Želary
Květa Legátová (p)
Želary jsou ucelený cyklus osmi povídek, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se v Beskydech na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky. Většina postav se následně objevuje v pozdějším autorčině opusu (vydaném v Pasece o rok později), v knize Jozova Hanule, která ovšem byla zfilmována pod názvem Želary, čímž byl odstartován zmatek, trvající dodnes. Dokonce i ministerstvo kultury ČR při nedávném autorčině umrtí na svém webu chybně uvedlo, že film Želary je filmovou verzí stejnojmenného románu.... celý text
Přidat komentář
Už při čtení jsem si říkala, že si ji budu muset jednou přečíst znovu. Naprosto úžásná knížka ze zapadlé vesničky v českém pohraničí. Paní Legátová psala jedinečným stylem, který mě chytl za srdce a pohladil po duši, ač jsou povídky vesměs smutné a depresivní. Doporučuji!
Zpočátku jsem měla problém se orientovat v propletenci postav, ale se čtením dalších povídek jsem se už tolik neztrácela, i když jsem se občas musela vracet. Povídky úžasně plynou, krásně se to četlo. Ještě dlouho budu přemýšlet nad tragickými osudy některých postav. Musím si hned půjčit Jozovu Hanuli.
Čtenářská výzva 2021: Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici.
Skvělá kniha, kdy se postupně seznamujete s jednotlivými obyvateli Želar. Ze začátku se zdá vyprávění nesouvislé, ale po dočtení knihy do sebe všechny informace krásně zapadnou.
Neuvěřitelně propojené povídky, které se vzájemně doplňují. Skvěle napsané a chytlavé.
Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst, i když jsem se na ní těšila. Viděla jsem film a ten se mi líbil. Proto jsem zklamaná. Nemám ve zvyku knížku odložit, když se nezačtu, ale tady jsem to opravdu nedala. Snad se ke knížce ještě jednou vrátím.....
Nadšení se nekoná, bohužel.
Film se mi líbil, kniha mi připadala neosobní, přestože měla být právě opačná.
Možná špatná doba na čtení.
Naprostá pecka! Jeden z nejlepších počinů od Českého autora, které jsem kdy četla. Atmosféra neskutečná, a propojení povídek dohromady naprosto famózní. Čím dál jsem četla, a čím více se mi to začalo všechno propojovat, tím jsem byla nadšenější. Vykreslení postav a unikátnost prostředí a celková uvěřitelnost příběhu mě naprosto uchvátily.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Bylo pro mě trochu obtížné sledovat postavy a neztrácet se v nich - poměrně často jsem se vracela o stránku, nebo víc, abych si ujasnila, o čem se vlastně píše. Ale to prostředí, postavy, i styl psaní, mě prostě vtáhly. Je to taková ta knížka, kterou když čtete, tak jste v ní.
Povídky, které dokreslují příběh postav, které znám ze stejnojmenného filmu. Je potřeba se pořádně začíst, občas jsem nedokázala najít přetrženou niť.
Nečekala jsem, že to bude až tak dobré... úžasný styl psaní, pohlcujici atmosfera, propletene vesměs horkosladke osudy zapadlé vesničky, kde musel být život drsný i malebný zároveň..
Film a teď i kniha ve mě zanechaly velké zamyšlení nad lidským bytím v drsné beskydské nehostinné krajině. Paní Legátová byla dozajista geniální spisovatelka, která dokázala použít v ten pravý čas ty nejkrásnější slovní spojení našeho krásného jazyka. Miluju tuhle knihu a taky naši krásnou Češtinu. Děkuji Věro !!!
Něžný a zároveň surový poetický příběh. Přenesla jsem se jako mávnutím kouzelného proutku do krásné, drsné beskydské krajiny. Zase se někdy vrátím! Sloh paní Legátové je čistý, malebný, prostý, ale tak výstižný. Někdy je méně opravdu více. Není třeba mnoha slov, ale stačí několik těch správných, které se dotknou vaší duše. 4,5*
Stejně jako Jozova Hanule překrásně napsané, ale střípků bylo více než v Hanuli a trochu chyběl ústřední motiv. Ale stále nadprůměrně dobré.
Asi jsem knížku četla ve špatný čas,kdy jsem měla plnou hlavu starosti a nemohla se na příběh pořádně soustředit. V množství postav se mi bohužel nepodařilo zorientovat a knížku jsem vnímala jen jako jednotlivé příběhy,které jsem si nedokázala propojit. Co mě u knížky drželo,bylo naprosto dokonalé vykreslení přírody i ducha té doby a mista.
Želary je soubor povídek, kde každá vypravuje o životě jiné osoby. Povídky se navzájem doplňují a překrývají, což udělá dojem ságy jedné horské vesnice. Postav je tu dost, až se mi často pletlo, kdo je kdo, kdo ke komu patří. Čtení to bylo ale dobré.
Je v tom balada - mnohé příběhy jsou melancholické a tragické. Ale tak je to i v životě.
Je v tom pohádka - mnohá příkoří jsou překlenuta silnou vůle nebo charakteru a příběh končí šťastně. I takový je život.
Želary visí v bezčasí, kdy se příběhy prolínají časem dopředu a dozadu ob jednu generaci, aniž by se prostředí jakkoli změnilo. Často se čtenáři pletou jména, nerozumí detailům, něco se vysvětlí později, něco už si do souvislostí jen stěží zařadíte, něco prostě vysvětlení nemá. A i takový je život.
Je v tom tvrdost i něha, vhled i nadhled, humor i smutek, étos i éros, příroda i člověk - jen věcí je tam málo, a to je dobře.
Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
(SPOILER) Tragické osudy postav na mne nezapůsobily ani z poloviny tak silně jako smrt oslíka. Zvláštní.