Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7280
7280
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla dobře. Pro mne spousta nových informací. Konec mi překvapil, ale vlastně zcela správně navázal na děj.
Velice dobře napsané, zpracované a do detailu vymakané... ale jako taková mi knížka nesedla. Čekala jsem buď čarující čarodějnice nebo realitu. Miluju, když je obojí... ale tady se mi to fantaskno zdálo nedotažené, nedostatečně využité, odstrčené... Jistě, je na autorce, jak to cítí. Já bych cítila trochu jinak.
Klobouk dolů, Žítkovské bohyně i Vyhnání Gerty Schnirch naprosto skvěle zpracované a napsané. Nemůžu se dočkat, až autorka vydá další knihu!!
asi tak v polovině jsem musela četbu přerušit, tak silně to na mě zapůsobilo, a asi po týdnu jsem ji dočetla během soboty. Neskutečné, jaká doba to byla, v jaké době jsme žili, aniž bychom to věděli. Za mě plný počet.
Celou dobu jsem inklinoval ke čtyřem hvězdám, ale pak přišel ten skvělý závěr, kterým mě autorka rozbila jako míšeňskou vázu.
V Bojkovicích mám část rodiny, takže mě při každé zmínce o tomto městečku přemáhala touha zazvonit u sousedů a říct jim: "Vidíte? Tohle je kniha, kde se píše o místech, kam jezdím každý rok! A na Žítkové jsem byl letos v létě na houbách. Hustý, co?"
Na každé stránce lze pozorovat autorčinu mravenčí práci s reálnými údaji. Jistě, postavy jsou přikrášlené dle potřeby. V tomto případě však pouze mírně přisolené, aby dostaly lepší chuť. Ono balancovat na laně mezi skutečností a beletrií a nenakrknout při tom celé Bíle Karpaty, to věru není lehký úkol. Je to zamotané, ale promyšlené. Autorka umí pracovat s detaily a všechny je s noblesou ukočírovala, což se mnohdy nezadaří ani věhlasnějším kolegům.
Doporučuji jak knihu, tak výlet na Žítkovou. Až uvidíte místní kopce jako vystřižené z omalovánek, snadno uvěříte, že kouzla existují.
Chvílemi jsem se mezi všemi těmi bohyněmi ztrácela a v jednu chvíli jsem se musela do čtení i nutit. Celkově však musím ocenit dobrý námět a pečlivost s jakou autorka příběh poskládala, určitě to zabralo mnoho času dát vše dohromady. Příběh hoden obdivu.
Asi jsem od knihy hodně čekala. Téma je krásné,
bohužel jsem se musela nutit, abych ji dočetla.
Výborná knížka z prostředí, které je mi vlastní, o bohyních jsem slýchala od dětství, ale že měly tak hrozné osudy, to jsme asi nikdy netušili. I když je to asi pochopitelné, jednak byly konkurentky mezi sebou a určitě nebyly pohodlné žádnému režimu. Za mě plný počet bodů.
Po dlouhé době "tlustá" kniha, která mi nedala spát, dokud jsem ji nepřečetla. Výjimečný popis běhu událostí, výjimečný popis krajiny i pocitů. Husí kůže z přepisu listů z archivů a zhnusení nad tím, jací lidé dokážou být - zákeřní, udavači, kabátníci... Doporučuji i divadelní představení, které v ničem nepolkuhává za knihou a je výborné!
Další z těch knížek, po jejichž přečtení o ní musíte ještě dlouho přemýšlet. No za 14 dní jdu na to do divadla, tak jsem docela zvědavá, jak se jim takový silný příběh podaří ztvárnit :)
Baby z Vlčáku, ako hovorievame Vlčiemu vrchu, osade na vrchole východnej stráne nad Žítkovou, dones nepresvedčíte, že bez červenej stužky, náramku či šnúrky na ruke sa dá čeliť urieknutiu. A keď vás niekto uriekne, končí sranda. Na Žítkovú si ešte pred desiatimi rokmi chodilo dávať veštiť kopec Trenčaniek a po návrate ešte zopár dní nevedeli myslieť na nič iné. Vždy som to bral s úsmevným porozumením lenivých agnostikov, ale niekde na pozadí bzučal mierny šum pochybností o mojom prístupe. Najmä, keď niektoré z veštieb neboli úplne vzdialené toku vecí budúcich.
V každom prípade Žítková a súvisiace osady Vyškovec, Vápenice a Lopeník je kus nádherného horského sveta, ktorý určite skrýva svoje tajomstvá lepšie, ako dediny v údoliach. Tučková tento svet a jeho mystiku zachytila s nepopierateľnou zručnosťou a i určitou odvahou. Napriek dramatickosti deja, má knižka i svoju osobitú poetiku.
Za mňa určite 5 hviezdičiek.
Po dlouhé době jsem se rozhodla dát šanci české próze a vlastně to nedopadlo vůbec špatně. Na knize mě hodně zaujaly barvité popisy tamějších tradic a rituálů, zatímco úryvky z archívů jsem často překočila. A ten konec byl opravdu hodně silný.
Ačkoliv tento žánr není úplně mým šálkem kávy, rozhodně je to ze současné české tvorby jedna z těch lepších věcí.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Nečetla jsem jen příběh. V mysli se mi tvořily obrázky krajiny, kde se děj odehrával. Cítila jsem, jak je mnohdy Dora osamělá. Všechny její křivdy a bezmoc. Viděla jsem Jakoubka i Surmenu. Vrátily se mi vzpomínky na mé dětství a všechny ty prázdniny, které jsem trávila u babičky na Pováží. Cesta do té malé vesnice v horách trvala z Brna skoro pět hodin. Zastávka Uherské Hradiště, Uherský Brod, Starý Hrozenkov, Trenčín a Považská Bystrica. Každé ráno babička roztopila šporhelt a bylo jedno zda je léto nebo zima. Vařila na něm polívku a pagáče. Stejně jako Surmena. Kniha tak pro mě dostává osobní rozměr. Ženy v tomto kraji měly těžký život. Samá práce a jen v neděli návštěva kostela. A každý druhý chlap ožrala. Když jsem pročítala některé záznamy StB o sledování bohyň, bylo mi zle. Kam až člověka může dohnat "angažovaný spolupracovník". Nebezpečná rudá rakovina. Tato kniha popisuje skutečný život. I když se tomu nemusí chtít věřit a i když tomu možná mnozí nevěří.
Kniha, kterou jsem po dlouhé době naprosto hltala, a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh, který se retrospektivně prolíná. Naprosto mě uchvátilo, že příběh je de facto poskládaný ze spisů z nacistických archivů a spisů StB. A jak všechno do sebe krásně zapadá. A pak také nenávist každého režimu, jak někdo dokáže měnit své politické přesvědčení jen proto, aby se pomstil někomu na něco, za co si mohl sám. Jak se dá pár hloupě poskládanými slovy zničit celý lidský život. A také to, že před svým osudem se nedá utéct a rodinné prokletí vás stejně nakonec dožene. Doporučuji!
Neuvěřitelné, ohromující a taky strašné čtení.
Jak je to všechno lidské a pořád stejné, vášeň, závist, nenávist, láska.
Na tuhle knihu nezapomenu stejně jako na Gertu Schnirch.
Knihu jsem si koupila už dávno a dlouho jsem se odhodlávala než jsem se do ní pustila. Letos dozrál čas a nelituju, byla skvělá.
S ohledem na to, že se děj odehrává v místě, ve kterém jsem občas trávil prázdniny, přečetl jsem tuto knihu opravdu s nadšením (nevím jestli pro tuto knihu vhodné slovo...), ale opravdu hezky zpracované.
Nemám slov....kniha se mi moc líbila.Zajímavé počteníčko.....klobouk dolů autorce.
Léčitelé, bylinkáři ... příroda. Senzačně zpracované, čtivé s ponechanou syrovostí doby. Chuť se vypravit do popisovaných míst a nalézt klid a pryč od současného ruchu a elektroniky (to sedí, jak bych to sem mohla takto napsat, že?)
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Strhující kniha, ještě dlouho po přečtení ve mně rezonovala. Klobouk dolů před autorkou, která v tak mladém věku napsala tak vyzrálé a propracované dílo.