Zlo přichází třikrát
Svatopluk Doseděl
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22063/bmid_zlo-prichazi-trikrat-65c8c23f9b91f.jpg
4
55
55
Do Jarošova přichází Zlo. A to hned třikrát. Poprvé během nestandardní spiritistické seance ve starém, strašidelnou pověstí opředeném domě pod hřbitovem. Je vyvoláno nechtěně, když už tu však jednou je, nezaváhá, zavrčí a pak sekne drápem. Krásná Sabrina Bauerová se zase pokouší o sebevraždu. Šílí totiž z neodbytného nápadníka, který je sice mrtvý, ale nehodlá to vzít na vědomí dokud nenajde, co najít musí. Krůček od smrti je i Viktor Berhof. Ten do hrobu naopak nechce, ale lékaři hovoří jasně jeho krev umírá a on s ní. potom je v blízkém lese zavražděno první dítě a Viktorovi se začíná zdát velmi zneklidňující sen... Temné momenty historie vesnice, ležící na hranici lesnaté České Kanady, nyní ožívají v trilogii novel o negativních paranormálních silách, jež někdy aktivuje i pouhá náhoda či úkrok nesprávným směrem. Čeká na vás zlá čarodějnice, stovky let mrtvý žoldák, člověk s vlčí krví v žilách a samozřejmě i několik pochybných vyvolených, kterým osud dopřál pochopit pravý význam slova strach.... celý text
Přidat komentář
Po nedávném návratu k Bestselleru jsem se rovnou rozhodl si znovu přečíst i ostatní autorovy knihy. Pro sebe jsem je objevil v té krásné době, kdy jsem teprve objevoval, že něco jako horror existuje (a to dokonce i v českém podání). Nicméně ve svém bláhovém mládí jsem tuto knihu ještě nedovedl tolik ocenit; je docela zajímavé, že jednotlivé příběhy bych z hlediska oblíbenosti seřadil úplně obráceně, než tehdy.
To nic nemění na tom, že nehodnotím vyloženě špatně ani jednu z trojice příběhů. Některá nečeská jména sice zprvu praštila do očí, avšak propojení jednotlivých vyprávění skrze české prostředí Jarošova nad Nežárkou se mi zamlouvalo. Samozřejmě příběhy mají místy své mouchy (i proto o kapku nižší hodnocení) zejména co se týče předvídatelnosti; docela často se dá odhadnout, kterým směrem se děj vyvine.
Tato horrorová kniha svůj morbidní účel splnila a já jsem spokojen.
Pár dnů po dočtení si pamatuji jen scénu jedné z povídek - utíkajícího vyděšeného malého chlapce.
Souhlasím s komentářem, že číst tohle v bytovce nebyl dobrý nápad. Ztratilo to tím dost atmosféry.
Knížku jsem objevila v antiku za směšný peníz, ale udělala mnohonásobně lepší službu, než kdejaký "bestseller". U povídek jsem se vyloženě nebála, ale místy jsem měla takové příjemné mrazení a doplněné fotky k povídkám přidávaly na autentičnosti. Už mám v merku i Krvavou hostinu:).
„Ten starý dům se rozpadá.
Jak život můj, jak hodina má.
Ten starý dům se rozpadá.
V krutém mámení, jako věčnost osudu...“
Celkom vydarené hororvé poviedky z prostredia českého mestečka Jarošovce. Najlepšia bola Kalvárie. Normálne mi behali zimomriavky po chrbte, keď sa snažili vyvolať duchov obetí neblahej čarodejky. Druhá poviedka Batalión bola o čo si slabšia. Príbeh francúzskeho ducha, ktorý nemohol nájsť posmrtný pokoj, strašil obyvateľov Jarošoviec. Celkom napínavá story a dúfal som aj trošku iný koniec. Tretia, a aj posledná poviedka Lykantropia bola najslabšia, ale stále čitatelná.
Další z knížek, která si před lety musela počkat, až vysmahnu na víkend z paneláku do vhodnějšího prostředí. Lze si pořádně užít horor, zvláště z českého venkova, na rušném sídlišti? Ani náhodou. Jak se bát, když chybí ticho, samota, zkrátka správná atmosféra? Zato babiččina chalupa na polosamotě v předhůří Jeseníků byla téměř dokonalá.
Při četbě povídky „Kalvárie“ jsem musela před usnutím zamknout (div ne zabarikádovat) přístup do sklepa: co kdyby v těch chladných podzemních prostorách byly skryté dveře a za nimi číhalo krvežíznivé zlo? (80%)
Druhá povídka „Batalión“ tolik tísně nevyvolala, agresor z řad duchů ničím nepřekvapil. (60%)
Většinu poslední povídky „Lykantropie“ už jsem bohužel absolvovala doma v králíkárně, strach se tudíž odmítal dostavit. Zápletka byla krvavá, přesah v podobě choroby hlavního hrdiny obstojným bonusem, vyústění navzdory předvídatelnosti uspokojivé, atmosféra při čtení však stála za prd. (70%) Alespoň jsem už měla přístup na internet a mohla si Jarošov s jeho okolím virtuálně prohlédnout. Autor údajně čerpal inspiraci z místní kroniky, knížka je navíc doplněna o fotografie, vše tedy působí příjemně autenticky a (při ochotě poddat se bujné fantazii) věrohodně.
75%
Mrazivý a dychberúci miniexkurz do hororových zákutí našich dobre známych miest. Nemusíme sa vydať do Stokerovho Sedmohradska ani do Lovecraftovho Nového Anglicka. Všetko potrebné máme tu pod nosom. Za toto má autor môj obdiv. Viac podobných diel a dielok. Veď naša história, ba aj rozprávky a mytológia, to všetko dýcha často mrazivosťou a trpkosťou.
Tři povídky, tři ucelené historky o nadpozemský bytostech. A ať už to jsou duchové, čarodějnice nebo vlkodlaci, jedno se jim upřít nedá: Postavy jsou to opravdu charismatické a spolu s historickými kulisami města Jaroměři nad Nežárkou, kde se odehrávají, dodávají oněm příběhům patřičné kouzlo.
Přestože mám raději romány než povídky, tyto byly pro mě příjemným překvapením. Velmi pěkné čtení.
Jarošov nad Nežárkou, včetně okolních lesů, luk a hájů, je pro mě místo zalité sluncem, plné pohody a klidu. Povídky jsou dobré (mě osobně se nejvíc líbil Batalion), ale příliš vážné, temné a naturalistické, což s pohodou a klidem Jarošova nekoresponduje. Potřebovaly by okořenit kapkou švandrlíkovského nadhledu a humoru!
Musím říci, že tento kousek byl velice čtivý, ač tedy jsem nebyla moc napnutá, ale bylo to zajímavé, takže mě to nakonec donutilo dočíst do konce.
Tři čtivé povídky, které doporučuji číst v rozmezí několika rozečtených knih. Postavy zřejmě neměly moc času na vybarvení a tak mi připadaly podobné. Nejlepší povídka je ta první, ta opravdu stojí za přečtení. (neubráním se zmínit jména hlavních postav - daleko lépe by zapadly do příběhu více česká jména, ale o záměrech?! autora nic nevíme). "Přesto přeze všechno" - jen tak dál.
Chytré využití atmosféry ,,severské" krajiny České Kanady. Čtivé a napínavé, ke konci trochu monotónní a některé postavy jako by se převtělovaly nejen v čase, ale také z jedné povídky do druhé a hlavně do třetí. 75 %.
Jak se zdá, Svatopluk Doseděl je zřejmě jediný "pravidelně" knižně publikující český hororový spisovatel. Má za sebou jednu antologii, dvě povídkové sbírky a jeden román plus pár povídek různě po časopisech.
Zlo přichází třikrát obsahuje tři povídky, propojené místem konání děje. Všechny se odehrávají v jihočeském Jarošově nebo jeho blízkém okolí a při jejich psaní Doseděl vycházel z místních pověr, pověstí a legend.
První povídka nazvaná Kalvárie vypráví o jednom starém domě s hodně pohnutou a krvavou historií, do něhož se nastěhuje spisovatel s manželkou, který by rád o této historii zjistil něco více a napsal o tom knihu. V domě kdysi žila žena, která zabila svých sedm manželů, pár dalších lidí a říkalo se o ní, že je čarodějnice. Spisovatel se jedné noci rozhodne vyzkoušet prostřednictvím své ženy jako média vyvolat ducha jednoho z těch, kdož v tomto domě zemřeli násilnou smrtí. Při druhém pokusu však vyvolá nepravého ducha a rozpoutá své vlastní osobní peklo.
Ve druhé povídce Batalión se mladý Denny v hospodě seznámí s krásnou, leč opilou, Sabrinou, místní podivínkou, z níž si každý dělá srandu. Když se za ní z hospody vydá, zachrání jí život, když ji vytáhne z řeky, do které v opilosti spadla z mostu. Jenže se ukáže, že Sabrina nespadla. Sabrina nedá Dennymu spát, nehodlá ji jen tak pustit k vodě a tak se mezi nimi vytvoří přátelství a ona mu vypoví svůj příběh - po nocích ji sužuje duch mrtvého francouzského vojáka Gastona le Blanca, který před necelými třemi stoletími padl se svým bataliónem v bitvě nedaleko Jarošova. Duch Sabrinu sexuálně obtěžuje a ta zjistila, že se mu ubrání jenom tím, že se opije do němoty. Sabrina se rozhodne vyzkoušet znechutit se Gastonu tím, že se vyspí s Dannym, tím však jen rozpoutají jeho vztek a Gaston začne zabíjet.
O ději třetí povídky vypovídá již její název Lykantropie. Viktor je nevyléčitelně nemocný a doktoři mu dávají jen tak, slovy klasika, rok, maximálně dva. I proto Viktor na vše rezignoval a začal nasávat, což se dvakrát nelíbí jeho kamarádce Alici. V okolí začnou docela drastickým způsobem umírat (nejen) malé děti. Cosi, co podle stylu útoku vypadá jako obrovské zvíře, jim utrhne a odnese hlavu. Viktor je stále více přesvědčen, že to dělá vlkodlak a že tím vlkodlakem je on, že se tím tak buď brání jeho tělo nemoci, a nebo to má na svědomí právě ta nemoc. Viktor však zjistí, že se mýlil, že tím vlkodlakem není on.
Obrovskou výhodou a plusem všech tří povídek je, že je Doseděl zasadil do zdejšího prostředí, do prostředí které zná dobře on sám (v Jarošově žije již nějakých 12 let). I z tohoto důvodu se povídky strašně dobře čtou, protože vám připadá, jako by se odehrávaly někde kousek od Vás, vedle ve vesnici, kterou občas projíždíte. Doseděl nás touto zajímavou exkurzí provede po Jarošovských lesích, polích, historických památkách, místních hospodách a neobyčejných výletních místech. České názvy míst způsobují, že si dokážete skoro živě představit popisovaná místa. Kniha je doplněna i fotografiemi některých míst, o nichž se v povídkách pojednává. Fotil sám Svatopluk Doseděl.
Trochu mě pobavily jména v prvních dvou povídkách, projevující Dosedělovu zřejmě ne zcela vyřešenou snahu opustit ve svých povídkách americký kontinent a jeho obyvatele, nebo spíše používat klasická česká jména. Nejsou zase až tak moc echt česká a jak říkám, při jejich přečtení jsem se nevyhnul úsměvu.
Při čtení prvních dvou povídek jsem byl nadmíru spokojený, jsou psány Dosedělovým skvělým vybroušeným stylem, mají švih a spád, jsou drsné, napínavé, atmosférické a strašidelné. Dobré nápady a zápletky ještě lépe zpracované. Dosedělovi se často přezdívá český King. Jenže v jeho případě není žádný důvod brát to jako urážku či posměšek. Doseděl svou tvorbou opravdu nijak nezastírá svou inspiraci a oblíbeného hororového spisovatele. Naštěstí si z Kinga vzal to dobré a pracuje s tím po svém. Těšil jsem se, jak můj oblíbený český spisovatel dostane plných 100%, protože Kalvárie i Batalión si je zcela určitě zaslouží. Jenže...
Jenže, že k tomu asi nedojde signalizoval již název třetí povídky. A došlo na nejhorší. Sice slušně napsaná, třetí povídka je přesně taková, jakou jsem vzhledem k jejímu názvu očekával. Vlkodlačí nuda, která ničím nezaujme a nepřekvapí (ale ano, nakonec mě překvapila - genezí vlkodlaka, jenže jsem potom nevěděl jestli se mám smát, nebo schovat hlavu do dlaní). Průhledný příběh s očekávatelným dějem, který odhadnete vždycky tak odstavec napřed a to z četby nakonec udělá jen pouhou rutinu, aby jste tu knihu dočetli/y celou. Milovníky a milovnice vlkodlaků to ale možná zaujme více než mě, troufám si říci, že dostanou přesně to, co budou očekávat. Mě už ale tohle vážně nebaví.
Kniha mi udělala velikou radost. Čte se jedním dechem, není nějak moc rozsáhlá, ale i přesto přesně splňuje svůj účel. Pobaví, zpříjemní dlouhou chvíli a při jejím čtení vám bude tu a tam přebíhat mráz po zádech.
Svatopluk Doseděl je u mě v současné době nejlepší český spisovatel, a to ne proto, že je, zdá se, co se týče publikační tvorby, ojedinělým jevem. Díky alespoň za to.
Ryze české prostředí Sváťovým příběhům evidentně velice prospělo...;-) Žádná příprava holt není tak dokonalá, jako popisování něčeho, co máte kolem sebe.
Jediná kniha z edice, kterou bych doporučil, úžasně atmosférická, hororová, jedna povídka jako druhá, odehrávající se ve známých luzích a hájích. Půjčil jsem jí sestřence a té se tak šíleně zalíbila, že jsem jí ji, ač trochu nerad, ponechal.
Štítky knihy
vlkodlaci horory námel české horory
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zlo přichází třikrát |
| 2015 |  Truhla ze Zálivu smrti |
| 2005 | Bestseller |
| 1998 | Krvavá hostina |
| 2000 | Kalvárie: Zlo přichází dvakrát |
Pan spisovatel Doseděl je fakt klasa a jsem rád, že o něm konečně vím. Sice jen tři, ale po čertech dobré povídky. Chci víc!