Zjevení Cthulhu
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352412/bmid_zjeveni-cthulhu-uU8-352412.jpg
4
374
374
Třetí vydání mírně upravené knihy původně nazvané V horách šílenství. Výběr z díla jednoho z nejvýznamnějších hororových spisovatelů 20. století. Šestice povídek, mezi nimiž jsou i slavné a klasické texty „Volání Cthulhu“, „Hrůza v Dunwichi“ a „V horách šílenství“, čtenáře odvádí na děsuplnou výpravu do pustin Antarktidy a Austrálie, do odlehlých končin oceánu, lesů a luk Nové Anglie a ulic legendárního Arkhamu, za tajemstvími Necronomiconu a na dohled velkého Cthulhu. Lovecraftův horor je zádumčivý, hutný a silně sugestivní, dodnes je mocnou inspirací řadě umělců a následovatelů a patří do zlatého fondu fantastické literatury. Tento svazek je reinkarnací sbírky V horách šílenství, která byla oceněna českou Akademií science fiction, fantasy a hororu jako nejlepší kniha hororového žánru roku 2002.... celý text
Přidat komentář
Autora znám dost dobře a jeho povídky jsou pro mne doslova kultovní ;-). A domnívám se, že nejen pro mne... Toto je ovšem úplně první sbírka, kterou jsem četla, obsahující hned několik příběhů. Ohledně jejich obsahu se podrobněji rozepisovat nebudu, oceňuji totiž hlavně jejich dokonalou mrazivou atmosféru a také to, jak autor mistrně dokáže vystupňovat napětí. Jsou možná tak trochu rozvláčnější a mají poměrně pomalé tempo, ale jako celek to podle mého názoru funguje dobře - a já jsem tak byla definitivně spokojená ;-). No a určitě si časem vyhledám zase něco dalšího od tohoto skvělého autora.
Mythos Cthulhu a Lovecraftovo universum považuji za geniální, nicméně musím přiznat, že autorův literární styl je velmi těžkopádný a jeho díla prakticky postrádají přímou řeč a ženské postavy (a to nejsem genderová fanatička).
Posloucháno jako audiokniha, jinak bych to nepřečetla. Novodobý horor mne zaujal, ačkoli nejsem fanynkou tohoto žánru, pár podobných románů jsem s chutí přečetla. Autorovi nelze upřít výsostnou představivost a fantazii, které se projevují zejména v dlouhých a barvitých popisech krajiny a toho, co bylo zde objeveno. Jinak děj nijak nezaujal, o vypravěči se člověk také nic moc nedozví. Na seznámení s Lovecraftem celkem dobré.
Ač nemám sci-fi ráda, čtenáři a čtenářky, toto byl mrazivý a dechberoucí poslech aknihy. Skupina mě provedla antarktickým světem, kde byl před milióny snad až i miliardy lety svět, který je nyní mrtvý, zato ponechává dosud děsivé hrůzy. Expedice objeví, co dosud nebylo objeveno ani v lidské fantazii. Tady se spisovatel opravdu "vyřádil". Tento horor bych nechtěla na vlastní kůži zažít. Moc pěkně popsané, skutečně jsem měla pocit, že jsem členem týmu a naplňuji poslání tohoto projektu objevit dosud nepoznané.
Nedá sa uprieť Lovecraftov nesmierny prínos do sci-fi žánru, napriek tomu si myslím že jeho predstavivosť presahovala jeho spisovateľský talent. Milujem Lovecraftovské námety v populárnej kultúre (Slizké, chápadlovité, tajuplné, tisícky rokov staré zlo mimo chápanie ľudstva - napr. The Thing či Alien), napriek tomu mi jeho poviedky prinášali poväčšinou nájmä pocity nudy a ubíjajúcej repetitívnosti. Nekonečné variovanie rovnakých motívov podzemných príšer a knihy Necronomiconu sa rýchlo preje (napriek tomu že napríklad poviedka o Cthulhu je dnes už klasickou a určite z tých lepších) a jeho postavy sú tisíckrát viac vydesené ako čitateľ. Navyše netreba opomenúť Lovecraftove svetonázory - dnes už vieme že išlo o white supremacistu a podporovateľa nacizmu, či kukluxklanu. Na jeho poviedkach to chtiac-nechtiac neraz cítiť, vyspelá civilizácia zajtrajškov, ktorú v poviedkach popisuje, je podľa neho "fašisticky-socialistická". Vo výsledku teda môžem povedať, že si vážim, čo urobil pre sci-fi, no že bol za svojho života neúspešným autorom má príliš nemrzí, skôr som rád že sa od jeho nesmierneho odkazu mohli odraziť ďalší, šikovnejší autori. Ak mám však niečo aj oceniť, bude to asi kompilačná práca vydavateľa, ktorý zoradil poviedky (nepísané v takomto poradí za sebou) také, ktoré spolu vzdialene, nepriamo súvisia, či skoro až nadväzujú, či dopĺňajú sa. 3,5*
Přesto, že je kniha sto let stará, dokáže posluchače zaujmout, jsem spokojená, o kterém současném autorovi to můžeme říci? Moc jich nebude.
Zajímavé reálie i neotřelá myšlenka. Využít stylu literatury faktu taky není špatné, stejně jako v Trhlině.
Skvělá sbírka příběhů HPL. Musím znovu konstatovat, že jsem byl uchvácen velmi sofistikovaným slohem a skvěle vystavěnou temnou atmosférou. V horách šílenství se ihned dostalo mezi moje nejoblíbenější Lovecraftovy počiny.
Pěkný úvod, sníh, led, samota, psí spřežení... Pročpak jsem si vzpomněl na film The Thing? Ne nadarmo se H.P. Lovecraft řadí mezi ty, kdo pokládali základy hororové tvorby.
Neznámo vzbuzuje strach. Když to nevidíte, možná trochu zaslechnete... ucítíte v zádech cizí pohled a pak zahlédne jen rozmazaný pohyb. A máte pocit, že se vám to jen zdálo? Snad.
Když vám autor podává jen drobné střípky a nechá pracovat vaši představivost, oh, to je pocit. To je to napětí, mrazení... Pokud to však autor natahuje až příliš, tento efekt se vytrácí. Být to kratší, jistě by to budování napětí, strachu a příběhové lince prospělo.
Originální Cthulhů.
Pokud máte rádi přímou řeč, tady se nesetkáte snad žádnou.
Posloucháno na Vltavě.
Od H. P. Lovecrafta jsem čekala trochu něco jiného. Je mistrem hororových povídek. Možná jsem ke knize přistupovala s příliš velkým očekáváním. V horách šílenství mě nezaujalo. Nedostavil se pocit napětí a strachu. Co všechno výzkumníci vyčetli z reliéfů je nepravděpodobné. Vyčetli z nich vše o pravěké civilizaci s návazností na dnešek. Často jsem se přistihla, že mi to připomíná výklad na hradě... a támhle vidíte gotické okno, v olověných lištách je zakotvena skleněná mozaika... tak asi takto to na mě působilo.
Titulní povídka nebo novela poslouchána jako audiokniha v ČRo. Nejsem velkým fanouškem sci-fi a byl jsem zvědavý hlavně na formu prehistorické civilizace. Ta mě velmi překvapila. Příběh mi připomínal trochu Julese Verna pro dospělé, ale jazyk a styl vyprávění je výborný. Nedávám plný počet, ale byl jsem spokojen a mile rozrušen.
Hororově mrazivé. Aby ne, také v Antarktidě :).
Děsíky, prastaré nálezy, propasti, stavby, zdi a labyrinty, hroby, zapáchající mrtvá těla... kusy a kousky mrtvých těl lidí i hafíků :). Samozřejmě i chybějící lidé a hafíci... rozpitvaní tvorové... Miliony a miliardy let staré civilizace, které tu možná, ale spíš asi jo, byly a žily ve světě temnoty, zla a smrti. Nepochopitelné věci, které číhají.
Tetelím se blahem.
Autorův styl je děsně barvitý, podrobně popisující kdejakou zdánlivě nedůležitou věc tak, že záhy zjistíte, jak důležitá je. A to navíc bez jakýchkoli specifikací. Jakože popíše prastaré kosmické civilizace způsobem, jemuž byste uvěřili, ale neřekne, jaké technologie mohly používat. Protože to říct neumí. Nejen proto, že vědecko-technicky neví, ale protože neříct nic je kolikrát mnohem jasnější. Naznačovat je děsivější, než definovat.
Jako... nečte se to úplně samo a rychle, ale stojí za to mít trpělivost, uvolnit se a... jo, abych nezapomněla, pokud možno se raději neohlížejte. Autorovy děsy občas ožívají.
Příběh mne tolik nevtáhl, i když napsané je to mistrovsky. V rámci žánru asi špička. Podle mýho trošku moc dlouhý.
Tentokrát menší hodnocení.
Hlavní povídka, nejdelší, V horách šílenství jsem vyslechla v podání Igora Bareše. Byl by to slušný horor, ale je to zdlouhavé a stále se opakující popisy a věty.
Horor Dagon, Volání Cthulhu a Stín z hlubin času mají úplně stejný námět jako V horách šílenství.
Hrůza v Dunwichi a Slavnost velmi zajímavé horůrky.
Audio ČRo: Lovecraft poprvé mimo čtení, ale jako poslech. Končí to lépe, ale stále žádná sláva. Osobně obdivuji jeho styl. Hlavně gradovat napětí z toho, jak postavy vidí jednu věc a než se k tomu autor dostane, jsou asi dvě stránky v hajzlu. V něčem zajímavý fantaskní příběh, ale mám dojem, že mi Lovecraftově stylu něco chybí. Ale stejně jako někdo byl pohoršen z toho, co psal Poe... každá doba má to své. I tak za mě atmosférické a zajímavé.
Nemůžu si pomoci, ale opět jsem měla pocit jako by Lovecraft na této výpravě na Arktidu skutečně byl, protože toto strašidelné vyprávění je napsáno tak věrně a autenticky, že lze jen těžko uvěřit, že je výplodem neskutečné a bizarní Lovecraftovy fantazie, stejně tak jako celý "mýtus" Cthulhu a další neskutečné světy s příšernými stvořeními obývajícími autorovu šílenou hlavu - ale kdo ví, třeba měl autor ve skutečnosti možnost nahlédnout do prastarých světů a spatřit bytosti, které si jen málokdo umí představit. Tentokrát jsem poslouchala jako četbu na pokračování ve výborném podání Igora Bareše na radiu Vltava.
Lovecraftovo dílo není jednoduché čtivo, na což dojíždí řada čtenářů, kteří se do krajiny jeho zásadních děl vydají vyzbrojeni pouze povrchním doporučením z útrob mainstreamu. Ten bohužel pro filozofický přesah HPL příběhů naprosto nepostačuje a v kombinaci s obstarožním vypravěčským stylem nejednoduchého jazyka mohou někteří slabší čtenáři snadno ztrácet hlubší pojem o ději. Zejména ke kouskům jako V horách šílenství či Stín z hlubin času je radno přistupovat se zcela svěží myslí. Zbylé příběhy této knihy jsou čtenářsky přístupnější; zde už dost záleží na čtenářské preferenci. Za sebe ale musím ocenit chronologické řazení příběhů dle roku vzniku.
Co však ocenit nemohu, jsou chyby v textu, zejména pak v delších kusech. Pokud by něco chybělo jen sem tam, mávnu nad tím rukou, ale opakovaný výskyt 'plážích lidí' nebo 'brouci rasa' mě děsil více než pohled do očí Azathotha. Taktéž je znát mírně odlišný překlad, než na jaký jsem si pamatoval z dávnějších četeb textů - zejména pak u povídky Dagon. Každopádně je zajímavý i sám výběr příběhů, vytvářející v podstatě jakési jádro Mýtu Cthulhu (už mi zde chyběl jen Šepot ve tmě a bylo by to dokonalé). Plusové body za obálku, jednoznačně lepší volba než u předchozích dvou vydání.
Zaujme sečtělejší čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s jádrem Mýtu Cthulhu.
Chápu, že je Lovecraft legenda, ale největším mistrem byl v kratších formátech a jeho delší, rozvleklé a opakující se texty mi vůbec nesedí, ale chápu, že právě kvůli tomu ho naopak spousta lidí vyhledává. Musím vyzdvihnout Slavnost, Stín z hlubin času a Volání Cthulhu jako to nejlepší z této sbírky, zbytek u mě sklouzl k průměru, ke kterému mám výhrady a V horách šílenství si už znovu přečíst nechci.
Moje první zkušenost s autorem a nadchla mě. Jeho cit pro temnotu. Strach z neznáma, které skrývá nepředstavitelně starší a děsivější věci, než by si lidstvo kdy dovedlo představit.
Podle mě mu více seděl styl dlouhého vyprávění jako u hor šílenství, mnoho jeho povídek, i když skvělých, mi připadá jako nenaplněný potenciál.
Nooo měla jsem větší očekávání...a ta se moc nenaplnila. Rozhodně jsou to dobré povídky, ale úplně mně nesedl vypravěčský styl autora.
Štítky knihy
Arktida horory mýtus Cthulhu lovecraftovský horor
Část díla
Dagon
1917
Hrůza v Dunwichi
1929
Slavnost
1925
Stín z hlubin času / Stín času
1936
V horách šílenství
1936
Autorovy další knížky
| 2011 | Volání Cthulhu 1 |
| 2010 | Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Autora a jeho povídky jsem četl někdy v devadesátkách ve čtrnácti a tehdy se mě nelíbily. Teď jsem si přečetl tuto knihu a povídky se mi opět nelíbily. Já samozřejmě chápu, že je to určující a zásadní autor pro oblast nejen hororu. Zároveň i chápu, že je to mistr popisu a z těch 330 stránek je tak 250 čistě popisných a fakt vám ty popisy krásně evokují, to co mají. Ale bohužel to je za mě vše. Jinak je to stále opakující se scénář se stále velmi podobným budováním textu a celé je to vlastně dost nudné. A musím se přiznat, že za mě by to mělo k hororu fakt daleko. Respektive dost často jsem nechápal, čeho se mám bát.