Zelená svatozář: Kapitoly z ekologické etiky

06.10.2023

Poslechnuto jako audiokniha na ČRo. Velmi zajímavé filosofování o ekologii. Zaujalo mě tady dost myšlenek. Nejvíc mě asi zasáhly kapitoly o zvířatech, o krutosti se kterou je zabíjíme kvůli jídlu, jak pořád nemáme dost. Delší dobu cítím, že přestat jíst maso úplně je moje cesta...
Planeta je v současné podobě neudržitelná. Stoupající počet obyvatel planety je jedna věc, druhá jsou zvyšující se nároky lidí.

10.01.2023

Prínosná kniha, v ktorej autor zhrňuje a poučene komentuje rôzne vplyvné koncepty ekologickej etiky. Oceňujem neobvyklé spojenie osobnej angažovanosti v oblasti so snahou o kritické zhodnotenie. Autorovi sa to podarilo. Snáď okrem úvodnej časti venovanej zvieratkám a obhajobe vegetariánstva, kde nekriticky reprodukuje problematické tézy Petra Singera a dokonca hrá na city (vlastnú argumentáciu "zosilňuje" napr. analógiou k holokaustu či reductio ad Hitlerum). Autor pri tejto otázke vychádza z predpokladov, že všetko živé má právo žiť, všetci živočíchovia sú si rovní a ľudská nadradenosť je len výsledkom panského postoja a rasizmu.

Reakcia: 1. Lenže ak by sme nevyšľachtili a nechovali niektoré zvieratá na mäso, tak by ani nežili. Sledovanie účelovej hodnoty živočícha týmto zvieratám umožnilo žiť a mnohým ľuďom dalo prácu. Myslím si, že to za cenu kratučkého utrpenia na konci ich života stojí. Kvôli príkladom zanedbania starostlivosti nemôžeme hádzať všetkých do jedného vreca, aj keď spotreba mäsa je skutočne obrovská a stále rastie. No neviem či ju takýmto štýlom ju obmedzíme. Kohák si to zrejme uvedomil, keď kapitolu zakončuje "kompromisom" a pokiaľ viem, sám nebol úplným vegetariánom.

2. Ak nám ide o ekologickú etiku a etický vzťah k zvieratám, myslím si, že je nešťastné vychádzať z abstraktnej idey rovnosti. Nepredpokladá vedomie zodpovednosti za zvieratá už vedomie zásadného rozdielu medzi nami, odlišnosť v pozitívnom zmysle? Človek si je vedomý, že nesmie zneužívať svoje schopnosti a moc, ktorá je neporovnateľne väčšia. Samotné zvieratká nebudú bojovať za svoje potreby, len my ich môžeme ochrániť pred svojvôľou niektorých ľudí.

3. Ignoruje Kohák modernú filozofickú (kontinentálnu) antropológiu, ktorá zdôrazňuje anatomické rozdiely medzi človekom a napr. inými primátmi? Tie sú totiž predpokladom kultúry i etiky.

4. Kohák nezmieňuje, že to dnes so starostlivosťou o zvieratá často preháňame a mnohé domáce zvieratá sa dnes majú lepšie než stovky miliónov ľudí. Je etické ich chovať pre vlastné potešenie a tieto prostriedky nevynaložiť pre blížnych, ktorí by nám mali byť bližší než miláčikovia?

Napriek týmto slabostiam považujem knihu v českom a slovenskom prostredí za mimoriadne dôležitú. Ďalšie tri časti sú filozoficky premyslené a Kohák trefne komentuje stanoviska, prínos i úskalia jednotlivých smerov súčasného etického ekologického uvažovania.

25.01.2021

Úžasná kniha od člověka, který filosoficky nejen myslel, ale také žil. Erazima Koháka považuji za nesmírně poctivého myslitele, který - třebaže se nebojí přiznat barvu svých pocitů a nestydí se za svou bezprostřední úctu k posvátnosti přírody - v žádném okamžiku nepohrdá rozumem a naopak se snaží využít rozumových náhledů k zacelení trhlin mezi člověkem a jeho přírodním životním prostředím. Viz "Zelená svatozář", s. 120: "Není to teprve rozum ve službách panovačnosti, který odcizuje, technický rozum, pro který vědění je moc? A není to právě rozum ve službách lásky, který je schopen překonat odcizení? Nenechává "hlubinné" odmítnutí rozumu člověka na pospas vášním, ke kterým patří i nenávist a závist, hněv a zloba?"
Kohák nikdy nezůstane o řečnických otázek a figur a vždy se pokouší o filosoficky relevantní, ale také srozumitelné odpovědi. Ve srozumitelnosti dosahuje pravého mistrovství. Rozhodně ne v tom smyslu, že by problémy odbýval či bagatelizoval (jeho přístup se naopak vyznačuje pozoruhodnou mnohostí perspektiv), nýbrž v tom smyslu, že dovede prezentovat nejdůležitější momenty spletitých a odborných diskusí jasným jazykem. Jeho výklad ale není strohý po vzoru některých analyticky orientovaných filosofů, kteří vrší argument za argumentem a ideál "srozumitelnosti" vidí v propozicích formální logiky. Kohák pracuje s řečí velice tvořivě a neštítí se přiléhavých obrazů ani osobních vzpomínek, pokud tím pojednávané téma ozřejmí i v jiném aspektu. Po přečtení celé knihy je nad slunce jasné, že ekologická filosofie a etika nejsou jen jednou z mnoha jiných filosofií či etik, ale představují podstatnou a dnes již naprostou nezbytnou součást filosofie a etiky jako takové. Jestliže na ně dnešní filosof pohlíží s klasickou přezíravostí, upínaje svou pozornost k "hlubším" problémům (ať už metafyziky, teorie poznání, či výhradně lidské společnosti/politiky), riskuje, že naší situaci ve světě nakonec vůbec neporozumí.

29.06.2020

Zajímavé filozofování o ekologii, hodně kladného je popsáno v předchozích příspěvcích, takže budu spíše kritizovat. Není zde téměř žádná návaznost na ekonomii a ekonomiku, přestože ekologické problémy jsou zákonitě navázány na ekonomický systém. Autor vidí řešení v tom, že se lidé začnou sami omezovat a chovat odpovědně. Nezačnou. Pokud by jediné řešení bylo, spolehnout se na odpovědnost lidí, a to v době, kdy jeden nezodpovědný podnikatel může kvůli krátkodobému zisku zničit půl planety, tak mám z knihy spíše dojem, že řešení ekologického problému neexistuje a jsme odsouzeni k zániku.

20.01.2020

„Většina z nás nežije ve světě živé přírody, která má svůj vlastní život a řád. Žijeme ve světě umělých věcí, v betonových kobkách vybavených výplody lidského umu, které nemají jiný smysl a hodnotu, než aby sloužily člověku.“

„Tam, kde se věci jeví jako bezduché, zvířata jako věci, Bůh jako iluze a člověk jako jediný subjekt, tam zcela pochopitelně vzniká i představa, že člověk je jediným zdrojem všeho smyslu a hodnoty.“

Člověk se stal pánem svého světa … a v tom smyslu samozřejmě pak pojal i svou etiku – zabývající se po staletí víceméně mezilidským soužitím. V descartovském smyslu jsme si totiž vybudovali k přírodě postoj, kdy se příroda stala „prostá hodnoty“, ve smyslu – příroda, jako soubor věcí, které nabývají hodnoty teprve lidským zájmem, a ruku v ruce s tím navíc k lidskému rozumu, jako čistě matematickému kalkulu, který se nezabývá smyslem, ale čistě výpočty. Tak „vznikl“ náš současný svět – svět, jako surovina určená k využití pro člověka – s jeho lidskou zvláštností – schopností kalkulovat a s její pomocí … ovládat!

Jestli si tedy chcete přečíst (a ještě víc, jestli o takových tématech chcete přemýšlet) jedno takové zamyšlení, které vás přivede k tématům, jako je: Odkud se takové pojetí vztahu člověka a přírody vzalo? Jaké nám (člověku, světu) takový postoj přinese následky? … (a ještě hloub pak) Co vedlo člověka k takovému kořistnickému postoji vůči přírodě? A proč se takové pojetí tak široce rozšířilo a v podstatě je široce přijímané dodnes? … pak je to třeba tato knížka od prof. Koháka.
Možná tak, spolu s ním, přijdete ke zjištění, že etické postoje, které jsme používali po staletí, dneska už prostě nestačí! A skrz tyto úvahy se pak spolu s panem profesorem dostanete přesně tam, kam bych si přála (já bych byla opravdu moc ráda, kdyby to tak bylo), aby se dostal každý z nás … k ochraně přírody, jako součásti lidské zodpovědnosti.

A jaké např. předkládá Kohák argumenty, proč už nemůžeme žít podle předchozí tradice?

„Po celá tisíciletí jsme byli nepočetní, skromní a bezmocní. V posledních třech staletích jsme se (ovšem) stali nečekaně mocní, neuvěřitelně nároční a nepředstavitelně početní.“

Odpověď tedy hledejte v odpovědnosti … která s tím velmi úzce souvisí, která nám tím byla dána do vínku, a která na nás tak klade etické nároky, které si stále ještě nechceme zcela připouštět!

„V dřívějších dobách lidé jednali pro dobro v krátkém horizontu času a za případné budoucí nesnáze již nenesli žádnou zodpovědnost.“ … jenže … „Se stále se zvyšující mocí člověka však roste i potřeba plánování možných rizik do budoucna, jelikož lidské zásahy do přírody nabraly takového rozměru, že příroda již nestačí obnovovat své bohatství a co hůř jsou ohroženy i podmínky pro … lidský život.“

Jediné, co nám možná pomůže, abychom sundali klapky z očí a viděli tak, dnes už neodkladnou, potřebu - postarat se i o mimolidský svět – bude asi jen hrozba! …
třeba možnosti, že lidský rod vymře, ale ještě spíš jen přání, aby podmínky, do kterých se narodí naše budoucí generace (a dnes už snad opravdu dokážeme dívat se trochu víc dopředu) byly přijatelné i pro ně, a možná taky, aby byly i důstojné, tomu, jak se lidský život na téhle planetě rozšířil.

Tak proto už nestačí „jen“ etika, zaměřená na lidské soužití, ale je potřeba přijmout nová pravidla, která nás posunou – směrem k zodpovědnosti.

Erazim Kohák je pak osoba, která svým životem dává příklad, jak žít s úctou k veškerému životu, jak nebrat život jako samozřejmou věc a jak o něj pečovat, a protože je věřící člověk, vzdává za to díky i Stvořiteli: „Miluji tuto Zemi činnou láskou v duchu apoštola Jakuba, raduji se ze všeho, co je … a hrozím se svévolného ničení a marného zániku. Ekologickou etiku nechápu jako ideologii, nýbrž, jako činnou odpověď na ohrožení a ničení života a Země. Za její účel považuji hledání šetrného … způsobu lidského pobývání … lidí mezi sebou a … s mimolidským světem.“
…
„Také jsem přesvědčen, že systémové změny lze prosadit jen občanskou vůlí.“

01.11.2019

Líbí se mi, že tato kniha je "nadčasová". Člověk, zajímajíce se o ekologii, by si ji měl přečíst. Něčemu jsem opravdu nerozuměla, musela jsem si některé odstavce a kapitoly číst vícekrát, abych vůbec porozuměla kontextu.
Doporučuji audio knihu na YouTube. ♥

05.06.2019

Autor podává historický přehled teorií a názorů zabývajících se problematikou ekologické etiky. Oceňuji šířku jeho záběru od antických filozofů až po současné osobnosti vědy. Pan Kohák v sobě nezapře filozofa, který nahlíží na problematiku z křesťanských pozic. Já osobně jsem přívržencem evoluční teorie a kreacionismus je mi naprosto cizí. Proto mám výhrady k tomu, že autor se v části věnované zvířectvu a vztahu člověka k němu důsledně vyhýbá jakékoliv zmínce o Darwinově učení. V reálné přírodě se odehrává neustálý boj o přežití a platí právo silnějšího. Nejsou tam jen ta hodná a nevinná (zidealizovaná) zvířátka, která jsou objektem lidské zloby. Stálo by rozhodně za zmínku uvést i další vlivy, které v historii planety působily na utváření přírody, jakou ji známe dnes (např. klimatické změny v dávné minulosti, na kterých se člověk nepodílel vůbec).

12.02.2019

Zelená svatozář je kniha, která vybízí k odpovědnosti, aniž by však sama nabízela přímá a jednoduchá řešení. Spíše klade otázky a vyvolává ve čtenáři touhu na ně nalézt odpovědi. Kohák tak zde předkládá velmi čtivý základní přehled ekologické etiky, který může čtenáři posloužit jako odrazový můstek k vůči přírodě odpovědnému životu.

04.09.2018

Must read. Základný prehľad. Knižka vznikla, keď prof. Kohák zistil, na aké základné otázky sa ho pýtajú účastníci terénnych seminárov, ktoré začal v 90-tych rokoch organizovať VLK (www.wolf.sk) v slovenských lesoch a na ktoré Kohák chodil prednášať filozofiu. Tak vznikla svatozář, ktorú potom, keď sa už nezúčastňoval terénu, účastníci dostávali :) A dostávajú dodnes... Výborným nasledovateľom, čo sa týka hlbokej ekológie a filozofického prehľadu je brňák Bohouš Binka.
Moja takmer 15-ročná Zelená svatozář je ohmataná, zmoknutá, popísaná odkazmi od ľudí ... a vaša? .)

21.04.2015

Zelená svatozář je výborný přehled jednotlivých směrů a trendů ochrany přírody, kterému po věcné stránce nelze mnoho vytknout. Kohák je ve svém textu precizní a poměrně objektivně předládá jeden přístup za druhým. Text ovšem rozhodně není profesorsky suchý, naopak je plný šťavnatých přirovnaní a příkladů. Závěrečná kapitolka "Malé vyznání veliké lásky" pro mě ovšem byla rozhodným zklamáním. Kohák je skutečně více zelený než křesťan, jakkoli rád tvrdívá opak. Celkový dojem: 80%

22.12.2014

Kniha sa číta veľmi dobre, je jasná a pútavá, aj keď niektoré odseky som si musel prečítať viac krát kvôli mojim nedostatkom vo veciach, o ktorých som si myslel, že mám ako tak jasno. Podrobne rozoberá všetky aspekty ekologickej etiky, otázky ohľadne využívania zvierat (prvá časť) a obhospodarovania Zeme (druhá časť). Živočíšna výroba, pokusy na zvieratách, starostlivosť o lesy, etika, dobrovoľná skromnosť, preľudnenie, ekológia, využívanie zdrojov a iné otázky očami antropocentrizmu, hlbokej ekológie, náboženstva, welfarizmu, aktivizmu, proste komplexné priblíženie týchto záležitostí. Zaujali ma aj detaily, napr. rozlíšenie hlbokej ekológie a hlbinnej ekológie - toto väčšina ľudí nerozlišuje. Tretia časť je však iná a až tak ma nezaujala. Číta sa ťažšie, hľadá nepodstatné maličkosti v rôznych ekologických smeroch takým spôsobom, že zbytočne medzi nimi búra mosty (ako sa na teocentrického radikála vlastne patrí). S jeho Záverom som ale súhlasil. Pre toho, kto sa zaujíma o ekologickú etiku, je táto kniha nutnosť.