Život je nádherný
Tereza Boučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306402/bmid_zivot-je-nadherny-TQN-306402.jpg
4
244
244
Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.... celý text
Přidat komentář
Moc jsem se těšila na novinky v autorčině životě. A i když problémů se syny se asi nikdy nezbaví, k tomu se přidružily starosti s maminkou, přesto se mi kniha četla hezky. Vše napsáno bez příkras, pravdivě, emotivně. I s pohledem na naši společnost a dění v ní.
Mě tedy rozhodně nezklamala.
Asi bych se k tomu neměla přiznat, ale tenhle typ literatury je pro mne moc depresivní. Je to smutné, beznadějné, padá na mě z toho spleen. Už když jsem četla Rok Kohouta, bylo tristní. Už se nebudu pokoušet. Po stylistícké stránce je kniha hutná, přímočará, nepřikrášluje. Ale takový snad život pořád není, ne?
Autorčino psaní ze života je skutečné, opravdové, až na dřeň. Žádné předstírání, žádná póza. Přímočaré, někdy až s vykukujícími ostny. Ne vždy s autorkou souhlasím, ale to nic nemění na tom, že i třetí kniha vzpomínání je hodně působivá. A rok 2011 není tak dávný, tak můžeme zavzpomínat na události, které jsme sdíleli všichni.
Příběh maminky je smutný, bohužel to si v různé míře prožije každý, dřív nebo později. Nemoci a odchod rodičů vždy hodně bolí...
Kniha se mi líbila ano, na Rok kohouta to nejspíš nemá, ale pro mě má přidanou hodnotu i vzhledem k besedě s autorkou.
Přečetla jsem začátek . . . . . Terezu Boučkovou mám celkem ráda, svým způsobem obdivuji do čeho se se svými syny pustila . . . .
Ale pocity jsou rozporuplné. Asi jsem sama v době četby nebyla v úplně šťastném období, ale cítila jsem se zahlcena depresí, beznadějí, smutkem :(( téměř bez východiska. A to jsem se ani nedočetla k nemoci maminky. . .
Zkusím příští jaro či léto ve slunných dnech pokračovat :))
Věřím, že pro autorku je psaní určitou psychohygienou, ale špetka východiska a naděje by knize prospěla :))
Třetí díl trilogie se čte dobře, nenudí, ale podle mého názoru se Roku kohouta nevyrovná.
Pro mě byla kniha zklamáním. Rok kohouta jsem přečetla jedním dechem, ale Život je nádherný jsem četla od půlky už jen skokově. Stále jsem čekala, že se něco začne dít, a ono nic.
Autorka čerpá ze svého životního příběhu, který je nepochybně silný a pro čtenáře poutavý. Jenže v této knize tomu příběhu nic nepřidává, přišlo mi to jako stálé opakování již řeeného (Rok kohouta), jako zabřednutí v bažině problémů všedního dne. Bez pohybu, bez akce, bez výsledku. Čekala jsem, že alespoň závěr se dotkne něčeho hlubšího, něčeho, co přesahuje všednost, ale opět nic.
Pro mě zklamání po všech stranách.
Z knizky zustal smutny pocit, ale prosyceny nadeji..Pekna kniha, po niz jsem sahla nahodne a urcite si musim pujcit Rok kohouta..touzim vedet, co tomuhle predchazelo!
Opět skvělá, hodně osobní zpověď. Mám ráda deníky, mám ráda styl Terezy Boučkové, a byla jsem zvědavá, jak žije v současné době. Takže jsem si čtení užila. A že není veselé? Život někdy není peříčko a já oceňuju, že se autorka nebojí psát ani o nelehkých záležitostech.
Tereza Boučková žije život nelehký, přesto ne marný. Působí na mě dojmem velmi silné ženy, ale jako každá žena, je i velmi citlivá. Její knížky se čtou snadno, byť nejsou o veselých věcech. Vždycky je tam ale cítit naděje, vůle a touha žít a se vším se porvat. A že ten život za to stojí, ať už se člověku děje cokoliv. Vždyť Život je nádherný.
Knížka se mi líbila, chvíli jsem se smála, chvíli se mi chtělo brečet, každou chvíli jsem si hledala odkazy na zmiňované knížky, hudbu, osobnosti. Taky mi úžasně připomněla polo zapomenutý rok 2011.
Život autorky, poznamenaný minulostí, se pořád k minulosti obrací, řeší ji a celá kniha je jí ovlivňována. Často jsem si říkala, jak by její text vypadal, kdyby nebyl tak moc spjat s dobou minulou. Tereza Boučková umí psát a je škoda, že na to, že "život je nádherný" přijde až někdy ke konci svého vyprávění.
Tereza Boučková čistí kamna (když to nikdo jiný neudělá), seká trávu kolem dubu (když to nikdo jiný neudělá), zachraňuje psa, radí sousedům, jak deratizovat dům, bojuje s úředním šimlem, stará se o nemocnou maminku, poslouchá vybrané rozhlasové pořady...je tak čestná a poctivá a pracovitá...a ukřivděná, že mi to v polovině knihy už začalo lézt na nervy. Nicméně její úderný a zkratkovitý styl mě přesto baví. Mnohem víc mě ale bavily její předchozí knihy a nejvíce ta první.
Knížka mě velmi zklamala. Je to jako kdyby téměř kdokoliv z nás vydal svůj deník. A vůbec nechápu, proč se jmenuje Život je nádherný, když má člověk z četby dojem, že život je jen samé trápení..... Opět důkaz, že když je někdo slavný a kniha má reklamu, tak se prodává, aniž má patřičnou úroveň.
Skvělá kniha, jež nabízí mnoho míst k zamyšlení. Pro mě první kniha od Boučkové, ani nevadilo, že jsem neznal předchozí díly triptychu, snad jen chvíli na začátku jsem se cítil trochu mimo. Po dočtení jsem si okamžitě obstaral další díla autorky a knihu doporučuji.
Znám rodinu s podobným osudem, jaký prožila a popsala paní Boučková ve svých knihách Rok kohouta a Život je nádherný. Adoptovat romské děti se jí vymstilo. Geny někdy nelze usměrnit výchovou ani čistým srdcem a láskou. Já před autorkou obou těchto knih smekám klobouk a přeju jí, aby se nenechala zlomit. Život je nádherný!
Po přečtení knihy Rok kohouta jsem neváhala a sáhla i po této knize, ve které autorka opět otevřeně popisuje události, které jí přinesl život - duševní nemoc matky, smíření se životem adoptivních synů, na který neni vůbec pyšná ... určitě mě kniha nesklamala ...
Rozhovor s Terezou Boučkovou v pondělní Oně Dnes mi připomněl, že jsem ještě nenapsala hodnocení poslední její knížky... Nechci srovnávat s předchozími věcmi, prostě každá její knížka byla napsána v určitém životním období, ve kterém se autorka zrovna nacházela a potřebovala se z toho vypsat... A já mám pro její zpovědi slabost, protože je pro mě neskutečně silnou ženou, ke které cítím opravdu hluboký obdiv... Každý se neumí tak statečně prát a neustále bojovat s křivdami a nepochopením, které nám život občas klade do cesty...
Její poslední deník Život je nádherný vyznívá mezi řádky opět docela smutně, ale i přesto mi byl hodně blízký... hlavně všechny ty situace, popisující neustálý a nikdy nekončící zmar ohledně maminčiny nemoci... Opravdu velmi často jsem se v těchto řádcích našla, poznala a překvapivě mi i ten občasný nadhled vykouzlil úsměv na tváři:-)
Přeji Tereze hlavně pevné zdraví, šťastný a spokojený život a těším se, až nám o těch pěkných chvilkách, třeba někdy příště, zase napíše... A já si je přečtu opravdu moc ráda!
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rok kohouta |
| 1990 |  Indiánský běh |
| 2016 | Život je nádherný |
| 2024 | Dům v Matoušově ulici |
| 2013 | Šíleně smutné povídky |
Ke knize jsem se dostala náhodou. Četla ji mamka. Úplně jsem zapomněla, že jsem od ní četla Rok Kohouta, jehož příběh jsem zcela zapomněla.
Je těžké knihu soudit, protože je psán v podstatě jako zápis života, vypsání z pocitů. A člověk se musí ptát, co je pravda, co je polopravda a co je úplná lež. Takže postavit se k ní nějak je náročné. Nemůžete se rozhodnout jestli máte rádi hrdinku nebo ne. Je to skutečný člověk a ten se soudit nedá. A proto nebudu psát nic přímo k příběhu. Každopádně se mi kniha dobře četla. Zaujala mě, vzniklo díky ní několik debat, vytvořila jsem si názory a času stráveného s ní nelituji.