Zlaté telátko
Ilja Ilf (p) , Jevgenij Petrov
Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různými machinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1958 , Svět sovětůOriginální název:
Золотой телёнок (Zolotoj těljonok), 1931
více info...
Přidat komentář
Na svou dobu a místo celkem odvážná satira budování komunismu - byrokracie, chaos, komise, výbory, nástěnky, nefungování, absurdity, vzpomínky na staré časy - až se divím, že to autorům ve zdraví prošlo. Jazyk originálně vtipný, plný nečekaných obratů a přirovnání, místy až lyrického líčení obyčejných věcí. Příběh mne bavil asi do tří čtvrtin - hlavně lapání jednoho podvodníka druhým. Po zbohatnutí se ovšem do té doby suverénní Ostap začal chovat jako praštěný. Konec dosti hořký. Nevím, jestli to tak autoři chtěli opravdu napsat, jestli vůbec věděli, jak to ukončit nebo jestli jen museli zvolit přijatelné morální vyznění.
Líbilo se mi ještě zahlcení knížky příběhy vedlejších postaviček, pomocí kterých se právě výtečně charakterizovala ta divná doba. Např. zoufalý monarchista Churávek, který nenáviděl sovětskou vládu, ale kterému výbory a schůze nedaly pokoj ani ve snech. Nebo patetický citový vyděrač a flákač Škopíček s tím jeho: "Barboro, tys samice! Jak hnusíš se mi!" :-)))
(SPOILER) 3,5/5. Stejně jako Dvanáct křesel mě to většinu času nudilo (a jednou za 15-20 stran velmi podařený vtip), nicméně vyvolává veliký kombinátor jakýsi hluboký soucit. Je to vyzrálejší, kompaktnější, ale také smutnější příběh než Dvanáct křesel. Obzvlášť konec je hrozně smutný. Má to být satira, ale je mi z toho do pláče. Chudák Ostap! Nic ho nezviklá v jeho věčném optimismu, každý neúspěch a potíž bere jako výzvu a příležitost se učit – a přesto je nakonec poražen a zničen, ožebračen a ponížen.
Po Dvanácti křeslech další skvělá kniha nabitá humorem a satirou. Hlavní hrdina, "syn tureckého poddaného" Ostap Bender nepřestává udivovat svými smělými kousky, kterými současně odhaluje absurditu poměrů v sovětském Rusku na začátku třicátých let, tedy v období NEPu. Můžeme se společně smát různým postavám a postavičkám, které ke svému prospěchu umně zneužívají přebujelou byrokracii, tupé vlastenčení a hospodářský chaos panující v zemi budující komunismus. Autoři popisují dobu z té veselé stránky. Pokračování v dalších letech však bylo nanejvýš tragické. Stačí jen uvést hladomor na Ukrajině, masový teror a čistky v letech 1937-38, gulagy, atd.
Knihu bych doporučil všem, kteří nepohrdnou opravdu dobrým humorem a satirou.
Bender je prostě BOREC!!! Kéž bych měla jen setinu jeho invence a životní filosofie :-))) Knížka je navíc nááádherně ilustrovaná a celkové vůbec báječně zpracovaná včetně červené ořízky a lacetky. Bude velet přehlídce v mojí knihovničce!
Což o to, je to pěkná satira s místy velmi důmyslným jazykovým humorem. Jenže...
Češi jsou mistry tohoto druhu humoru. Nás, rozmazlené geniálními díly jako Švejk, Saturnin či Limonádový Joe, popřípadě Cimrmanem, je těžké v tomto žánru uchvátit. A tak pro nás ze Zlatého telete vyjde vlastně jen takový slabší bratříček Muže se psem.
Satira sovětských poměrů drzostí v ničem nezaostávající za nejsmělejšími kousky velkého kombinátora. Stejně jako mnozí další mezi výbuchy smíchu žasnu, jak mohl - jeden příklad za všechny - proniknout cenzorským molochem až na tištěné stránky například následující úryvek z románového blázince, v němž se rozhodlo hledat útočiště několik prozřetelnějších jedinců, chtějíc tak uniknout nesnadnému duchu nastupujících pětiletek, industrializace, kolektivizace, prověrek a jiných budovatelských radostí. Zkušenější obyvatel ústavu duševního zdraví zasvěcuje nový přírůstek na oddělení:
"V sovětském Rusku je blázinec jediné místo, kde může člověk normálně žít. Všechno ostatní je zmatek nad zmatek. Ne, s bolševiky žít nemohu. To radši budu tady, vedle obyčejných bláznů. Ti alespoň nebudují socialismus. A pak tu člověka živí. Ale tam v tom jejich blázinci se musí pracovat. A já na ten jejich socialismus pracovat nebudu. Tady mám konec konců osobní svobodu. Svobodu svědomí. Svobodu slova..." Jakmile Gaius Julius Starochámský spatřil kolemjdoucího ošetřovatele, zaječel: "Ať žije ústavodárné shromáždění! Všichni na fórum! I ty, Brute, ses zaprodal odpovědným pracovníkům!" a obrácen na (nováčka v blázinci) Brlohu dodal: "Viděl jste? Křičím si, co chci. A zkuste to na ulici!"
Grandiózní. I&P nešetří nikoho a nic. Z prostých občanů se vyklubávají podvodníčci, z podvodníčků zase prostí sovětští občané. A velký kombinátor obratně manévruje mezi proudy a vede neohroženou posádku Antilopy v honbě za zlatým teletem.
NEP - tři písmena, tři slova, tisíce nadějí a osudů. Líbanky revoluce a kapitálu ( dovršeno později v Číně - a člověk v tom pozná i naše "zlatá" devadesátá ). A co na to pánové Ilf a Petrov ? V duchu té nejlepší ruské tradice, s úsměvem, byť někdy hořkým. Nezbývá než sklonit před úsilím protagonistů při jejich honbě, za tímhle kovovým dobytkem...
Čítala som aj 12 stoličiek, tak som sa na túto knihu tešila a nesklamala. Je to trochu náročnejšie čítanie, ale treba čítať aj medzi riadkami. Skvelý nenápadný humor v knihe, stojí za prečítanie si aj tejto knihy.....
Humor láskavý k ľudským chybám a nekompromisný k chybám sovietskeho systému. Ako mohla táto knižha v sojuze i u nás v tom období beztresne vyjsť je pre mňa záhadou. Áno, protisovietske a antikolektívne chovanie je nakoniec odsúdené. Haha. Neverím, že by vtedajší cenzori boli natoľko hlúpi, že by im ušla takáto zjavná irónia. Buď ako buď, som rád, že Zlaté teľa uzrelo svetlo sveta a zachovalo sa nám dodnes. Pri jeho čítaní som sa pobavil, ako už dávno nie.
Autori hneď v úvode uvádzajú, ako zvažovali, čo na ich dielo povie "prísny občan", ktorý považuje smiech v dobe rekonštrukcie spoločnosti za škodlivý. Sovietska (a československá) vydavateľská politika našťastie riskovala pobúrenie "prísnych súdruhov", lebo sa mohla zaštítiť tvrdením, že ide o satiru na to, čo sa dialo v období NEPu (pre mladších = Novaja ekonomičeskaja politika, ktorá dovoľovala i také neslýchané veci, ako bolo - len na krátko povolené - súkromné podnikanie napr. remeselníkov, drobných výrobcov a pestovateľov.)
Nesmrteľné dielo, aj bez NEPu a ZSSR, stále ako živé!
Tenhle spolek šejdířů a hochštaplerů spolu se svou Antilopou vedený velkým kombinátorem Ostapem Benderem a jejich oběť - ilegální sovětský milionář poskytuje opravdu nevšední obraz sovětské reality své doby. Obraz, který nemá nic společného s budovatelským úsilím, obraz, který se vynikající donkichotiádou naruby vymyká tvorbě první poloviny minulého století, jak ji známe z osobní zkušenosti nebo vyprávění pamětníků. Často jsem mezi záchvaty smíchu přemýšlel, jakým zázrakem neskončili autoři v některém ze známých rekreačních středisek za Uralem.
Výborný humoristický román ruskej spisovateľskej dvojice Iľf-Petrov voľne nadväzuje na Dvanásť stoličiek a mimoriadne vtipným spôsobom opisuje život v sovietskom Rusku krátko po revolúcii. Panoptikum epizodických postavičiek i hlavných hrdinov-podvodníkov je pestré, ich "finty" a bonmoty sú nesmrteľné. Výbornú prácu odviedol i prekladateľ Ján Ferenčík.
nedokážem čítať ďalej, odkladám