Prokletá
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516880/bmid_prokleta-RJ1-516880.jpg
4
72
72
Strhující rozuzlení temného pohádkového příběhu od autorky Měsíčních kronik. Blíží se Nekonečný měsíc. Král duchů hodlá zajmout jedno z božstev a vyslovit přání, aby se jeho milovaná Perchta vrátila z podsvětí. Serilda a Zlat se mezitím pokoušejí zlomit kletby, které poutají jejich duchy k prokletému hradu Adalheid. Brzy se však ukáže, že královu touhu po pomstě neuspokojí jediné přání a jeho záměry mohou změnit říši smrtelníků navždy. Dokážou Serilda a Zlat překazit jeho temné plány, vyřešit záhadu Zlatova zapomenutého jména a ochránit své nenarozené dítě?... celý text
Fantasy Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2023 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Cursed, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
U téhle knihy jsem tušila, že nedám plný počet hvězd ještě předtím, než jsem se do ní pustila. Ten, kdo četl můj komentář k prvnímu dílu, ví, že mě Zlatá hodně vytočila - především nelogičnostmi, kterými musela být vycpaná, aby příběh fungoval. No a jakmile se na takové logiku postrádající dílo navazuje, ve většině případech to končí tak, že to autora dřív nebo později dožene k tomu, aby použil další nelogičnost a mohl tak v příběhu vesele pokračovat.
Mě osobně vůbec nepřekvapilo, že se ony nesmyslnosti zase týkaly především Serildy. Hned od začátku jsem měla hokej z toho, jak Serildin "fyzický stav" fungoval. Na konci prvního dílu Král duchů Serildu prokleje, čímž ji zbaví fyzického těla a z ní se stává jakýsi druh "ducha". V tomto stavu jí nebije srdce a ani nemusí dýchat, ale když něco sní, je to OK a také když na to přijde, se potí. Jinými slovy - srdce a plíce si mohly vzít dovolenou a chudák žaludek a potní žlázy musely makat dál... Pokud v tom někdo našel logiku, má upřímně můj obdiv.
Serildino chování bylo v tomhle díle podstatně lepší než v předchozím, ale jako "normální" či rozumné bych ho určitě nenazvala. Na jednu stranu se snaží Krále duchů nerozčilovat, aby neublížil dětem, ale při jejich společné večeři mu doslova vrazí kudlu do zad (což se nestalo jen jednou) + dělá mu i další naschvály a taky se se Zlatem producíruje po hradu - de facto přímo pod nosem Jeho Ponurosti - ačkoli by se s ním vůbec neměla znát. (S jeho špehy - nachtkrappy - si autorka očividně nemínila dělat hlavu a Serildě i Zlatovi tudíž takovéto "randičky" v pohodě procházely.)
Taky jsem si musela ťukat na čelo, že Serilda neměla snahu svůj dar zkoumat či rozvíjet a tím pádem využít ve svůj prospěch. Jaký potom mělo smysl, aby ten dar vůbec měla? Kurnik šopa vždyť tohle eso v rukávu měla patřičně využít!
Její těhotenství byla kapitola sama o sobě - co všechno ta nenarozená bytůstka musela přestát... No děkuji pěkně.
Nad Serildiným náhlým vřelým citem ke svému dítěti jsem se div netloukla do hlavy. Takže v prvním díle svoje budoucí dítě bez výčitek svědomí zaprodá a teď najednou ji ta citová zácpa přešla a konečně si uvědomuje, co vlastně udělala? To vskutku brzy.
Návrat Perchty i závěrečná bitva sice byly zajímavé a napínavé, jenže to, jak se Serilda Krále duchů a Perchty nakonec zbavila... To mi připadalo hodně jednoduše vyřešené vzhledem k tomu, že oba působili jako nadmíru zdatní lovci/bojovníci.
A mimo tohle všechno se mi ani nelíbily ty občasné náznaky jiskření mezi Serildou a Králem duchů. Ano, tím Králem duchů, který tu je vykreslený jako masový vrah a psychopat.
Shrnuto a podtrženo - z této série jsem hodně rozčarovaná. Celý příběh navíc působí od začátku až do konce temně a depresivně a až na pár zajímavých myšlenek či zdařilých popisů jsem tam nenašla nic hodnotného, co by mě nějakým způsobem obohatilo nebo k čemu bych se toužila vracet. Jsem ráda, že už ho mám za sebou a rozhodně ho nedoporučuji.
První polovina mě nebavila, trápila jsem se s ní skoro 14 dní, dokonce jsem měla chuť knihu odložit. Hodně mě iritovalo chování hlavní hrdinky a říkala jsem si, kdy se ten příběh konečně trochu hne...
To se ale naštěstí stalo cca 200 stran před koncem a já jsem knihu dočetla během jediného dne. Najednou mě bavila zápletka, byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne a líbily se mi emoce, které autorka do příběhu dostala. Závěrečná bitva je výborně napsaná a konec je až dojemný.
Celkově hodnotím sérii jako nadprůměrnou, ale hlavně neskutečně oceňuji námět, protože Rampelník je úžasná pohádka, která si retelling zaslouží.
Zlatou jsem si velmi oblíbila, a tak mě mile překvapilo zjištění, že má pokračování. A jaké!
Prokletá je ještě více napínavá, vzrušující, thrillerovitější, dojemnější a magičtější. Nenechala mě vydechnout, dokud jsem nedočetla.
Jsem moc ráda, že se vyřešila otázka ztracené matky, to byl teda hukot a takový zvrat jsem nečekala. Placák, tatínku :D
Jediný chybějící dílek bylo nepojmenování nejnovější objevené postavičky, docela by mě to jméno zajímalo, když mají takovou moc :D :)
V Prokleté se autorka krásně vrací k pohádkám a vypravěčství, z kterého celé fantasy povstalo. První půlka knihy se poněkud táhla, přesto to knize na ničem neubírá. Už první díl byl dost temný, což se mi nesmírně líbilo. Je to něco jiného, co vybočuje, a vypráví si to své. Přišlo mi zajímavé využití tolika germanských slov, určitě to zase přidává určitou atmosféru. Příběh je seskládan tak, že není úplně jasné jak bude přesně pokračovat. Těšila jsem se na konec, který by mohl být i více rozveden, ale to už je o úhlu pohledu. Rozhodně skvělý atmosférický a čtenářský zážitek. Jen český překlad mohl vyjít s trochu větším písmem.
Já se moc tešila a jsem ráda, že mě pokračování nezklamalo. Meyer dokázala, že pohádky jsou její žánry a toto bylo skvělé. Po nadupaném prvním díle jsem byla hodně zvedavá jak to dopadne a co se tam vlastně bude dít. Prostřední, hrad, temní a příšery byly stejní jako v minulém díle a já si uvědomila jak moc to miluji.
Všechny postavy jsem si zamilovala a úplně nejvíc Zlata. Doufala jsem, že v průběhu knížky se budeme třeba víc dozvídat o jeho minulosti to se bohužel nestalo a je to asi jediná výtkou kterou ke knížce mám. Serilda si držela stejnou příčku jako od minulého dílu. Co mě mile potěšilo byl Král duchů. Jeho a Serildinu výměnu názorů jsem si moc užívala.
Zlatou i Prokletou hodnít kladně a můžu jí jenom doporučit. Obzvlášť pokud milujete pohádky.
V novém roce uběhlo teprve pár dní, ale Prokletou už teď pasuju na jednu z nejlepších knih letoška. Marissa Meyer totiž opět ukázala, že je královna všech retellingů. První díl mě úplně moc nebavil, ale druhý nabral takové obrátky, že jsem ho zhltla během několika dní. Pro mě osobně byl o dost čtivější, akčnější a naplno mě vtáhl do děje - narozdíl od Zlaté. Takže tahle duologie za to rozhodně stojí!
"Ty jsi víc než jen štěstěna a osud. Ty jsi dějepiscem celého světa. Jsi pokladnicí příběhů a dlouho zapomenutých legend. Pokud tě smrtelníci nemohou milovat kvůli tvému kolu, budou tě milovat právě pro toto. Neexistuje totiž živá duše - dokonce ani mezi božstvy -, která by neměla ráda dobrý příběh."
Pokračování temné duologie bylo zdařilé. Ponuré, tajemné, s postupnými zvraty a dobře vykreslenými postavami. Obzvlášť mě bavily vybroušené jízlivé dialogy mezi Serildou a Jeho Ponurostí.
Musím připustit, že postava Krále duchů mě bavila možná víc než celá hlavní dvojice dohromady. :)
Některé pasáže se mi zdály trošku zdlouhavé, přesto stránky rychle ubývaly a celkově se mi kniha moc libila.. 4,5/5
"Radši si pospěšte, nebo král začne vraždit."
"Koho chce vraždit? Všichni už jsou mrtví."
Prokletá. Finální díl duologie retellingu o Rampelníkovi/Rumpelstiltskinovi. A páni!
Serilda je v zajetí Krále duchů, který se chystá ulovit jedno z božstev, aby vyslovil přání, aby se jeho milovaná Perchta vrátila z podsvětí. Serilda se Zlatem se snaží vymyslet, jak zlomit nejen svá prokletí, ale také prokletí všech duchů připoutaných k tajemného hradu. A ještě vyřešit záhadu Zlatova zapomenutého jména.
Panebože! Temný pohádkový příběh je opět plný germánské mytologie a já zbožňovala každou stránku. Přichází zvrat za zvratem, Král duchů se neštítí VŮBEC, ale vůbec ničeho, aby dosáhl svého cíle.
Autorka bravurně skloubila thrillerové a fantasy prvky a rozhodně se ničeho neštítí, to byl úplně level GRRM a Hra o trůny. Konečné vyvrcholení příběhu jsem pořádně obrečela, byť jsem si přesně tipla, jak to dopadne, i tak mě to naprosto rozbilo.
Prostě perfektní knížka, potažmo celá série, a já doporučuju všema deseti!
Za tuhle šílenou jízdu posílám poděkování do @albatrosmedia a @my_l.m.v.e v rámci #spoluprace
Na pokračování Zlaté jsem se těšila. Jako čtenáře mě minul boom Měsíčních kronik, které si stále drží populární status na knižní scéně. Přesto mě zrovna tahle dilogie, zaujala a rozhodla jsem se ji dát šanci. Jedná se o temný retelling na Rampelníka. Hlavní hrdinkou je dívka Serilda, nadaná vypravěčka příběhů, která díky lži o tom, že umí příst zlato, padne do oka Králi duchů. Když hrozí, že pravda vyjde najevo - což by ji stálo jisto jistě život, zjeví se jí záhadný Zlat, a uzavřou spolu obchod. Co vám budu povídat, zamilovala jsem se do Zlaté od první stránky - ten jazyk a určité prvky v ději mi dokonce připomněli mou milovanou Addie LaRue.
Jak u mě tedy obstálo pokračování s názvem Prokletá? Závěrečný díl u nás vyšel poměrně brzy, za což jsem moc ráda. Autorka v příběhu navazuje tam kde skončila, a my můžeme sledovat snahu Serildy a Zlata o zlomení kletby. Opět nechybí ten temný podtón - duchové, Divoký hon, bájná božstva, duše zavražděných dětí, snaha krále přivést zpět k životu obávanou lovkyni, Je tady samozřejmě i romantická linka, akce a zvraty.
Bohužel, druhý díl na mě nezapůsobil zas tak moc, jako první. Zajímalo mě, jak to bude pokračovat, a nutilo mě to obracet stránku za stránkou, ale to kouzlo úplného nadšení, které jsem si nesla od přečtení Zlaté, se zároveň místy vytrácelo. Zbyl z toho na konci pocit nadprůměrné knihy, ze které si, ale na zadek tentokrát tak úplně nesednu.
Celkově to hodnotím tak, že pokud máte rádi retellingy, tvorbu autorky, a nebo si chcete přečíst temnější fantasy, tahle série je pro vás, a určitě ji dejte šanci. Věřím, že obzvláště na období blížícího se podzimu se může jednat o ideální čtení do pošmourných deštivých dnů :) Ideálně dát oba dva díly najednou.
Tato série mě zaujala jelikož je od mé oblíbené autorky která umí skvělé psát retellingy bohužel u této se to za mě až tak nepovedlo a bohatě by mi stačil první díl kdyby ovšem neskončil tak otevřeně.
Jsem věrná autorčiným měsíčním kronikám které jsou nezapomenutelné Nicméně tohle je jejich velice slabý odvar. První díl série mě zaujal v podstatě Rampelník, trocha romantiky a pořádná dávka kouzla i fantazie. Bohužel 2. Díl mě velice zklamal.
Kniha s neskutečně táhla, měla spoustu hluchých míst a za mě i hodně vedlejších postav kterým se tam nevěnovalo dostatek prostoru některé jsem vlastně ani nevěděla kde se tam vzali. co se hlavních postav týče tak Zlat byl za mě skvělý stejně jako v prvním díle a dost to i zachraňoval ale pak Serilda byla spíše trnem v oku a zda se mi že ji autorka poměrně změnila charakter. Neustále mě rozčilovala a její postava mě tam vůbec nebavila a vlastně mi bylo i jedno jak to s ní dopadne. Bylo mi líto i příliš rychle utnutého konce který vlastně ani nebyl napínavý a který jsem vlastně dočetla proto abych už konečně zjistila jak to teda dopadne když už to čtu.
Na druhou stranu autorce musím dát plusové body za originalitu a vlastně vylepšení již klasických pohádek v čemž spočívá její talent a myslím že tuto myšlenku si zachovala i v této duologii Jen se mi zdá že nebyla dostatečně využitá. Škoda
"Neexistuje živá duše dokonce ani mezi božstvy , která by neměla ráda dobrý příběh."
Nadaná vypravěčka Serilda musí s přadlákem zlata zlomit kletbu, která váže jejich duše k hradu. Erlkönig se chystá vyslovit přání a přivést zpět na zemi obávanou lovkyni, před kterou by nikdo nebyl v bezpečí.
Pokračování Zlaté vyšlo od jejího vydání poměrně brzy, takže jsem ani neměla šanci toho moc zapomenout a v klidu se mohla ponořit do temného fantasy světa o jednom zapomenutém princi, mlynářově dceři a Králi duchů.
Do Prokleté jsem se bez problému ihned začetla a nemohla se odtrhnout. První díl je pro mě srdcová záležitost a ráda bych řekla, že mám z druhé knihy stejný pocit, ale našlo se pár míst, které nebyly tak záživné a v těch chvílích mi čtení šlo hodně pomalu.
Marissa Meyerová stále dokazuje, proč je právě ona královnou retellingů a celkově na duologii nedám dopustit. Pokud se ale do tohoto převyprávění o Rampelníkovi pustíte, nečekejte mnoho akce a příběh, který by vám nějak rychle odsýpal. Naopak si pomalu vychutnávejte styl vyprávění, zaměřte se na postavy a pochmurnou atmosféru, která vás bude provázet až do konce.
#spoluprace @albatrosmedia
Už prvému dielu Zlatá som dala plný počet 5 hviezdičiek a bez váhania dávam opäť!
Asi pôjdem zasa proti prúdu (nechápem niekedy tie zlé hodnotenia niektorých kníh, hold každý máme iný vkus). Každopádne, ku knihe...
Príbeh začína kde Zlatá skončila. Autorka nám pekne postupne oprášuje spomienky na dej Zlatej (veľmi som to ocenila, že ani nemusím nazrieť do predošlej knihy a bola som úplne v obraze). Príbeh je opäť plný duchov, temných, božstiev a bájnych netvorov. Ja som sa teda nenudila ani chvíľku, a už od prvých stránok som bola vcelku chytená v príbehu. Bavili ma najmä dialógy medzi Serildou a Kráľom duchov, ktoré boli fakt také chuťovky, nakoľko Serilda je vcelku drzá osôbka, ktorá si povie čo má na srdci (tomu naozaj fandím).
Romantická linka je dosť na pozadí, čo mi u tejto sérii absolútne nevadí (ale je tam). Dej je plný akcie, zvratov, intríg, ku koncu konečne aj očakávaných odhalení. Niečo bolo predvídateľné, niečo ma dokázalo prekvapiť. Oceňujem ten retelling rozprávky, ktorý bol poňatý absolútne originálne v tej temnej, duchárskej atmosfére.
Ja môžem túto sériu len odporučiť a už aj kupujem tlačené knihy nech si ich pridám do knižnice k Mesačným kronikam! ;-)
Kráľ duchu sáhl pro sklenici s vínem. Zaváhal a zvedl k ní oči.
"Co?" zeptala se. "Já ji neotrávila." Pak prekvapene vyjekla: "Ale príšte bych to mohla zkusit."
Jsem trochu v rozpacích jak hodnotit tuhle knihu. Říkám si, že díl Zlatá by měl byt o 100 stránek delší a stačila by jen jedna kniha. Vetšinou jsem knihy od autorky přečetl jedním dechem ale tahle knížka se mi četla špatně. Souhlasím s @denda2001, ze Serilda byl někdy dost mimo.
Prokletou jsem přečetla v AJ ihned po přečtení Zlaté, protože první díl mě vtáhl do děje a já musela, i přes zkouškové období, zjistit, jak to dopadne. Oproti Zlaté mě Serilda v druhém díle přišla dost pomatená a v některých pasážích až nesnesitelná. Moc se toho neodehrálo a celkově to bylo slabé kafe.
První díl byl více ladění do původních děsivých pohádek bratří Grimmů, které se neštítili krve a vyvolání strachu. Druhému dílu tento příjemný pocit strachu vzadu na šíji scházel.
Série je jinak povedená a celkově, jako jiné knihy od autorky, vím, že knihu přečtu na jeden zátah a těším se na každou další stránku.
Na pokračování a zároveň i závěrečný díl série Zlatá jsem se neskutečně těšila.
Konec prvního dílu totiž skončil otevřeně a já jsem se nemohla dočkat, jak to tedy dopadne.
Pokud jste ještě nečetly první díl, tak je to temný retelling o Rampelníkovi, který se ale jen lehce inspiruje původním příběhem.
Příběh navázal, kde minule skončil a hned jsem byla znovu vtažena do děje. Začátek skvěle osvětlil, co se na konci předchozí knihy stalo, takže jsem se vůbec neztrácela a všechno si hezky připomněla.
V průběhu děje jsem si říkala, co se tam asi tak ještě může stát, když mi zbývalo tolik stránek a pokaždé mě překvapil nějaký velký zvrat a odhalení, které s dějem pěkně zamávaly.
Četlo se to skvěle, má to úžasné postavy, nechybí romantika a celkově jsem s touto duologií velmi spokojená.
Za poskytnutí knihy děkuji @albatrosmedia
Štítky knihy
násilí těhotenství duchové a přízraky romantika bohové pro dospívající mládež (young adult) převyprávění, literární adaptace rampelník
Tak jsem dočetla i druhý díl a musím říct, že je to opravdu hodně originální retelling. V téhle knize je tolik zvratů, že to pomalu ani nestíháte sledovat, co všechno se děje. Hlavní hrdinku jsem měla ráda už od prvního dílu, tudíž mě opravdu velice zajímalo, jak to celé dopadne, a jsem vlastně docela spokojené, i když ten konec není noc pro mě. Byla bych mnohem radši, kdyby autorka věnovala knize o padesát stran více a "vyřešila" více věcí, protože tady sice není klasický otevřený konec (které teda úplně nesnáším), ale je zde jen malý odstavec, jak to s nimi dopadlo (prostě si musíte nějaké věci domyslet). Jinak ten svět se mi moc líbil, téma božstev mám taky moc ráda a kniha je místy opravdu mrazivá. Je velmi čtivě napsaná, jako většina autorčiných knih co jsem četla. Takže za mě doporučuji celou dualogii.