Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533202/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-65e032386cc9c.png
4
2171
2171
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného. 1audio CD... celý text
Literatura faktu Literatura česká Historie
Vydáno:
2023
,
Radioservis
Interpreti: Zuzana Truplová , Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
No tak tohle byla pecka! Sikmy kostel byl super, ale tohle?! Tohle mi sedlo mnohem vic, asi styl psani.. fakta, pribehy..za me super! I slza ukapla.. o Zivoticich jsem nikdy neslysela, rada jsem se zase neco noveho dozvedela.
Jsem velký čtenář literatury faktu, ale toto bylo takové divné. Taková pouze regionální literatura. Z knihy je vidět, že autorce jde lépe napsat román než nějaké fakta. Oceňuji práci paní Lednické, ale toto mně tak trochu připomínalo pokus o částečné opsání nějaké obecní kroniky.
Bohužel, ale jsem tmoc zklamaný.
Přijde mi pomalu nepatřičné,abych hodnotila takovou historicky cennou knihu. O Životicích jsem doposud nic nevěděla a jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Doporučuji ji každému, kdo se chce dozvědět více o naší historii méně známých skutečností.
Výborně zpracovaná kniha, za kterou je spousta práce. Líbilo se mi beletristické uvedení do děje a následné vysvětlení a popsání skutečné situace. Ocenila jsem i množství fotek. Člověk si mnohdy neuvědomí, kolik příběhů je za každým jednotlivým jménem na (jakémkoli) pomníku padlých. Děkuji paní Lednické za oživení historických událostí i postav a za přiblížení událostí u nás na Karvinsku, o kterých se nikdy moc nemluvilo.
Parádní knížka o nelehké době, která snad! už nikdy nenastane. Doporučuji!
O Životicích jsem se prvně dozvěděla v knize Jizva od D. Chlupové. Trochu jsem se bála, jak na mě bude působit střídání dějové části s tou naučnou, ale ve finále je to skvělá volba. Autorka nás bez příkras seznamuje s osudovým dnem a s tím, co tomu předcházelo. V knize je hodně zloby, nenávisti a krutosti, přesto stojí za přečtení.
Jak tu již párkrát zaznělo, za knihou je určitě velká spousta práce a hodin v archivech. Ocenuji i to, že autorka přibližuje událost, která je v naší historii méně známá a běžně se o ní nevyučuje. Ovšem po formální stránce mě kniha poněkud zklamala. Velké množství postav mi nevadilo, autorka jejich osudy ve vysvětlivkách často opakuje. Díky tomu ale kniha při čtení připomíná spíše nevalnou seminární práci z historie. Je patrné, že forma historického románu autorce sedí víc.
Kniha si zaslouží velké hodnocení už jen za to ,kolik práce musela dát . Krom toho je teda super bonusem že úsilí se vyplatilo a kniha má smysl. O když jsem měla problém se orientovat ve jménech,ale to je jen můj problém,u těchto druhů knih to mám. Každopádně poklona autorce
Knihu jsem měla napsanou na seznamu knih, které si chci koupit ale nijak zvlášť jsem ji nepřikládala prioritu. Při návštěvě knihkupectví si mě sama přitáhla. Velmi mě zaujal obal a zpracování knihy, nemohla jsem ji pustit z rukou.
Čekala jsem spíše román ale nejsem schopna přesně zařadit, něco jako literatura faktu. Všechny události jsou zasazeny do časové osy a fakta sem tam protkne jakoby příběh, jak se to událo.
U těchto typů knih velmi oceňují reálné fotografie lidí a událostí.
Pro mě je to první kniha od paní Lednická a určitě ne poslední. Klobouk dolů před určitě náročnou práci, shromáždit veškeré informace, vyhledat pamětník atd.
Četla jsem oba díly Šikmého kostela. Je to silný zážitek číst co všechno si obyvatelé museli prožít za válečných i poválečných dob. V téhle knize až mrazí, protože se primo týká jmenovaných občanů. Je pěkné že paní Lednická nenechala tuto udalost propadnout v zapomnění. Na takové věci by se NEMĚLO ZAPOMÍNAT!
Z tohoto temného období jsem už něco načetla, ale spíše o známějších místech. Proto jsem ráda, že kniha o událostech v Životicích vyšla, o to větším je pro mě přínosem. Nečetla se mi ale i vzhledem k současné situaci vůbec snadno. I přes náročné téma bylo radost držet knihu v ruce, už pro její velice zdařilé celkové zpracovaní. Líbil se mi také styl psaní, který mi pomohl lépe se v ději i postavách orientovat a dobové fotografie celou událost ještě více přiblížily. Stejně jako za předešlými knihami, tak i za touto knihou Karin Lednické je vidět obrovský kus práce. Už se těším na třetí díl Šikmého kostela.
Téma jako takové mne zajímalo,o Životicích jsem nikdy neslyšela a taky jsem si chtěla přiložit čekání na Šikmý kostel 3. Kniha se četla vcelku dobře,nicméně různá písma a přoložení na mne působila chaoticky a spíš mne rušila.
O protinacistický odboj v českých zemích se intenzívně zajímám, takže o událostech v Životicích jsem měl ponětí už před přečtením knihy. Kniha je zajímavě zpracovaná a psaná s dobrým úmyslem. Nicméně osobně si odboje, i toho partyzánského, obecně vážím, a sám bych psal o partyzánech smířlivěji než Lednická. U nás se často zdůrazňuje, že kvůli partyzánským akcím zemřela zbytečně spousta lidí. V Polsku jsou takové názory menšinové - mimochodem v Životicích operovali polští partyzáni, nikoliv čeští či sovětští, což autorka samozřejmě píše. Ke konci mě kniha bavila již trochu méně, celkově jí hodnotím silnými čtyřmi hvězdičkami. 85 %
V první řadě bych chtěl autorce vyslovit obrovské uznání a respekt před tím, kolik si dala práce s napsáním této knihy. Životice jsem bral jako "jednohubku" na nedělní odpoledne a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Pro mě jako pro místního patriota bylo přečtení prakticky povinnost, Karin dělá zdejšímu kraji obrovskou službu svoji prací. Z hlediska literárního bych měl jen dvě malé výtky. Občas jsem se přes množství postav "ztrácel" a na pár místech jsem se musel vracet v textu zpět, abych dodatečně "pochopil" o kom je řeč. Druhé, malé mínus není ani tak problémem textu ale spíše obsahu knihy. Podle mě je trošku škoda, že Životice nebyly psány stejným stylem "románové kroniky" jako Šikmý kostel, text je svým vysvětleními a přerušeními děje "roztříštěný" a není jednoduchý na čtení. To jsou důvody proč nemůžu dát plný počet.
Miluji knížky, které mi něco dávají. Knížky, které nejsou plytkým vyprávěním o lásce a dokonalosti. Knížky, připomínající události, na které se skoro zapomnělo nebo je zastínily jiné, podobné. Karin Lednická předvedla precizní práci jak spisovatelskou, tak badatelskou a za to jí patří obrovská poklona. Kniha je plná historických faktů, zasazených do příjemně (z hlediska češtinářského) čtivého příběhu. Do této chvíle jsem o životické tragédii neměla nejmenší ponětí a jsem strašně ráda, že jsem si knížku pořídila. Jsem z toho hrozně smutná, mrazí mě z pomyšlení, že ta doba musela být ještě horší, než si člověk dokáže představit. Rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení. Mimochodem - vazba knihy je dokonalá, už jenom díky tomu mi musí zdobit knihovnu.
Karin Lednická opět uchvacuje. Opět mně a možná nejen mně rozšířila obzory, o Životicích jsem do letošního roku nic nevěděla. Vynikající počin. Líbí se mi, i jak je kniha koncipována.
Absolutní zklamání...Po šikmém kostelu jsem byl natěšen, ale.... Memento mori. Dokument doby, bez náznaku čtivosti, vše chaotické, spousty kdysi žijících postav. Hluboce mne dojímá každá tragedie. Bohužel tragedií za druhé světové války bylo nepočítaně, zapomínat se nemá, ale u románu čekám příběh... a to Tě mám, Karin, tak rád. Odpusť mi
Knížku z mikroregionu mého dětství jsem nemohla minout. Stejně jako autorka si pamatuji školní exkurzi v Životickém památníku plnou plamenné propagandy 80. let. Nevycházím z údivu, jak rozporuplný region Těšínsko bylo. Moji prarodiče zažili tyto časy ve vesničce Stonava, o které pojednává série Šikmý kostel, poté se přestěhovali kvůli důlním vlivům do Albrechtic, kde dodnes moji rodiče žijí. Životice máme přes les, naše osudy ale byly zcela jiné. Je úžasné, že tato kniha vznikla, protože jak bohužel teď všichni zažíváme, svoboda a mír nejsou automatické, a to je potřeba si připomínat každý den. Děkuji opět paní Karin i jejím dětem. A věřím, že čestné občanství je to nejmenší, co byste měla získat. Za mě dávám 10 hvězdiček. A str. 100: Josef odmítl: "Co bych někam jezdil, vždyť jsem nic neudělal."
Kniha byla těžká na čtení a jiste ještě těžší, bylo knihu napsat.
Je dobře že příběh této vesnice byl sepsan.
Mě bohužel styl psani neoslovil.
Na Velký knižní čtvrtek vyšla nová kniha Karin Lednické. Životice - obraz (po)zapomenuté tragédie odkrývá příběh, který se odehrál během 2. světové války v malé vesnici uprostřed Těšínského Slezska.
Že jste o Životicích doposud neslyšeli? Nejste sami. Autorka úspěšné série Šikmý kostel pátrala po informacích, sbírala materiály, data o události a čtenáři vše naservírovala ve velmi propracovaném dokumentu s dobovými fotografiemi.
Jedná se o literaturu faktu s beletristickými prvky. Taková forma psaní mi vyhovovala a veškerá fakta pro mě byla díky vyprávění lépe stravitelná.
Děkuji Karin Lednické za odkrytí tragédie, o které jsem do dnešního dne neměla ani tušení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
V životickém památníku jsem kdysi skládala jiskerský slib.Někdo nám tam při té příležitosti tehdy dávnou tragédii vylíčil tak názorně,že to půlka dětí obrečela,někteří dokonce zvraceli,ostatní pak roztřeseným hláskem slibovali ctít svou zemi,aby byla šťastná. Silný dojem tak ten drsný příběh na nás zanechal už tehdy,kdy nám bylo pouhých 7 let. Nebylo to v našem kraji nikdy jednoduché...Nějak se mi zdá,že historie dělá s lidmi pořád stejné kotrmelce,jenom třeba někde jinde. Jestliže o tom dokáže někdo zajímavě a atraktivní formou vyprávět,dělá pro lidi mnohem víc,než by se mohlo zdát.Děkuji, paní Karin...