Židovský policejní klub
Michael Chabon
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/1432/bmid_zidovsky-policejni-klub-0MW-1432.jpg
4
258
258
Román se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit, a území se vrátí do rukou Spojených států. To v obyvatelích města, které už tři generace žije vlastním životem, svázaným specifickými náboženskými pravidly, vyvolává pochopitelnou nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední. Pátrání po vrahovi mladého narkomana zavede Landsmana a jeho parťáka Berka Shemetse hluboko do nitra místní ortodoxní komunity. Chabon vytváří fascinující, do nejmenších podrobností promyšlený svět, v němž dochází ke konfliktu prastarých hodnot s požadavky moderní společnosti, sevřené zvláštními regulemi výjimečného režimu. Vzdává tak hold svým oblíbeným „pokleslým“ žánrům, ať už je to komiks či detektivka.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
The Yiddish Policemen's Union, 2007
více info...
Přidat komentář
Velká očekávání po fenomenálním Kavalierovi & Clayovi nebyla tak zcela naplněna. Práce s jazykem vynikající, občasné humorné šrapnely top, ale jinak musím souhlasit s některými komentujícími - až moc odboček, což způsobuje velkou roztříštěnost a horší tempo vyprávění.
Nedočto. Nejsem milovník detektivek, pustil jsem se do toho kvůli tématu alternativní historie a ceně Hugo, kterou román obdržel. A taky kvůli tomu, že mě okouzlila jiná autorova kniha (Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye). Ale tohle jsem nedal. Moc zamotané od samého začátku.
Zdravím Vás čtenářky a čtenáři,
od tohoto spisovatele jsem dostal tuto knihu "Židovský policejní klub". Byla moje první a asi poslední. Vybral jsem si ji podle názvu a čekal jsem zajímavý děj. Popravdě moc zajímavé to nebylo a špatně se mi knížka četla. Několikrát jsem ji odložil a několikrát jsem se k ní vrátil. Nakonec s přestávkou jsem ji četl půl roku.
David
Yiddish police union je pre mňa tento rok doposiaľ najťažšie sa čítajúca kniha. Ona nie je na pomedzí žánrovej a vážnej literatúry, jej problém je, že nie je ani jedno. Je na nej poznať, že je remeselne veľmi dobre napísaná, sú v nej úžasné opisy, častokrát pútavé dialógy a ani ten príbeh nie je zlý.
Prvý veľký problém je pre mňa preklad - čítal som súbežne niektoré pasáže v angličtine. Chápem, že prekladatelia chceli a asi aj museli preložiť knihu v prítomnom čase, avšak anglický "present simple" funguje v umeleckej literatúre trochu inak, ako u nás. Čítanie skôr sprehľadňuje, naznačuje akúsi dekadentnosť a jednoduchosť, v češtine to fungovalo opačne. (na jednom či dvoch miestach sa dokonca časy nevhodne prelínali, rozprávač popisoval minulosť a na chvíľu "prepol" na prítomný čas, pravdepodobne omylom). Trošku obviňujem Chabona, že jej chcel dať väčší modernistický "punc", hoci možno by skôr potrebovala zábavnejšieho rozprávača. :)
Samotný príbeh - no, nie je nič, čo by človek už mnohokrát nečítal, keďže tá "hard-boiled" škola ide dosť po určitých šablónach (tu chýbala "osudová" žena, resp. nemala takú výraznú úlohu v samotnom prípade.)
Svet je popísaný naozaj farebne, no jednotlivé situácie v knihe autor necháva príliš na čitateľovej domýšľavosti, takže im začne chýbať určitý život, jasnosť, čo už aj tak dosť pomalé čítanie ešte spomaľuje. No a potom to prílišné zaangažovanie rodiny, známych, priateľov, akoby sa to odohrávalo na dedine, nie v 300 000 meste, náhle objavovanie sa dôležitých postáv, ktoré znamenajú aj dačo v živote hlavného hrdinu, ale doteraz sme o nich nepočuli...nedokážem sa stotožniť s nadšením, ktoré kniha vyvoláva, dokonca naopak, skôr sa u mňa dostáva sklamanie. Na druhej strane, dokázal som ju dočítať a nepovažujem ju za stratený čas (už len kvôli tomu skvelému Chabonovmu jazyku). Pokiaľ po nej budete siahať, neberte ju ani ako detektívku, ale ani ako vážnu, klasickú literatúru. Najväčší pôžitok pochádza zo samotného jazyku a asi, pokiaľ možnosti dovoľujú, lepšie je ju čítať v anglickom jazyku.
Román, který byl oceněn nejprestižnějšmi cenami v žánru sci-fi a fantasy (Hugo, Nebula, Locus). Přitom alternativní historie tady nehrá tu rozhodující roli. Stejně tak ani příběh jakoby vystřižen z detektivek autorů "drsné školy".
Pro mě je kniha hlavně svědectvím o stavu židovstva (onoho mezinárodního bratrstva či klubu), který si slovy autora "nosí svůj dědičný majetek v kabele přes rameno a svůj svět na špičce jazyka".
Vynikající kniha, vřele doporučuji.
Detektivka z kategorie nedetektivkových, více židovská než policejní; není to rozhodně dílo komerčního detektivkáře. Originální pozadí dané alternativní historií, zvláštní tempo - střídání akce a pomalosti až lenosti, obraznost:
„…zatímco heroin mu proměnil krev v cukrový roztok a mozek v mlsný jazyk.“
„Letadlo burácelo, vibrovalo a otřásalo se. Všechny čepy a šrouby v Landsmanově těle povolily, hlava se mu otočila dozadu, paže upadly a oční bulva se zakutálela pod topení.“
„Datel v lese protřepává kalíšek s kostkami.“
Druhá přečtená knížka od Michaela Chabona mě přesvědčila o tom, že je to autor hodný pozornosti.
Nijak zvlášť nadšená nejsem. Někdy mám pocit, že řečenému vůbec nerozumím. Příliš jidiš, zdá se mi. Přesto nějakým záhadným způsobem nemohu dát méně než za 3*. Ulítávám na Meyeru Landsmanovi a jeho ironickém sarkasmu.
Pocity po dočtení knihy mám celkem smíšené...nejásám bezbřehým nadšením ani nebudu nikomu na potkání doporučovat jako četbu, která nemá chybu. chvíle nadšení a chvíle pocitu zdlouhavosti se u mně střídaly. Jaksi jsem čekala příběh ze židovské ortodoxní komunity....a on to vlastně i takový příběh nakonec byl... ale jo, bylo to celkové fajn.
Kombinace alternativní historie, americké drsné školy, šachové příručky a fantasy s příchodem Mesiáše. Jo a taky trochu terorismu pro změnu židovského. Kupodivu se to autorovi povedlo rozumně namixovat do zajímavého čtení, od kterého se odtrhnete až na konci. A tady přijde průšvih. Závěr nezávěr, kde se vlastně až na 1 vraždu nic pořádně nedotáhlo do konce. A ani naděje na další díl, což bývá častý autorský fígl.
„…všechny chyby čekají na šachovnici … až je uděláme“
Distrikt Sitka – i když budete hledat správně na sever od 55 rovnoběžky, vaše snaha bude marná, umístil ho tam jen autor, když hledal alternativní prostor, do kterého pak, za mě geniálním způsobem, narouboval alternativní historii svého příběhu. A tak se právě Sitka stala svědkem toho, jak se jedna skupina uzavřela před vřavou sekulárního světa … „za imaginární zeď ghetta rituálů a víry“, a stala se tak domovem ztraceného a bloudícího národa, který se zde pokouší žít svou alternativní historii, více méně znovu obnovujíc svou izolaci, zejména pak ortodoxní část této komunity, pokoušející se navázat na stará pravidla „modlí se do bezvědomí, omdlévají, jakoby to bylo součást rituálů“ … jenže, všechno je jinak! … a nebo, možná právě, že vůbec ne! … možná, že tenhle alternativní svět zas tak alternativní není, možná totiž jen odráží, a jen mírně pokřivěně ukazuje, naši vlastní historii, a naše vlastní „bolesti“ světa. Takže buďte připravení, že při čtení celkem jednoduše získáte ten samý depresivně vtíravý pocit, jako většina obyvatel Sitky, že ze světa odchází – něco – (alespoň nějaká) naděje na naději!
Bezútěšný prostor, temná, pořádně morálně složitá atmosféra, zdánlivá strnulost děje, která jen zvyšuje pociťované napětí, to všechno jsou pak hlavní devizy noir detektivního příběhu, který Chabon prostřednictvím drsňáka, detektiva Landsmana a jeho parťáka Berky, vypráví …
„Chci, aby to všechno mělo co nejhladší průběh. …
Ale nechcete, aby někdo věděl, že za tím stojíte vy. …
A chcete, abych o tom pomlčel. …
Jenom, než se zahojí kuří oka, která jsme teď pošlapali. …
Chci zpátky svou zbraň a odznak. …
Ale to je pořádná hromada papírů, detektive. …
Však vy taky potřebujete pořádný mlčení.“
Chabon tak rozehrál zajímavou mnohoúrovňovou strategickou hru (přičemž rozehraná šachová partie, na kterou v příběhu velmi brzy narazíte, je JEN jednou z jejích úrovní!), ode mě si tak zasloužil plný počet – 5 jasně zářících *.
Tímto taky zároveň děkuji těm mým oblíbeným uživatelům, kteří již četli a k Chabonovi mě tak svými komentáři nasměrovali :-).
„Ten příběh, detektive, vypráví o nás. … My jsme součástí toho příběhu. Vy. Já.“
Chandler skloubil žánry alternativní historie, detektivky trošku drsnější školy a lehce fantaskního románu. A tohle skloubení se mu velmi povedlo. Vymyslel alternativní světové dějiny a neexistující místo a zasadil do něj detektiva spíše drsnější školy. Loosera, který řeší případ smrti jiného loosera, a potkává se při tom z celou řadou postaviček, které celý tenhle od základu promyšlený a nově postavený mikrosvět zabydlují a dělají jej velmi živým a skutečným. Některé předměty navíc Chabon pojmenovává nově a přitom je už známe. Odvolává se přitom na tradiční židovskou liturgii, na slova z jidiš nebo hebrejštiny a vychází mu z toho vtipné věci. Třeba telefon, kterému říkají Shoyfer, a jeho zvonění, je jasným odkazem na halasné troubení na šofar. Jinde využívá jako prostor pro setkání rebeho a detektiva vlastně židovské rituální lázně, popisuje ale i svým způsobem něco jako komunitu velmi ortodoxních židů, známých z dnešní Izraele, okořeněnou ale o nenápadné kouzlo chicagské mafie a rebeho v pozici vlastně vykresluje jako kmotra celého podsvětního klanu tahajícího za nenápadné nitky v podsvětí.
Důležitým momentem knihy jsou šachy. Rozehraná partie, která prochází celou knihou. A tady je důležité, že se Chabon v závěru knihy přiznává k inspiraci Nabokovem. Je to krásná inspirace a celé knize její využití dodává pěkný přesah k emigrantské literární tradici, k emigraci, k diaspoře a životě v ní. Fantazie Chabona a reálný život se tak zvláštním způsobem potkávají.
moc jmen, moc odboček, moc všeho jiného, než samotného děje, ale současně moc zajímavý román svým stylem
No ,nemohu tuhle knihu hodnotit úplně kladně. Zbytečné odbočky a popisy, které hodně narušují to ,aby čtenář více začetl do příběhu. Autor skvěle popsal postavy a prostředí ,ale samotná zápletka se mi zdála taková tuctová. Kniha mě moc nechytla ,a tři hvězdy budou ode mě ,až moc kladné hodnocení.
Každá generace má takového Mesiáše, jakého si zaslouží... Spojení detektivního příběhu ala americká drsná škola se zprávou o podstatě židovského národa skrze jeho (alternativní, avšak k podstatě směřující) historii, příběhy a anekdoty je velmi šťastné. Děj v podstatě tragický, ale podávaný s hořkým úsměvem, s posláním, že svému osudu člověk, natož národ neuteče, s úvahou o lidských motivacích (od víry přes neodolatelná puzení po strach z konspirací) a se skvělými situacemi a dialogy (při těch mezi Binou a Landsmanem jsem se smála nahlas). A co je nejlepší - lze číst jako oddechovku a zároveň přemýšlet, po dočtení zbývá na patře zvláštní, lehce nasládlá pachuť. (Pokud jsem neposnídala cyankáli, pak přesně takto Židovský policejní klub chutná.)
Představme si svět, ve kterém nacistické Německo nejprve porazilo Sovětský svaz, aby následně po vlně atomových útoků samo kapitulovalo v roce 1946. Představme si svět, ve kterém byl stát Izrael rozdrcen araby a jediná "vlast" pro evropské Židy vznikla před 2.SV na území Aljašky. Nyní se blíží přelom milénia a celá tato oblast se má vrátit zpět pod správu USA. Zde, v městečku Sitka žije stárnoucí detektiv zklamaný životem, který musí dořešit poslední vraždu, než celá tahle židovská utopie navždy skončí. Šachová partie právě zahájila svým prvním tahem... Měl jsem velký strach, co přinese kombinace žánrů alternativní historie s detektivkou ve stylu drsné školy. A Michael Chabon se s tím popasoval v pravdě působivě. Jeho hrdinou je ošlehaný policajt Meyer Landsman, jenž se jako zuřivý buldok vydává za dopadením vraha feťáka, který snad mohl být novodobým zázračným mesiášem. -Vůbec ta židovská mystika, zvyky a názvy v jidiš jsou zde zastoupeny v hojném počtu, což byl ale jistě autorův úmysl, který mně osobně nevadí.- Pátrání Landsmana zavádí mezi ortodoxní komunitu Židů, v našem příběhu ne nepodobnou organizované mafii a pomalu tak odkrývá spiknutí mnohem většího významu... Styl vyprávění a jazyk vycházející z archetypů detektivní drsné školy zde působí nenásilně a opravdu mě bavilo prokousávat se ironií a sarkasmem myšlenek a slov Meyera Landsmana. Dalším působivým faktorem je prostředí mrazivé Aljašky, jenž ve mne však s povděkem, i přes svou melancholii, nevyvolalo umělý pocit deprese a strojené ponurosti, jaký mám z většiny severské krimi. Židovský policejní klub jistě nebude knihou pro každého. I já mám většinou obavy ze vzpomínaného míchání žánrů. Tentokrát mi tahle kombinace zachutnala na výbornou a jsem za to rád. Skvělá kniha!
Příběh zahalený do tajemství nedohrané šachové partie, která nemá jednoznačného vítěze, stejně jako ho nemá naše životní putování. Zločin na člověku, kterému již nezůstaly žádné slušné tahy. Pokud jede černý jezdec na heroinovém koni, jeho cesta mizí v hlubokém krystalickém rauši a euforie z poznání pak přehlušuje lítost. Narodit se jako vyvolený Mesiáš a mít úděl spasitele, kterému není co závidět. Zajímavě namíchaný detektivní příběh, posazený do aljašského města Sitka, kde nás Michael Chabon zavede do prostředí židovské komunity. Není to úžasné a brilantní čtení, ale kniha s myšlenkovým přesahem. Zaujme více čtenáře, kteří rádi vyhledávají knihy s židovskou tématikou.Těm knihu doporučuji.
Rozbiehalo sa to ako klasická americká drsná škola, v severskom prostredí. Ku koncu to síce gradovalo, svojím spôsobom, ale už ma to aj trochu unavovalo. S predchádzajúcimi knihami tohoto skvelého autora som nemal takýto problém. Clay a Kavalier boli úchvatní, tak isto aj Zázrační hoši, to bola jazda. Samozrejme, napísané je to brilantne a s literárnou bravúrou. Dám si aj ďalšie diela milého Chabona. Už sa na ne teším. Medzitým si však asi prečítam niečo iné, z iného žánru, aby som sa trochu resetoval, hm....nech už to znamená čokoľvek...
Štítky knihy
Židé alternativní historie detektivní a krimi romány americká literatura Hugo (literární cena) Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye |
| 2017 | Měsíční svit |
| 2014 | Židovský policejní klub |
| 2007 |  Konečné řešení |
| 2014 | Telegraph Avenue |
Na rozdíl od časově nejbližších předkomentátorů mi kniha nepřipadala ani nudná, roztříštěná, zamotaná, nezajímavá či špatně čitelná, natož aby mi vadilo, že "nepatří tam ani tam" (jinak řečeno, že má přesah, což ji samo o sobě podle mě naopak činí zajímavější než literaturu čistě se držící daného žánru). Oceňuji tu alegorii Distriktu Sitka jako Izraele, který vznikl sice jinde než v "Palestině", ale projevuje se stejnými charakteristikami (od nepochopitelného vlivu těch nejpošukanějších haredim na cokoli v Sitce, přes agenty tajných služeb utržené ze řetězu, po infiltraci indiánských území). Roztomilé bylo také připomenutí pošahanosti některých WASP evangelikálů, kteří věří tomu, že když přemluví Židy, aby zničili Al-Aksá a vystavěli Třetí chrám, tak přivolají Mesiáše (přičemž i v reálu má tahle jurodivost zastoupení v americké politice). Zvláštním bonusem je pak pro mě to, že ten samý den, kdy jsem knihu dočetl, jsem se dočetl ve zprávách, že Rusové útočí na Verbove.
Jedinou výtku mám nikoli k autorovi, ale k překladateli a editorovi. Kdyby místo zbytečného doslovu vybavili knihu slovníčkem použitých jidiš výrazů, udělali by líp. Já sice leccos z jidiš znám, ale jednak přece jen tolik ne (a jidiš slovník, s výjimkou Rostenova "Jidiš pro radost" u nás neexistuje, přičemž googlení je peklo, protože anglická transkripce bývá jiná než česká), jednak autor pro svou alternativní historii vytvořil některé umělé jidiš výrazy či neologismy (např. šolem nebo shoyfer), které se samozřejmě hledají ještě hůř.