Zemí šelem (převyprávění)
Ondřej Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550637/bmid_zemi-selem-prevypraveni.jpg
4
22
22
Přitápíme pod kotlem. Parní slon, táhnoucí dvojici pojízdných domů vyráží na dobrodružnou a nebezpečnou cestu... Dobrodružný román představí další Vernův vynález - obojživelný dopravní prostředek, obrovského ocelového slona poháněného párou. Strhující příběh se tentokrát odehrává v Indii. Budeme svědky napínavého příběhu odehrávajícího se v Indii roku 1867. Inženýr Banks pozve plukovníka Munroa, kapitána Hooda a Francouze Mauclera na výpravu po severních částech Indie. Jako dopravní prostředek jim má sloužit obrovský ocelový slon poháněný parním strojem, původně vyrobený pro bohatého rádžu. Je tu i dobrodružná zápletka – plukovník Munroe hodlá pomstít smrt své ženy. Za tu je odpovědný jeden z bývalých vůdců povstání sipáhiů z roku 1857 Nana Sáhib, který je již deset let hledán pro zločiny, jež během tohoto povstání spáchal.... celý text
Přidat komentář
Původní Verneovu knihu jsem kdysi dávno četla, ale nevzpomínám si na ni ani v nejmenším. Proto, když se mi naskytla možnost a mně se dostalo do rukou toto převyprávění, neváhala jsem ani na okamžik ;-). A podle mého názoru není vůbec špatné, právě naopak. Jedná se o dobrodružné vyprávění, ve kterém se střetnou plukovník Munro a krutý vůdce povstalců Nána Sáhib. Ten má totiž (mimo jiné) na svědomí krvavý masakr, při němž byla zabita milovaná plukovníkova žena. A tak se Munro spolu se svými přáteli vydá na cestu, aby ji pomstil. Přičemž k tomu využijí skvělý vynález - a sice ocelového slona. Co při svém putování zažijí a jak nakonec všechno dopadne, už samozřejmě prozrazovat nebudu. Kniha jako celek se mi dost líbila, proto ji hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami a určitě si nenechám ujít zase nějaké další autorovo převyprávění ;-).
Nečetl jsem originál, a ani jej číst nehodlám, neboť bych si nerad zkazil dobrý pocit. Zemí Šelem jsem dlouhou dobu jakožto neznámou Verneovku ignoroval především proto, že se mi nelíbilo prostředí příběhu. Chybělo mi tu neznámo, prozkoumávání nových oblastí a také, ano, trochu toho boje o život. Když jsem pak nakonec před pár týdny vzal knihu konečně do rukou, příliš jsem toho neočekával.
Naštěstí, zatímco první polovina díla mé předsudky spíše potvrzovala, během druhé už jsem se začetl a přišel příběhu na chuť. Ich forma (kterou jsem u Verneovek dosud nepotkal) byla výborně napsaná a světe div se, i v prozkoumané a zalidněné Indii se pořád něco dělo. Cesta parního slona mě jednoduše příjemně překvapila. A to bych zvlášť u téměř 200 let staré knihy rozhodně nečekal. Jednu hvězdu strhávám snad jen proto, že se spisovatel neodvážil jít více do dramatu a cestovatelé tak víceméně vše přežijí bez jediného šrámu.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Tma |
| 2007 | Tma |
| 1989 |  3x Kája Saudek |
| 1988 | Měsíc mého života |
| 2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
Moje druhá kniha od "autorského tandemu" Verne-Neff. A dopadla o poznání mnohem lépe. Možná je to tím, že děj původního románu neznám tak dobře jako Dvacet tisíc mil pod mořem. Ale spíš bych řekl, že se tady Neff držel víc při zemi a odpustil si vymýšlení vulkanitu a změnu celé zápletky. Tady z toho pořád dýchá Verne. A na konci se to ještě Neff snaží lehce propojit s další knihou... Co mi ale nesedělo, byla Neffem zvolená ich-forma. Vůbec nechápu proč. Jeho vypravěč se vlastně vůbec nepodílí na ději a ani jeho komentář není ničím zvláštní. Postrádá to autenticitu očitého svědka/účastníka děje, a přitom se tam i vypráví pasáže, kterých nemohl být účastný (zajetí Munroa)... Do očí mne to bije hlavně proto, že jsem to dočetl těsně po dočtení Plujícího města, asi jediného románu, který Verne sám v ich-formě napsal a tu ich-formu si tam fakt užil. Jak tam komentuje postavy, jejich chování a výroky... Takže na nejlepší smysluplnou úpravu Verne stále čeká...