Zelený stan

29.05.2024

Ano, jako na houpačce, místy mě to bavilo víc, místy míň. Ano, hodně postav, ale nevzdala jsem to, něco mě hnalo pořád dál.... Knížka se mi líbila, ale byla jsem ráda, že to mám za sebou.

25.02.2024

Výborně a nezvykle napsaná kniha, která ukazuje Rusko (resp. SSSR), i z perspektivy menšiny disentu, který nebyl homogenní svými postoji. Skvěle popisuje složitost doby. Můžeme soudit a odsoudit člověka, který zradil a podepsal to KGB, či na to nemáme právo? Mnohovrstevnatý román.

Před nedávnem jsem četl Vlak do Samarkandu. Ta kniha plula jen po povrchu, kdy se hlavní hrdina nad ničím nezamýšlel, vše jen přijímal jako nutné pro "lepší budoucnost". Ulická naštěstí není taková. Je to hluboké dílo.

03.11.2023

(SPOILER) Kromě toho, že mě čtení opravdu těšilo, jsem knihu brala jako "dozvdělavací", a to jak v oblasti literatury a hudby, tak v oblasti historie.
Spoiler
Knihu jsem vnímala i jako příběh o tom, jak zůstat svobodný v nesvobodné světě...Než vás to nakonec stejně semele.

18.05.2023

Moc krásný a smutný román o přátelství.

19.01.2023

Když jsem se na obálce dočetla o "experimentálním" stylu, trochu jsem se vyděsila. Ve finále je ale kniha velmi čtivá a chvílemi napínavá, protože osudy hlavních hrdinů míchá autorka nechronologicky, takže se zničehonic znovu objevují a jejich dějové linky se odkrývají postupně. Nicméně se mi moc líbilo, jak se rozvětvují příběhy tří hlavních hrdinů, košatí o další a další postavy, některé mají v ději výrazné místo, jiné se jen mihnou, autorce se přesto podaří zkoncentrovat jejich ne moc šťastný osud do jedné epizody... Sovětský režim stojí v pozadí životů všech hrdinů a je jejich hlavním hybatelem, neutěšenost každodenního života protagonistům pomáhá překonávat láska k umění, hudbě a literatuře i vědě.
V dnešní době není možné knihu vnímat bez souvislostí, stejně jako její hrdinové, Ljudmila Ulická je novodobá disidentka a kritička Putina. Po vypuknutí války emigrovala do Německa.

08.10.2021

Bylo to jako na houpačce: Velké nadšení přerušované občasnou (lehkou) nudou, nefalšované zaujetí zobrazovaným tématem střídané podivem nad stylistickou neuchopitelností… Místy hodně dobré, – a místy zbytečně (na ruský způsob) rozvláčné a upovídané, nekonzistentní. Ostatně, vždyť i v doslovu se píše: "…svébytný a experimentální styl psaní Ljudmily Ulické…"
Téma politických represí, nakrátko přerušovaných pomíjivými obdobími oteplení, spousta zajímavých osudů, vycházejících z předobrazů reálných postav…
A ještě jednou doslov: "Ulickou vždy zajímaly především malé příběhy, ta drobná hrdinství i selhání, která se odehrávají v kontextu světových dějin. Jako by skutečně velkou historii zcela plánovitě utápěla v té soukromé…"
Opravdu velmi zajímavý literární počin, určitě nelituju, že jsem po knize sáhl. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale nakonec se přikláním k plnému počtu bodů, protože román si je zaslouží – už vzhledem k závažnosti tématu: Ljudmile Ulické za to patří bezesporu velký dík. A to jsem se ani nezmínil o autorčině schopnosti rozdmýchat ve čtenáři neuhasitelnou chuť znovu si přečíst pár ruských klasiků…

Velmi krásná kniha, pro mne je Ulická literární zjevení, které je nenapodobitelné a nepřekonatelné. Doporučuji všem, kteří mají rádi lehce ironický humor, ruskou literaturu, rádi přemýšlí a nevadí jim, že děj se na sebe vrství a odhaluje své hrdiny jen velmi pozvolna.

14.01.2021

Opět jsem se po nějaké době vrátila k ruské literatuře a jsem autorkou i knihou nadšena. Sága zobrazující velký kus ruských, sovětských a komunistických dějin. Miluji lidské a rodinné příběhy na jejich pozadí, kniha mi ale dala mnohem víc než zajímavé lidské příběhy. Připomněla mi mnohé z ruských dějin, kultury a literatury. Jenom mi bylo líto, že některé autory ruského disentu jmenované v knize si nemohu přečíst. Alespoň na DK jsem je nenašla. Nejméně příjemné byly pro mne pasáže, které se přímo vědecky zabývají vážnou hudbou. Na to už opravdu nestačím. Moje chyba. Celkově mě kniha hodně dala, obohatila mě a určitě se k ní vrátím.

05.01.2020

Kniha nelehká na čtení. Na příbězích tří přátel nastiňuje složitost života v sovětských zemích , ztráta ideálů, surovost režimu, rozčarování. Význam ruské literatury je v anotaci. Víc nebudu rozebírat, přečtěte si a udělejte vlastní názor.

24.10.2019

Tohle je moc krásná kniha, ale pořádně vychutnat si ji dokáže jen málokdo. Celým příběhem se prolíná částečně ruská, ale hlavně už sovětská literatura. To mi chybí. Po roce 68 jsem s veškerou sovětskou literaturou u nás dostupnou skončil a klasickou ruskou se přinutil jen k pár klasikům jako Tolstoj apod. Takže chybí základ k pořádnému pochopení. Dost složitá (ale s tím se dá vyrovnat) je i konstrukce knihy. Připomínalo mi to dětský kaleidoskop, který někdo rozbil a neodborně zase spojil. Víte, že to tam patří, ale proč zrovna teď tam vstupuje tento příběh (možná se dá říct povídka) se tak zcela pochopit nedá. Naštěstí ten celkový pocit na konci je výborný a převáží ta jednotlivá zadrhnutí.

15.05.2019

Uz davno se mi zadna knizka necetla takhle tezce. Docetla jsem ji jen silou vule a oddechla si, ze mam tu "neprijemnost" vyrizenou.
Proste mi styl autorky nesedl. Kniha pro me byla neprehledna, rozvlacna, nebyla jsem schopna se orientovat v postavach a jejich provazanostech, v casovych liniich. Ve chvili, kdy me nejaka stranka kapitola zacala bavit, presla do jineho prostredi a ja byla ztracena a frustrovana.
Ve druhe polovine mi pak kniha pripadala jeste vic roztristena a cetla jsem kapitoly spise jako oddelene povidky.

14.05.2019

Mela jsem trochu obavy, ze bude v knize spousta postav, a ze se budu v deji trochu ztracet. A ano, me obavy se naplnily, ale ne tak docela. Postav je tam opravdu pozehnane, ale kupodivu jsem se v deji neztracela, i kdyz jsem se na cteni musela docela soustredit. Neni to zadna jednohubka, kterou prectete za dva vecery. Kniha je obsahla, je v ni zachyceno par desitek let rezimu byvaleho Sovetskeho svazu druhe poloviny minuleho stoleti. A i pres to, ze to neni zrovna lehke cteni, tak jsem si to uzila.Uzila jsem si styl, jakym je vykreslena atmosfera tohoto obdobi.Bavilo me sledovat zivoty a osudy trech kamaradu v teto nelehke dobe. Za me skvele zpracovany roman, ktery muzu doporucit, i kdyz to asi nebude cteni pro kazdeho. Ja vsak casu, ktery jsem s knihou stravila , rozhodne nelituji.

18.04.2019

Bohuzel nedocteno. Nerada toto delam a odkladam knihu v pulce, ale me to proste nebavilo. Je to skoda, chtela jsem si precist ruskou autorku. Nektere pasaze se mi i libily a prisly mi vtipne, ale rozcilovalo me to mnostvi postav ve kterych jsem se ztracela.

25.02.2019

Všechno už bylo v komentářích popsáno tak výborně (v těch souhlasných a jásajících), že vymýšlet něco dalšího by bylo nošením sov do Atén. Jsem ráda, že jsem knihu i přes ne moc pěkný obal z regálu vytáhla. Četbu jsem si vychutnávala po více dní než jsem zvyklá, protože některé pasáže jsem četla opakovaně, tak se mi líbily. Jednoznačně jde o knihu výjimečných kvalit. Dokonce si myslím, že by měla být v doporučených knihách pro studenty - ale tím by asi byla ztracena, jako každá "povinná četba", která se vinou tohoto označení dostane na pokraj zájmu.

07.02.2019

Krásná, zajímavá kniha. Začíná v roce, kdy umřel Stalin. Nový učitel literatury převede tři své žáky - vnímavého básníka, nadaného klavíristu a podnikavého fotografa - na stranu tehdy vyvržených literátů. Tito tři hlavní hrdinové se objevují a ztrácejí během celé knihy ve spoustě velmi dramatických událostí. Postupně se seznamujeme s příběhy mnoha dalších osob, které nějak s touto základní trojkou souvisí . Všechny příběhy velmi čtivé. Zelený stan se doslova "točí kolem literatury", především té, která vybočuje ze strohých a nenáviděných školních osnov .

27.12.2018

Ano, kniha je velmi obohacující.

27.12.2018

Po celou dobu čtení mám jednu zásadní a velmi neodkladnou chuť pustit se do Živaga, do mého miláčka. Takovou chuť jakou mi vlila Ulická do žil jsem dlouho nezažila. Začala jsem z knihovny tahat knihy a tvořit si kupičky čím se nechám pohltit příště. Vypadá to asi následovně
Doktor Živago
Vzkříšení
Hukot času
Běsi
Bratři Karamazovi
Netvrdím že spolu knihy nějak zvlášť souvisejí ale jisté společné prvky mají všechny.
Zelený stan je kniha která leźela přes rok v knihovně a nic se mnou nedělala, kupovala jsem jí s nadšením a pak jsem z ní dostala strach a navíc mi jakýsi " dobrák" podstrčil Werfela a Manna, konkrétně Josefa a bratří jeho a Jeremiáše a to byl konec.
Ovšem tohle kniha která vám nejen hodně řekne ale ještě vás vtáhne do říše, kde vládne jiná magie a perspektiva a nazírání. Do říše literatury, té literatury kterou jakmile máte pod kůží to je další konec.... Ovšem tu magii vloží do obyčejného, každodenního, bolavého světa kde velkolepé snění může zachránit nejednoho z nás a kde se nelze vyhnout i jiným veskrze nemagickým skutečnostem. Postavami nešetří a láskou svého druhu také ne..

24.08.2018

Knihu som nedočítala, rozprávačské umenie je zrejmé, ale tá zmes postáv ma nezaujala, nedokázala som sa navnadiť na ďalšie stránky..

29.12.2017

Knihu mi doporučili/zapůjčili přátelé. Dlouho jsem přesto váhal, zda se čtením začít. Ale nyní, po otočení poslední stránky, mám pocit, že jsem bohatší. O dávno tušené poznání, o hmatatelný fakt, že žádný, skutečně žádný národ, nelze hodnotit principem "kolektivní viny". Všude totiž existují vedle sebe lidé dobří, kulturní, vzdělaní a naopak i zlí, primitivní, zaostalí ignoranti. Záleží jen na daném systému, kterým z nich dá šanci. A to se týká i naší dnešní středoevropské reality. Neboť, jak nesmírně oduševnělá autorka knihy, Ljudmila Ulická, svým celým dílem opakovaně zdůrazňuje: "Máme povinnost vynaložit veškeré úsilí a vzpomínat"..., abychom se nedopustili téhož, (protože historie má tendenci se opakovat).