Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií přehled
Marliese Arold
Román německé autorky líčí problémy patnáctileté Miriam, která z touhy zhubnout onemocní poruchou příjmu potravy (mentální anorexií). Miriam má nadváhu, má problémy v tělocviku, stydí se za své velké poprsí a nechce se podobat mámě a babičce, které jsou také baculaté. Rozhodne se, že zhubne. Drží dietu, skoro nic nejí, pravidelně chodí běhat. Čím víc hubne, tím víc se jí zdá, že je tlustá a téměř hladoví. Když ji rodiče donutí něco sníst, jídlo vyzvrací. Přestává si rozumět s rodinou, nemá kamarády, před problémy se uzavírá do svého vysněného světa. Miriam si neuvědomuje, že je vážně nemocná.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2002 , NavaOriginální název:
Völlig schwerelos, 2000
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Klasický příběh dívky, která trpí mentální anorexií. Škoda, že jsem se nedozvěděla, jak to s ní dopadlo...
Tato kniha byla v dobách mého blbnutí s jídlem mojí biblí. Dnes, když jsem ji četla, jsem úpěla nad množstvím chybných interpretací, opakujících se slov a dokonce i gramatických chyb. Podle knihy Miriam stále jen mumlala, lhala a všichni ostatní taktéž. Román působí, jako kdyby autorka věděla o problematice PPP úplné kuloví a překladatel/ka zase neuměla příliš dobře německy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 114x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 9x |
| v Chystám se číst | 12x |
| v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní |
| 2002 | Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií |
| 2001 |  Poblouznění: Veronika bere extázi |
| 2018 |  Tajemství Atlantidy |
| 2001 | Tolik radosti a lásky |
kniha se čte opravdu rychle a snadno. V době, kdy mi bylo 13-14 let, jsem ji četla stále dokola a dokola, jelikož jsem také trpěla mentální anorexií. Dnes, o několik let později, jsem se k ní opět vrátila a byla to opravdu nostalgie. jak jen jsou puberťáci hloupí a naivní. téma je vybrané dobře a tahle kniha pro mě bude mít vždycky zvláštní význam, i když to není kdovíjaké mistrovské dílo.