Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Začátek mě velmi oslovil, četlo se to samo a já chtěla pořád vědět víc a víc. Velké kouzlo příběhu je v tom, že Žítkovské bohyně existovaly a jsou součástí naší bohaté historie a folklóru. Mám rozhodně chuť přečíst si o bohyních něco navíc.
Jednu hvězdičku jsem sebrala za trochu unáhlený konec.
Byla to moje první kniha od Kateřiny Tučkové, kterou jsem četla a byla jsem na ní velmi zvědavá. Příběh a téma žítkovských bohyň je pro mne zajímavé. Při čtení mi ale dělalo potíže přečíst všechny pasáže a spisy, nebo se v tom více zorientovat. Knihu jsem dočetla a oceňuji snahu autorky vykreslit celý příběh v širším světle a použít i dostupné spisy, přestože se tím vyprávění stává spíše dokumentem.
Kateřina Tučková je kvalitní autorka, která se nebojí historických, mnohdy tabuizovaných, témat. Vyhnání Gerty Schnirch bylo těžké čtení, ale stálo to za to. Žítkovské bohyně jsou na tom podobně. Příběh je sám o sobě komplikovaný a dle mého názoru neměl řádné vyvrcholení.
Nicméně jsem do této doby nevěděla o existenci bohyní, které byly po celá ta staletí pronásledovány a zkoumány. Téma je ryze originální a doufám, že filmová adaptace bude knize lichotit.
Od autorky jsem četla Vyhnání Gerty Schnirch a byla jsem nadšená , proto jsem se do bohyní ( i dle hodnocení ) pustila natěšená a s velkým očekáváním, i když samotné téma by mě asi zrovna neoslovilo. Bohužel, jsem zklamaná. Že se budu brodit spisy a dokumenty jsem nečekala , často jsem stránky jen přelétla tak, jako hlavní hrdinka právě to množství archivních spisů. Pořád jsem doufala v odhalení nějakého šokujícího rodinného tajemství , ke kterému, jak se zdálo, vyprávění směřovalo, avšak nedočkala jsem se. Mrzí mě to, ale nadšení ostatních hodnotících tentokrát sdílet nemohu.
Kniha rozhodně stála za přečtení. Autorka na ní určitě vynaložila dost odborné práce, a že jí byl pořádný kus. Jen jsem v záplavě informací nakonec postrádala dost věcí, které nějak "zapadly" a vysvětleny nebyly. Člověk si je spíš může jen domnívat, a zda je domněnka správná, to rozhodně mou zvědavost neukojilo. Spousty jmen, spousty neustále se splétajících detailů, a to "gró" mi tak nějak nakonec vyšumělo. Stejně jako postava Dory a její osobnosti. No, hodnotím kladně určitě za propracovanost, množství informací a samotnou povahu příběhu, kterou určitě nebylo snadné dát dokupy. Jen právě proto, mne nakonec trochu mrzí, že se konec a jeho moment rozlousknutí všeho, co člověk očekává, někam vytratil a zbyly z něj jen ty domněnky.
Hodnotím po druhé četbě. Napoprvé, před lety,jsem byla velmi nadšená, určitě bych dala pět hvězdiček. Teď na podruhé, kdy už znám mnohem lépe celý Zlínský kraj, mám za sebou návštěvu Žítkové i další životní i čtenářské zkušenosti, to vidím na tři a půl. Některé pasáže i odbočky bych seškrtala - místy to na mě působilo, že autorka chce použít všechno, co při studiu podkladů objevila. Jindy zase, že určité pasáže jsou psány trochu na efekt a kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. A třetí výtka - za mě trochu nedotažená psychologie Dory.
Na druhou stranu - je to čtivé, je to napínavé a rozhodně to ve vás bude ještě chvíli rezonovat. Než se však rozeběhnete na Žítkovou s touhou vidět vše na vlastní oči, uvědomte si, jaký že je to kraj a nezničte jeho magii honbou za instagramovou fotkou a příspěvkem do stories...
Téma i kompozice vyprávění jsou hodně dobré, jen se mi zdá, že je kniha psána takovým poněkud nezajímavým jazykem. Ne že by nebyla čtivá, ale devadesátileté stařenky z Moravských Kopanic, vysokoškolsky vzdělaní badatelé i úřední listiny z 50. let tu mluví více méně stejnou řečí. Rozkoš z textu se nedostavila.
Kousek naší historie a popis prováděných praktik na venkově, ktere rozhodně stojí za přečtení! Mě jako člověka, který vnímá různou energii, má rád bylinky a přírodní léčení, téma velice sedlo. Navíc jsem se narodila pár kilometrů od daného místa, což mě ještě více pomohlo vžít se do tamnějších životů bohyň. Některé pasáže byly na čtení těžší, místy se může člověk ztratit v popisu postav, ale na závěr do sebe vše krásné zapadne.
Jo, tohle můžu. Kam se na Bohyně hrabou severské detektivky. Tajemno propletené s všedními životy v drsné krajině. Historické odbočky vedoucí někdy až do 16. století. Posedlost historií vlastní rodiny, staršími členkami rodu pečlivě skrývanou. Syrovost některých událostí je zvýrazněna strohou mluvou protokolů.
Bomba kniha. Jedna z těch, u kterých člověk lituje, že těch hvězdiček nemá k dispozici víc.
(SPOILER)
Tak ten konec mě dostal. Pochopila jsem správně, že Janigena byla dcerou Josefinčeny?? Nebo jak se ta bosorka jmenovala??
Četlo se to těžce, jako, že jsem opravdu četla pozorně, protože opravdové osudy mám ráda. Ale takový konec jsem nečekala. Je mi smutno.... ale to si neztěžuji, prostě překvapení
Perfektní kniha. Perfektní děj, postavy. Byla to náročná četba, hlavně co se týče postav, protože se mi trochu pletly, obzvlášť ty vztahy mezi bohyněmi. Ale nutilo mě to číst dál a dál až jsem byla na poslední straně. Taky jsem se byla podívat na divadelní představení, které mi tu knihu douzavřelo. Prostě jsem po skončení hry jenom seděla a zírala před sebe stejně jako po dočtení knihy.
Ja si furt myslela,ze cely pribeh je real,ne ze to je jen inspirovane skutecnymi zivoty a udalostmi. Takze koncem proto kvuli moji neznalosti zklamana,ale po pochopeni vlastne nadsena. Knihu jsem cetla dlouho,asi kvuli tem patracim pasazim v archivu a ztrate orientace ve jmenech a rodinnych vztazich. Jak uz nekdo psal-doporucuju behem cteni psat rodokmen postav.
Někdy až moc zdlouhavy povídaní, ale kazdopadně zajimavý. Jako knihu bych to nečetl, ale audiokniha mi vyhovovala
Jinak přímo na Žítkové jsme v letě 2008 hrabali a sekali louky a varili jsme primo v jedné staré chalupě
Mrkněte na fotky:
https://vandracky.rajce.idnes.cz/BRONTOSAURI_AKCE_V_BILYCH_KARPATECH_srpen_08/
Když jsem knihu četla poprvé, nedokázala jsem držet krok s hlavní postavou, která pátrá po svých předcích a snaží se zjistit proč se jí v životě neděje nic pěkného. Nudily mě spisy z všemožných archivů, které knihu doprovází, ale teď vidím, že díky nim má kniha takový přesah a celý příběh díky nim má hloubku a je komplexní, protože se problematice bohování a čarodějnictví věnuje napříč historií. Od středověku přes nacisty, komunisty až po současnost. Nejenže můžeme sledovat rozdílný přístup lidí k tomuto netradičnímu řemeslu v kontextu doby, ale také pronikneme do etnograficky zajímavé oblasti Kopanic, kde má žena naprosto jinou pozici než všude jinde. I v textu je cítit určitá dávka feminismu (ale v takové příjemné podobě), zatímco muži jsou často vykresleni jako ožralové a násilníci.
Kateřina Tučková při psaní knihy vycházela z reálných příběhů a ve velkém rozsahu využívala data z archivů a všelijaké etnografické studie a práce. Ano, kniha si kvůli své specifičnosti rozhodně nezíská každého, ale pro mě samotnou má tato kniha opravdu hloubku.
Přitažlivé téma a skvěle napsáno. Po první části jsem si musela dát pauzu, vztekem jsem se úplně klepala - to by člověk neřekl, jak ho rozloží archivní dokumenty, seřazené hezky za sebou; ta exaktní výpověď o aroganci, závisti, zakomplexovanosti a malosti je až monstrózní. A cesta Dory Idesové do hlubin minulosti a vlastního nitra, lemovaná věčným rozporem mezi racionálním a magickým, je poutavá.
Knížka by si svým zpracováním zasloužila i více hvězdiček, ale přiznávám se k neobjektivnímu hodnocení. Prostě mě mrzí ten konec a tak to srážím za to.
Oceňuji nastudování, mnohovrstevnatost děje, spád a tempo knihy, ale ten konec se mi prostě nelíbí.
Zajímavá kniha.... Dlouho mi trvalo než jsem se začetla, knihu jsem dokonce na krátký čas úplně odložila.... Ale pak jsem nemohla přestat číst.... Je sice pravda, že některé pasáže jsem jen přelétla očima, zato jiné hltala. Příběh Dory, která odkrývá rodinné tajemství a bohyň mě skutečně bavil. Nemůžu se však rozhodnout, jak moc "na škodu" byla zápletka s Janigenou a konec byl také překvapivý... I když mám svou teorii, ale pořád mi v hlavě zní PROČ?!
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Tahle kniha mě vtáhla jako dlouho žádná. Takovým jiným způsobem. Jako by se celou knihou táhly temné nitky té magie, jakéhosi kouzla bohyní, které vás nepustí a neustále ve vás vzbuzuje nové a nové otázky a čím dál tím větší zájem.
Jak píší všichni - postav bylo hodně a spisů a informací taktéž. No nevím jak ostatním, ale mně se ten příběh v hlavě odvíjel tak živě, že jsem si dokázala všechny ty vztahy a osobnosti srovnat a představit. Vymodelovat si v hlavě jakýsi náčrt.
A velké finále? Na jednu stranu jsem nadšená a na druhou zklamaná. Chtěla jsem vědět ještě víc, ale... Co jiného čekat od takového příběhu? A co když je to celé, celičké pravda?