Životopis hladu
Amélie Nothomb
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215954/bmid_zivotopis-hladu-mcc-215954.jpg
4
98
98
Amélie Nothombová patří ke stálicím francouzského literárního světa. Je sice belgického původu, ale rané mládí a dospívání strávila se svými rodiči diplomaty na Dálném východě a v USA, což se ukázalo pro její tvorbu jako určující. Do Evropy se vrátila jako sedmnáctiletá, vystudovala, krátce nato začala psát a ročně vydává jeden román, na který netrpělivě čekají její příznivci i odborná kritika nejen ve Francii, ale i v mnoha zahraničních zemích včetně Česka. Je totiž známa svým vytříbeně ironickým stylem a sarkasmem, ráda provokuje čtenáře, nebojí se konfliktních témat. V románu Životopis hladu se vypořádává se svými zážitky z dvaceti let dětství a dospívání strávených v odlišných kulturních podmínkách a strhujícím způsobem seznamuje čtenáře s detaily svého osobního života, které vysvětlují její současnou rozpolcenost i otevřenost.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2013
,
Mladá fronta
Originální název:
Biographie de la faim, 2004
více info...
Přidat komentář
Jako první od Amnélie jsem četla knihu Strach a chvění. Moc se mi líbila a těšila jsem se na další. Tak tahle mě docela zklamala, i když později jsem začala z příběhu vnímat její rozporuplnost. Co mě zarazilo, že už v pěti letech dopíjela sklenky se šampaňským, v sedmi letech popíjela s otcem whisky a v devíti letech měla za sebou pokus o sebevraždu. Dívka, která vyrůstala na několika kontinentech, prožila vždycky pár roků v jiné zemi a zase se s rodiči stěhovala jinam, se cítila strašně sama a možná to bylo důvodem k tomu, aby se snažila připodobňovat dospělým, s kterými převážně trávila svůj čas. Myslím si, že další knihu už shánět nebudu. Za sympatický obal knihy těch pět hvězdiček dám.
Tak tohle mě nebavilo ani trochu, čekala jsme asi něco jiného. Užvaněné a rádobyvtipné. Přečetla jsem tedy Strach a chvění, ale až po shlédnutí filmu, který byl jednoznačně lepší než to číst.
Autobiografie autorčina dětství. Kniha je příjemná jak svou délkou, tak i obsahem. Pro někoho, kdo v dětství žil v zahraničí kniha nabízí navíc i další rovinu.
Naprosto úžasná kniha, moc a moc se mi líbila. Je to skvělý výlet do mysli někoho jiného (a ta mysl je až příliš podobná té mé a o to je to lepší). Klidně bych si knihu i pořídila domů, psané je to tak nějak zvláštně a úderně, je to prostě styl s velkým "s" a patří jen málo lidem.
Jediné velké zklamání vidím v konci, který je uťatý tak podivně ve chvíli, kdy byste to nečekali, vzhledem k tomu, jak je v podstatě obyčejná, a která ani nezanechává žádné zvláštní vyznění. Prostě najednou konec.
Většina autorčiných knížek obsahuje autobiografické prvky, Tato knížka je autobiografií celá, A jako vždy ve svých knížkách autorka překvapí. Pohledem na svět, ironickým přístupem k problémům, svou umanutostí a urputností dosáhnout cíle., citlivostí , ale i nenávistí. Dospívání popisuje jako období ve kterém se zmítá od šťastných chvilek po neskonalé neštěstí, od poznávání sebe sama ke stavu, kdy sama sebe nenávidí, od hladu po životě až ke smrti.
cituji - "Dvanáct je ideální věk na umření. Člověk musí odejít z tohoto světa dřív, než započne proces celkového rozpadu.“
Opět mě autorka nezklamala. Doporučuji.
Velmi zajímavé. Docela mě zaujalo, kolik toho slečna za své dětství prožila a stihla. Napsané je to tak nějak obyčejně, ale to tomu neubírá na kráse.
Nekonvenční autobiografie "té poblázněné Amelie-san" ze Strachu a chvění. Ačkoliv takové knihy nevyhledávám, tak tohle je čtivé, krátké a rychle to odsejpá ;-) Amélie, Julinka a jejich zážitky, to bylo něco pro mě - bláznivé, ale stálo to za to! ;)
Díky této knize jsem se utvrdila v přesvědčení, že Amélie Nothomb je ještě větší mimozemšťan než jsem si dokázala představit. Je to vcelku syrová a intimní zpověď o dětství a dospívání ve formě útržkovitých vzpomínek, která se občas přelévá v absurdní filosofickou stať. Amélie nám dává nahlédnout na události, které formovaly její osobité názory, svérázný postoj ke světu kolem a promítly se v různé formě v jejích dalších knihách. Některé její "dětské" názory mi byly až překvapivě blízké.
Naprosto strhující kniha, kterou jsem zhltla na posezení... Že by vliv názvu? ;-)
Úžasná biografie, s nevšedními postřehy, životními zážitky i náměty k úvahám, navíc skvěle napsaná. Další plus mé oblíbené autorce.
Knížka je spíše "pocitová" než nějak výrazně dějová. Pocity hladu po vědění, životě, umírání, Japonsku, hlad na hlad a na žízeň prostupuje útržkovitými vzpomínkami na pobyt v různých zemích, kde byl autorčin otec diplomatem nebo vyslancem (Japonsko, Čína, New York, Bangladéš...). Autobiografické prvky dávají nahlédnout do autorčiny osobnosti,která je minimálně zvláštní, výjimečná, nikoli však ve všech směrech obdivuhodná (požívání alkoholu od dětských let, v podstatě dobrovolná anorexie apod.), spíše se mi chce říct, že byla vždycky "divná". Když se ale podívám na spektrum významných autorů, ti opravdu výjimeční většinou nebyli úplně normální. Možná v tom spočívá právě ta výjimečnost.
Miluji jí, miluji její život, miluji její tvorbu. Za to všechno pusu na obálku, pro ni!
Tak jsem přečetl další knihu jedinečné Amélie Nothombové - Životopis hladu. Naprostý balzám pro moji čtenářskou duši. Autobiografické vyprávění o jejím dětství coby dcery belgického diplomata v různých zemích světa. Vše spojeno s naivní dětskou logikou a fantaskními nápady. A ten kouzelný jazyk. A co vše se o Amélii nedozvíme! :-) Vřele doporučuji!
Výborná Nothombovka, ako vždy. Ak patríte medzi fanúšikov, narazíte v knihe na miesta, ktoré Vám pripomenú Metafyziku trubíc, či v Ohromení a strachu. Autorka v knihe píše o svojom detstve a dospievaní svojským netuctovým spôsobom. V konflikte stretov s rôznymi kultúrami a národnosťami sa v hlave a v živote mladej Amélie odohrávajú bizarné veci, no spojenie Nothombová a bizarnosti sú vlastne synonymá :-) Dozvieme sa aj o jej ceste k písaniu, množstvo prečítaných kníh odkazuje na viacerých autorov a ich diela. Ja som si zase povzdychla pri zmienenej knihe Zlatý pavilon od Mišima Jukia, ktorú nemôžem zohnať :-(
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Strach a chvění |
| 2001 | Vrahova hygiena |
| 2012 | Životopis hladu |
| 2011 | Kyselina sírová |
| 2007 | Antikrista |
Životopis hladu je knihou autobiografickou a v podstatě se provazuje s Adamem a Evou, Strachem a chvěním i Milostnou sabotáží. V každé z těchto knih se dozvídáte nové a nové věci o autorce, dceři diplomata, která vyrůstala v Japonsku, Číně, New Yorku i Bangladéši. A pokud už jste nějakou z těchto knih četli a líbila se vám, tak se vám s velkou pravděpodobností budou líbit i ty ostatní...
.
Tato kniha je prostoupena leitmotivem hladu. Zprvu jsem s tím měla trochu problém, protože autorčino filozofování mi často přišlo krkolomné, ale postupem knihy to začalo vše dostávat velký smysl a z toho konce mě tedy dost mrazilo. Amélie Nothombová se umí zamýšlet nad věcmi dost originálně, je ironická, velmi sečtělá a jako i v jiných svých knihách zdůrazňuje dětství jako tu hlavní část života, na kterou navazuje nechutná puberta a pak už jen bídná dohra. Až v této knize jsem pochopila proč - její zážitek byl velmi drastický a reakce na něj téměř na hranici života a smrti. Už jen to, jak musela být vykořeněná, když se furt stěhovali, vidět bídu a umírání v Bangladéši, chudobu a šeď v Číně... Věru, nějak by to poznamenalo asi každého...
.
Dobré a svižné čtení jedné velmi inteligentní a zvláštní Belgičanky, kterou buď milujete nebo nenávidíte.