Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
7015
7015
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Námět knihy se mi jevil jako velice zajimavý. Bohužel mé představy byly dále než vývoj děje. Žádná překvapení či větší zvrat se nekonal. Navíc mi trochu vadily časté přepisy protokolů, na kterých byl koncept knihy postaven. Právě proto se občas děj knihy tříštil v odborná nezáživná pojednání a taktéž mi vadil pohled na bohyně z až moc vědecké stránky. Kniha mohla podle mého názoru být více poutavější.
Je to tak reálně napsané, že by mi vlastně nevadilo, kdyby každá věta, každičké slovo bylo smyšlené. Vůbec by mi to nevadilo. Už od Vyhnání Gerty Schnirch jsem věděl, že autorka mi opravdu sedne a těšil jsem se na další dílo. Nemýlil jsem se, ba naopak, utvrdil jsem se v tom ještě víc.
Žítkovské bohyně se čtou velice dobře, některé kapitoly lépe, jiné hůře, ale celkově je to kniha velice zdařilá a čtivá. Obohacena o dokumenty (STB, SS apod.) které mohou příběh ještě více dokreslit a utvrdit čtenáře v tom, že jde o skutečnost. Strašně se mi líbí mísení současnosti s minulostí, postupné odhalování skutečností, kdy člověk začne vnímat situaci jinak.
Jenom je možná škoda, že většina postav je popsaných jen tak ledabyle, okrajově. Vlastně ani o samotné hlavní postavě se toho člověk příliš nedozví.
O to ale nejde a nezbývá mi, než dát plné hodnocení, byl jsem jednoznačně nadšen!
Knihu Žítkovské bohyně jsem přečetla v jednom kuse, během tří dnů. Není to ale pohodové čtení na dovolenou jak bylo uvedeno v jejím úvodu. Její text osciluje mezi faktografíí a románem, je důmyslně zpracován a určitě dal spisovatelce hodně práce a přemýšlení - hlavně se sháněním dokumentů. Myslím ale, že jejich přemíra vadí plynulosti děje. Je jich tam příliš mnoho, jak už z těch archivů nacistických, tak i z STB. (???) Opravdu stálo za to zabývat se STB několika stárnoucími léčitelkami v zapomenutém pohraničním kraji Bílých Karpat? Že tam "bohyně" skutečně žily věřím, i v jiných zemích Evropy se vyskytovali (a vyskytují) šamani, šamanky a různí jiní uznávaní lidoví léčitelé. ( Prý např. i na Sbiři).
V románu mi chybí i dokonalejší prokreslení postav, jako je Surmenka a jiní, ale i trochu toho světla - atmosféra kolem je až příliš temná a tragická. Život v těchto odlehlých oblastech, kde žijí lidé v souladu s přírodou, bývá podle mne klidnější a vyváženější - a možná víc, než život lidí ve větších městech. Ale beru to, je to asi záměr, kniha je to poněkud hororová. Překvapením pro mne bylo její vyústění, tragický konec hlavní hrdinky. PROČ? Mystičnost a osudovost?. .Jako filmový scénář, který vyžaduje určité vyvrcholení, to ovšem beru. Ale osud románové hrdinky, obětavé a racionáně smýšlející Dory? Nechápu. A ani její závěrečný lesbický vztah... Že by vyústění jejího vztahu s tyranským otcem ? Knihu jsem sice přečetla jedním dechem, ale vracet se k ní asi nebudu...
Poznámka: Navštívila jsem kraj žítkovských bohyň a zapůsobil na mne příjemným dojmem, zrovna tak i jeho obyvatelé, Kopaničáři...
Kniha se četla velice dobře. Zajímavý námět, jen děj je stálý, bez větších výkyvů a zvratů, které mi tam malinko chyběly. Konec předvídatelný.
Knihu jsem přečetl za dva večery. Rozhodně stála za to a povzbudila mě to v zájmu o českou historii a tradice. Děj má spád a provázanost postav je moc pěkně posaná. Líbí se mi i proložení děje poznámkami a různými zprávami, které Dora (hlavní postava) zpracovávala pro svůj výzkum. Kniha působí faktograficky i když je pravděpodobně velká část je smyšlená. Rozhodně to neubírá na její kvalitě a hlavní myšlence knihy. Teším se na přečtení knihy stejného názvu od p. Jilíka.
Pro vetsinu zajimava kniha, pro me nikoliv. Zpusob zpracovani pro me absolutne nezajimavy, i kdyz tema je to bezesporu zajimave. Odpustte.
pro ivu23, jistě, že to vnímám jinak, protože mě tato kniha popuzuje. Nebylo všechno špatné jak i Vy zde uvádíte za těch zlých komunistů. Lidé měli práci, byla dostupná místní doprava, zavedla se tam elektřina, silnice, obyčejný člověk si mohl postavit domek, lidé už tam nedřeli na hektarových úhorech. Teprve za těch zlých komunistů se o tyto zapomenuté lidi začal stát zajímat. Ano mohla tam být vzdělanost vyšší, ale to by se o ně musel lépe postarat tatíček Masaryk, za kterého místní děti pocházející z početných rodin, nemohly chodit do školy, neměly co na sebe, neměly se do čeho obout, jejich jídelníček se převážně skládal z řepy a jiných "láhůdek", které jsou dřív pro dobytek. Víte prd o tomto kraji a mudrujete všichni. Kdo Vám to všechno nakukal, ta "spisovatelka" . Pro mě jsou to jenom bláboly a výmysly. Nepamatuji si, že by so o ty bohyně někdo z mých příbuzných až tak zajímal. Máte si také přečíst jak tato kniha pobouřila jednu z potomků bohyň, kde jasně uváděla, že její babička rozuměla jenom bylinkám!
Moc zajímavá knížka. Ať už se děj knihy pravdivý, smyšlený nebo částečně založený na pravdivých událostech, je to kniha, kterou se vyplatí si přečíst, protože obsahuje obrazy z minulosti, které by neměly být zapomenuty.
Knihu jsem přečetla se zájmem. K popisovanému kraji nemám žádný vztah, nikoho tam neznám. Příběh ve mě nezanechal pocit, že by lidé, kteří tam žijí, byli příběhem haněni a očerňováni (pro Inku 1 - jasně, že ty to vnímáš jinak). Spíš se mi líbí, jak žili/žijí s přírodou, jak pracují s pozitivní i negativní energií. Největší dojem ve mně ale zanechalo popisování komunistické snahy o zničení všeho, co komunisté nejsou schopni ovládnout a narovnat do svých kolonek. Ať už to byli "ti nahoře" nebo obyčejná vychovatelka na internátu. Všichni spolupracovali a dělali víc než museli. Žádná kolektivní vina.
Když jsem tuto knihu otevřel, věděl jsem, že půjde o něco spiritualistického, co nečtu každý den. Nikdy jsem neslyšel o žádném specifickém kultu věštkyň na našem území a skoro se mi ani nechtělo věřit, že se jednalo o českou literaturu. Celá ta atmosféra působí jako z jiného světa. Kdyby byla tato kniha napsaná tak tři sta let nazpět, byla by daleko více uvěřitelná oné době. Kateřina je vskutku talent a doslova mi vyrazila dech.
Jako každému mi tu však vadila ona akademičnost. Některé spisy byli více čtivé, některé méně a neustále se omílaly dokola, což brzdilo spád děje. Nejvíc se mi líbili ony dobové konotace, které byli vyprávěny ať už samotnou hrdinkou nebo starými dosud živými ženami. Lehce se to podobalo vyprávění Babičky od Boženy Němcové. Jediné co jsem nepochopil byl lesbický vztah hlavní hrdinky na konci. Vzhledem k danému tématu to byla jako rána palicí po hlavě...
Dobrý den,
Žítkovské bohyně čtu proto, že z tohoto kraje pochází moji rodiče. Kniha mě uráží, protože jsou v ní lži o tamních lidech. Tyto spisovatelka ve své knize haní. Podle ní tam byla většina lidí analfabeti, alkoholici, zloději, podvodnící a podobně. Uráží mě to o to víc, že moje babička vychovala 9 dětí a všechny měly vzdělání a dobře si v životě vedly. Z tohoto kraje pochází hodně vzdělaných lidí, né tak jak je psáno v knize. Toto si mohla spisovatelka odpustit. Měla psát víc o tom, co tam bylo bídy za první republiky a jak se tam v minulém režimu stavělo. Kolik krásných nových domů se tam postavilo. Je to přenádherný kraj i lidé a nezaslouží si, aby ho někdo takto očerňoval. V této knize je spousta faktů hodně přehnaná.
Tuto knihu dočtu jenom proto, abych se dověděla jaké nepravdy spisovatelka píše a čtenáři jí to baští, snad né všichni, kdo tento kraj zná..
Na tuto knihu by můj zrak asi nepadl, ale dostala jsem ji, tak jsem si ji přečetla. A jsem opravdu ráda, že jsem tak učinila. Příběh mě hodně zaujal a konec mě zbavil dechu. Oddechová četba to není, ale rozhodně doporučuju!!
Skvělá kniha! Nesmírně čtivá. Ač jsem to na začátku nečekala, prolínají se jí určité detektivní prvky a to já ráda :)
Příbě je skvěle napsaný, logicky provázaný a vygradovaný. To, že je příběh postaven na reálných základech přidává knize na další přitažlivosti, ale autorka nebaží po senzacích. Ze zajímavého tématu perfekním příběhem a spisovatelským umem vytěžila maximum. Knížku řadím do mých oblíbených knih. Určitě se k ní ještě vrátím. A teď se moc těším na Vyhnání Gerty Schnirch.
Pro mě osobně byla tahle kniha zklamáním. Jistěže je těžké najít nějaké téma, které by stálo k zpracování, ale text knihy se snůškou hororového příběhu, různých psychiatrických posudků, spisů z STB atd.
O čem kniha rozhodně není, a očekával jsem od ní, že zde bude aspoň zmínka - tak o praktikách čarodějnic, které se vznešeně nazývají "bohyně".
Knihu mi doporučila knihovnice, a taky mě k ní vedlo místo, kde se děj má odehrávat, vedle něhož se často pohybuji. A na závěr nevím o nikom, kdo by zde měl v této lokalitě takové renomé, že by pomáhal druhým lidem prostřednictvím přírodní medicíny.
Žítkovské bohyně nebyly špatné. Vlastně byly dobré. Ne, dobře je za tři, ony byly něco víc. Ale ne zas o moc. Přesto mě donutily sednout si k netu a trochu se v jejich minulosti prohrabat. Cítila jsem se u toho jako zrádce, který o nich nic neví a přitom bydlí vlastně nedaleko.
Když jsem se pouštěla, společně s autorkou, po stopách Surmeny, bylo zajímavé odhalovat tajemství nejen její, ale i ostatních bohyň. Připadala jsem si jako hledač pokladů. Ale diamant ani zlatou korunu jsem nenašla. Na to byly postavy jakési plytké, nedodělané. Nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah.
Možná se autorka přespříliš zaobírala vším tím okolo, aby to do sebe zapadlo, všechny ty články, časy, děje, postavy, až se právě postavám a jejich charakteristice věnovala nejméně. Ale tonoucí se i stébla chytá, a tak tak pokulhávající prozaičtější stránka byla vyvážena fakty a popisem přírody.
Tři a půl hvězdy dát nemohu, tak dávám čtyři s tím, že tohle dílko patří k tomu lepšímu, co české spisovatelské vody současné doby produkují :-)
Koncept, kterým byla kniha napsaná, se mi moc líbil, byť jsem se dokumentovou částí knihy musela taktéž chvilkami prokousávat (ne proto, že by to nudilo, jen jsem musela být stále ve střehu, aby mi nějaká informace neutekla, což po chvíli unavovalo) - pro mě netradiční rozložení knihy, kterému tleskám. Celkově byla četba moc příjemná a už, už jsem se těšila, až knihu zase otevřu. O to víc mě zarazil ten nečekaný konec...
I když zpočátku náročnější, přesto velice příjemné volnočasové čtení, kdy se člověk přesune o pár let zpět, sám zavzpomíná, jak nebyly mnohé věci jednoduché a uvědomí si, že rodina je jedním z životních pilířů.
Neskutecne zajimava kniha. Autorka se snazi psat velmi poutave a dava si hodne zalezet na poetickem popisovani ac uz kraje (ktery je primo vychvalovan do nebes) postav ci deje, ale misty az moc tlaci na pilu. Jako archivarce mi srdce zaplesalo pri kazde zmince o archivu, ale na druhe strasne to neustale podrobne probirani vzdalene historie bylo ponekud zbytecne a pusobilo to na me, jen jako jakasi vata mezi hlavnim dejem. O to zajimavejsi pro me byl popis minuleho rezimu a jeho dopad na obycejne lidi. I kdyz jsem nikdy nebyla zastancem soucasne domaci literatury, tak tato knizka me fakt bavila a nemohla jsem se od ni odtrhnout a necekany konec mi vyrazil dech...
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Z mého pohledu strhující a šokující příběh. Je třeba si uvědomit, že se jedná o fikci nikoli literaturu faktu. Autorka se pouze inspirovala případy a osudy bohyň stejně tak i krajem, do kterého je příběh zasazen. Proto nechápu ty ublížené komentáře a kritiku. Za mě výborná kniha.