Život je nádherný
Tereza Boučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306402/bmid_zivot-je-nadherny-TQN-306402.jpg
4
244
244
Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.... celý text
Přidat komentář
Jsem tak šťastná, tak moc šťastná, ze jsem na paní Bouckovou narazila. Už Rok kohouta se mi vryl do duse, což jsem pocítila hlavně až po par dnech docteni. Puvodne jsem chtěla napsat, ze Život je nadherny je nadherna odměna za protrpené a bolestivé chvilky u Roku kohouta, ale vlastně bych to už takhle asi nepojala. Poprvé jsem zažila tak silne pocity u knihy a autorka se pro me stává obrovskou hrdinkou, o které jsem ani nevěděla, ze ji tolik potrebuju. Nejraději bych ji byla zahlcená, cetla její knihy stále dokola a jen konzumovala COKOLI z její hlavy. Nadherny zazitek, jsem opravdu oslnena jejím osudem a vim, ze me v životě bude ještě dlouho formovat. Jsem teď plna myšlenek, ale nedokážu je zasadit do správných vet, abych vyjádřila to, jak silne příběhy to jsou. Třeba se někdy k hodnocení vratim, až si neuspořádané a hlavně poskakujici city přeplněné radosti usednou zpět na svá místa
Úlevné je, že kniha dává naději všem psaní chtivým adeptům. Tohle by totiž zvládl sepsat každý:
… tak Karel Heřmánek nám spáchal sebevraždu, no to se mnou zacloumalo! … Právě jsem dočetl další kauzu Perryho Masona, a zdá se mi, že je to tak trochu na jedno brdo … Malý zase nastoupil do školky a vypadá to, že docela rád … Pekl jsem rebarborový koláč, a moc se mi nepovedl … Máma si po dlouhé době dala na hlavu natáčky …
Prostě kronika všedního dne donkichotské zoufalky - s tou výhodou Boučkové, že udělala fatální osvojovací kravinu, ze které se leta oklepávala, že je dcerou slavného romanopisce, která na rozdíl od něj neumí psát, akorát se podepsat, což se jí povedlo pod Chartu 77 čili se zná s tou disidentskou enklávou, asi i včetně na konci r. 2011 pohřbívaného KaPra. 43/24
Autorka se nebojí vyjít na slunce se svými názory, to je velmi sympatické obzvlášť v dnešní době. Píše jasně, stručně, výstižně. Dává spoustu tipů na zajímavé autory současnosti a na divadelní představení. Kniha je autobiografická s vhledem do jejího cítění. Doporučuji.
Knihy autorky jsou velmi otevřené, nic nezakrývající. V dnešní době nepochopitelné politické korektnosti je její postoj obdivuhodný. Velmi jí fandím a držím palce.
Je zajímavé si přečíst, jak to s protagonisty Roku kohouta vypadalo o pět let později, konkrétně mezi Štědrým dnem roku 2010 a pohřbem Václava Havla o 364 dnů později. Syrovou frustraci ze „zvlčení“ adoptivních romských synů na prahu zletilosti vystřídala určitá rezignovanost. Patrik s Lukášem „svobodně“ žijí a do životů svých stárnoucích rodičů při svých návštěvách přinášejí i slova jako podmínka, exekuce nebo pervitin... Rodinná idylka to tedy není, ale už to přece jen připomíná život. Jinak jsou to střípky ze života stárnoucí chartistky ve 21. století, postřehy o knihách, filmech, divadelních hrách i „pěně dní“, chřadnoucí matka s Alzheimerovou chorobou, úvahy o životě poznamenaném tím, že se narodila jako třídní nepřítel a zůstala jím až do svých 32 let. (7/10)
Krásná kniha. Autorka moc hezky a autobiograficky bilancuje svůj dosavadní život, důsledky svých zásadních životních rozhodnutí, ale vše psáno lehce a bez sentimentu.
Popisy návštěv u maminky mě vždy dojaly, bylo to tak pravdivé a citlivé.
Také v současné době něco podobného zažívám.
Spisovatelka má můj obdiv, za to, co všechno ustála.
Knihu doporučuji k přečtení všem.
Na jednu stranu se to celkem dobře četlo, ale na druhou to bylo přehlcené jmény, v kterých jsem se stěží orientovala. Zajímavé byly úryvky z knih, postřehy. Celkově mě ta knížka ale nebavila, četla jsem už mnohem lepší autobiografické romány.
Sice jsem čekala pokračování osudů adoptivni rodiny,ale kniha mě nezklamala. Boučková to prostě umí!
Život je nádherný stejně jako tato knížka a nádherné je, že život autorka i přes všechny životní peripetie pořád tak vnímá. Paní Boučkové věřím každé písmenko!
Ačkoliv název knihy působí pozitivně, čtení to bylo poměrně smutné. Ale s tím jsem tak nějak počítala. Kniha je psána deníkovou formou a čte se pěkně. Před lety jsem četla srdcervoucí Rok kohouta, a tak jsem byla ráda, že jsem se dozvěděla, jak si dál vedou její synové. Líbilo se mi vyprávění o rodině, o mamince, která trpí Alzheimerem a o všem, co přináší život. Komentování různých aktuálních událostí mi ze začátku přišlo zajímavé, postupně ale čím dál víc rušivé. Celkově se mi kniha líbila.
Na mě toho bylo moc, kultura, politika, příběh o nemoci, letmé zmínky o klucích, pes..Rok kohouta měl jasnou dějovou linku, tady jsem ji postrádala.
Na to, že to je v podstatě jen přepis deníku, nebo zápis co se zrovna který den stalo, je to hodně čtivé. Trochu mě mrzelo, že jsem se nedočetl, jak to všechno dopadlo - konec mě vysloveně překvapil (jako že přišel náhle tak nějak uprostřed) Ale tak je to o životě.
Těžko říct, do jaké míry jde jen o zápis a do jaké míry fabulaci. V každém případě jako završení autobiografie to beru. Už to není jen sebelítost, ale i vyrovnání se s osudem. Chápu, že pro někoho s podobnými zkušenostmi skvělá literatura, pro mne trochu odtažité. Ale jsem rád, že jsem dočetl.
První knížka od této autorky. Už na počátku nastoupil pocit, že knihu píše někdo podobný Haně Andronikové. Nevím čím. Snad trošku stylem psaní a deníkovou formou (Hanino Nebe nemá dno). Hlavně však způsobem uvažování. Hloubkou. Přemýšlivostí. Přehledem. Spousta myšlenek a asociací. Hanu Androníkovou mám zakotvenou víc do filosofična. Boučková je víc "na zemi". Ve společnosti. Ve vztazích. I těch politických.
Klobouk dolů. Oběma ženám. Jakoby teorii jedné druhá doplňovala o praxi. Moc děkuji.
Úžasná knížka, moc dobře se čte i když témata jsou neveselá. Žádné serepetičky kolem, stručně a jasně vystižené pocity autorky. A ještě jsem získala tipy na knihy, které četla autorka a já si je taky přečtu. Objednala jsem si i předchozí knihy Indiánský běh a Rok kohouta.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rok kohouta |
| 1990 |  Indiánský běh |
| 2016 | Život je nádherný |
| 2024 | Dům v Matoušově ulici |
| 2013 | Šíleně smutné povídky |
Předchozí kniha Rok kohouta mě naprosto uchvátila. Vtáhla mě do života hlavní hrdinky a vzbuzovala ve mně mnoho otázek k přemýšlení.
Od této knihy jsem čekala podobný zážitek. Bohužel musím říct, že mi toto dílo přišlo slabší. Linka rodičovství a pečování o rodiče mi přišla zajímavá a skvělá. Ale brzdilo mě rozebírání politických a literárních témat. Tam jsem úplně nesouzněla a víc by mě zajímalo, jak Tereza vycházela se syny a vnímala ztrácení maminky.