Žena na nedeľu
Carlo Fruttero , Franco Lucentini
Hrdinou tohoto románu je Turín, město šedivé a geometrické, zakládající si na své neokázalosti a civilnosti až k jakémusi snobství naruby. Před přivandrovalci z jihu se zdvořile a nenapádně uzavírá na sedm západů do ulity svého dialektu a svých předsudků. A tak se pátrání po vrahovi pochybného architekta Garrona mění pro Sicilce komisaře Santamariu v jakousi šachovou partii, kterou s pocitem rostoucí bezmoci svádí s neprůhledným „prostředím“.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1977 , Slovenský spisovateľOriginální název:
La donna della domenica, 1972
více info...
Přidat komentář
Spíš než detektivní příběh - byť ne špatný! - mě očaroval ten orloj turínských postaviček a lehká, takřka neznatelná, ale všudypřítomná ironie. Skvělý překlad.
Zpočátku jsem se obtížněji začítala, italská jména postav pro mne byla nesnadná k zapamatování, ale po několika stránkách mě příběh pohltil. Není banální, autoři před čtenářem nádherně rozvíjí zápletku, děj graduje, jak má, a vše korunuje líčení Turína, jako byste téměř slyšeli, jak na ulicích pracují stroje a hlučí proudy lidí a aut. Působivé!
Zajímavá detektivka z prostředí města Turína v období cca 60. let 20. století. Hlavní dějová linka je detektivní - smrt osoby způsobenou zvláštním nástrojem, snad historickým, který zprvu nikomu nic nepřipomíná... Dále máme možnost sledovat zkorumpovanost italské městské správy a policie. Tímto politikařením a intrikováním na úrovni měst a obcí je kniha aktuální i dnes a v našem politickém zřízení.
Obětí vražd v detektivce je několik, stejně jako možných vrahů. Rozuzlení přijde jako u každé správné detektivky až na závěr, a od osoby, od které by to nikdo nečekal.
Autoři vtipně popisují jednající postavy - mondénní dámy, ustrašení policejní úředníčci, kteří se bojí svých nadřízených, tzv. "privilegované" potomky svých vlivných rodičů. Kniha vyniká plastickým obrazem života turínské společnosti své doby.
Paní z neděle to je italská detektivní škola jako vystřižená z partesu. Žádné brutální vraždy, žádný důraz na akční složku vyprávění, žádné bláznivé přestřelky ani nesmyslné zvraty, ale pěkně pomalu, krůček za krůčkem, inteligentně a s grácií k finálnímu odhalení pachatele. Dostane se nám k tomu obsáhlá a delikatesní přehlídka italského Turína, kde se příběh zavražděného architekta Garrona odehrává. Pánové Fruttero a Lucentini mají všechno pěkně srovnané, nikde netlačí na pilu, přesto dokáží udržet napětí a jednoduchými pobídkami doslova malovat podmanivou atmosféru slunné Itálie. Výborně pracují i s postavami, byť jsem si musel chvíli zvykat na neustále skákání od jedné ke druhé, a to jak v hlavní linii, tak ve všech vedlejších. Zvláště na začátku, když ještě neznáte celý obraz, je to docela náročné. Jakmile jste ale uvnitř, nic už nebrání tomu, aby vás příběh pohltil a okouzlil. Děje se tak nenápadně, nevtíravě a polehoučku jako na křídlech vážky, přesto jistě a přesvědčivě. Není to ohromující čtení se spoustou zákrut a jinotajů, je ale solidní, dobře strukturované a dospělé.