Zlé časy
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69321/zle-casy-69321.jpg
3
54
54
Poutavý román, ve kterém velký realistický spisovatel zobrazuje anglické tovární městečko v období převratné průmyslové revoluce. S výstižnou ironií kritizuje tehdejší buržoazní společnost i anglickou aristokracii a obrací svůj hněvivý hlas proti kapitalistickému kořistnictví, politickému podvodnictví, byrokratickému vydřidušství a proti celému výchovnému systému, jímž byl anglický lid násilně udržován v nevědomosti a zaostalosti. Se stejným mistrovstvím, jak dokáže Dickens vylíčit několik typů "vyšší" společnosti, zachycuje tu řadu dalších postav prostých, chudých lidí, kteří jsou schopni sebeobětování, nezištného přátelství a opravdové, věrné lásky. I když Dickens někdy nepochopil dobře složitost společenského dění, přece však jasně a nesmlouvavě vystupuje proti útlaku a nespravedlnosti a z celého díla září opravdová láska k životu a k člověku.... celý text
Přidat komentář
Kromě Olivera Twista jsem od Dickense četla jen pár povídek. Zlé časy jsem vytáhla, protože jsem potřebovala do výzvy knihu, která má na obálce hodiny. Čtení mě překvapilo. Příběh je možná "normální Dickens", ale styl, jakým je kniha napsaná mi přišel jako velký krok stranou. Na to období mi to přišlo až neuvěřitelně svižné a okleštěné od košatých popisů a odboček. Kniha se mi líbila dost na to, abych přemýšlela, zda se rovnou nemám pustit do dalšího Dickensova díla, ale ne zas tolik, abych to opravdu udělala. To, co mi chybělo byla možnost některé postavě nějak více držet palce. Ve srovnání s Oliverem Twistem je toto méně dobrodružství a více satiry. Tomu odpovídají i (velmi dobře napsané) charaktery.
Dickens se v tomto románu odklonil od klasické struktury svých románů. V Zlých časech není pozornost soustředěna na osudy jedné hlavní postavy, nýbrž sledujeme několik dějových linek.
Autor zde stvořil karikaturu industriálních měst staré Anglie a dvou nových sociálních skupin (dělníků a buržoazie). Koksov, město "kde by radnice mohla být věznicí a věznice radnicí", je v podstatě jednou velkou továrnou, kde se neustále zvyšuje výroba, ale nikoliv blahobyt většiny obyvatel.
Stejně jako v jiných Dickensových románech (např. Příběh dvou měst) vystupují v příběhu radikálové na obou stranách. Bounderby je omezený vychloubačný podnikatel oddaný faktům a přesným číslům, kdežto Slackbridge představuje nenávistí posedlého dělnického revolucionáře. Pro tyto lidi není možnost obrácení, protože jsou navěky uzavřeni ve svém přesvědčení a zároveň nemají možnost, jak uzpůsobit svět dle svých představ.
Nicméně román nabízí i jistou naději, kterou skýtá obyčejná lidskost. Takto mohl pan Gradgrind prozřít, když viděl, jak moc svou přísně racionalistickou výchovou poškodil své vlastní děti.
Dickensův román působí dnes již zastaralým dojmem. Z buržoazie se stali podnikatelé a z dělníků zaměstnanci. Jejich vztahy jsou dnes zcela odlišné a jiná je i role státu. Nemáme rovněž statisíce hladovějících lidí v ulicích, ale to neznamená, že by nezdravě velké sociální rozdíly v dnešním světě zcela vymizely. Dickensův román je stále aktuální ve svém poselství. Sociální krize se nemohou řešit ani revolucí, kterou si tolik přál Slackbridge, ani zakonzervováním současného stavu a obviňování druhé "neustále chybující strany" (Bounderby a jeho bonmot o želví polévce a zlaté lžíci).
Pokračuji ve čtení edice z Knihovny klasiků a tohle je asi druhý případ, kdy jsem měl s Dickensem problémy. Vůbec jsem se do toho nemohl začíst a čas od času mi to přišlo, jak by to psal někdo úplně jiný. Snaha o kritiku v příběhu dovedeného ad absurdum. Pokud jste nic od Dickense nečetli, myslím, že by nebylo dobře začínat tímto románem.
Zlé časy boli postavené na ústrednom konflikte dvoch prístupov k svetu - utilitaristickom a sociálne-kresťanskom - a teda na konflikte ideovom. Z tohto hľadiska ide o sociálny román v tom pravom slova-zmysle, keďže rozprávanie sa tu rozplýva medzi skupinu postáv a sociálne a ideové problémy (napr. problémy výchovy), tu získavali tak trochu navrch nad obvykle utvorenými a pevnými charaktermi. Súčasne ide o najkonzistentnejší Dickensov román, pretože táto ideová kostra uzatvára životy ľudí do pevného celku. Lenže tu mi chýbala práve tá akási Dickensova rozporuplnosť, kedy vzniká pnutie medzi sociálnom a jednotlivcom, medzi rozprávkovosťou a spoločenským determinizmom (atď.) v samotnej štruktúre románu. Toto sa síce presúva z celkovej štruktúry do psychológie postáv, čo mnohí budú považovať z krok vpred, pre mňa to však tak-trochu stráca na zaujímavosti, pretože práve z tej štrukturálnej medzery podľa mňa vychádza krása i originalita Dickensových románov. Na druhej strane, páčilo sa mi, že sa Dickens nebál doviesť príbeh až do negatívnejších konzekvencií. A stále tu pritom zostáva priestor pre karikatúru, schopnosť vytvoriť mimoriadne živý obraz prostredia a ďalšie kvality, ktoré sprevádzajú Dickensa počas celej kariéry.
Knihu jsem přečetla, protože mě zajímalo, jak vše dopadne, též mě u ní udržely hezké ilustrace. Ale všechno tam dopadne špatně, docela všechno. Nečekala jsem zrovna červenou knihovnu, ale to bylo i na Dickense snad trochu moc.... No, Zlé časy.
Nebylo jednoduche cist tuto knihu.
Vzhledem, k tomu ze sem ji cetl ve znacne archaicke anglictine ( rok vydani 1962)
Ze tam jena postava sislala a to co melo byt es v anglictine bylo psane jakozto th.
Druha postava tam pro zmenu mumlala a polykala slova, coz mel byt pry pokus o mistni dialect.
Jelikoz nez zacne vlastni knizka, tak je zhruba tricet stranek sociologofilologickoekonomicke predmluvy a skoro za kazdou kapitolou je jedna a pul stranka poznamek
Zlaty Umberto Eco a jeho jemeno ruze.
Co se tyce pribehu ten je velice jednoduchy a cte se v ramci moznosti vcelku svizne. Spojler: Hlavnim hrdinou neni sirotek, ikdyz se tam jedno opustene / odlozene - zanechane decko pro jistotu vyskytne - proste to by asi nebyl Dickens.
Má první kniha od Dickense, která není Vánoční koleda. Ano stydím se, protože nebýt takový ignorant, mohla jsem Hvězdy nám nepřály nechat odložené další tři léta. Ale neuhýbejme, hlavní motiv se čirou náhodou akurátně strefil do problematiky, které si občas povšimnu ve svém okolí tzv. jak moc velkou roli hrají fakta v životě lidském a hrají ji oprávněně? Jazyk úderný plně korespodující s popisovanou dobou, čtenářský zážitek maximální. V nejbližší době se chystám číst znovu, možná pečlivěji a možná v angličtině, jestli mi něco neuteklo...
Překvapivě krátký román na Charlieho poměry. Přesto je v něm jeho čtivost, barvitost, hravost s charaktery a především kritický a ironický pohled na tehdejší Anglii, která se nyní seznamuje s kapitalismem pod vlivem průmyslové revoluce.
Dickens vždy kritizuje společnost a podmínky života v době industrializace. Bounderby je taky pekný pokrytec a skrze něj i osud Louisy a Toma Dickens kritizuje i druh vzdělávání tehdejší doby. Utilitarismus byl druh vzdělání, co se soustředil jen na fakta a čísla; city a umění nepřicházely v úvahu a lidé vychovaní v tomhle duchu zkrátka špatně skončili. Nejčistčí charakter mají opět nejchudší a nejubožejší z postav - Sissy, Stephen, Rachel.
Průmyslová revoluce nadělala z lidí nový druh otroků. Dostávali malé mzdy, ale museli prcovat více, než dříve v zemědělství.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Tohle se Mistrovi vůbec nepovedlo, jindy živoucí charaktery jsou zde plochými karikaturami, všechno je černobílé. Místo sociálního románu je to jen taková agitka, která by směle mohla o sto let později vplout do knihovniček socrealistického braku.