Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií
Marliese Arold
Román německé autorky líčí problémy patnáctileté Miriam, která z touhy zhubnout onemocní poruchou příjmu potravy (mentální anorexií). Miriam má nadváhu, má problémy v tělocviku, stydí se za své velké poprsí a nechce se podobat mámě a babičce, které jsou také baculaté. Rozhodne se, že zhubne. Drží dietu, skoro nic nejí, pravidelně chodí běhat. Čím víc hubne, tím víc se jí zdá, že je tlustá a téměř hladoví. Když ji rodiče donutí něco sníst, jídlo vyzvrací. Přestává si rozumět s rodinou, nemá kamarády, před problémy se uzavírá do svého vysněného světa. Miriam si neuvědomuje, že je vážně nemocná.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2002 , NavaOriginální název:
Völlig schwerelos, 2000
více info...
Přidat komentář
Klasický příběh dívky, která trpí mentální anorexií. Škoda, že jsem se nedozvěděla, jak to s ní dopadlo...
Tato kniha byla v dobách mého blbnutí s jídlem mojí biblí. Dnes, když jsem ji četla, jsem úpěla nad množstvím chybných interpretací, opakujících se slov a dokonce i gramatických chyb. Podle knihy Miriam stále jen mumlala, lhala a všichni ostatní taktéž. Román působí, jako kdyby autorka věděla o problematice PPP úplné kuloví a překladatel/ka zase neuměla příliš dobře německy.
Musím hodnotit kladně tuhle knihu jsem četla už podruhý je to krátky a poutavý příběh jak snadno se může sklouznout do této nemoci vím své, ale to už je dávno.
Co se týče knihy o ppp je tohle kniha opravdu jednoduchá, a kdejaký jiný spisovatelský počin zabývající se anorexií by tuhle knihu předčil. Ale na tomhle příběhu se mi líbí, že Miriam potom, co zhubne nepadne ani na minutku svět k nohám, jak to většinou v knihách s touhle tématikou bývá.
Po knížce jsem náhodně sáhla v knihovně v domnění, že v oddělení pro dospělé se naivní dívčí romány nevedou, jenže chyba lávky. Téma poruch příjmu potravy mě zajímá, ale tohle byl opravdu propadák, který se nedal brát vážně. Na 135 stranách autorka stručně odbyla příběh o dívce, která se stala anorektičkou v podstatě ze dne na den nejenom svým stravováním, ale i mentálním stavem mysli, což je opravdu nepřirozený přechod. Navíc tomu chyběl pořádný konec. Obzvlášť mě dostala celá ta Miriamina naivita a naprostá neinformovanost. Nejsem si jistá, jestli si autorka myslí, že všechny náctileté dívky jsou tak hloupé a omezené, nebo je taková i autorka sama. Knížka dobrá akorát tak na to, abych s ní zabila dvě volné hodiny ve škole, kdy jsem neměla co dělat a k dispozici nebylo nic lepšího...
Knížek na tohle téma je strašně moc a tahle patří spíše k těm slabším. Takový ten německý "odfláknutý" příběh. Nejím, hubnu, bože já jsem tlustá, omdlím. Znám o hodně propracovanější příběhy na tohle téma. :)
Knih, které sed zabývají poruchami příjmu potravy je nepřeberné množství a tahle podle mně bohužel patřila k těm horším. Nezaujala, ale ani neurazila. Prostě tuctovka.
Nejspíš to byla moje chyba, že jsem se pustila v pokročilém věku do dívčího románku:) Dobře mi tak:)
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní |
| 2002 | Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií |
| 2001 |  Poblouznění: Veronika bere extázi |
| 2018 |  Tajemství Atlantidy |
| 2001 | Tolik radosti a lásky |
kniha se čte opravdu rychle a snadno. V době, kdy mi bylo 13-14 let, jsem ji četla stále dokola a dokola, jelikož jsem také trpěla mentální anorexií. Dnes, o několik let později, jsem se k ní opět vrátila a byla to opravdu nostalgie. jak jen jsou puberťáci hloupí a naivní. téma je vybrané dobře a tahle kniha pro mě bude mít vždycky zvláštní význam, i když to není kdovíjaké mistrovské dílo.