Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Prvotní úmysl byl donést kolegyni knihu, aby měla co číst o volném víkendu. Říkala jsem si, že ráda čte romány pro ženy, a tak by mohla být spokojená. Vrátila mi však knihu hned druhý den, že se jí nelíbí to proložení zprávami z StB a že to bude blbost. Osobně romány nevyhledávám, ale už jen z důvodu odvržení jsem dala knize šanci. Rozhoduji se většinou kolem třicáté strany, zda má smysl se nad knihou "trápit". Žítkovské bohyně je kniha, která mě velmi vtáhla do svého děje. Četla jsem kdykoli a kdekoli to bylo možné. Stává se mi, že mám rozečteno několik knih naráz a v jejich čtení se střídám podle nálady. Přistihla jsem se u tohoto románu, že jsem po celou dobu četby zůstala věrná:) Překvapilo mě, jak rychle se dá 450 stran přečíst. Do poslední strany jsem doufala, že to nemůže být přeci konec, že musí být pokračování...
Přečetla jsem jí jedním dechem. Trochu román, trochu dokument, trochu detektivka. Člověku se až tají dech z krásné i drsné přírody, z tajemných schopností bohyň, běhá vám mráz po zádech z lidských intrik, zloby a zášti a žasnete nad nekonečnou mocí lidského slova, ať už dobrého či zlého. Díky za takové knihy.
Krásná knížka. Pro mě o to krásnější, že jsem z kraje bohyň. Rozhodně doporučuji přečíst.
Velice zajímavá knížka. Po přečtení jsem byla zklamaná, že moje seznamování s Žítkovskými bohyněmi už končí a také, že nebyl jejich příběh (když opomenu články z archivů a novin) mnohem obsáhlejší. Zrovna včera jsem při brouzdání internetem ovšem zjistila, že ještě existují dvě knihy, kde se s nimi mohu setkat - Žítkovské bohyně od Jiřího Jilíka z roku 2005 a Žítkovské čarování od téhož autora z roku 2013 :-) Jsem nadšená a moc zvědavá... ;-)
Kniha se četla moc hezky, přestože nejsem zrovna fanda magie, šarlatánství ani lidového léčitelství, tak jsem si knížku přečetla se zaujetím a dozvěděla se spoustu zajímavého, autorčin styl mi vyhovuje, určitě si v budoucnu od ní ještě něco přečtu.
Bohužel.., knížku jsem nedočetla.. . A tak jsem se těšila . Tahle témata mám ráda, ale asi jsem od toho čekala něco víc..., nebo něco jiného... . Nechala jsem se ovlivnit. Každopádně autorce fandím a na filmové zpracování jsem zvědavá. Vyhnání Gerty Schnirch , se čte o dost lépe....
Neskutočná kniha.Dávno som takú "dobrotku" nečítala...Ten dej ma doslova vtiahol a verila som autorke každé slovo.Už sa teším na jej ďalšiu knihu Vyhnání Gerty Schnirch,ktorá ma čaká v knihovničke.
Silný a zároveň hodně drsný příběh, který se čte skoro sám. Paní spisovatelka mě dost překvapila, tohle jsem věru nečekal. Jen lituju, že jsem si koupil brožované vydání namísto vázaného. K Žítkovským bohyním se totiž určitě budu vracet. Začínají mě tak nějak chybět hvězdičky k hodnocení. Měla by se přidat šestá, protože tahle knížka si ji zaslouží.
Upraveno 2023
Brožované jsem podaroval a pořídil klasiku. Hezčí v knihovně, příjemnější v ruce
Výborná knížka, dobře se čte, dozvíte se o životě "Bohyní". Příběh je napínavý, má zajímavý konec. Slečna Tučková je moc talentovaná!
Skvělá knížka. Pěkně vystavený příběh. Pointa. Napínavé. Ale Gerta je silnější. Opět ženský pohled. Opět bolest ze ztráty matky a otec s negativními vlastnostmi. Zlo komunistického režimu a jeho systém institucí bez vlídnosti ze strany vychovatelů či pečovatelů (psychiatrická léčebna, internát). Kultura bohoslovectví.
Krásně se to čte, hlavně začátek. Čekala jsem, že to bude více o běžném životě bohyní, o tom, jak komu a v čem pomohly. V polovině však nastala změna. Zajímavé, už se moc těším, až knihu zfilmují!
Cekala jsem od teto knihy mnohem vic, dost me zklamala. Po precteni strhujiciho romanu stejne autorky Vyhnani Gerty Schnirch jsem ocekavala srovnatelnou uroven. Kniha je sice ctiva, ale pokud nejste fanousci magie a nadprirozena, tak vam ta kniha prijde o nicem jako mne. Pozitivne hodnotim jen uctyhodny historicky prehled autorky a velke mnozstvi pramenu, ktere musela k napsani knihy pravdepodobne nastudovat.
Zezačátku jsem si říkala "Jo, super!". Od půlky knihy už jsem se ale začínala nudit a nejednou mě napadla myšlenka, že to prostě zavřu a nedočtu. Nakonec jsem dočetla, ale bohužel to můj zpočátku velice kladný názor srazilo na pouhý průměr.
Nebylo těžké se do knihy začíst,první polovina mě nadchla, u druhé jsem však měla čím dál větší problém ztotožnit se s dějem. Téma je však skvělé a knížka určitě stojí za přečtení.
Styl vtáhne čtenáře do děje. Patří do mé knihovny i s podpisem autorky na první příčky.
Chystám se knihu teprve koupit, ale momentálně jsem strašně ohromena tím, že taková kniha vůbec existuje, protože jedna z těchto žen byla moje prababička a mohu potvrdit, že opravdu tuto schopnost měla i její sestry. Na Žítkovou občas jezdíme ještě i s babičkou, která zde vyrůstala a mohu potvrdit, že je to opravdu kouzelné místo. Jsem nadšená, už se těším na knihu...
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 32 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.
Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.
Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.
Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.
Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.
Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?
Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.
Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.
Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.