Zeptej se prachu
John Fante
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní "už ví". Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní novela předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha. Veselá i smutná. Camila je vychcaná potvora a Arturo vůl, ale jejich vztah mě bavil. Láska, nenávist, hádky a podrazy.. No i přesto jsem jim přála jiný konec..
Nejistota, obavy, čekání, láska, psaní, naděje, boj se sebou samotným, dlouhé dny vyplněné prázdnem, ale hlavně dobrota, protože jestli něco v Arturovi bylo ukryto pod tím vším jednáním, odmítáním, vztekáním, byla to dobrota.
Arturo Bandini, ctenari nepochopeny autor a sebou nepochopena osobnost. Rozpolcene pocity. Fandila jsem mu, na druhou stranu me zarazelo jeho chovani k Camile. Na konci knihy mi bylo smutno.
Mám rád Bukowského, i toho českého (Irovského), ale tohle mi fakt nesedlo. Bylo to takové uondané, nesympatický hrdina, no prostě jsem se do čtení musel hodně nutit, takže nic pro mě.
Vlastně pořád nevím, co si o té knížce myslím. Příběh není ničím nový. Napsaný před desítkami let, skoro před stoletím. Děj se odehrává v místě a čase, o kterých toho moc nevím, Fante je ale popisuje tak dobře, že si je dovedu představit. Hlavní hrdina Arturo bojuje o svoji lásku a spisovatelskou kariéru, dává do toho všechno, a hlavně o tom mluví úplně otevřeně. To mně nakonec dostalo - syrové, opravdové emoce a myšlenky, pocit, že před čtenářem Arthuro / Fante nic neskrývá, ať to vyzní trapně, divně, naivně, nevhodně. Asi hlavně tím umí být čtenáři blízko, vždyť jsme podobné stavy zažívali a stále zažíváme.
Tryskající, hořko-sladká živost, snad takto by se dala kniha ve zkratce charakterizovat.
Kniha je v podstatě kronikou čekání na slávu mladého autora Artura Bandiniho, který si však nechává posílat peníze od své staré matky, zatímco je už o své dávno dosažené slávě skálopevně přesvědčen. Není tomu tak však vždy, mladý Arturo je spíš jako rozechvělá struna na kytaře, oscilující mezi výbuchy ega a pocity totální marnosti, mezi nebetyčným sebevědomým a směšně malou důvěrou, choulící se někde v rohu vlhké místnosti.
A myslím, že právě tato oscilace, je na Arturovi onen výjimečný prvek, který mnou tolik rezonoval.
Příběh jako takový jako by, v případě této knihy, byl jen jakýmsi zastřešujícím principem, jakousi záclonou nebo slunečníkem, pod kterým můžeme sledovat lásku, ambice, výbuchy ega, exploze zoufalství, bezvýchodnost, dobrosrdečnost, ale i žhnoucí zlobu mladého Artura.
Pod pomyslnou ochranou jakéhosi stínidla však existuje i samotný Arturo, jako by autor odstínil všechny praktické a pragmatické stránky života, aby se mohly jak Arturo, tak čtenář plnými doušky opíjet životem, se všemi emocemi, strastmi a plahočením s ním spojených. Jako by na nás skrz Artura Fante řval „Toto je pravý život!“ a nechával na nás, na kolik si jeho radu, s nastíněnými riziky, vezmeme k srdci a nakolik po odložení knihy opovržlivě zakroutíme hlavou nad tím, jak neprakticky, snílkovsky, naivně, zbaběle a hlavně neproduktivně, a k tomu ještě za zuřící 2 sv. války, mohl Arturo vůbec existovat.
Kniha však není v žádném případě návodem, neříká z čeho se daný koktejl skládá a jak ho připravit, jen nás nechává na 176 stranách z dané sklenky usrkávat a opíjet se, společně s Arturem, životem, v tomto stavu se pak vznášet, ale po každém odložení knihy čelit také ostré kocovině reality.
V neposlední řadě nelze opominout vybroušený humor, který se blýská především svého druhu tragičnosti a bezvýchodnosti situací, ve kterých se s ním setkáváme.
S takovou „tragikomedičností“ se však v životě setkáváme, dle mého, všichni. Stejně jako všichni, nebo přinejmenším já, v sobě máme kousek Artura Bandiniho v celé jeho zoufale ambiciozní, hořko-sladké podstatě, a i díky tomu můžu přiznat, že pokaždé když jsem se smál příběhu, smál jsem se i sám sobě...
PS. Byť je předmluva od Bukowského fajn, rozhodně si nemyslím, že by měla být i na zadní straně českého vydání, kniha může nabídnout mnohem víc, a tato forma působí až jako oslizlá reklama, bez které, by se tato kniha skvěle obešla.
Jediné, co může prodat tuto knihu, je její předmluva. Nikoliv doporučení dalších čtenářů nebo obsah knihy.
První román, co není příběh. U této knihy nejenom, že nevíte, co čtete, ale ani, jestli čtete.
Přes to všechno ve Vás děj knihy celkem úspěšně zanechává pocit porozumění a viny zároveň, jako u hlavní postavy příběhu....no příběhu.
Pokud si po deseti stranách nevěřícného mžourání uvědomíte, že člověk je k sobě vždycky shovívavý, tak jste z knihy získali maximum, neztrácejte čas a nečtěte dál.
Úplně jsem zapomněl, že jsem tuto knihu přečetl, což je samozřejmě chyba knihy a né moje. Fante byl Bukowského idol a jelikož to byl běloch, byl to Billy Idol.
Fante píše o trochu líp než Bukowski, asi jako by jej někdo řízl chudým Henry Millerem. Sice není takový prase a hovado, ale jeho alter-ego hrdina je stejný nýmand, který má obskurní zálibu v piglování šílených buchet stejně jako Bukovák. Z knihy si už dále pamatuji jen to, že pořád chodil ven a do baráku a že ukradl mléko a že žebral po mámě peníze, zbytek děje se mi někam vypařil, takže dávám 85%.
PS: V knize se neobjevil žádný tank, ale jelikož se odehrávala před druhou světovou válkou tak je jasné, že se někde poblíž hrdiny vyráběly v nějaké velké továrně a to mi dost zvedalo náladu.
Asi budu kamenována, ale mi se to nelíbilo... Neumím přesně říct čím, ale vztah jsem si k tomuto dílku prostě nenašla.
Užasná kniha, o stylu psat nemusíme. Víme, dověděl jsem se to nedavno nahodou kde buk čerpal svou inspiraci. Taky donutilo k zamyšlení že vlastně každý spisovatel se nekde inspiruje a je utvařen tim co četl. Jak si myslí lidi kteří nečtou že člověk přijde, vymyslí si styl, vysucaho ho z maličku a s nadánim mistra napiše knihu za tři dny. Utváři nas vše kolem nás. Ve fantovy vidíme ameriku padesátých let stejně jako ji vidíme v kerouakovy v padesatých,šedesatých, bukovy šedesatých sedmdesátých let. Kniha nás svým prostým, svyžným ale neméně užasným, hravým i oduševnělím stylem provází celým příběhem. nenacházime tady tolik alkoholu, šlapek a přímočarosti jako u buka, je to jiné, najdeme zde kus poctivého citu.
arturo bandiny autor povidky pejsek se smál
Kdybych nečetl předmluvu, tak bych to odbyl hláškou "další zastydlý hippisák si hraje na Bukowskýho" ale fakt, že tenhle chlápek naopak inspiroval starýho prasáka, zcela mění situaci.
Kdybych neviděl obálku nenapadlo by mně, že ty hustý hlášky do mně nehustí Božský Kája. Stejná špinavá prázdnota zaplivaných putyk nejniží kategorie, stejný přežívání po zavšivených hotelových pokojích, stejný tápání mezi láskou a nenávistí. Beznaděj, vztek a "dirt" estetika.
Každý písmenko tohohle Škváru je vydobytý litry podomácku pálený kořalky, spustou hrnků kafe pochybný kvality, spoustou nocí strávených ve společnosti pochybných holek na zavšivených matracích. Tenhle zasranej příběh je vydobytej peklem stovek kocovin a nespočtu hodin s prázdným žaludkem bez vyhlídky na něco k snědku.
Co mně zarazilo, byly dost divný pasáže o hulení, nevím zda ty kecy pocházejí přímo od autora nebo to zprasil překladatel. Nicméně musím doporučit všem, kterým i jen nevadí Bukowského styl a pokud jste fanoušky božského Karla, tak jste to už četli nebo si to kurva koukejte co nejdřív opatřit!
Mne osobně se tato kniha líbila .. spoustu mých přátel by vám však ale řeklo, že je to nuda, bez příběhu, bez nápadu, moc zdlouhavé, apod. .. u filmového zpracování se můžete dočkat jiného konce, než je v této knize ..
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zeptej se prachu / Ask the Dust |
| 2001 |  Na západ od Říma |
| 2002 | Zeptej se prachu |
| 2004 | Sny o kopci Bunker Hill |
| 2001 | Počkej na jaro, Bandini |
Prvních sto stran nuda, nuda, nuda. Pak se to začalo rozjíždět a pak to skončilo. Asi jsem tuto klasiku nepochopila.