Zeptej se prachu přehled
John Fante
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní "už ví". Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní novela předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zeptej se prachu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
Zvláštní kniha. Veselá i smutná. Camila je vychcaná potvora a Arturo vůl, ale jejich vztah mě bavil. Láska, nenávist, hádky a podrazy.. No i přesto jsem jim přála jiný konec..
Nejistota, obavy, čekání, láska, psaní, naděje, boj se sebou samotným, dlouhé dny vyplněné prázdnem, ale hlavně dobrota, protože jestli něco v Arturovi bylo ukryto pod tím vším jednáním, odmítáním, vztekáním, byla to dobrota.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Zeptej se prachu (2002)
Kniha Zeptej se prachu v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 115x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 55x |
v Chystám se číst | 59x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2008 | Zeptej se prachu / Ask the Dust |
2001 | Na západ od Říma |
2002 | Zeptej se prachu |
2004 | Sny o kopci Bunker Hill |
2001 | Počkej na jaro, Bandini |
Prvních sto stran nuda, nuda, nuda. Pak se to začalo rozjíždět a pak to skončilo. Asi jsem tuto klasiku nepochopila.