Zloděj duší
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26909/bmid_zlodej-dusi.png
4
158
158
Prázdninový dům pana Hooda existoval tisíc let a přivítal ve svém objetí nespočet dětí. Je to místo plné zázraků, blažený koloběh příjemných překvapení a ročních období, místo, kde se vyplní každý dětský rozmar… Není to samozřejmě zadarmo, ale malý Harvey Swick, znuděný svým životem a zlákaný zázraky pana Hooda, nemá čas zvažovat důsledky. Teprve když Dům ukáže své temné stránky – když Harvey zjistí, jaké ubohé bytosti v jeho stínu žijí – začne o svém rozhodnutí pochybovat.... celý text
Horory Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1996 , MustangOriginální název:
The Thief of Always, 1992
více info...
Přidat komentář
Nevěděla jsem co čekat a dostala jsem naprosto úžasný dětský horůrek. Jsem nadšená. Ta fantazie a představivost, skvělý styl vyprávění, to napětí, ve kterém je čtenář udržován. Prostě super kniha. Často jsem přemýšlela, jak bych se na místě hlavní postavy zachovala já. Škoda, že je tak krátká, i když možná i v tom je ta krása.
Fantasy, řekne se. Pohádka, řekne se. Jenže v Barkerově podání je Zloděj duší spíše strašidelným příběhem s až horrorovou atmosférou (už jen názvy některých kapitol). Barkerovy inklinace k fantasy mě, pravda, nebaví a od Barkera coby autora mě spíše odtahují, ale tohle prostě není "jen" fantasy. Vnímám to jako strašidelnou pohádku, mrazivě temný příběh o dětství, o strhávání jeho pozitivního a fanfárového pozlátka. Obecně tohle není nic moc originálního, přesto vyšperkováno několika výbornými, klasicky barkerovskými nápady a drsnými scénami. Jako některá Barkerova díla, tohle je možné vnímat různě. Já to vnímám jako pohádkový horror. Kniha je doplněna výbornými a působivými Barkerovými ilustracemi.
Škoda, že jsem o této knize nevěděl jako malý kluk. Přesně by mi to sedlo do noty, tento typ příběhů jsem míval rád. A vůbec by nevadilo, že je to místy temnější; přesně v této podobě do to zapadá do mého tehdejšího i současného vkusu. Protože ta temnota tu za tapetou dětského pohledu na svět stále je a nebojí se vystrčit růžky.
Pozorný čtenář samozřejmě záhy odhadne, co se děje a kam se příběh bude ubírat. Zejména ke konci se mi děj zdál trochu schématický (víte co se stane, i když netušíte jak). Krásné ovšem je, že je zde hlubší pointa, než pouhé vítězství dobra nad zlem - totiž poselství, abychom si užívali každý jedinečný okamžik života a neustrnuli na jednom místě.
Rozhodně doporučuji každému, kdo nenechal své vnitřní dítě zemřít!
Ako kniha pre deti je to určite super, berte preto prosím moje neobjektívne hodnotenie ako prejav neskrývaného sklamania, že túto rozprávku napísal Barker.
Krásná knížečka, horůrek pro - náctileté. Já jsem to četla s úsměvem na rtech, protože mě to fakt hodilo do dětství, kdy jsme se strašili různými "bubáky" a vymýšleli si vlastní hororové příběhy.
“Velké šedivé zvíře Únor zhltlo Harveyho Swicka zaživa. A bylo to. Pohřbený v břiše toho dusivého měsíce, uvažoval, jestli se vůbec někdy vymotá z těch chladných zákrut, které ho dělily od velikonoc.”
Clive Barker je génius! Moje sbírka jeho knih v češtině je poměrně obsáhlá, ale není kompletní. Proto mě potěšilo, když jsem na Zloděje duší narazil v antikvariátu a koupil si ho za pár desetikorun. Už několik let jsem si žádnou jeho knihu nepřečetl a měl jsem trošku obavu, jestli mě ještě bude bavit tak, jako kdysi. Veškeré obavy byly zbytečné - Barker mě nepřestane bavit nikdy! Zloděj duší je kniha pro děti, ale Barkerův rukopis je v ní jasně čitelný a jeho imaginace a děsivost jsou doslova hmatatelné. Přečetl jsem to doslova jedním dechem a jsem nadšený. Potěšily mě i Barkerovy ilustrace, protože ty tomu dodávají tu správnou atmosféru. A poučení? Buďte rádi za každý den, i když vás rodiče prudí a venku je hnusně!
Jo a existuje to taky jako komiks a já pořád věřím, že mi to spolu v Velkým a tajným show nějaký komiksový nakladatel u nás vydá :-)
Pekná moderná rozprávka pre malých aj veľkých. Mohla by sa páčiť aj tým, ktorí bežne fantastiku nečítajú.90%...
Moc pěkná a originálně vymyšlená pohádka. Clive Barker má evidentně velkou představovivost, a to jak co se týká vytváření kouzelného světa jako takového, tak také příběhů, které se v něm odehrávají. Nevím ale, jak velkým dětech bych to primárně směřovala, protože některé části byly docela strašidelné.
Četla jsem ji jako malá.. přesto dodnes vzpomínám na velmi poutavý děj, který dokáže zaujmout v každém věku.
Nemám horory ráda. Krváky, prosím, ale horory ne. Jsem strašpytel. A přesto se jednou za čas, řekněme tak co čtvrt roku, přistihnu, že otvírám dalšího Stephena Kinga. Chci tu knihu zaklapnout. Nemůžu. Tak čtu. Ke konci jsem zachumlaná v peřině až po bradu, a ať v příběhu figurovalo cokoli, ať už to pak zneškodnili nebo ne, poslouchám svůj byt. Pátrám po jakémkoli nepřirozeném zvuku. Hrozné je to vždycky, horší je to za tmy a nejhorší je to za těch večerů a nocí, kdy doma není nikdo a nic, jenom já.
Byla jsem sama doma a bylo pozdní odpoledne, venku se smrákalo. Na kolenou mi ležel Zloděj duší. Smrděl tak, jak už to občas knihy z veřejné knihovny dělávají, a potměšile se na mě díval. Už jsem zmínila, že nemusím přerostlé hady?
Neochotně jsem zabředla do první stránky.
Musím uznat, že mě Zloděj duší potěšil. Vyprávěl to, co musel, a vyprávěl to tak, že se mi ani na vteřinku nechtělo odtrhnout oči. Musím taky přiznat, že po tom týdnu si toho moc nepamatuji a za pár dalších týdnů si už nevybavím ani to, jak se tahle knížka jmenuje. Vrátím ji do knihovny a zapomenu, že jsem ji kdy četla. Ale v té chvíli, kdy mě tížila na nohou a před očima mi vykreslovala malého statečného chlapce, který se nebál snít, a co víc, chlapce, který se nezdráhal z těch snů procitnout, neexistovalo nic jiného. Byly tam postavy, složené z písmenek a prachu, ale pro těch pár okamžiků živé, živější než já teď a moje rodina ve vedlejším pokoji. Byla tam fantazie, zhuštěná do tvarů a barev kouzel, byla tam síla, ani dobrá, ani zlá, avšak tvárná, a já bych přísahala, že slyším pravidelný tlukot srdce, tichý a vzdálený, ale skutečný. A co víc, byl tam strach, studený jako severní vítr, jako objetí sněhu, který však po chvíli rozehřálo slunce.
Co má mít dobrá kniha? Rozhodně vše, co má Zloděj duší.
Ale něco mi tam chybělo. Něco, co by mě po letech v antikvariátu přimělo říct: "Zdravíčko!"
Přesto nemůžu jinak než tohle ztělesnění dobra a přátelství doporučit každému, komu se myšlenky chvílemi zatoulají až k oblakům.
moje první kniha, kterou jsem od Cliva Barkera četl a musím říci, že před circa 15 lety kdy jsem ji četl poprvé ve mně nezanechala takové emoce jako nyní, když jsem si ji přečetl znova. Byl jsem tehdy náctiletý a čtení bylo spíše z donucení, o to jsem radši, že jsem se k ní vrátil. Opravdový skvost na jedno odpoledne. Barker je holt mistr řemesla, rád bych viděl filmové zpracování(i když Koralína tomuto přesně sedí) v režii Burtona nebo Sellicka....
Nejhezčí pohádka, kterou znám :). Miluju horory a tenhle mi přišel v pohádkovém stylu. Neumím to přesně popsat, ale probudilo to ve mě strach dítěte a vyvolalo hodně emocí. Když ve mě vyvolá něco emoce (negativní nebo pozitivní), je to pro mě známka kvality, protože na Vás kniha zapůsobí.
Tahle netypická horová fatasy,s hlubokym skrytým poselsvím, je ve skutečnosti nejděsivějším hororem pro všechny,co život prosnily a neprobudily se k životu. Vynikající.
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Kniha je napsaná dobře jen mě mrzí že je to ve stylu pro děti a mládež a jde některé věci hodně předvídat.