Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1481
1481
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Bradbury jednoho rána otevřel oči, přes záclonu se podíval ven, posteskl si a začal psát první řádky budoucí Marťanské kroniky.
A dlužno říct, že za první tři kapitoly bych mu, kdyby ještě žil, nejradši samou závistí smartfounem zcizil duši, připojil jí k tiskárně a už se pod to jenom podepisoval. (Jenomže jak jsem ho tu poznal, určitě by mi ve své nešikovně kamuflované genialitě natruc vytiskl něco tak mimořádného, že bych se nakonec v zoufalství vrhnul z útesu do zpěněného moře...takže raději ne.)
Marťanská kronika je především oslavou humanismu. Autorskou touhou po návratu k žití. Pro mě osobně už ale asi ponejvíc zůstane překrásně básnivým miliónem drobných, obviňujících prstíků zježeného okolí, jemuž jsme kdysi tak trestuhodně svolili zevšednět. Díky za ně.
Pět no, co jinýho taky. Teď budu muset dát i Farnheita. Mam to těžký.
Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.
Toto je jedna z tých kníh, o ktorých viete, že teraz už by niekto sotva napísal podobnú. Skutočne, prísť na Mars a urobiť si tam oheň je niečo, čo by dnes žiadnemu autorovi ani len vo sne nenapadlio napísať a aj ja som si musel celú dobu pripomínať, že kniha bola vydaná roku 1950. Skoro celá kniha, najmä vša poviedka Tretia expedícia je tak neskutočne snová, zádumčivá, melancholická a vyslovene krásna, v zmysle nádhernosti opisovaného sveta, že keď som knihu zavrel iba som ostal sedieť s otvorenými ústami a nedokázal som sa vrátiť do reality. Rozhodne 5 hviezdičiek si táto kniha zaslúži.
Četl jsem někdy na střední, ale za to mnohokrát, tehdy mi to přišlo geniální. Tak tomu budu věřit.
Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.
Kniha by sa dala rozdeliť do troch etáp. V tej prvej popisuje prvé výpravy na Mars a ich stret s mimozemšťanmi. Už tu Bradbury strieda žánre poviedok od komediálne ladené až po tie vážne spolu s výbornými poviedkami. Nachádza sa tu pre mňa najlepšia poviedka z knihy a to Třetí expedice, ktorá je sprvu písaná veľmi optimisticky len preto aby jej koniec doznieval ešte dlho.
V druhej etape, už toľko Marťania nevystupujú a popisuje sa tu skorej osídľovanie Marsu. Tu Bradbury píše hlavne kriticky ku ľudstvu, že ani nový začiatok neznamená poučenie sa z chýb. Necháva tu aj svoj obľúbený motív pálenie kníh (netradičnejšia poviedka Usher II). A v poslednej etape knihy je už Mars vyľudnený, až na pár ľudí a sledujeme tu skupinky ľudí, ktorý sa zriekajú starého života. Najväčšie negatíva knihy pre mňa vidím 2. Jedna sú kratučké poviedky (vsuvky), ktorých je tu neúrekom a mali asi dokresliť udalosti a pocity ľudí, mi tu prišli veľmi rušivé. A druhé negatívum je, že si Bradbury situácie hlavne po technickej stránke moc zľahčuje a píše o veciach tak ako sa mu hodí. Prižmúrim oči nad predstavou, že na Marse je dýchateľný vzduch, dobrá pôda atď. Ale niekde vystupujú zrazu roboti s umelou inteligenciou a nerobí problém ich postaviť obyčajnému človeku, bolo troška mimo mňa. Plus pár poviedok ma dosť nudilo a po prečítaní som bol nakoniec šťastný, že to je už za mnou.
Totálne zaujímavý a netradičný nápad, kde na pozadí deja o Marťanoch a Pozemšťanoch je rozobrané myslenie človeka a kultúra ľudstva.
Některé kapitoly mě nevzaly za srdce tak, jako jiné. I přes to jsem z knihy nadšená. Oceňuji styl, jakým jsou povídky napsány, čtou se samy. Bradbury má obrovskou slovní zásobu, každé zvolené slovo zapadá do věty a věty do odstavců. Je fascinující, a to se mi zároveň líbí na knize úplně nejvíce, jak je každá kapitola jiná. Při čtení kapitoly Pozemšťani jsem málem brečela smíchy, v další jsem soucítila s archeologem Spenderem a jeho rozrušením nad tím, co způsobilo lidstvo.
Bradbury nepotřeboval živé postavy k tomu, aby napsal něco dobrého, dokázal zaujmout čtenáře tím, že napsal o moderním, automatizovaném domu.
"Všiml jste si, Spendere, jak byli všichni divně zticha, dokud je Biggs nedonutil k veselici? Vypadali hezky sklesle a ustrašeně. Když se to vezme kolem a kolem, my dobře víme, že nejsme hned tak hrrr; jsme děti v hracích kalhotkách a naděláme s dětskými raketami a atomy hodně rámusu. Ale jednou bude Země to, co je dnes Mars, a pak vystřízlivíme. Je to praktické cvičení v civilizaci. Budeme se učit od Marsu. Tak se už přestaňte kabonit. Pojďte se mnou zpátky a budeme dělat, že jsme veselí."
P.S. Když v roce 2012 přistávalo na Marsu vozítko Curiosity od NASA, pojmenovali vědci na Bradburyho počest (zesnulého o pár měsíců dříve) místo přistání jako "Bradbury Landing".
Sžíravá a nesmlouvavá obžaloba naší civilizace, Bradbury skvěle pracuje s atmosférou a psychologií postav. Výborná kniha!! 100%. Nejlepší povídky: Třetí expedice, Má duše se vznáší ve výši, Usher II, Marťan, Mlčící města, Dlouhá léta.
Kultove, skoro uplne povinne Sci fi. Vystupit na povrch marsu a rozlozit si ohnik. Nieco prapovodne ludske co mi v modernej supertechnickej scifi chyba. Stretnut myslenie tak rozdielne ze sa nedokaze zmestit do naseho chapania. Ray Bradbury je u mna absolutny majster magickeho realizmu aj ked tuto knihu nevnimam ako plnokrvne sci fi - Je to viac.
Celkem je mi jedno, zda je to zdařilá fikce, či budoucí realiza. Mrazí z toho. Taky je i jedno, že je originálu skoro sedmdesát let. Z toho mrazí ještě víc.
Vidět chyby, které jsme schopní udělat - a ještě je dvakrát zopakovat. Vzpomněla jsem si na tuhle knihu docela nedávno (http://zpravy.idnes.cz/zimbabwe-pozadalo-o-vydani-zubare-ktery-zastrelil-lva-cecila-p5u-/zahranicni.aspx?c=A150731_123351_zahranicni_kha ). Taková příhodná paralela to je.
Čte se to sice trochu kostrbatě - na můj vkus - a místy jsem neodolala a něco i vynechala. Abych se pak k tomu zase potupně vrátla. Tolik příběh, logika a strhující pointa.
Poprvé mám dojem, že nejlepší možnost, jak vyhrát, je prostě nehrát... Za plný počet a s respektem.
Zajímavá povídková kniha která mapuje kolonizaci Marsu méně čí vůbec propojenými povídkami, během asi 30 let. Styl Bradburyho je čtivý, a vůbec nevadí že se nevěnuje technickým záležitostem, protože jeho psaný projev prostě strhne. Jako povinná četba velmi příjemné. 80%
Nejlepší povídky: Usher II, Pozemšťani, Třetí expedice, Marťan, Má duše se vznáší ve výši
Pro mě velký zklamání, nuda, nechápu to vysoké hodnocení. Když to srovnám s trilogií Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, tak to je rozdíl několika tříd.
Tuhle knížku jsem poprvé četl někdy na základce (nezapomínejme, že ji Bradbury napsal už v roce 1950!) – a byla pro mne tehdy naprostým zjevením.
Její současné znovupřečtení pro mě tak znamenalo nostalgický návrat do doby mládí a mých prvních kontaktů se sci-fi literaturou…
A ke svému údivu jsem zjistil, že kouzlo autorova nezaměnitelného vypravěčství ani po tolika letech z jeho povídek, které jsou ve skutečnosti básněmi v próze, nevyprchalo…
Sci-fi? Opravdu? Pouze Amerika na Marsu. Plus rozhovory na úrovni desetiletých dětí. Velmi slabé.
Knihu jsem přečetla před pár dny a pořád nějak nevím, co si o ní myslet. Určitě doporučuji ji číst vkuse, tzn. nečíst mezi tím jiné knížky, protože je to trochu zamotané a pokud si dáte ve čtení pauzu mohli by vám uniknout určité souvislosti. I přesto je to dílko, které je hodné hlubšího zamyšlení a v kontextu s dobou jde o velmi nadčasový příběh. Hodnotím ji 75%, ale myslím, že to bude jedna z mála knih, kterou ještě někdy přelouskám znova, abych si ucelila celkový pohled na ní.
Část díla
 |
...ač bude stejně luna plát 1948 |
 |
Brašnářství 1950 |
|
Břeh 1950 |
|
Dlouhá léta 1948 |
|
Kobylky 1950 |
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Báseň v próze o tom, že největším nepřítelem člověka je člověk...
....V kamenném krbu stále ještě plápolal oheň a doutník se rozpadl na hromádku tichého popela. Mezi mlčícími stěnami stály proti sobě prázdné židle a hudba hrála....