavuje se nad tím, jak někdo může tvrdit, že za totality bylo lépe....
Jsem na rozpacích. Kniha se četla dobře, ale.. Rozhodně bych netvrdila, že je to detektivka a ten konec mi přišel až moc useknutý.. Vůbec tam ta zápletka s mrtvolou nemusela být a víc rozepsat návrat Martina z vězení.. Takových příběhů teď vychází plno a tento byl čtivý, jen ten konec bylo zklamání.
Mrzí mě, že tu není možnost dát 3,5 hvězdy.
Nebylo to úplně blbý, ale přišlo mi, že anotace na příběh moc nepasuje a vlastně láká na něco úplně jinýho, než čtenář ve finále dostane. Tolik příjmení na písmeno B byl teda taky dost úlet, pletly se mi mezi sebou slušně. Mezery vidím taky v části popisující minulost rodin, nebylo moc jasné, co se odehrává před a co po odchodu do pohraničí.
Jinak dobrý. Nejvíc jsem si užívala povedených jazyk, svižné dialogy a uvěřitelné postavy. Získal si mě popis stavu JZD v 50. letech, o tom se v beletrii moc nepíše, plus teda téma kolektivizace.
Období 1948 až 1953 byly nejhorší léta komunismu.Příběh je právě zasazen do této chmurné doby.Kniha se čte svižně a na konci se mění na detektivku.
Jo kniha se mi líbila a doporučuji ji.
Mě se příběh líbil. Na téma 50. léta jsem četla více knížek a tahle patří k tomu lepšímu. Doba to byla hrozná, knížka je však čtivá, postavy uvěřitelné. Nemám co vytknout.
Řekla bych takový lepší průměr. Na poměrně malém rozsahu se představuje značné množství postav, které tím pádem nemají možnost pořádně rozvinout své příběhy, hodně událostí ve vsi je sotva naťuknutých, což mi přišlo jako škoda. Popis násilné kolektivizace a "hospodaření" JZD v pohraničí vypadá drsně, ale myslím, že skutečnost byla ještě mnohem horší. Jinak je kniha velmi čtivá, děj ubíhá rychle.
Tak původně jsem čekala něco trochu jiného, ale zmínek o zavádějící anotaci tu už je dost, tak to nemá cenu rozmazávat.
A vcelku musím říct, že mi to ani nevadilo, zaujalo mě to i bez toho. Jen jak už tu také zaznělo, ten konec byl dost utnutý, člověk by si rád o postavách ještě chvíli četl.
Na autorku jsem narazila čirou náhodou. Příběh s lehkým detektivním náznakem. Atmosféra vykreslena velmi syrově.
50. léta na vesnici jižní Moravy. Atmosféra velmi dobře vykreslená, postavy také. Bohužel závěr mi přišel zrychlený. Škoda.
Trochu mi bylo při čtení úzko. Jan Werich řekl "kde blb, tam nebezpečno". A co teprve, když ten blb je navíc zbabělec, zloděj, chamtivec....když je schopen udávat, škodit. Ještě že je v tomto příběhu víc dobrých, poctivých lidí, kterým čtenář fandí, o které se bojí. Je dobře, že taková kniha vyšla. A je dobře, že žijeme v časech, kdy toto je už jen strašně smutnou historií.
Smutný příběh z poválečných let. Člověk by řekl, že po válce musí být už jen dobře. Ale bylo jen někomu.
Výhrada vychází z obálky, jež opět potvrzuje jak jsou často zavádějící. Kdo je píše?
„Škodná - Pavel Kuna, donašeč ... netrvá dlouho a je ve starém lomu nalezen mrtvý.“ (obálka) Pokud někdo z těchto údajů čeká zápletku na straně 167 z 230 tak fajn, jinak ji důvtipný čtenář objeví o dost dříve a se smrtí nesouvisí.
„Výjimečný příběh zrady, pomsty a přátelství.“ (obálka) Až tak výjimečný není, je reálný, k postavám si vytvoříte vztah brzy a většině přejete, ať jejich osud není špatný. Doufáte, i když víte, že komunisti přinesli jen zkázu, za nelidskou cenu, na léta a léta. Činy z 50.let 20.století našich dějin jsou deprimující, stydět by se za ně měl každý soudný Čech, ale hlavně bychom se z nich měli poučit!!
Tato kniha by se měla zařadit do četby každé generace, je sice mírná vzhledem ke skutečnostem, přesto nabízí reálnou představu o naší stále diskutované minulosti. Češi dost rychle (stačí rok dva) zapomínají, a co hůř omlouvají v lepším světle něco, co bylo spláceno odvahou, bojem za pravdu, bolestí, ne-li krví. Stačí jakékoliv zprávy i dnes. Citace šité i pro dobu CV19.... Jak jen jsme nepoučitelní!!
CITACE
Ještě dva roky po válce vypadalo všechno nadějně, ale stačil jeden únorový den a všechno se změnilo od základů. A dál se měnilo spíš k horšímu. Měnil se nejenom styl práce, ale hlavně lidé okolo. Doba, kdy se mohli spoléhat jeden na druhého byla dávno pryč. Místo důvěry pracovní vztahy rozbředly od podlézavosti až k patolízalství vůči nadřízeným, a často dostoupaly až k tomu poslednímu, opatrnosti a nedůvěře k druhým, kdy si člověk nebyl jistý s kým právě mluví. Ostražitost byla na místě. Udávat se nemá, ale hlásit se musí, bylo heslo pro mnohé heslem nejenom pro přežití, ale i k získání pracovního postupu a výhod.
„Vysvětlil jsem přece dost jasně, že je potřeba mu rozbít hubu … my je musíme získat na svoji stranu. Za každou cenu!“ A bouchl do stolu, aby dodal svým slovům náležitou váhu. „To je přece smysl naší práce, děláme to pro lidi,“ dodal. Kdo nejde s námi jde proti nám, uklidnil se heslem, které viselo skoro na každém rohu a určovalo kolemjdoucím krok a směr, aby náhodou nezbloudili a nepochybili.
Kniha byla velmi čtivá. Čtivá a mrazivá. člověk s odstupem těch skoro 70 let naprosto nechápe jak mohli ti zapaleni komunisté, donašeči, krajští tajemníci a další fungovat, jak mohli tak ubližovat lidem. A ještě mnohem víc nechápu, jak tu bandu dneska ještě někdo zastává nebo volí...brrrr. Velmi jsem fandila postavě Frany Kunové, s ohledem na situaci, ve které se nacházela a vzhledem k tehdejším společenským normám, to zvládla s kytičkou na klopě.
Poutavý, vydařený a hlavně reálný příběh, který dokáže zaujmout. Tohle se autorce povedlo daleko více než některé její detektivky.
Autorovy další knížky
2016 | Neviditelná zranění |
2020 | Zbav nás od zlého |
2011 | Tramín s příchutí krve |
2005 | Nevěry |
2013 | Nevěrné ženy pijí sauvignon |
Tak za mne lahůdka. Mám moc ráda tyto vesnické příběhy. Vyvlastňování majetků a jiné komunistické zločiny, se nesmí zapomenout.
Láska k půdě, předkům a pracně vybudované majetky mají přece smysl.A kdo tu lásku má, má mu být dovoleno ji šířit.Jo krásné.