Ženská vydrží víc než člověk
Pavla Frýdlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143110/bmid_zenska-vydrzi-vic-nez-clovek-6579cf1332733.png
4
36
36
Dvacáté století v životních příbězích deseti žen. V této knize se setkáte s deseti ženami narozenými v letech 1917–1939 a s jejich specifickým pohledem na dvacáté století. Každá vypráví svůj život jiným způsobem. Ovšem utkvělý pocit, že všechny životní kotrmelce nakonec zvládnou, je důležitým zdrojem jejich ženské identity bez rozdílu.... celý text
Přidat komentář
Pohled několika žen různého vzdělání, sociálního původu i politického přesvědčení na celý svůj život. Myslím, že podobné knihy by měli doporučovat dětem učitelé dějepisu na doplnění učiva a pochopení vývoje společnosti a dopadu událostí na jedince. Překvapilo mě, jak časté bývalo, dát malinké dítě na výchovu prarodičům.
Zajímavá sonda do neobyčejných příběhů obyčejných lidí. Každý z nich byl něčím zvláštní a zajímavý, ale nejvíc mě zaujal asi příběh "údernice" Jarmily. Možná by nebylo na škodu občas třeba do škol pozvat i lidi, jako je tato paní. Aby si ty děti nemyslely (pokud už mají ponětí o tom, že nějaký komunismus byl), že to byla doba, kdy se zavíralo na potkání (aniž bych skutečně stíhané nějak teď chtěla dehonestovat), ale že tu žilo hodně lidí, kteří prostě dál žili svůj normální život a třeba měli i své ideály a chtěli pro ně taky něco udělat.
Velmi trefný název. Všech deset životních příběhů bylo nesmírně zajímavých. Přesto mám svou favoritku - Vandu. Rozhodně se poohlédnu po dalších tiulech, které díky projektu Paměť žen vzniknou.
Velmi krásná a inspirující kniha. Důkaz, že nejlepším autorem příběhů je sám život. Z knihy se čtenář dozví různé zajímavé drobnosti především z poválečné doby a ze socialismu, a to z odlišných úhlů pohledu. Je dobře, že nechybí ani pohled ženy-aktivní komunistky a údernice. Nejvíc mě zaujalo, jak se intelektuální "náboj" v rodině dědí z generace na generaci, že z rodiny intelektuálů vlastně nevzejde "obyčejné" dítě, vždycky má něco navíc... a to mě zaujalo proto, že zrovna v mé (velmi obyčejné) rodině se nic podobného nedědí, bylo mi to až líto - nezbývá než založit vlastní linii, někde to přece začít musí :) Moc pěkně je v knize vidět taky přirozená úcta k rodičům a prarodičům. Opravdu doporučuji, je to moc poutavé čtení, minimálně pro ženy!
Skutečné příběhy žen mě vždy zajímaly, nadchlo mě to. Půjčím si další od této autorky.
Štítky knihy
české ženy rodinné vztahy feminismus socialismus emancipace poválečná doba autobiografie podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 1988 |  Malý labyrint filmu |
| 2018 |  Ženy 60+ |
| 2006 | Ženská vydrží víc než člověk |
| 2010 | Ženy v bílém |
| 2008 | Ženy mezi dvěma světy |
Velmi oceňuji nápad Pavly Frýdlové- zaznamenat vzpomínky a prožitky žen dvacátého století. Jak už bylo v knize vyřčeno, dějiny píší muži, ale žena si mnohdy zakusí velká životní sousta, se kterými se popasuje mnohdy lépe, než nějaký muž.
Konkrétně v těchto příbězích jsem se opět přesvědčila, že muž raději vezme nohy na ramena (příběh Miry a Elišky), než aby se pohnutému osudu postavil.
V knize se promítá generační pohled žen na zaměstnání, výchovu dětí a vzdělání. To vše za stižených podmínek, které doprovázely celé dvacáté století.
Po celou dobu jsem k ženám a jejich příběhům cítila úctu. Výjimkou byl příběh "zaryté" komunistky, který jsem se nutila dočíst, kde místy pěje ódu na setkání s Anežkou Spurnou (intrikářskou funkcionářkou, která se podílela na svržení Horákové), zatímco jí na stěnách visí Gottwald a Stalina...ale i tyto ženy chtějí zanechat svůj odkaz.
Jinak hodnotím knihu velice kladně a přínosně. Kniha není příliš silná, přesto jsem ji dočetla za delší dobu, jelikož mi ji vzala mamka, babička, tchýně :)
Je to zkrátka chytlavé povídání