Život so psom nie je pod psa
Konrad Lorenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337607/bmid_zivot-so-psom-nie-je-pod-psa-R3w-337607.jpg
4
51
51
V tejto knihe ponúka zoológ a nositeľ Nobelovej ceny Konrad Lorenz dojemné, zábavné a poučné epizódy zo svojho života, v ktorom hrali zvieratá a obzvlášť psy vždy veľmi dôležitú úlohu. Na krátkom výlete do dejín spolužitia ľudí a psov sa pokúša vysvetliť, prečo je vzťah medzi človekom a jeho príslovečným najvernejším priateľom taký výnimočný. Jeho spomienky a úvahy sú dodnes zdrojom inšpirácie a informácií pre všetkých priateľov zvierat a milovníkov psov.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
So kam der Mensch auf den Hund, 1950
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, která i přes své stáří stále nabízí kvalitní myšlenky a pohledy na psa, jako takového. Rozhodně doporučuji!
Některé poznatky jsou logicky v dnešní době už zastaralé, ale v obecném rámci je kniha velice naučná a zajímavá. Osobní příběhy čtenáře často chytnou za srdce a ještě se něco přiučí. Za mě super!
Knížka mě místy velmi bavila, ale byly zde i pasáže, které se mi nečetly lehce. Dovolím si sem opsat úryvek z knihy, s kterým plně souhlasím:
... Nietzsche: "Budiž tvou ctižádostí milovat vždy víc než ten druhý, nikdy nebýt druhým!" Vůči lidem se mi může za jistých okolností podařit, že tento příkaz splním, ale v přátelském svazku s mým věrným psem jsem vždycky ten "druhý". ...
Náš pes nám dává nezměrné množství lásky a věrnosti.
Každodenné postrehy a príbehy zo života psov. Nahliadnutie do ich správania, komunikácie, spolužitia s inými tvormi a spolužitia s človekom. Podané s láskou, nadhľadom a humorom.
Konrád Lorenz je zvířecí etolog, je zakladatelem tohoto vědního oboru a je za tento svůj čin hodnocen Nobelovou cenou, takže srovnávat jej s Herriotem je poněkud mimo mísu.
Je to opravdu velmi dobrá populárně naučná kniha, kde smyslem není pobavit, nebo nejen pobavit, ale hlavně poučit.
Konrád Lorenz se při tom zabýval psy možno říci okrajově, jeho láskou byly husy a jejich chování, ale ukázal nejen zvláštnosti v chování psů, zvláštnosti z našeho hlediska, ale ukázal i v této knize, jak blízko mají k sobě živí tvorové, tedy i lidé a psi. Kniha je stále jednou z nejlepších ve svém oboru.
Výsledky současného etologického bádání jsou už poněkud dál, přesto je dobré si tuto knihu přečíst. Etologie byla tou dobou na počátku a Konrád Lorenz svou knihu pojal velmi osobně a to se týká i ilustrací.
Postřehy a příhody o životě psů ze života s mnoha psy. Podobných však najdeme od více autorů, počínaje J. Herriotem. Od zoologa, ale hlavě etologa jsem očekávala více než jen ty historky.
Spousta opravdu milých postřehů, měla by být povinnou četbou pro všechny pejskaře ...
kniha je zajímavá a je v ní spousta postřehů, ale četla se mi těžce a nepřišla mi nijak extra zábavná nebo vtipná jak se na první pohled zdálo.
Jako člověka, který celý svůj dosavadní život prožívá se psy a raduje se z jejich přítomnosti, mě tato kniha nadchla, potěšila i pobavila. Krásné a vřele doporučuji k přečtení i těm, kteří se chystají pořídit si psího parťáka a třeba nevědí, které plemeno by pro ně bylo ideální.
Štítky knihy
psi člověk a pes psi - chování, etologie
Autorovy další knížky
| 2000 |  Osm smrtelných hříchů civilizace |
| 1992 | Takzvané zlo |
| 1997 | Odumírání lidskosti |
| 1999 | Život se psem není pod psa |
| 2013 | Hovořil se zvěří, ptáky a rybami |
Tak trochu „Měl jsem psa a kočku“ (včetně autorských ilustrací), jenže napsané zoologem, navíc s podstatně etičtějším vztahem ke psům, než měl K. Čapek.
Konrad Lorenz kombinuje anekdoty s etologickým výkladem. Řeší například otázku, nakolik má pes morálku, nakolik dovede porozumět lidské řeči nebo navázat mezidruhové přátelství. Zároveň autor na základě odborného výzkumu i celoživotní praxe (nejen) se svými kříženci německých ovčáků a čau-čau radí, jak si správně vybrat psa, jak ho cvičit, jak se pes snese s dětmi a ostatními zvířaty atd.
Obzvlášť mě zaujala úvaha, jestli by měl být člověk obecně – a zoolog zvlášť – sentimentální. Lorenz se do ní pouští v souvislosti s usmrcováním potkaňat pro hroznýše, jejž se musel dopustit v zoologickém institutu a které sám nazývá vraždou. Zakladatel etologie – pro někoho překvapivě – si odpovídá, že sentimentální být máme (ne ovšem ve smyslu prostomyslné antropomorfizace tam, kde být nemá, nýbrž ve smyslu naslouchání svému svědomí). Je to podivuhdodný kontrast s praxí přírodovědných fakult, kde se Lorenz na jednu stranu vzývá coby autorita biblických rozměrů (právem), na druhou stranu tam často platí „soucítíš-li s laboratorními zvířaty, nejsi zoolog“. Možná by bylo fajn ho nejen vzývat, ale i číst.
Je to knížka plná laskavosti, humoru a intelektuální i všeobecně lidské velikosti (pes, který Lorenze omylem kousl, mu druhý den při náhodném setkání na ulici sklíčeně podává tlapku, jíž autor srdečně potřese... :D). Nutně jsem potřebovala právě tohle vydání s německým ovčákem na deskách a moje malicherná volba se skvěle osvědčila: překlad je výborný a vydání moc příjemné.