Život so psom nie je pod psa přehled
Konrad Lorenz
V tejto knihe ponúka zoológ a nositeľ Nobelovej ceny Konrad Lorenz dojemné, zábavné a poučné epizódy zo svojho života, v ktorom hrali zvieratá a obzvlášť psy vždy veľmi dôležitú úlohu. Na krátkom výlete do dejín spolužitia ľudí a psov sa pokúša vysvetliť, prečo je vzťah medzi človekom a jeho príslovečným najvernejším priateľom taký výnimočný. Jeho spomienky a úvahy sú dodnes zdrojom inšpirácie a informácií pre všetkých priateľov zvierat a milovníkov psov.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
So kam der Mensch auf den Hund, 1950
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Život so psom nie je pod psa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Úžasná kniha, která i přes své stáří stále nabízí kvalitní myšlenky a pohledy na psa, jako takového. Rozhodně doporučuji!
Některé poznatky jsou logicky v dnešní době už zastaralé, ale v obecném rámci je kniha velice naučná a zajímavá. Osobní příběhy čtenáře často chytnou za srdce a ještě se něco přiučí. Za mě super!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Život so psom nie je pod psa v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 68x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 30x |
v Chci si koupit | 18x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
psi člověk a pes psi - chování, etologie
Autorovy další knížky
2000 | Osm smrtelných hříchů civilizace |
1992 | Takzvané zlo |
1997 | Odumírání lidskosti |
1999 | Život se psem není pod psa |
2013 | Hovořil se zvěří, ptáky a rybami |
Tak trochu „Měl jsem psa a kočku“ (včetně autorských ilustrací), jenže napsané zoologem, navíc s podstatně etičtějším vztahem ke psům, než měl K. Čapek.
Konrad Lorenz kombinuje anekdoty s etologickým výkladem. Řeší například otázku, nakolik má pes morálku, nakolik dovede porozumět lidské řeči nebo navázat mezidruhové přátelství. Zároveň autor na základě odborného výzkumu i celoživotní praxe (nejen) se svými kříženci německých ovčáků a čau-čau radí, jak si správně vybrat psa, jak ho cvičit, jak se pes snese s dětmi a ostatními zvířaty atd.
Obzvlášť mě zaujala úvaha, jestli by měl být člověk obecně – a zoolog zvlášť – sentimentální. Lorenz se do ní pouští v souvislosti s usmrcováním potkaňat pro hroznýše, jejž se musel dopustit v zoologickém institutu a které sám nazývá vraždou. Zakladatel etologie – pro někoho překvapivě – si odpovídá, že sentimentální být máme (ne ovšem ve smyslu prostomyslné antropomorfizace tam, kde být nemá, nýbrž ve smyslu naslouchání svému svědomí). Je to podivuhdodný kontrast s praxí přírodovědných fakult, kde se Lorenz na jednu stranu vzývá coby autorita biblických rozměrů (právem), na druhou stranu tam často platí „soucítíš-li s laboratorními zvířaty, nejsi zoolog“. Možná by bylo fajn ho nejen vzývat, ale i číst.
Je to knížka plná laskavosti, humoru a intelektuální i všeobecně lidské velikosti (pes, který Lorenze omylem kousl, mu druhý den při náhodném setkání na ulici sklíčeně podává tlapku, jíž autor srdečně potřese... :D). Nutně jsem potřebovala právě tohle vydání s německým ovčákem na deskách a moje malicherná volba se skvěle osvědčila: překlad je výborný a vydání moc příjemné.