Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290032/bmid_zed-vzpominek-zCU-290032.jpg
4
493
493
Ti, kteří si oblíbili jedinečný vypravěčský styl autora knihy Jsou světla, která nevidíme, jistě nebudou zklamáni ani tentokrát. Prostřednictvím svých fascinujících příběhů a postav, které nám již po přečtení několika stránek připadají jako naši staří známí, zavádí Doerr čtenáře na různá místa naší planety, od Litvy až po Čínu, a připomíná nám dar naší paměti, nesmírné bohatství našeho světa, krásu, křehkost i zázračnost našich vlastních životů. Každá z povídek, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění, je sama o sobě nevšedním čtenářským zážitkem, skutečným literárním skvostem.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení, krásná práce se slovy. Je vidět, že autor do každého příběhu vložil tunu usílí a výzkumu, jelikož je schopný popsat velmi specifické situace do nejmenšího detailu, čímž dodává příběhu na autenticitě.
Anthony Doerr prostě není můj šálek čaje. Dala jsem šanci této knize po tom, co mě zklamal bestseller Jsou světla, která nevidíme. Ale teď už vím, že Doerr prostě není autor, kterého budu vyhledávat.
Zajímavé povídky s prvky tajemna, tvrdých osudů lidí, nebo i působící celkově velmi smutně. Povídky dokáží ve čtenáři vyvolat velkou škálu emocí. Autor používá velmi obratný sloh a povídky se tak čtou příjemně a lehce. Je to zajímavá kniha, která stojí za přečtení.
Slum v jižní Africe, zanikající čínská vesnice, jihokorejské vojenské pásmo, americký venkov - každá povídka se odehrává na jiném místě zeměkoule a každá skvěle zachycuje jeho genius loci. Žádné propojení postavami ani událostmi jako třeba u Davida Mitchella, zato jsou všechny propojené motivem, jak důležitá je pro nás paměť. Ať už ve formě osobních vzpomínek nebo právě genia loci. Některé mají téměř happy end, některé jsou bez konce, jako by to byly jen náhodné výseče paměti, zachycené na disk v motivu z hlavní povídky. Přišlo mi, že se autor snaží říct, že i když je spousta vzpomínek bolestných, bez nich bychom to nebyli my.
neznáme, poznáme, prožijeme, zapomeneme .... koloběh života. První povídka zajímavá, ale jaký má význam si připomínat něco, co zase hned zapomeneme ...
Ve všech povídkách hrají nějakou roli vzpomínky, vzpomínání, zapomínání. Obecně, na bývalé manželské štěstí, na děti, rodiče, kamarády, rodiště. Vzpomínky, které někdy udržují při životě a někdy drásají vnitřnosti. A to vše s typickým doerrovským citem pro detail, citlivostí, introvertismem, nostalgií, křehkostí a láskou. Přesto se mi některé (zvlášť Zeď vzpomínek a Život po životě) zdály zbytečně rozvleklé. Naopak taková Řeka Nemunas, Vesnice 113 nebo Hlubina, to jsou krásy. 4* si toto dílko podle mě bez pochyby plně zaslouží.
Po prvních dvou povídkách jsem neměla moc chuť číst dál, nakonec jsem to ještě zkusila s tím, že nejdelší povídku už mám za sebou. Rozhodnutí nelituji, další povídky mě zaujaly víc, hlavně Vesnice 113, Řeka Nemunas a Život po životě. Ale celkově tomu k opravdu hezkému čtení něco chybí..
Velmi subtilní příběhy nenápadných lidí v mimořádných situacích. Poetické, silné, někdy až pohádkové. Možná je těžiště a podstata našich životů úplně jinde, než se zdá.
Já jsem z knihy nadšená, nejedná se pro mne o knihu, která by mne úplně usadila, ale každá z těch povídek měla svůj půvab a hlavně nějaké poselství. Určitě doporučuji.
Jde o soubor povídek a ty vás uvedou do situací, které by se vám snad mohly jen zdát. Některé jsou až tak drsné, ale právě o nich je ten náš život. Dostanete se na začátek příběhu a dospějete ke zdárnému konci, jsou to životní poutě protkané v pavučinách našich strastí i radostí. Některé povídky byly moc fajn,některé ve mne zanechaly stopu, ale spíše negativní, kdy tam toho bylo v příběhu na mě moc. Nechci srovnát s jinými knihami od Doerra, prostě některé jsou fajn, a jiné méně, každý jsme jiný a každý máme nějaký názor. Rozhodně doporučuji přečíst Zeď vzpomínek
Anthony Doerr je prostě PAN SPISOVATEL.
Ať už se děj jeho povídek odehrává v Africe, USA, Číně nebo v Německu a vypráví příběh ze současnosti nebo historie, jsou jeho postavy tak živé a uvěřitelné, jako byste je znali.
Přidávala jsem knize vice očekávání než jsem měla. Kniha mě zklamala. Vůbec me neupoutala, nezaujala a musela jsem se premahat, abych precetla aspon polovinu knihy.
Bohuzel půl hvezdy
Jedná se o soubor povídek, které nás zavadějí do situací, jenž se nám mohou zdát, že jsou poměrně drsné, ale o nich je život. Ano není to jenom o začátcích našich poutí, je to i o jejich koncích. A ty samozřejmě mohou být různé a mohou ovlivnit dalších spousty lidí. Ano svět je nádherné barevné místo, a nic není jenom černo bílé, jak se nám někdy, když ztratíme něco nebo někoho hodně blízkého mohlo zdát. Aby mohly být takto barevné, tak je utvářejí naše prožity, naše skutky a hlavně naše vzpomínky.
A na to právě sází autor těchto povídek. Ano vzpomínky jsou něco, co by mělo být prioritně hlavně jenom naše. Na ně Vám žádný exekutor nešáhne, na ně Vám může šáhnout pouze a jenom ustupující kapacita vašeho mozku a s ní nemoci, tak jako v první velmi pěkné povídce. V tu chvíli, vlastní pojetí světa se scvrkne na Vaše křeslo, na.....
Je pravdou, že se některé povídky dost sobě podobají, proto nemohu dát nic lepšího než 3, což je také pěkná známka, a myslím, že jsem jich sám obdržel ....
Mně to nic nedalo, nic neřeklo, nic to ve mně nezanechalo ... nic. Při čtení Život po životě jsem knihu odložila a nedočetla. Už jsem se musela přemáhat.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Můj oblíbený spisovatel dokázal, že kromě jiného je mistrem v psaní krátkých příběhů. Každý je jiný a každý je krásný něčím jiným, ale všechny do jednoho mě chytily za srdíčko. Úžasné počtení.