Život s hvězdou
Jiří Weil
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56696/bmid_zivot-s-hvezdou-swh-56696.jpg
4
172
172
Román vypráví o židovském úředníkovi, který se skrývá před transportem na předměstí a žije v očekávání nevyhnutelné smrti. V kritickém okamžiku se vzchopí a rozhodne se zápasit o svůj život. Předmluvu „Jiří Weil a moderní román“ napsala Růžena Grebeníčková.
Přidat komentář
„Nic nevím," řekl jsem, „nic se nestalo, jenomže mám dnes narozeniny."
„To přece není nic veselého," řekl advokát pohrdavě.
„Ne," řekl jsem, „ale proč bych se tomu nesmál?"
Neuvěřitelně smutná, ale mistrně vyprávěná audiokniha Jaroslavem Kepkou! Opravdu husina po těle a nelehký poslech! Jsem ráda, že jsem na to na Rozhlasu narazila.
Četla jsem už hodně knih o životě a hlavně utrpení Židů za 2.světové války, ale tahle byla jiná. Byla hodně o pocitech a myšlenkách hlavního hrdiny, Josefa Roubíčka. Informace jsme se dozvídali spíš dodatečně. Výborné.
Autoři nacismus v knihách i filmech ,, Nacismus popisují jinak. Dbají na duševní pocity lidí, kteří se musí rozhodnout nebo mít kapku štěstí jak vyklouznout z katovy oprátky. Právě se někteří nazývají králici, které se schoulí do kotců, aby je lidé nevytahovali. Tato kniha je jedna z mnoha.
Čekal jsem, že to bude podstatně horší a ideologicky zatížené. Nebylo, Weil obrazy proplouvá přirozeně.
Kniha je na čtení poměrně složitá, ale vzhledem k tomu, že autor situaci, kterou popisuje v této knize, zažil sám na vlastní kůži (odmítl nastoupit do transportu židů, poté se musel skrývat, po svém dopadení předstíral sebevraždu a až do roku 1945 žil v ilegalitě), tak její vypovídací hodnota je pro mě velmi vysoká.
Skvělá kniha se židovskou tématikou. Dokonalá volba k maturitě, není to dlouhé, zasmějete se a děj je v celku poutavý.
Josef Pepi Roubíček je pohodář a proplouvá si životem, dokud ho nedonutěj přišít si na srdce hvězdu. Neznamená to zrovna, že by ve svý čtvrti začal dělat šerifa. Ba právě naopak. Pepi se bojí smrti, což se dá pochopit. Kdyby mi smrt poklepala na rameno, asi bych jí neutek. Nevím, jestli to někdo z Vás zkoušel, ale s plnejma kalhotama se blbě běhá.
Kdybych to porovnal s Fuchsovým Theo Mudstockem, tak jak Pepi, tak Theo čekaj, až na ně přijde řada s transportem. Oba se bojej a kalhoty si plnit nemůžou. Maj totiž jenom jedny a ty jsou už docela dost děravý. Theo trénuje na koncentrák, takže pohodička, fórky, ty jsou ty tam a vlastně ani moc nežije.
Pepi se bojí smrti a snaží se přežít a najít si něco pozitivního na tom žít v marastu a kličkovat mezi všema vyhláškama proti falešnejm šerifům.
Pak mu kámoš, co není šerif valí do hlavy různý rady a vychytávky. Pepi v noci přemejšlí a pak si řekne hovno! a začne se vzpouzet. V noci chodí bez hvězdy a dokonce se i zhuláká. Pořád je to tak, že když jsou ve městě svině, tak se vždycky najde někdo, kdo pomůže i když mu hrozí leda tak svačina v podobě olova. Taky se dozvíme, co všechno se dá v bídě kouřit a z čeho všeho jde vařit čaj. Narozdíl od thea to není tak ponurý a Pepi mi byl sympatickej. Klidně bych uvítal pár stránek navíc. Sice by mi hned zvonil budík, ale myslím, že bych nelitoval...
Je to kniha o tom, jak postupně ukrajovali Němci Židům práva. Je to před tím než nastoupili do transportu. Skvěle napsané, hodně o přemýšlení a o tom, co člověk vlastně potřebuje k životu. Úžasná kniha
(SPOILER)
Josef Roubíček je osamocený Žid, bývalý bankovní úředník, který žije v polorozpadlém domě v Praze za časů protektorátu. Společnost mu dělá toulavý kocour a také často navštěvuje nebojácného dělníka Maternu, který se chce nacistům za každou cenu postavit. A ještě je tu Růžena. Teda vlastně není, ale Josef s ní i tak mluví ve svých představách. Vzpomíná a omlouvá se jí, že ji neposlechl, když ho nabádala, aby utekli. Nyní je neznámo kde se svým manželem.
Weilův styl není tak úplně zaostřený na děj jako spíš na vnitřní pocity hlavního hrdiny. A na jeho postupný vývoj. Josef je zpočátku poslušný, odevzdaně plní všechna nařízení, nebouří se. Sledujeme, jak prožívá pocity z transportů do koncentračních táborů, aniž by věděl, kam tyto transporty míří. Ze všech stran vnímá různé pohledy na situaci, lidé jsou neinformovaní a každý má jiné hrůzostrašné nebo naopak uklidňující scénáře, které "někde" slyšel. Teprve návštevy u Maternu dodají Josefovi trochu odvahy a když se nějakým zázrakem vyhne transportu, začne nařízení porušovat. Když pak přijdou dvě pro Josefa zdrcující zjištění a on ví, že už nemá co ztratit, jelikož žije život, který pro něj pozbyl smyslu, začne se nacistům vysmívat. Nemohou mu již nic vzít, protože nic nemá, jedině ten bezcenný život, který on už stejně nepotřebuje.
Ta kniha je opravdu hodně depresivní, přesto v ní mezi řádky cítíte jistou naději, odlehčení, možná povznesení. Nečetla jsem ještě žádnou knihu z doby 2. světové války, ve které by byla tak ostentativně dávána najevo radost z toho, že hlavní hrdina nemá nic. Nemohli mu nic vzít, takže byl svobodný. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Mám z toho tak rozporuplný pocity, jako jsem z knihy už sakra dlouho neměla.
Nicméně pokud Vás zajímá život v protektorátu, určitě doporučuju. Knih o koncentrácích je plno, ale ten protektorát jako takový není zrovna moc časté téma.
Za mě jedna z nejlepších děl o holocaustu, kterou znám. Přečtena jedním dechem, i když neznám vlastně knihu s podobným tématem, která by se dala odložit. Vyskočila mi až husí kůže na těle, jak moc vás zasáhne atmosféra děje už jen z pár řádků.
Velice tížívá, depresivní, ale dobře napsaná - čte se velice dobře. Člověk, který je zvyklý na díla o holocaustu, knihu ocení možná více. Pro mě byl Život s hvězdou vlastně čtenářskou prvotinou o postavení židovského obyvatelstva za války. Čtení nebylo příjemným zážitkem, což nutně vyplývá z obsahu. Měl jsem pocit, že příběh, který se vypráví, je absolutně vymyšlený, neuskutečnitelný, což možná je zapříčiněno tím, že dnešní člověk si nedokáže představit tu zrůdnost války.
Tak trochu pozapomenutá perla české válečné a okupační prózy. Román, který o okupaci, holokaustu a situaci židů obecně promlouvá skrze hlavní postavu, která velmi nápadně připomíná postavy Kafkovy, obyčejného obchodního úředníka Josefa Roubíčka „který je okupací prudce vyšinut z pravidelného chodu své práce a střídmých rozkoší do světa docela cizího. Přestává žít svým vlastním životem a musí žít životem, který pro něj oni vymysleli. Tento život pak, organizovaný a řízený s racionálností a byrokratickou důkladností vpravdě německou, ústí do šílené a zrůdné iracionality, do chorobné a nelidské absurdnosti“ (píše v doslovu knihy Jan Grossmann).
Žít cizím životem, životem, který pro nás vymyslili - tato násilná determinace života postiženého židovského národa je hlavním tématem Weilova románu. Zotročení, ponížení lidé, kteří si nemůžou být jisti dnem ani hodinou, kdy budou vyslání na svou poslední štaci. U hlavní postavy však vlivem vnějších okolností dochází k zásadnímu přerodu, který pro Josefa Roubíčka není vůbec jednoduchý, protože je neustále utiskován zrůdnou nacistickou ideologií a navíc při něm řeší spoustu morálních otázek, ale nakonec se jeví správným a jediným východiskem.
Kniha je to velmi čtivá i přesto, že se valná většina děje soustředí na každodenní rutinu a všední záležitosti. V podstatě by se dalo říct, že místy se trochu vleče, ale v tom to právě vězí – tragédie osudu židů nevrcholí osvětimskými plynovými komorami, je to tragédie každodenního úmorného zdolávání a podkopávání lidství obrovskou a jakoby neviditelnou mocí, nepochopitelnou ve své nesmyslnosti.
1) Naprosto nerozumím tomu, proč jsem se s Jiřím Weilem až doposud nesetkala. Proč jsme se o něm neučili, proč nestálo jeho jméno ani v učebnici literatury, kterou jsem používala při přípravě na maturitu. Proč Češi ignorují někoho, kdo má v zahraničí takový ohlas?
2) Kniha byla poměrně jednoduchá a přesto tak strašně moc náročná... Nedokážu to popsat. Začala jsem ji číst v němčině, ale nakonec se mi podařilo sehnat si českou verzi. I tak jsem některé stránky musela číst dvakrát, abych je pochopila. A přitom ten styl opravdu není na první pohled náročný - jednoduché věty, přímé sdělování myšlenek. Ale přece... Trošku mi to připomíná styl Kafky.
3) Myslím, že po této zkušenosti už nebudu nikdy schopna číst nějakou beletrii, která se snaží upoutat pozornost tím, že se děj odehrává za druhé světové války. Tohle bylo naprosto něco jiného. Autentické - a přesto je to fikce. Neteče tam krev a slzy, nepadají silná slova a lidé neumírají - tedy ano, někde v pozadí, ale o to tam vůbec nejde. Děsivá atmosféra se totiž dá vyjádřit i jinak, člověk může být proměněn v číslo mnohem nenápadněji, mnohem surověji, než explicitním vyobrazením této skutečnosti...
4) O této knize budu psát seminární práci. Což mě trochu děsí, protože se musím přiznat, že jsem závěru knihy příliš neporozuměla, nevím vlastně, co se tam stalo. Ale možná proto bude dobrý nápad zvolit hermeneutiku jako jednu z filosofických teorií, z jejichž úhlu pohledu se na knihu budu dívat.
A nejlepší na tom je, že se na to psaní seminární práce, pitvání textu a srovnávání s německou verzí vlastně strašně těším.
Překvapivě dobrá kniha vzhledem k roku vydání 1949. Silný životní příběh napsaný jednoduchým Hemingwayovským způsobem, pouze s jedním hlavním židovským hrdinou žijícím osaměle v období holocaustu. Příběh vystihuje děsivou atmosféru, ale otevřený konec není dle mého názoru pesimistický, hrdina v závěru ztrácí strach ze smrti, což ho osvobozuje.
Kniha se četla velice dobře. Měla ale velký nedostatek a to v tom, že se děj neskutečně táhl. Bylo zde několik stran, kde se prakticky nic nedělo a bylo to jen o tom samém. Ale závěr vás zase přesvědčí, že kniha je opravdu dobrá a holocaust je spatřen i z jiného pohledu a to očima Josefa Roubíčka.
Kniha mě překvapila hlavně svou silnou atmosférou. I přestože autor neřekne nic přímo, neoslovuje, neoznačuje nacisty nebo židy... všichni víme o kom mluví. Popisuje vlastně "obyčejný" život pana Roubíčka, který si musel připnout hvězdu. Svým spisovným, odtažitým, strohým vyprávěním dává vyniknout děsu a hrůze oněch dnů. Dále je krásně vidět proměna hlavního hrdiny, jeho názorová roztříštěnost a následné prozření.
Hlavní hrdina nežije zrovna šťastně, a to podle mě ze dvou hlavních důvodů. Za prvé z těch ideologických tehdejší doby, líbil se mně uvěřitelně popsaný život jednoho Žida, jemuž nacistická zvůle klade nejrůznější překážky či ústrky, a dokonce usiluje o jeho holou existenci. Druhý problém Josefa Roubíčka je absence kvalitních mezilidských vztahů. Dětství strávil bez rodičů, u tety a strýce, k nimž nemá úplně blízko. Ani v dospělosti se Roubíček nemá vlastně na koho obrátit, a proto alespoň navazuje vztah s kocourem Tomášem.
Pokud s beletrií o holokaustu začínáte, najdete čtenářsky přitažlivější knížky. Pokud jste čtenáři zkušenější, osud Josefa Roubíčka čekajícího na transport do koncentráku vás zasáhne - postupně, ale v závěru naplno.
Hlavního hrdinu poznáte ve chvíli, kdy si myslí, že "oni" mu už vzali úplně všechno. Proto, aby je "potrestal" (a nezbylo po něm vůbec nic), se zbavil několika věcí i sám. Přesto se ještě stále najde něco, co ztratit může, a skutečně i o to postupně přichází. Zbudou mu pouze vzpomínky na vztah s vdanou ženou, kterou miloval, ale nemohl ji mít zcela (a snad i naděje, že třeba jednou...) a každodenní setkání s kocourem, který se bojí lidí (právem). A ztráty pokračují... Přichází v úvahu ztratit dobrovolně ještě svůj život - ale jeho zrcadlový protějšek Robitschek dokáže, že to není tak snadné.
Pocit neustálých pokračujících ztrát a beznaděj, nebo snad malá naděje na konci knížky. Nic víc, nic míň.
Štítky knihy
Židé nacismus Praha rozhlasové zpracování Protektorát Čechy a Morava holokaust, holocaust arizace transporty
Autorovy další knížky
| 1967 |  Život s hvězdou |
| 1937 | Moskva-hranice |
| 1960 | Na střeše je Mendelssohn |
| 1992 | Dřevěná lžíce |
| 1999 | Život s hvězdou / Na střeše je Mendelssohn / Žalozpěv za 77 297 obětí |
Román ukazuje psychologické rozpoložení židů za protektorátu v období transportů do gheta. Život byl plný strachu a také ponížení, vylučování ze společnosti, soupisů a zabavování majetku... Díky románu Jiřího Weila si můžeme představit, co prožíval takový člověk, nad čím přemýšlel, jak se mu převrátil život a jak nepochopitelná a bezvýchodná byla jeho situace.