Zimní voják
Daniel Mason
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413610/bmid_zimni-vojak-GuR-413610.jpg
4
147
147
Příběh o válce a medicíně, o nalezení lásky, když ji člověk nejméně čeká, příběh o chybách, které děláme a jak se je snažíme odčinit. Vídeň 1914. Luciovi je dvaadvacet a studuje třetí ročník medicíny, když v celé Evropě propukne první světová válka. Uchvácen romantickými příběhy o statečných chirurzích v první linii narukuje jako jeden z mnoha, neboť očekává místo v dobře zajištěné polní nemocnici. Když však dorazí na místo určení, čeká na něj zrekvírovaný kostel zastrčený vysoko v odlehlém údolí Karpat, krutý mráz a pacienti umírající na tyfus. Ostatní lékaři utekli a zůstala jen jediná, ale o to záhadnější řádová sestra Margarete. Avšak Lucius ještě nikdy nedržel v ruce chirurgický skalpel. A zatímco v zimní krajině zuří válka, mladý muž zjišťuje, že stále více propadá kouzlu této ženy, pod jejímž vedením se musí učit surové, provizorní medicíně. Jednoho dne přivezou ze zasněženého průsmyku vojáka v bezvědomí, v jehož vojenském kabátu najdou pod podšívkou prapodivné kresby. Zdá se, že všechny naděje na jeho záchranu jsou marné, dokud Lucius neučiní osudové rozhodnutí, které navždy změní životy doktora, pacienta i sestry. Z pozlacených tanečních sálů císařské Vídně až do zamrzlých lesů východní fronty; z primitivně vybavených operačních sálů na bojiště, která se otřásají pod kopyty kozácké jízdy. Zimní voják je dojemný příběh o válce a lékařství, o rodině, nalezení lásky uprostřed bouřlivých převratů dějin a také o chybách, kterých se dopouštíme, a o vzácných možnostech odčinění.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
The Winter Soldier, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Válka a láska – na tom se dá vystavět pěkný příběh. A v knize Zimní voják tomu není jinak. Originální je nejen dějiště hlavní části příběhu, zapadlé daleko v Karpatech Haliče, ale i osobnost medika Luciuse, který se z pomocníka lékařského výzkumu najednou stane někým, kdo zachraňuje životy v první linii.
Pod vlivem informací o děsivé druhé světové válce i mnoha dalších válkách člověk otupí a mohlo by se zdát, že v době, kdy bojová technika byla hodně omezená, se nemohly dít takové hrůzy, jako v pozdějších válkách. Jenže to je velký omyl. Krutost války je dána krutostí lidí – a ta byla, je a zřejmě i vv budoucnu bude vždy neomezená, bohužel. Možnosti, které by napáchané krutosti odčinily, budou vždy pozadu, ať už jde o nápravu újmy na těle či na duchu. V první válce, zvláště pak v odlehlých oblastech, byly ty možnosti hodně skromné. Je zázrak, že někteří vojáci přežili – buď hrozné nemoci, anebo o nic méně hrozné zákroky v děsivých podmínkách, např. amputace. Újmu na duši tehdy téměř nikdo neřešil. Přitom by snad každému mělo být jasné, že vrátit se z války bez újmy na duši není možné. Zabíjet, vidět zabíjení, bát se o život či o své blízké – a to vše bez ustání, den za dnem, noc za nocí – člověka buď zlomí, otupí, anebo dovede k šílenství. Zřejmě však i dnes je mnoho těch, co to nechápou...
Kniha se mně moc dobře četla, jediné, co mi vadilo, byly velmi podivné údaje o rostlinách, které Margaret využívala k léčbě i k jídlu. Autor zmiňuje mnohé druhy rostlin, které ve skutečnosti v lesnatých oblastech vůbec nerostou (anebo jen vzácně, takže by sotva mohly sloužit k jídlu). U některých zas uvádí dobu sběru někdy brzy na jaře, kdy ale dotyčné druhy rostlin ještě ani neraší (týká se to třeba rostlin vyskytujících se u vody). Nelze ovšem vyloučit, že chyba mohla vzniknout i při překladu.
Asi mě nebavil ten začátek než se hlavní postava dostala do lazaretu. Dlouhé pasáže popisu v lékařství mě nebavily.
Nejsem nadšená ani vyloženě zklamaná, i když jsem asi čekala víc. Na počet stránek jsem knihu četla docela dlouho, místy je dost popisná a do válečné atmosféry mne nevtáhla. Ani romance mezi mladým lékařem a starší sestřičkou s tajemnou minulostí mne vlastně příliš nebavila, Luciova dlouhodobá fixace na Margarete ještě po letech na mne nepůsobí zdravě. Navíc mne docela štvaly viditelné chyby v překladu (věty nedávající smysl, divné formulace). Celkově průměr.
Námět knihy mě zaujal, ale byla jsem vlastně zklamaná. Prostě jsem čekala od knihy více. Chyběla mi větší hloubka příběhu, lepší propracovanost postav a hlavně to ,,něco" co čtenáře vtáhne do děje a nutí obracet stránku za stránkou. To se u mě nestalo. Škoda.
Příběh z války, který není typickým válečným příběhem. Nenajdeme tu (až na jednu výjimku) scény z bojiště ani zákopů, autor se věnuje událostem a prožitkům mladého lékaře v polní nemocnici zastrčené kdesi v horách poblíž frontové linie. Romantická linka je moc pěkná, bez kýče. Autor nechal některá tajemství neobjasněná, zajímalo by mě, zda to byl záměr. Konec překvapil.
Příběh mě vtáhl do děje. Mladý, naivní a trochu zakomlexovaný medik se ocitne uprostřed první světové války místo v nemocnici ve vojenském lazaretu zřízeném v kostele nedaleko první linie. Samozřejmě je tu i trochu romantiky , ale román nutí i k zamyšlení nad nesmyslností války a jejím dopadu na psychiku člověka.
Pro mne velké překvapení - příběh, který se odehrává během 1. světové války hlavně v Haliči, ale i jinde ve střední Evropě. Příběh, který napsal Američan, jenž říká, že byl pouze jednou ve Vídni a jinak má načteno - no, klobouk dolů.
Mladý budoucí lékař je odeslán do bohem zapomenuté vesnice v Haliči, aby tam v polním lazaretu, ve který se proměnil místní kostel, ošetřoval zraněné a nemocné vojáky. Vůbec to nemá lehké a nebýt místní zkušené ošetřovatelky - jeptišky Margarety, asi by moc neuspěl. Jenže, kdo vlastně je Margareta, kde se tu vzala a je vůbec skutečná jeptiška? Lucien se těžce potýká s hrůzyplnými zážitky i ztrátami, jeho psychika zažívá vážné otřesy a sám neví co se sebou...
Příběh je opravdu silný, velkou roli v něm hraje příroda Karpat i historické okolnosti, samozřejmě válka sama o sobě. A také chladné a neosobní rodinné vztahy. I tak se Lucien postupně dokáže oprostit od všeho negativního i přesto nebo právě proto, že najde to, co tak dlouho hledá a současně to i ztrácí...
Stejně jako broskev28 jsem si uvědomila, že autor není žádný botanik a že párkrát píše o něčem, co sám moc nezná (hlavně ten jarní zlatobýl a sléz), ale to vůbec nevadí. Je to jen taková drobnůstka, protože kniha je jinak napsaná s velkou znalostí místa i jeho historie a Lucienův příběh je úžasný a napínavý.
Za mne určitě plný počet a doporučuji.
Zimní voják mě absolutně překvapil a já jsem z knihy nadšená. Autor je skvělý vypravěč a vtáhl mě do příběhu od začátku do konce. Ano, byly tam i popisy toho, co se děje ve válce, ale bylo to vykresleno z pozice lékaře, který chce pomoci, takže mi to moc nevadilo. I když i vyhrocené nehezké scény tam byly, ale v souběhu s příběhem jsem to respektovala.
Dobře jsou zde popsány situace, okolí, popisy postav a případy, kdy na člověku není vidět fyzická újma, ale ta psychická. Ve válce je viděno mnoho hrůz a tehdy se často stávalo, že ještě nedoléčený pacient byl poslán znovu na frontu.
Již těď vím, že si knihu za pár let přečtu ráda znovu. Pochopila jsem, že vše má svůj čas. Nyní jsem ocenila popis té doby. Prostě vylíčení příběhu medika Luciana, který se ocitl ve válce a zachraňoval v nelidských podmínkách za podpory jedné sestry, stojí za to si přečíst.
Moc se mi líbil námět, líbil se mi přerod mladého studenta medicíny v lékaře v Haliči za Velké války. Při čtení jsem ale měla dojem, že jsou tam hluché pasáže, jakoby o ničem. A trochu mě zklamal závěr, přišel mi uspěchaný a možná trochu přehnaný, to je ale otázka vkusu.
Jinak pěkné čtení.
Velmi poutavý příběh z období 1. sv. války, útrapy a příkoří očima mladého lékaře. Autor je dokonalý vypravěč a to nejen v opisování přírody, ale také války jako takové, vykreslení postav a atmosféry dění. Vše je prostoupené hlubokými emocemi ze ztrát, ale také z lásky a naděje.
Většinou čtu pouze knihy z 2. světové války, takže tento příběh byl něčím novým a originálním. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých informací o medicíně v době války. Nicméně příběh byl skvěle napsaný. Nikdy nešel příliš do hloubky, autor pouze nahazoval události. Přesto mě hlavní hrdinové velmi zasáhli a určitě mi tato kniha uvízne v paměti.
Kniha mě zaujala množstvím popisných scén, autor dokázal moc hezky vystihnout jak atmosféru jednotlivých pasáží, tak i veškeré boční příběhy. Občas mi ale právě tato detailnost přišla zbytečná. První polovina knihy pro mě byla spíše popisem než vyprávěním, v druhé půlce už to dostalo jakýsi spád a u samotného konce se mi líbila jeho neočekávanost a překvapivost.
Ne že by se mi kniha nelíbila, ale po celou dobu čtení mi v příběhu chyběla jakási jiskra a větší poutavost.
Velmi dobrá kniha, soudím já. Na Ladiče pian se teprve chystám, takže pro mě první kniha Daniela Masona.
Čtivá, pokud jde o námět i vlastní provedení; občas to někde trochu skřípe (nejen jazykově) a já nevím, zda to má na svědomí autor nebo překladatel (žluté rašící kvítky zlatobýlu na jaře určitě nenajdete, podobně jako růžové a fialové astry na prvním holém svahu; svačinku ze semínek slézu, tzv. chlebíčků, si na jaře také neuděláte). Ale to je jen taková drobnost, kterou vzápětí vykompenzuje třeba úžasně poetický popis jarního procitání (s.98).
Postavy v téhle knize jsou velmi precizně vykresleny, za všechny uvedu jen paní matinku, výstavní exemplář! Scéna s Klimtem je nejen dokladem privilegovaného postavení Lucienovy rodiny, ale také důkazem odcizení, které v těch dobách a v oněch společenských vrstvách zřejmě nebylo nijak výjimečné.
Hrůzy války z pohledu medika ještě více nabobtnají, popis válečné mašinerie na rozdíl od Švejka vůbec nevyvolává úsměv na rtech a zdá se zcela nepochopitelné, že dvacet let po takových jatkách se v Evropě rozpoutala další válka:
"Ve Vídni se rozšiřuje branná povinnost a oni teď procházejí nemocnice a hledají bojeschopné muže. Existují nové směrnice pro to, co znamená připravenost k boji. Nemoc ve válce představuje něco jiného než nemoc v míru."
Samotný konec knihy se mi velice líbil, autor krásně vybruslil z toho očekávaného klišé, jak tu někdo v komentáři trefně poznamenal. Děkuju především za komentáře Dela111, Peršanka, alekis, pajaroh. A těším se na Masonovu prvotinu, protože "druhotina" opravdu stála za to.
"Ve Vídni možná uříznou celé chodidlo, když stačí jenom palec.
Ve Vídni možná škudlí s drény a všechno zaneřádí.
Ve Vídni možná neustoupí o krok zpátky, aby si kýchli.
Ale v Haliči . . .
Učil se."
Zimní voják je psychologický, milostný a válečný román a to přesně v tomto pořadí.
Mimo několika pasáží v jedné kapitole tu scény válečné vřavy první světové nejsou. Válka je zde očima lékaře působícího v provizorní nemocnici umístěné v kostele v odlehlém údolí Karpat. Nejčastěji používá skalpel, kterým řeší tělesná poranění a omrzliny. Všudypřítomný tyfus a vši jsou dalším problémem, ale tím největším jsou poranění duševní...
Láska, která se zrodí na takovém místě a v tak těžkou dobu, bývá osudová... A především o hledání ztracené lásky je druhá polovina příběhu. Kdyby tato část dostala méně prostoru, hodnotila bych plným počtem hvězdiček.
Já na knize nejvíc oceňuji vykreslení psychických důsledků války, co s lidmi udělá každé takové válečné šílenství, s jakými vzpomínkami a traumaty musí po zbytek života žít.
"... některé rány se amputovat nedají."
Zimní voják přináší citlivý příběh z těžkých časů o chybách, které nelze napravit, o pocitu viny a odpuštění, o lásce. Je to jedna z těch knih, která zanechá silný dojem a doznívá ještě nějakou dobu.
(SPOILER)
První část byla skvělá a tak poutavá, byly tam krásně vykreslené hrdinovy pocity, cítil se odstrčen, nepochopen rodinou a ta jeho vášeň a zápal pro medicínu...bylo to skvělé jeho studentský život mně neskutečně bavil a líbila se mi medicínská tématika rozebraná do hloubky.
Pocit odcizení od jiných, vlastně od celého okolí, možná se mu i ulevilo, když narukoval s vidinou pozice armádního lékaře?
To všechno bylo moc fajn a mně byl Lucius i blízký.
Nádherně vylíčen tehdejší život, tady plusy knihy končí...
Protože.... To, že v knize byly chyby a věty byly občas nelogické či kostrbaté, by se dalo ještě přiřknout horšímu překladu, byly tu také dlouhé kapitoly, ale četlo se to, alespoň v první polovině samo, ale proč tam autor prosazoval tolik násilí na zvířatech?! Nejdříve scéna s pejsky, posléze koňmi, králíky...Proč toho tam bylo zbytečně tolik?
A pak Margaret...Neměla jsem ji ráda a to ne proto, že bych jí vyčítala její psychickou narušenost, to vůbec ne, ale štvala mně tím, že nevěděla co chce a trápila Lucia, prostě pro mně to co předváděla ona, nebyla láska, ale jen vypočítavost... Milovala Horvátha a nedokázala to Luciovi říct...Ach jo. Raději si hrála s jeho city.
A scéna s tím šíleným Horstem je horší než většina hororů, slovo Ambdimen už nechci nikdy slyšet.... Kniha se dá shrnout jednoduše je skvělá do doby než Luciovu vášeň pro medicínu vystřídá vášeň pro Margaret.
Z první poloviny knihy jsem byl zcela nadšen. Stále jsem nemohl pochopit, jak dokáže relativně mladý Američan popsat příběh polského Vídeňáka navíc v tak specifickém regionu jako je Halič v době 1. světové války. Pak bohužel sklouzl do červené knihovny. Navíc nevysvětlil Margaretin původ ani důvody jak se dostala k ošetřovatelství. Nevěděl jak z toho? Přitom to mohla být ta doplňková část, která by udržela knihu na špičkové úrovni až do konce.
Doba coronaviru nebyl ten správný čas na tuto knihu.... Nedočteno. Příliš depresivní v danou chvíli...
Výseč vojenského dění byla popsána přes optiku lékaře, konec překvapivý až neuvěřitelný. Postava Luciuse Krzelewskeho ale ve mně moc nerezonovala. Mnohem bližší mi byl ladič pian Edgar Drake. Obě postavy svíraly válečné konflikty, obě postavy hledaly opěrné body, ale jenom Edgara, přestože pro něho nebyla záchrana, se dotkla poetická až magická vize světa.
Zimní voják
80%
Silný příběh, který mě občas dohnal k slzám.
Pohled na 1. světovou válku očima nedostudovaného medika Lucia. Je to o podmínkách pro lékaře uprostřed války, o tom, jak se zamiluje v polním lazaretu do řádové sestry, kterou pak celou válku i po válce hledá, o chybách, které děláme, o rodině a hlavně o nesmyslnosti války. Knížku dobře popsala ve svém hodnocení ddkk.
Doporučuji ji.