Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1484
1484
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Bradbury píše dvěma různými styly, z čehož ten jeden je dost těžko stravitelný a pro mě nezajímavý. Ovšem celá tato sbírka je opravdu téměř geniálním dílem. Některé povídky se čtou jedním dechem. Je to zcela nadčasové dílo a díky autorovu poetismu a tomu, že se nezabývá technickými záležitosmi, působí veškeré až pohádkové části zcela reálně a uvěřitelně.
Ke knize jako takové jen dodám, že doslov Františka Vrby je poplatný hlavně době, kdy vyzdvihuje antiamerikanismus a např. zmiňuje Orwellův román 1984 jako základ brakové literatury. Krátkou bibliografickou poznámku napsal Josef Škvorecký. Ilustrace Vladimíra Fuky jsou pro mě skoro odpudivé, působí jak obrázky u psychiatra a kdo je chápe, musí být znalec výtvarného umění. 95%, 10.5.2013.
Geniální kniha a pro mě jedno ze zásadních děl světové literatury. Ray Bradbury se vypravil na cizí planetu aby dokonale obnažil tu naší.
Pěkně napsané, jednotlivé příběhy vytváří nádhernou celkovou kompozici, které se posunuje v čase. Některé záležitosti jsou vysvětleny, jiné napůl, něco zůstává tajemně neodhaleno po celou dobu. Do příběhu se dá nádherně vžít, úplně Vám budou naskakovat obrázky před očima. Moc hezké čtení.
I když sci-fi není zrovna můj nejoblíbenější žánr sáhl jsem po knížce k maturitní četbě a zalíbila se mi. Vřele doporučuji
Marťanská kronika byla první knížka, kterou jsem od Bradburyho četla, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Proto jsem ze začátku byla mírně v šoku z toho, jak lehce autor likviduje jednu posádku za druhou a nebere si k tomu žádné servítky. Kdo autora zná, nemůže ho to překvapit. I když je kniha sbírka povídek, nepůsobí tak. Jednotlivé příběhy na sebe navazují, takže spíš vytvářejí dojem kapitol.
Tak tahle kniha se mi tolik zalíbila, že jsem si ji prostě musela koupit do své knihovničky. Četla jsem ji již několikrát a vždy tam najdu něco, co mě opravdu chytne či zaujme.
Jakoby každou povídku psal jiný člověk, vzájemně na mě působily opravdu rozdílně, jakoby spolu ani nějak nesouvisely, ale možná v tom jsem objevil tu krásu. Protože pokaždé, když jsem četl další část, tak jsem ochutnal z Bradburyho Marsu něco jiného, jinak chutnajícího.
A druhá věc - málokdy si říkám, že autor má opravdu krásný styl, ale u tohoto Bradburyho díle jsem si to řekl hned několikrát.
"Na co se tak upřeně díváš, tatínku?"
"Hledal jsem pozemskou logiku, zdravý rozum, moudrou vládu, mír a odpovědnost"
"To všechno tam nahoře?"
"Ne. Nenašel jsem to. Tam už to není. Možná, že už to tam nikdy ani nebude. Možná, že jsme si jen namlouvali, že to tam vůbec někdy bylo."
Jeden kronikářský zápis lepší než druhý. Co střípek, to překvapivý závěr a jemná filozofie. Radost něco takového číst!
Nejvíc se mi líbila pasáž Usher 2 aneb o pomstě milovníka literatury lidem, kteří veškerou nerealistickou literaturu zničili, vymýtili ze Země. Dokonce i všechny pohádky, což je největší zločin. Jakožto také velký kamarád literatury jsem mu naprosto rozuměl. Jeho pomsta byla opravdu stylová :)
Přesně tohle je ten důvod, proč miluju fantasy a sci-fi literaturu... a protože sama bych to neřekla líp, použiju slova Františka Vrby, který se ke knize vyjádřil v Doslovu.
"Někteří umělci a básníci si ve fantastické science fiction našli svůj nový prostředek, nový způsob vyjádření pro životní pocity současného člověka a jeho vztahu ke světu. Uvědomili si nesmírně rostoucí zájem široké veřejnosti o převratné vědecké objevy a technické zázraky posledních desítiletí. A zároveň rozpor mezi skvělostí těchto objevů a strašlivou možností jejich zneužití.
Sama literární forma vědecké fantazie je tedy odrazem velmi naléhavých problémů dnešní skutečnosti a není proto divu, že po ní sahají i autoři, kteří patří k nejpřemýšlivějším a nejcitlivějším. Využívají populární formy, aby vštípili zrnko vážné myšlenky i čtenáři, který by před reálnou nefantastickou vědeckou studií nebo před pokrokovou vědeckou analýzou společenských problémů otráveně či zděšeně ucouvl.
Forma fantastické fikce se stává nejednou inteligentní kamufluží pro myšlenky, které by jinak narazily."
Jak může s něčím takovým soupeřit Stmívání, Smečka nebo i Hunger games?
Vše výstižné už napsal paulhunter...
...tedy velmi chytlavý román (otevřeno a dočteno na jeden zátah během sobotního odpoledne) ve formě zřetězených povídek, který je neuvěřitelně aktuální i po více jako 50 letech od svého vzniku. Bradburyho sci-fi je prostě jiná... řekl bych silně humanistická a v jistém smyslu to vlastně sfi-fi ani není, hlavně ve srovnání např. s Clarkem. Ale možná o to více obsahuje myšlenek a témat vhodných k zamyšlení.
Je pravda, že některé povídky osloví více, některé méně; tak už to u povídkových sbírek bývá. Já kromě těch, o kterých psal paulhunter, zmíním ještě jednu povídku: „Přijdou vlahé deště“. Pro mě velmi, velmi silná minimalistická záležitost a mistrovský literární kousek. Poprvé jsem se s ní setkal už v páté třídě základky a už tenkrát mi učarovala, hlavně scénou stínových postav na zdech domu...
Knihu jsem přečetl za velmi krátkou dobu a to nejen díky krátkému rozsahu, ale především kvůli tak napínavému a tajemnému ději, který mě naprosto uchvátil. Hodně na mě zapůsobilo autorovo varování před následky atomové války, je zde patrný odraz 50.let minulého století, kdy ve světě zuřila Studená válka a lidi měli strach co vlastně přijde...
Spíše než sbírku povídek, připomíná Marťanská kronika román, rozdělený na několik časových úseků, které na sebe přímo i nepřímo navazují. Dílo mě překvapilo hlavně z důvodu rozmanitosti jednotlivých částí a Bradbury mi opět připomněl, proč ho mám, jakožto autora sci-fi, tolik rád. I přesto, že zde Bradbury neřeší například technickou stránku letů ze Země na Mars a povaha planet zcela neodpovídá skutečnosti (vždyť dílo bylo vydáno roku 1953), příběhu to neškodí. Tím hlavním tématem je především povaha lidství a vztah člověka vůči své domovské planetě a i přes stáří knihy je Marťanská kronika plná zajímavých myšlenek, které jsou jsou navzdory času stále aktuální.
Kronika obsahuje i slabší texty, ale pokud bych měl vybrat ty nejlepší, byly by to Pozemšťané, Třetí expedice, ... ač bud stejně luna plát, Mlčíčí města a závěrečný Výlet na milión let, který mě potěšil především posledním odstavcem, uzavírajícím celé dílo jak se patří.
Nejsem příznivcem sci-fi, ovšem táto sbírka mě nesmírně zaujala. A rozhodně ne proto, že autor má dobré jméno. Povídky nejsou pouhým vyprávěním, v každé se dá najít mnohem více, především jsou tam odpovědi na ty nejdůležitější otázky: co doopravdy jsme, kam jdeme a jaká je naše úloha na této planetě.
Líbí se mi i zpracování povídek a barvitost vyprávění, dovedu si živě představit každý děj a všechny povídky mají zvláštní snívou a někdy dokonce optimistickou náladu. Určitě stojí za přečtení.
Navíc kniha je skvělou inspiraci pro ilustrátory!
Po pravdě příliš nechápu zdejší hodnocení. Možná jsem měl příliš vysoká očekávání, možná mi to prostě jen nesedlo a možná to prostě není zas tak dobrá knížka. Opravdu nevím. Zato však vím, že některé části, úseky, kapitoly či povídky jsou opravdu slušné, jiné naopak moc ne. Co knize však chybí zdaleka nejvíc, je nějaká soudržnost či pojítko. Zejména díky tomu dávám poměrně nízké hodocení.
Bezkonkurenčně nejlepší povídková kniha všech dob.
Bradbury je prostě génius na povídky. Neexistuje ve světové literatuře srovnatelný autor.
Miluju soubor Ilustrovaná žena, ale tyhle jsou prostě nej
Čo poviedka, to ďalšie sústo myšlienok na zamyslenie. Všetky majú hlbší zmysel a odkaz v nich zakódovaný je zrejmý. Ak má beletria všeobecne svoju krásnu literatúru, tak zo žánru sci-fi by v nej nemali chýbať Bradburyho diela a Marťanská kronika zvlášť. Absolútna klasika s absolútnym hodnotením odo mňa.
Část díla
 |
...ač bude stejně luna plát 1948 |
 |
Brašnářství 1950 |
|
Břeh 1950 |
|
Dlouhá léta 1948 |
|
Kobylky 1950 |
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Je zvláštne sledovať, ako sa v jednotlivých komentároch často opakuje vzor "nie som fanúšik sci-fi, ale toto ma zaujalo". Ja fanúšikom sci-fi som, a z toho asi trochu pramení aj moje rozčarovanie.
Nad nálepkou "sci-fi" sa totiž v prípade tohto diela vznášajú otázniky. Áno, odohráva sa to v budúcnosti. Áno, odohráva sa to na inej planéte. Áno, ľudia tam používajú neznáme technológie. Stačí to, aby si kniha zaslúžila označenie "sci-fi"? Nuž, asi áno. Ale rovnako dobre by sa tento príbeh/príbehy mohol/mohli odohrávať v akomkoľvek čase na akomkoľvek mieste na Zemi. Bez toho, aby sa zmenila výpovedná hodnota.
Celkový dojem - nie je to zlé. Autor je celkom nápaditý a niektoré (niektoré!!!) poviedky sú naozaj výborné. To je trochu aj slabina diela - prakticky neobsahuje silnejší, rozvinutejší príbeh. Poviedky sú (na niekoľko výnimiek) prepojené len voľne. V podstate celé dielo sa točí okolo jednej nosnej myšlienky - úpadku ľudskej kultúry. Stači to, aby si kniha zaslúžila označenie "obľúbená"? Nuž, to je individuálne. U mňa žiaľ asi nie :)