Zdroj
Ayn Rand (p)
Vyplatí se člověku dělat cokoli, co od něj společnost očekává, nebo se má řídit svými racionálními zásadami? Je souhlas ostatních měřítkem správnosti a úspěchu lidského jednání? Dosahuje štěstí člověk, který zradí své vlastní já, aby si získal přízeň svého okolí, nebo ten, který žije pro své vlastní ideály? Slavný bestseller o ideálech. Sama kniha – dvanáctkrát odmítnuta nakladateli – jako by kopírovala cestu hlavního hrdiny, architekta Howarda Roarka k jeho ideálům, ze kterých nemíní ani o milimetr ustoupit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , BerletOriginální název:
The Fountainhead, 1943
více info...
Přidat komentář
Je to impozantní román. Tradiční formou, ale nekompromisní svým poselstvím. Čte se to báječně, délka tu není problém. Problém je v tom, že po jeho přečtení (i během něho) má člověk pocit, že se právě o životě dozvěděl něco zcela zásadního, nevyvratitelného, univerzálního, ale ten pocit neroste sám od sebe, ale je promyšleně a účelově budovaný autorkou.
S její životní filozofií můžete souhlasit nebo ne. Spousta myšlenek zde nastolených mi mluvila z duše (definice bulváru, str.463 nahoře), s jinými bych polemizoval, některé odmítám, záleží na úhlu pohledu. Ayn Rand ale podřizuje svému úhlu pohledu fungování všehomíra s přehnanou sebejistotou. Zápas jednotlivec versus kolektiv má v jejím podání naprosto jasně vymezené role a morální hodnocení. Ve světle jejího výkladu je všechno kolektivistické ve společnosti nanejvýš opovrženíhodné a vůle jednotlivce naopak tím božským Zdrojem. Jenže o to právě jde: Rand si všechno nasvěcuje právě tak, aby jí vyšel kýžený výsledek, aby její filozofický systém neměl ani trhlinku. V proslovech hlavních postav se to hemží kategorickými soudy. Závěrečná obhajoba Howarda Roarka obsahuje takové množství slov jako "nikdo", "žádný", "jediný", "všechno", "nic", že to skeptik ve mně prostě nesežere. Takhle jednoznačně polarizovaný, takhle černobílý svět není. Americký patos (s příznačnou totální absencí humoru) je tady představený ještě ve své relativně nevyprázdněné, hrdinské formě, ale je tam, a s ním jsem se nikdy neztotožnil.
Ale budiž, názory jsou různé, nemusím se vším souhlasit, aby se mi román mohl líbit. A Zdroj se mi líbil a přes všechny ideové výhrady bych ho mohl ohodnotit nejvyšší známkou. Ale co mi v tom brání, je způsob jakým autorka svůj světonázor do díla hustí. Urputně a pod tlakem, takže se z něho stává spíš manifest. Hlavní postavy se svojí vševědoucí empatií se stávají nereálnými nadlidmi, i když je to, pravda, nezbavuje sympatií nebo odporu. Všechno míří neochvějně za svým cílem, a cokoli by mohlo ten cíl zamlžit nebo relativizovat, je pomíjeno.
Z předchozího by mohl vzniknout dojem, že mě Zdroj odpuzuje. Vůbec ne. Málokterá kniha ve mně zanechá tolik semínek ke klíčení, tolik návodů k zamyšlení. Hodně věcí si budu ještě dlouho v hlavě přemílat a něco mě snad i ovlivní, a román, který zanechá takovou stopu, stálo za to přečíst. Jen se prostě snažím myslet vlastní hlavou (tak jak to po mně Ayn Rand chce) a o vznešenosti (a obecné platnosti) velkých slov si myslím svoje.
Příliš knih na mě neudělalo takový dojem, jako Zdroj. Asi si budu v životě přát přiblížit se hodnotám a principům, které bych měl cítit nejspíš jako velmi přirozené odjakživa. Bohužel, nad některými "věcmi" se člověk začne zamýšlet, až když mu je někdo naservíruje, jako to udělala Ayn Rand.
To, že studuji architekturu, je už jen nepatrný detail, díky kterému mu kniha dala možná ještě o něco víc.
Dlouho jsem nečetl takhle velký román.
Bude se mi po Vás stýskat Howarde Roarku, Dominiko Franconová a Gaile Wynande.
Mám rada knihy, ktoré ma dokážu prekvapiť. Obzvlášť, ak ide o knihy, ktoré majú samé vysoké pozitívne hodnotenia, keďže smutnou realitou dneška bohužiaľ je, že rebríčky obľúbenosti a predajnosti ovláda braková literatúra.
Zaujímavá, ale čitateľsky nenáročná kniha s jednoduchou dejovou líniou, v ktorej absentuje nápaditosť formálnej stránky. Niektoré postavy sú záhadné, ich charakter je odkrývaný len prostredníctvom vnímania ďalších postáv, iné postavy sú zas veľmi priehľadné, statické, bez vývoja. Kniha je písaná pre široké masy ľudí a je značne nadhodnocovaná. Zhruba takto by vyzeral môj komentár po prečítaní prvej časti knihy.
Po dočítaní knihy konštatujem, že: Áno, kniha je síce čitateľsky nenáročná, o čom svedčí najmä fakt, že napriek pomerne veľkému rozsahu sa dá prečítať za veľmi krátku dobu, avšak v tomto prípade sa autorke podaril šikovný ťah – svoju životnú filozofiu predostrela širokému okruhu čitateľov veľmi nenásilnou a jednoduchou formou. Pre mňa je to kniha z kategórie "zaujme menej zdatných čitateľov, ale neodradí ani tých náročnejších". Nič zásadné sa jej nedá vytknúť, hoci miera stotožnenia sa s autorkinou filozofiou bude samozrejme u jednotlivých čitateľov rôzna. Zdroj má viacero myšlienkových rovín, okrem tej ústrednej (riešenie otázky, či sa má jedinec vzdať vlastnej identity a prispôsobiť sa väčšine, alebo trvať na svojom, nepodrobiť sa a riskovať, že stratí všetko, teda existenčnú otázku, ku ktorej sa skôr či neskôr dopracuje každý z nás), v ktorých možno knihu vnímať. Medzi inými napr. otázku dnešných pokrútených morálnych hodnôt spoločnosti; ovládanie správania človeka v bežnom živote prostredníctvom verejnej mienky atď. Páči sa mi ako autorka rozvíja postavy podľa potreby. Tie, ktoré sú dôležité z hľadiska plynutia deja v jednej časti, v inej časti ustupujú absolútne do úzadia a zas sa v pravý čas vynárajú, čím sa autorke darí stupňovať napätie. Napriek tomu som sa v závere začala mierne nudiť, dostavil sa pocit presýtenosti. Posledných sto strán už neprinieslo nič nové, ak nepočítam finálne vysporiadanie vzťahov. Zdroj určite nie je najlepšia kniha akú som kedy čítala, ani zásadná kniha, ktorá mi zmenila život. V prvom rade, existuje toľko iných kníh s úžasne silnou myšlienkou, ktoré sú navyše brilanté a hodnotnejšie aj po formálnej stránke, v druhom rade si nemyslím, že hocaká kniha má silu človeka zásadným spôsobom ovplyvniť. Počiatočné nadšenie z prečítaného sa vo väčšine prípadov veľmi skoro po prečítaní knihy stráca v nenávratne. Konkrétny krok jednotlivca závisí od množstva iných faktorov. Čítanie tejto knihy však nepokladám za stratu času, práve naopak, je veľmi čitateľná a som dokonca celkom zvedavá ako svoju filozofiu autorka rozvíja či dopĺňa v ďalších knihách, či v nich nájdem niečo nové, alebo budú len opakovaním už vypovedaného v Zdroji.
Ku knihe som pristupovala s istými obavami a skepticizmom, nakoľko sa celkom (vlastne vôbec) nezlučujem s autorkinou filozofiou a jej názormi (je známe, že sa prezentovala ako zarytá ateistka a šíriteľka tzv. teórie objektivizmu). Zdroj je však nepochybne nesmierne zaujímavé a navyše pútavé dielo, ktorého atraktivitu umocňuje prostredie, v ktorom sa odohráva – svet architektúry a architektov, ich nadšencov, prívržencov a kritikov, prekrývajúci sa s prostredím vydavateľstva istého bulvárneho plátku. Hlavné postavy sú vyprofilované veľmi kontrastne a čitateľ má možnosť preniknúť hlboko do ich vedomia, podvedomia i svedomia. O dejové zvraty rozhodne núdza nie je, takže táto 800-stranová kniha sa naozaj len ťažko odkladá pred spaním z rúk :-). Je pravda, že po cca 400 stranách môže byť človek jemne presýtený intrigami, podrazmi, pľuvancami a zlobou prýštiacou zo všetkých strán, avšak bez toho by kniha nebola tým, čím mala a chcela byť. Objektívne - 5 hviezdičiek je určite namieste.
Posolstvom Zdroja má byť oslava ľudstva, viera v silu človeka, v seba samého, vo svoje zásady a ideály a toto všetko je zosobnené v postave Howarda Roarka – mladého, talentovaného architekta, oddaného svojim ideálom napriek neúnavnej nepriazni a protivenstvám okolia. Je to postava, ktorá si svojim neotrasiteľným postojom voči krivdám, podrazom a nespravodlivosti jednoznačne získava čitateľove sympatie. Avšak mám zároveň pár výhrad, práve kvôli ktorým sa mi autorkine posolstvo nepodarilo v plnej miere obsiahnuť. Howard Roark ako prototyp ideálu má totiž zároveň aj zopár (podľa môjho názoru) nie veľmi vábnych vlastností, vďaka čomu sa mi spomínaný ideál vidí málinko zdefomovaný. Táto výrazná a silná osobnosť postráda akýkoľvek zmysel pre emócie, empatiu, súcit, vyznačuje sa extrémnou neosobnosťou, čo tak trochu hraničí s výrazom „odľud“ (myslím, že psychológovia by mi dali za pravdu, že v mnohom vykazuje typické črty Aspergerovho syndrómu) :-(. Nie som si úplne istá, či tieto "vedľajšie produkty" silnej a zásadovej osobnosti sú práve tým, čo by mal človek v človeku vnímať ako hodné obdivu a k čomu by mal vzhliadať. Druhá a zásadná vec, v ktorej sa s autorkou v názoroch rozchádzam je, že s teóriou spoliehania sa výlučne na svoje vlastné sily rovnako nesúhlasím... Život ma presvedčil, že ignorovať "vyššiu moc" sa nevyplatí :-).
Zhrnuté a podčiarknuté – pre mňa bol Zdroj nesmierne zaujímavým čitateľským zážitkom a aj keď moje osobné presvedčenie a pohľad na životné hodnoty nijako zvlášť neovplyvnil (zostávam pri svojich starých ideáloch), knihu jednoznačne a silno odporúčam!
Odpusťte mi milí knihomoli, ale protentokrát se zdržím nějakého zásadního hodnocení knihy, a to z toho důvodu, že si knihy natolik vážím, než abych stvořil nějaký patos ji absolutně nehoden. Nebo stručněji řečeno, nemám dost odvahy se k ní vyjádřit a taky jsem líný zpětně se zamýšlet a napsat něco smysluplného, vyberte si. Mohu řící jen toto: člověk si v daný moment málokdy uvědomí, které životní události, lidé a knihy měli na jeho život a uvažování zásadní vliv, když jsem četl Zdroj, věděl jsem, že je tato kniha v mém životě zásadní.P.S:: Knihu jsem měl půjčenou z knihovny a trochu jsem ji poničil, omlouvám se proto dalšímu čtenáři, který bude mít tu čest čísti ji po mne, neudělal jsem to se zlým úmyslem.
Kniha o Životě a pro mě asi nejlepší a nejzásadnější kniha se kterou jsem měl zatím tu čest, která se přes svůj velký rozsah čte velmi rychle. Nezbývá než doufat, že české vydání Atlas Shrugged bude v dohledné době, Ayn Rand si zaslouží tu největší pozornost.
Úžasné dílo, čel jsem jej po kouskách den za dnem (je celkem dost stránek) děj byl stále zajímavý, možná ve 4. pětině míň odsejpal, jako celek kniha perfektní, nenechat se odradit pomalým začátkem a předmluvou!
Toto je nejlepší kniha, kterou jsem za celý život četl. Jen málo knih dokázalo ovlivnit můj pohled na svět a jednou z nich je právě Zdroj. Tuto knihu budete buď milovat a nebo naopak nechápat, jako pomýlený pohled na svět. Autorka pod základní životní a milostný příběh vložila svou objektivistickou filosofii, se kterou pak čtenáře nenásilnou formou seznamuje. Závěrečnou řeč hlavního hrdiny by si měl povinně nastudovat každý člověk.
Dlouho jsem se tohoto objektivistického díla obávala, ale čím víc se do toho člověk položí, tím víc zjišťuje jak je to skvělé a nadčasové dílo. Nedejte se odradit tloušťkou knihy, v tomhle případě má své opodstatnění...otázka je, jestli jsem víc jako Peter nebo jako Howard? a co vy?
Tuto knihu jsem začal číst díky Databázi knih, kdy jsem viděl velmi vysoké hodnocení. Obvykle mě takový obsáhlý román předem odradí začít ho vůbec číst, ale u této knihy jsem po první přečtené kapitole věděl, že touto knihou budu žít. Velmi nádherný příběh o ideálech, lásce, osobnosti, architektuře a obecně filozofii myšlení. Je to sice román, ale nutí čtenáře přemýšlet o myšlenkách, které jsou zde vylíčeny. Kniha má téměř 70 let, ale je absolutně nadčasová a pro mě je to jedna z těch nejlepších knih, které jsem kdy četl.
Zažil jsem cestu k jádru kolektivní duše. Je tam nic. Chcete taky proniknout do duše lidí, kteří si denně kupují bulvární plátky? Začtěte se do této osm-set stránkové knihy. Autorčina filozofie individualismu vám nedá spát. Proč se "ďábelský" levicový intelektuál Ellsworth Toohey obklopuje průměrností a ničí vše výjimečné? Proč "démonický" individualista Gail Winand vydává bulvární plátky, kterými sám pohrdá? Co je to sobectví - trvat na svých názorech, nebo zradit své ideály jenom proto, aby vás jiní uznávali? Howard Roark je jedna z nejsilnějších postav fikce, kterou jsem kdy poznal. Už navždy ho budu kousek s sebou nosit.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Atlasova vzpoura |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami I. |
| 2018 | Ctnost sobectví |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami III. |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami II. |
Zdroj vyvoláva emócie
otvára oči
povzbudzuje k vlastnému životu.
...a dozvedela som sa, že "talent není nic víc než vrozená vada"...