Židle

18.07.2023

Takové jemně apokalyptické Čekání na Godota, byť vyústění, že po lidstvu zůstanou vlastně jen hůře identifikovatelné zvuky, se mi jeví poměrně šťastně. Líbí se mi, že téma nedorozumění (všemožné papouškování, destrukce řeči na ozvěny a odštěpky, stereotypní promluvy, zkomolená přísloví, prázdné floskule, ztrácení se ve vlastním domě) lehce proniká i do scénických poznámek, jako by sám Ionesco neměl slovo pevně pod rukama - moře zapomnění, kam herecká dvojice na konci mizí, jako by tu bylo pro všechny.