Život na míru
Marek Rabij
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478584/bmid_zivot-na-miru-6cp-478584.jpg
5
250
250
Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Než si ho pořídíte, přečtěte si knihu Marka Rabije. Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích: cena evropské módy. Když se v roce 2013 v Dháce zřítila osmiposchoďová textilní továrna Rana Plaza a pohřbila v troskách více než tisíc lidí, vydal se polský reportér do Bangladéše. Mluvil s lidmi, kteří přišli o své blízké. Sledoval práci v dalších podobných továrnách. Zjišťoval, jak se dělají módní ošoupané džíny, kolik za to dostanou lidé zaplaceno a jak se s tím výdělkem žije ve slumech. Zákazníci v západních zemích přistoupili na hru, kterou jim světové značky vnutily. Pokud chceme sledovat trendy, musíme neustále kupovat nové oblečení. Pořád dokola. Možná si jen občas postěžujeme, že výrobní cena přeci musí být mnohem nižší než cena v našem oblíbeném obchodě. Nahradit rychlou módu přístupem „slow“ nebude asi snadné, pokud s námi nepohnula ani tak tragická událost, jaká se stala v bangladéšském hlavním městě. Reportážní kniha polského novináře a odborníka na jihovýchodní Asii je šitá na míru všem, kteří nezavírají oči před nepříjemnou pravdou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Życie na miarę: Odzieżowe niewolnictwo, 2016
více info...
Přidat komentář
Absyntovky nikdy nezklamou a ani tahle nebyla výjimkou.
Neuvěřitelný příběh z oděvního průmyslu. Nechcete se narodit v Bangladéši a dělat šičku v extrémně nevyhovujících podmínkách. Knížku jsem četla jedním dechem, a neustále jsem si říkala, jak je tohle ještě možné v 21. století. Hnus, kam až člověk je schopný zajít pro peníze.
Čtení můžu jen doporučit.
První Absyntovka... sahám hned po druhé z edice "Prokletí reportéři", protože to jsou knihy, které Vám opravdu nedají spát...
k příběhu -> O tom, jak funguje oděvní průmysl v Bangladéši jsem měl malé povědomí, jaká je ale úplná realita mě posadilo na zadek... Nemá cenu tady psát úvahy co s tím atd. Pět hvězd dávám autorovi za to, jak profesionálně dokázal popsat celou situaci a tématu věnoval pár let.
I taková tenká knížka nás dokáže opět utvrdit o tom, jak se máme sakra dobře.
Smutné čtení.. a konzument se nachází v patové situaci, pokud se má postavit k módnímu průmyslu zodpovědně - podporovat dál mašinerii nebo vzít nejchudším obyvatelům Země jejich možnost vydělat si na nejprostší přežití.
Velmi čtivě, střízlivě a přitom působivě napsáno. Výborná publicistika. Nemyslím si, že je chybou, že nenabízí řešení, myslím, že autorův záměr byl čistě jen o tom, přinést svědectví a přimět západního člověka k zamyšlení
Vlastně nevím, co si odnést, protože sám autor několikrát zmiňuje, že není řešením vzít tamním lidem práci - přestat kupovat oblečení šité v Bangladéši. Řešení by mělo přijít od velkých zadavatelů zakázek, anebo od státního zřízení, ale o tom a dalších geografických údajích se autor vůbec nezmiňuje - to mi přišlo škoda.
A tak knížka slouží spíš jako soubor životních příběhů a osudů z druhého konce světa. Aby si člověk uvědomil, že se má vlastně dobře (tuhle frázi/srovnání nesnáším).
Asi jsem čekala větší rozsah, když jde o knižní vydání novinařiny, hlubší a bytelnější faktografii. Ale jakožto zpopularizování problému je to skvělý počin.
Odcestovat tam, kde pro výdělek 120 Kč na dva dny uděláte cokoliv, protože na Vaše místo čeká dalších 100 a více uchazečů. A vy prostě tuhle směšnou mzdu potřebujete, protože děti, jídlo, nájem.
Maslow se musí obracet v hrobě, jak sám autor poznamenal závěrem knihy.
Smutné pravdy ční nad pokrytectvím západní společnosti..., které tenhle systém vyhovuje a na němž vydělává a bohatne.
Socioekonomicky rozevřené nůžky do pangejtu, v očekáváni dalšího supermódního střihu...
Čekala jsem knihu, která se zaobírá výrobou oblečení (tedy spíš jak se, co šije atd.), dostala jsem velmi zajímavou sondu do života lidí v Bangladéši. Fastfashion nepodporuju již roky, takže v tomto ohledu na mě kniha vliv neměla. Ovšem osudy lidí se kterými jsem se v knize setkala se mnou zůstanou dlouho. Absintovka, která opět nezklamala.
Pokud se chystáte začít s reportážní literaturou a sháníte nějakou útlejší knihu na začátek, mohu vám “Život na míru doporučit. Kniha se četla velice dobře, takřka mě přenesla do šicích velkodílen v Bangládeši. Byť si zas tak často oblečení nekupuju, tato kniha mě určitě inspirovala více se zajímat o původ a z části vyměnit secondhandy za klasické obchody s oblečením. Je to kniha, která pravděpodobně zapůsobí na každého a která by vám neměla uniknout. Autor zde kromě velkých skandálů oděvního průmyslu zachycuje i příběhy jednotlivých obyvatel, kterých se oděvní průmysl nějakým způsobem týká. Za mě je tato kniha určitě dobrou volbou.
Vedlo mě to k hlubokému zamyšlení o tom, co se odehrává za zdmi továren, jejichž oblečení nosím. Bylo znát, že autor má dobré povědomí o tom, co se v místech, o nichž píše, odehrává. Bylo to velmi smutné čtení, ale důležité, takže doporučuju.
Hm srdceryvné.
Mě spíš na tomto koloběhu vytáčí že i za tyhle šunty tady musíme dávat x stovek.
4,5 hvězdičky
Knihy od Nakladatelství Absynt jsou báječné. Pokaždé vám jisto jistě zajistí zajímavé téma, skvělé zpracování a zásah přímo do srdce..
O problematice oděvního průmyslu asi každý z nás něco tuší a tahle krátká reportáž z Bangladéše, kam se vydal polský reportér po zřícení textilní továrny, vám to maximálně přiblíží. Co všechno stojí za fast fashion, v jakých podmínkách zde lidé pracují.. No, co vám budu. Rozhodně to vede k zamyšlení a přehodnocení, zda to nové tričko opravdu potřebuju..
"Nechceme ľútosť. Súcit pomáha predovšetkým súcitiacim. Neprosíme ani o almužnu, pokiaľ si ešte dokážeme zarobiť na večeru. Skutočne potrebujeme iba vašu pozornosť. Nechcem ani pomyslieť na to, že si uvedomujete, ako sa tu žije, alebo sa domnievate, že sme sa už zmierili s osudom. Museli by ste byť naozaj zlí ľudia, aby ste si to mysleli. Preto ťa prosím, keď si sa tu už ocitol, jednoducho verne popíš, čo vidíš a počuješ. Nesúciť, neplač, nehľadaj za každú cenu biedu a nespravodlivosť. Postačí ti tá, s ktorou sa tu stretneš na každom kroku."
Svojho času môj vzťah k fast fashion a moje spotrebiteľské návyky silno ovplyvnil dokument The True Cost, ktorý vznikol rok pred Rabijovou reportážou. Od tej som už nečakala, že by ho mohla v mojich očiach predčiť alebo ma ovplyvniť viac; zrejme sa to však stalo. Žiaľ (?), skôr v negatívnom zmysle, keďže som si po prečítaní jeho Života na mieru hovorila, že je vlastne úplne jedno, čo ako človek-milión spravím, že moje rozhodnutia majú na životy daných ľudí len minimálny, respektíve negatívny dopad. Ako v Dobšinského rozprávke Zlatá podkova, zlaté pero, zlatý vlas: "Keď zodvihneš, zle bude, keď nezodvihneš, bude horšie!"
Kúpiš, daným ľuďom bude zle (malé a nespravodlivé mzdy, nepreplácané nadčasy, pracovné úrazy, požiare...), nekúpiš, bude horšie (žiadna práca, žiadna pláca, extrémna chudoba...).
Ale ktovie, možno sa za tých pár rokov situácia zmenila... Aj keď po uvážení, čo všetko sa na svete za posledné roky zomlelo, to veľmi ružovo nevidím.
První kniha z nakladatelství Absynt, kterou jsem přečetla. Celý oděvní průmysl mi přijde jako začarovaný kruh. Poslední roky nakupuji oblečení převážně z druhé ruky, jelikož nechci celý tento kolotoč moc podporovat. Na druhou stranu, když čtete o tom, že práce v oděvních továrnách je pomalu jedinou možností zajištění alespoň nuzné obživy pro obyvatele Bangladéše, ptáte se, zda pro ty lidi děláte opravdu to maximum, které můžete. Zda pro ně děláte to nejlepší.
K přečtení doporučuju úplně všem a vůbec nezáleží, jaký žánr čtete nejraději.
Polský reportér Marek Rabij v knize přináší komplexní reportáž z "textilní republiky Bangladéš", kde se vyrábí zhruba 20 % světového textilu. V zemi je cca 5000 textilních továren, obrovských i maličkých.
Autor popisuje začarovaný kruh, kterému vládnou peníze, včetně všech paradoxů a absurdit s tím spojených.
Sledujeme nejen celý proces zadávání výroby bangladéšským továrnám od západních společností (často skrze tzv. buying houses agenty), ale také jednotlivé příběhy několika švadlen a dalších pracovníků v továrnách. Popisovány jsou zejména podmínky, za kterých tito lidé pracují (ve stylu jestli se ti to nelíbí, můžeš jít, na tvé místo čeká řada dalších).
Autor se také zaměřil na dva obrovské požáry bezpečnostně nevyhovujících továren, při kterých zemřela spousta zaměstnanců (prioritou bylo zachránit zboží ze skladu).
Řeší se zde i tlak zejména organizací pro lidská práva na zlepšování podmínek a zároveň to, jak lze všechno nějakým způsobem krásně obejít...
Vyplatí se přečíst a obětovat čas. Smutná reportáž s tématy, které nemají (snadné) řešení.
"Dříve či později mizí i nadšení, nebo spíš zoufalství, které člověka přiměje trávit u stroje deset dvanáct hodin denně v naději, že si jeho obětavosti někdo všimne a ocení ji, zvýší mzdu a povýší ho. Dokud existuje naděje, není ještě nejhůř. Když naděje zmizí, nezbývá než uchýlit se k ironii."
Text pro mě nebyl žádným překvapením, podobných reportáží jsem přečetla řadu. Kniha se četla dobře, ale díky autorově stylu, ne kvůli námětu. Autor vše zpracoval objektivně, nenavrhuje žádné černobílé řešení.
Autor předvedl super práci. Jediný nedostatek knihy vidím v tom, že předkládá všechna fakta a informace tak, jak jsou a běžný člověk západního světa začne mít lehkou frustraci s mírnou depresí, i když má velmi mizernou možnost něco změnit a vlastně momentálně řešení neexistuje. Pokud se celý svět nebude oblékat víceméně jen v lokálně šitých kusech oblečení, jsme všichni součástí celého problému.
Tohle nemá řešení. Je mi líto, vážně se obávám, že nemá. Možná jedině tak v lepší technické bezpečnosti budov. Ale i kdyby západ začal odteď výhradně jen a jen recyklovat staré oblečení, výsledkem bude pravděpodobně pouze to, že ti ubozí lidé přijdou i o tu možnost jediného nuzného výdělku a budou hladovět mnohem víc. I kdyby kontraktoři západních značek platili za zboží více, tyhle peníze si ukořistí majitelé továren mezi sebou a k dělníkům se nedostanou. A i kdyby snad náhodou ano, ceny potravin i bydlení ve městě okamžitě stoupnou na nová maxima a těm nejpotřebnějším se zase nedostane ničeho navíc. Člověka z toho mrazí, ale řešení opravdu nevidí.
Problematika fast fashion se dotýká každého z nás. Proto by si tuto knihu měl opravdu přečíst každý. Myslím si, že už tak nějak všichni tušíme, odkud se oblečení bere. Ale pokud jste se o tuhle problematiku nikdy hlouběji nezajímali, tak vám tato kniha opravdu otevře oči. Nicméně i pokud už o fast fashion něco víte, klidně ji zkuste, stojí za to.
Život na míru
Jak to jen říct.... Hnus, velebnosti.
Výborná Absyntovka.