Ostrov šperků II.

19.02.2024

(SPOILER) První kapitola knihy je asi tím nejhorším v rámci čtyř svazků dvojdílného románu Žezlo a kladivo + Ostrov šperků. Následující kapitola, která nás přenáší na Divoký západ, je na jedné straně mnohem zábavnější, ale zase v ní celkem zbytečně zemře 140-150 Komančů, kteří jsou pomocí dvou lstí postříleni kladnými hrdiny knihy. Mezi ně patří tzv. „páter“ Bowie, jenž extrémně nenávidí indiány, aniž by se čtenáři dozvěděli důvod. Ten bychom asi znali, kdyby se další kapitola knihy neztratila (viz Karl May Wiki). Druhá polovina tohoto svazku se zase odehrává ve fiktivní německé zemi Süderland. Poté, co se pomatený princ Hugo von Süderland neúspěšně uchází o Magdu von Helbigovou, dochází k řadě dramatických událostí, které končí útěkem pomateného prince. Dobro sice zvítězilo, ale největší padouch nebyl potrestán na životě. Navíc se čtenáři nedozvěděli nic o tom, jak skončil ďábelský opat i jiní řeholníci a řeholnice, spolupachatelé zločinů pomateného prince. Konec románu je příliš uspěchaný, ale alespoň ne zmatený jako závěr románu Žezlo a kladivo. Na této knize se mi nelíbí ani zbytečný masakr Komančů a nevysvětlení motivu/motivů, proč „páter“ Bowie tolik nenáviděl indiány. Z německých webovek o Mayovi jsem se též dozvěděl, že May se v té době více věnoval psaní románu Pouští (první díl cyklu Ve stínu padišáha), proto Ostrov šperků spíše zanedbával a psal ho pomaleji, než jaké byly představy nakladatele. Románu Ostrov šperků uděluji 75-80 % (prvnímu svazku 85 %, druhému svazku 70-75 %), jedná se o poměrně čtivý a zajímavý dobrodružný román, jehož děj se odehrává na třech světadílech (Evropa, Asie, Amerika). Na druhé straně cyklus Ve stínu padišáha, který tehdy May začínal tvořit, je ještě o poznání kvalitnějším dílem dobrodružné literatury než barvotiskové romány Žezlo a kladivo + Ostrov šperků.