Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536948/bmid_zitra-prijde-olah-6626cff300e72.jpg
4
97
97
Bylo nás pět za časů normalizace. - tak by se dal charakterizovat tragikomický román ze šumavského pohraničí, líčený očima Michala Zídka, žáka 7. C vimperské Základní školy československo-sovětského přátelství. On a jeho spolužáci národnostně pestrého původu ? tak charakteristického pro pohraniční pásmo ? prožívají svá chlapecká dobrodružství, hrají si na indiány, užívají si školních radostí a starostí. Zdobí budovatelské nástěnky, běhají při branném cvičení v plynových maskách? A tváří v tvář zákeřným praktikám soudruhů učitelů, lampasáků, šikanujících deváťáků, drsných dívek i nečekané tragické smrti jednoho z kamarádů vstupují z prostoru dětských her do prostoru dospělosti.... celý text
Dobrodružné Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Radioservis
, Témbr
Interpreti: David Viktora
více info...
Přidat komentář
Jako bych se v čase přenesla na první stupeň základní školy - oslava 1.Máje, spartakiáda, předávání vysvědčení apod. - to vše v krojích. Já a moji spolužáci jsme ještě byli moc malí na to, abychom úplně chápali propagandu a to, jak je s námi manipulováno. Přesto jsem při poslechu této knihy měla pocit, jako bych byla přímo uprostřed dění tohoto trpkého příběhu, který velmi trefně vystihuje Československo v době normalizace.
Humorné čtení o neveselé době. Člověk je moc rád, že se to už neděje. Dnešní děti si to už nedovedou vůbec představit a doba našeho mládí je pro ně nepochopitelná. Kluci byli boží a ty přezdívky, Martin Dzúr jako Rom:)) Poslouchala jsem jako audioknihu na ČR.
Základní škola ve Vimperku v době tvrdého socialismu. Třída C, ve které se schází žáci bez perspektivy, kterým povětšinou není další studium od vedení školy doporučeno. Protloukají se životem s obtížemi, nikdo se s nimi nemaže a jeden školní týden, který je v knize popsán, je nabitý událostmi, které zamíchají životy každého z nich. Poměrně syrové čtení o bezvýchodných situacích v českém pohraničí, kde je lidově demokratická armáda hysterická z každého čundráka, který si v blízkosti hranic vyrazí do šumavských lesů, kde ideologický nátlak na žáky nezná mezí a pár obyčejných věcí propašovaných ze západu má nevyčíslitelnou hodnotu.
Snad jsem ještě nečetla knížku, která by mi tak barvitě připomněla má školní léta osmdesátých let. Jak byly školní události tehdy samozřejmé, tak je ten pohled zpět nyní neskutečně absurdní. A ty šumavské klukoviny byly boží. Ač ta doba byla pro ty školáky hodně těžká, tak jsem se místy neskutečně bavila.
Znáte to, když nečekáte nic a dostanete hodně? Tak to je tato kniha. Dobu komunismu si pamatuji jako školačka. Autorovi se podařilo tu komunistickou zrůdnost popsat tak dobře, že se mi vrací nechutná pachuť té doby. Zpuchřelé, smradlavé masky, měření obličeje, pláštěnky, igelitové pytlíky na rukou a nohou a padání směrem od atomového výbuchu. Pracovní soboty a povinné průvody ať už na Prvního máje nebo VŘSR. Pionýrský kroj a červený šátek. I to stání čestné stráže u tanku v zimě, v létě a povinná "vděčnost" sovětským vojákům za "osvobození". Naštěstí ho babička přežila a doma nám vyprávěla, co tady - slovy babičky - ta zvířata z východu neboli komunistické zrůdy, prováděly obyčejným lidem. Všem, kteří volají po starých dobrých časech, i těm, kteří je nezažili a přesto po nich vzdychají, bych přála prožít strach, že se nedostanete na střední školu, i když máte samé jedničky, pokud rodiče nepodepíší vstup do KSČ. Fuj. Kniha výborná. Na malém prostoru, v průběhu pár dní, autor vykreslil atmosféru doby naprosto brilantně.
Smutný a zdánlivě jednoduchý příběh, kdy ale o to víc vynikne lidská hloupost a necitelnost. Zavzpomínala jsem na svá školní léta - služba, nástěnky, ruská písnička a hlavně branný den, kdy bylo pro mě, stejně jako pro kluky v knize, nejdůležitější se nepozvracet, neztratit z nohou igelitové pytlíky a pohybovat se zhruba správným směrem, protože zamlžená sklíčka umožňovala vidět pouze obrysy. Čtivé se skvěle vytvořenou atmosférou.
Prijemna naladovka. V sedmicce jsme taky zpivavali Pust vsigda budet solnce, takze jsem si nostalgicky zavzpominal, byt jsem nastesti nechodil do takove bizarni skoly. Trinact let je idealni vek na podobny "pribeh", clovek na konci nevinneho detstvi a krizovatce osudu, kterou cestu si vybrat.
Pripominalo mi to Sabachovy povidky.
Urcite si od autora najdu neco dalsiho.
Ale jo, líbilo se mi to. Vrátil jsem se do svého dětství, ač jsem žil v pohraničí na opačné straně republiky. A za to má kniha plusové body. Trochu slabší bylo, že tam nebyl žádný velký příběh, pouze popis několika dní, kdy se něco stalo.
Mě to potěšilo, byť jsem vůbec nic nečekal. Ten jazykový posun do jiného věku a přizpůsobění způsobu vyjadřovaní byl dokonalý. Příběh není žádný veledílo, ale pár zajímavých zvratů tam bylo. Takže za mě určitě nově objevený dobrý autor.
rodilé Vimperáky příběh jistě potěší, mne ale vůbec nebavil, pro dospělého čtenáře je příliš naivní a jazykově neobratný (nejen malá slovní zásoba, ale nejsou využity ani stylové rodiny jazyka, jak by se zrovna pro dětskou/chlapeckou mluvu nabízelo), svět dobra a zla je očekávaně nastavený a bez zvratů či relativizace, nic nového mi to nesděluje; jen další z mnoha "svědectví", jak nám za socíku bylo ublíženo
Celkem zajímavý příběh z mého rodného města.Škoda jen, že z toho nevyšel ucelenější román většího rozsahu.
Martina Sichingera jsem pro sebe objevila skrze Meyrovo sklo - nádherná knížka. Nato jsem sáhla po Kocovině šumavského léta; ta už mě nadchla úplně. A dotřetice mě upoutal Olah. Asi zapracoval instinkt, znova trefa do černého.
Nejen Vimperk mám v živé paměti z letošních prázdnin. O to víc mě
příběh multietnické party kluků z normalizační základky v šumavském pohraničí zaujal. Je tam všechno, co by člověk čekal. A jako v dobrém příběhu mnohé, co nečeká, a kde se komika jednoznačně láme do zatraceně málo úsměvné polohy, aby se pak na další nádech v bezelstném podání sedmáků znovu objevila v situacích, které v pamětnících vyvolávají "husí kůži".
Potěšení z četby mi nezkazil ani fakt, že - jak je psáno na závěr knihy - Kocovina šumavského léta, která vyšla v r. 2017, je volným pokračováním knížky Zítra příjde Olah, která vyšla letos. :)
Další z vimperských opusů pana Sichingera. Tentokrát jde o jednoduchý příběh, kterému nepřekombinovanost některých jiných knih MS fakt sluší. Parta kamarádů ze základky prožívá svá dětská dramata v totáčovém pohraničí. Ovšem mimořádně mě bavila postava Ampéra. A sice se tam o mém milovaném městě nepíše jenom hezky, ale protentokrát to autorovi odpouštím.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Duchové Šumavy |
| 2011 | Smrt krále Šumavy |
| 2018 |  Kocovina šumavského léta |
| 2008 |  Cukrový klaun |
| 2023 | Zítra přijde Olah |
Také jsem poslouchala ČRo Dvojka. Moc se mi líbilo. Pobavila mě vynalézavost a představivost dětí a tupost některých soudruhů. Kniha mě přenesla do totalitní ČSSR. Autor bravurně vykreslil tehdejší dobu. Přednes pana Davida Viktory neměl chybu.