Život a doba Michaela K.
John Maxwell Coetzee
Titulní postavou Života a doby Michaela K., prózy s okázalým názvem upomínajícím na životopisy slavných osobností, je prostoduchý a od přírody znetvořený zahradník, který se v čase občanské války a neodvratně se blížícího konce apartheidu vydává na dlouhou cestu: na vlastnoručně vyrobené kárce vyváží svou invalidní matku z rozvráceného Kapského Města do vysněného bezpečí rodného venkova. Válka jej však provází všude a on jen stěží chápe, co se kolem něj vlastně děje. Zmateně bloudí po pustošené zemi, je znovu a znovu vězněn, trestán a týrán. Přitom jediné, po čem uprostřed všeobecného chaosu touží, je minimální prostor pro vlastní nezávislou existenci, byť by to mělo být jen skromné políčko tykví, založené navzdory nehostinné přírodě. „Skutečnost, že Coetzee zvolil za hrdinu svého příběhu nejprostší, nejošklivější lidskou bytost, tak nabývá hlubokého vnitřního smyslu,“ napsal o knize znalec autorova díla Michael Žantovský. Michael K. „si postupně přestává uvědomovat vlastní utrpení, přestává být závislý na přijímání potravy, na obydlí, na lidské společnosti, na jakýchkoliv vnějších podmínkách života. A tím, že v rozporu s logikou přežívá, stává se symbolem života samého, jeho svrchovanosti, spontánnosti a směřování ke svobodě“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Life & Times of Michael K, 1983
více info...
Přidat komentář
Je to přesně ten typ knihy, která je dobrá, to jistě. Taky je to ten typ knihy, kterou si jako čtenář tak nějak odškrtnu, že jsem ji absolvoval, splnil. A hotovo. Fajn, ale nějak extra jsem z toho odvázaný nebyl.
Coetzee opět zaskóroval rovnou do šibenice. První část knihy je možná monotónnější, ale druhá část vyprávěná z pohledu doktora v nápravném táboře je vynikající. Závěr stvrzuje Coetzeeho pochopení složitosti s názvem člověk.
Příběh "jednoduchého černošského" outsidera v době apartheidu v JAR,kterého tak trošku nenaučili žít.Velmi silné téma o beznaději.Bylo mi ho moc líto
Nevěřila jsem, že ještě někdy narazím na knihu, od které nedokážu vstát a přečtu ji jedním dechem. Kniha bez zbytečných slov, odstavců a kapitol, bez zbytečných dalších dějových linek, vedlejších postav a zbytečných popisů. Kniha, která vám připadá jako jediná dlouhá věta dotýkající se nejen mozku, ale především srdce. Kniha, která rezonuje s přirozeným lidským bytím, poznáním. Kniha, která se mi zaryla do mozku... a najde stálé místo v mé skromné knihovně
Děkuji Čtenářská výzvo 2019!!!
Tenká knížka o člověku, který chce jen žít. Od dětství a mládí vláčen systémem, vždy na okraji, nerozumí okolnímu chaosu, snaží se vyhovět, nevzpírat se, ale zároveň se skrýt a dělat si věci po svém. Fascinovalo mě, jak lpěl na svém políčku dýní vyrvaném nehostinnému okolí, a spolu s ním se bála, že ho objeví.
Výpověď o době a možná společnosti jako takové. Trochu slabá variace Solženicyna trochu Orwellovo putování Paříží a Londýnem.
Vlastně se mi moc nelíbila, když jsem ji četla. Ale je to jedna z těch knih, která pak člověku chvíli vrtá hlavou. A čím víc mi vrtala hlavou, tím víc se mi líbila. Budu si ji muset přečíst ještě jednou.
Zvláštní kniha, i když útlá rozsahem, rozhodně to není žádná jednohubka, kterou člověk slupne a hned pustí z hlavy. Trochu mi připomínala McCarthyho Cestu - tématem i jakousi bezvýchodností, s ohledem na hlavního hrdinu a prostředí, ve kterém se pohybuje. Jedna z knih, která člověku připomene, jak dobře se na tom světě vlastně má - jak malicherné jsou jeho vlastní problémy.
Příběh prosťáčka bloudícího světem apertheidu...zvláštní a neobvyklé čtení...velmi působivé!
Neľahký osud Michaela K. v období apartheidu, ktorý sa vzoprie všetkým a všetkému. Z histórie JAR toho veľa osobne neviem, vďaka knihám Coetzeeho sa toho dozviem viac + kvalita jeho kníh je nepopierateľná.
Byl však opatrný, aby si nenatahal krámy po Visagieových do svého podzemního příbytku a nevydal se cestou, která by mohla vézt k přivolání jejich neblahého osudu. Říkal si, že nejhorší chybou by bylo snažit se na nesmělých začátcích u nádrže založit nový dům, soupeřící rod. I nástroje by měl mít vyrobené ze dřeva, kůže, střívek, z materiálu, který jednou, až už je on nebude potřebovat, padne za oběť hmyzu.... Neustálá a marná schovávaná před hrůznými a bohužel vždy přítomnými výdobytky civilizace (úřady, válkou...) v jihoafrickém veldu.
Autorovy další knížky
2001 | Čekání na barbary |
2006 | Život a doba Michaela K. |
2002 | Hanebnost |
2007 | Chlapectví |
2008 | Deník špatného roku |
Mnohovrstevnaté dílo, které v první části připomíná jakousi děsuplnou dystopii (spíš než konkrétní dobu a konkrétní stát Jihoafrickou republiku) se ve druhé části promění ve filosofický traktát o smyslu lidské existence, o svobodě, absurditě "normálnosti" - s odkazy na Kafkův Zámek, Proces a biblické Lukášovské blahoslavenství.
Zahrada jako metafora normálnosti - jen v dotyku s půdou a pěstováním (závlaha) je existence života ospravedlněna. Jídlo jako metafora konzumu, kořistění. Prostě tahle kniha by si zasloužila hlubší analýzu. Skvělé!