Život na míru
Marek Rabij
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478584/bmid_zivot-na-miru-6cp-478584.jpg
5
252
252
Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Než si ho pořídíte, přečtěte si knihu Marka Rabije. Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích: cena evropské módy. Když se v roce 2013 v Dháce zřítila osmiposchoďová textilní továrna Rana Plaza a pohřbila v troskách více než tisíc lidí, vydal se polský reportér do Bangladéše. Mluvil s lidmi, kteří přišli o své blízké. Sledoval práci v dalších podobných továrnách. Zjišťoval, jak se dělají módní ošoupané džíny, kolik za to dostanou lidé zaplaceno a jak se s tím výdělkem žije ve slumech. Zákazníci v západních zemích přistoupili na hru, kterou jim světové značky vnutily. Pokud chceme sledovat trendy, musíme neustále kupovat nové oblečení. Pořád dokola. Možná si jen občas postěžujeme, že výrobní cena přeci musí být mnohem nižší než cena v našem oblíbeném obchodě. Nahradit rychlou módu přístupem „slow“ nebude asi snadné, pokud s námi nepohnula ani tak tragická událost, jaká se stala v bangladéšském hlavním městě. Reportážní kniha polského novináře a odborníka na jihovýchodní Asii je šitá na míru všem, kteří nezavírají oči před nepříjemnou pravdou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Życie na miarę: Odzieżowe niewolnictwo, 2016
více info...
Přidat komentář
Reportážní kniha o oděvním průmyslu v Bangladéši, která se dotýká i problematiky "fast fashion". Věcné, syrové, popisné, bez zbytečného tlačení na pilu, hodnocení a patosu, což oceňuji.
Problematika dlhodobo dominujúceho trendu odevného priemyslu, známeho aj ako „fast fashion“, sa do mojej pozornosti po prvýkrát výraznejšie pretlačila pred niekoľkými rokmi na strednej škole prostredníctvom dokumentárneho filmu, ktorý behom okamihu rozpučil blaženú bublinu nevedomosti (alebo možno nezáujmu), ktorá ma dovtedy obklopovala. Farbenie textílií, pieskovanie či práca s chemikáliami prakticky s nulovou ochranou. Mizerný plat. Šialené výrobné tempo, nekonečné nadčasy.
Už vtedy som sa zhrozila nad podmienkami, v ktorých (nie len že) vznikalo „naše“ oblečenie, ale čo je dôležitejšie, v ktorých dreli zúfalí ľudia túžiaci si privyrobiť aspoň na tie najzákladnejšie životné potreby, a Marek Rabij svojou reportážou už len doklepol klinec do rakvy. V Živote na míru na pozadí bangládéšskej tragédie, pri ktorej sa pri požiari zrútila budova fabriky a „pochovala“ tak viac než tisíc ľudí, autor jednoduchým, no neústupčivým štýlom ilustruje ohavnú realitu odevného priemyslu. Ázijského, amerického, európskeho. Jednoducho celosvetového.
Rabij sa však v reportáži nedotýka len samotnej tragédie (či skorších alebo neskorších obdobných nešťastí), ale pozornosť tiež upriamuje na nekalé praktiky majiteľov fabrík či zástupcov svetoznámych značiek, prostredníctvom rozhovorov s prostými ľuďmi – bývalými či súčasnými zamestnancami jednotlivých tovární, preživšími i samotnými majiteľmi – zároveň približuje spoločenské či socio-ekonomické podmienky panujúce v Bangladéši a v neposlednom rade nastoľuje otázku súvisiacu s morálnou dilemou vhodnosti/nevhodnosti detskej práce či nadčasov z pohľadu miestnych a západniarov.
Útla reportáž s ťaživou témou by už sama o sebe mala byť vnímaná ako potrebná, no fakt, že svetlo sveta uzrela ešte v roku 2016 a fast fashion ani dnes, po piatich rokoch, nie je na ústupe, jej potrebnosť ešte podčiarkuje.
Po delší době jsem sáhl po novém Absyntu. Téma mě velice zaujalo, ačkoliv jsem čekal detailnější popis celého průmyslu. První část knihy popisuje příběhy lidí, kteří byli zapojeni do incidentu Rana Plaza a druhá zase mechanismy oděvního průmyslu. Autor má jednoznačně pravdu, když tvrdí, že Bangladéš je zemí ušitá přesně na míru očekáváním a potřebám globálního módního průmyslu. Pomalu dospívám k závěru, že většinu negativ kapitalismu způsobuje naše pohodlnost a honba za nejnižší cenou. Jinými slovy, nevytvářejí je nutně výrobci, nýbrž zákazníci v Evropě, USA a Číně. Dokud bude životní úroveň v této zemi taková, jaká je, bude dětská práce jediným možným východiskem pro nespočet dětí kromě zapojení do drogových gangů či teroristických skupin. Bohužel nejde nahradit špatný systém, který existuje systémem dobrým, který ovšem neexistuje. Ostatně sám autor přiznává, že chodit do školy si nemůže většina obyvatel dovolit. Po přečtení je dobré se zamyslet, jestli opravdu potřebujeme dvacet levných triček nebo stát dlouhou frontu do Primarku.
Nedávno jsem někde četla, že knihy z nakladatelství Absynt nezapomenete a zůstanou ve Vás.
Naprosto s tím souhlasím.
•
V této nové knize ze série Prokletí reportéři nám polský autor Marek Rabij odhaluje téma textilního průmyslu.
•
Nejprve se dočítáme o tajemstvím opředené katastrofě v továrně Rana Plaza v bangladéšské metropoli Dháka.
Posléze nám autor popisuje podmínky zaměstnanců textilních továren.
Celé dny bez klimatizace, bez kontroly bezpečnosti práce, mnohdy bez pracovní smlouvy, s neplacenými přesčasy, …
Dočítáme se osudy jednotlivých pracovníků, obyvatel, ale i setkání s obchodním zástupcem.
•
Jaký je život v Bangladéši a mají vůbec tamní obyvatelé šanci na lepší život?
Pokud ano, za jakých podmínek?
•
Podtitul knihy "oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí" je více, než výstižný.
Co jsou to takzvané "padělky"? Asi by nad tím zaplakal nejeden majitel luxusního kousku.
•
Všichni víme, že švadleny pracují v katastrofálních podmínkách.
Všichni víme, že v Bangladéši se tře bída s chudobou.
Všichni víme, že marže za každý kousek, který si pořídíme, je nad jeho výrobní cenou.
Jsme ale ochotni učinit změny?
•
Pro spoustu lidí je jistě lepší koupit si tričko u konfekční značky, než u značky lokální, menší, s malým kusovým nákladem, kde je za něj ale suma mnohem větší.
Zato podpoří podnikatele, který pracuje s kvalitním materiálem, podmínky pro švadleny jsou důstojné a za svou práci dostávají náležitě zaplaceno.
Kolik z nás je ochotno si namísto pěti triček koupit jen jedno?
Kolik z nás přemýšlí nad životem ostatních?
•
Přečtěte si, kolik v průměru kusů oblečení musí švadlena v Dháce za den ušít a jaká je její měsíční odměna.
Snad si alespoň každý z nás po dočtení řekne, že momentálně skutečně nepotřebuje nic nového na sebe.
Namísto nového trička si pořiďte tuto knihu - věřte, že to budou mnohem lépe utracené peníze.
A buďme více vděční za všechno, co máme a čeho se nám dostává.
Knížka je útlá, ale obsahuje alarmující informace ohledně vzniku oblečení, které většina z nás nosí…
,,Co na tom, že módu diktují originály pokoušející se vystoupit z davu. Zbytek lidí touží v davu jedině po tom, aby vypadal přesně jako ostatní.”
Život na míru je další reportážní knihou z edice Prokletých reportérů.
Tentokrát jsem se při čtení s autorem vydala do hlavního města Bangladéše, do Dháky.
Dháka je textilní velmoc, kolem 60% výroby končí na evropském trhu.
V knize se dočítáme nejen o pádu budovy rana plaza, ale zabývá se i jinými tragickými strastmi, jež doprovází textilní branže - lidé bojující o život v plamenech a skákající z okna, neplacené přesčasy už k tak mizerně placené práci či chudoba, která je mezi textilními továrnami všudypřítomná.
Velmi silná reportáž, která rozhodně donutí člověka k zamyšlení. Přehodnotí, jak často a jestli vůbec potřebuje nové kusy do šatníku. Doporučuji k přečtení.
Život na míru
Práve preto už dávno nakupujem oblečenie len v second handoch a celkovo len v takej miere,ako je pre mňa potrebná.
Spotrebná doba sa totiž už preniesla aj do vzťahov, kultúry,literatúry a života ako takého.
Použi a zahoď.
A na na niečom takom sa odmietam podieľať...