Zloděj osudů
Jan Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482366/bmid_zlodej-osudu-2sa-482366.png
4
81
81
Věčné Mlhy série
1. díl >
První díl temné fantasy série o střetu božské a lidské touhy po moci Magie. Kdysi ve světě lidí na Gambale zcela vládla, jenže jednoho dne se zničehonic vytratila a moc čarodějů pohasla. Teď hrozí, že se vrátí a uvrhne svět do chaosu, s jakým nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech. Do toho bůh Zyrzir přijde o mocné Kostky osudu. Jejich nalezením pověří Strážkyni Mlh Syhaiu, která zamíří právě na vnitřními boji zmítanou Gambalu, aby ztracenou zbraň určující chod dějin našla dřív, než bude pozdě. Pro lidi i pro bohy.... celý text
Přidat komentář
Letos jsem si dala takovou vlastní výzvu, že bych měla číst více knih od českých autorů. Kniha Zloděj osudů mě zaujala svým krásným obalem, proto jsem si ji půjčila v knihovně, jenže se mi jen válela na poličce a prášilo se na ni. Když se mi poté dostala do rukou, litovala jsem, že jsem knihu nezačala číst hned po jejím půjčení. Líbí se mi, když je kniha psaná z více úhlů pohledů. Autor má vyloženě krásnou češtinu a mé srdce se tetelilo blahem.
Na knihu jsem se těšila, protože mě zaujala obálka i anotace. Nakonec mi, ale kniha bohužel úplně nesedla. Všeobecně nejsem fanoušek mnoha různých postav a dějových linek rozbíhajících se několika směry a přesně to jsem v této knize dostala ve velkém. Takže při čekání na to zda dojde k návratu magie a svět upadne do chaosu se stalo, že jsem do chaosu upadla jí. Musím, ale ocenit autorův nápad a velmi dobře propracovaný originální svět s kterým se nás snaží v knize co nejlépe seznámit. Vím, že se jedná o první díl ze séria a proto mi to přišlo spíše jako úvod do intrik a představení jednotlivých postav než aby se zde závažně posouval děj. Za mě by mohly být i kapitoly o něco kratší. Knihu ovšem určitě ocení ti, kteří mají rádi obsáhlé fantasy ságy. Těm bych ji rozhodně doporučila.
Je to první kniha a kdoví, kolik jich bude. Je proto jasné, že příběh musí nějak začít. Pan spisovatel nás tu tímto způsobem musí seznámit s postavama, které budeme potkávat v celé sérii. A tudíž se zdá první kniha dost roztříštěná. Doufám, že druhý příběh už bude ucelenější. Jinak se mi to zdá obsáhlé, hektické a jako vždy je tu spousta postav. A stejně jako v pragocalypse, dokazuje pan spisovatel, že dokáže pracovat z mnoha fragmentama...
(SPOILER)
Jdu proti proudu, ale tahle kniha byla jeden velký chaos. Ze začátku jsem si říkala - jo, bohové, to je skvělý námět. Ztráta kostek osudu, paráda. Ale pak se to začalo hrozně zamotávat a já jsem se v ději ztratila.
Přijde mi, jako kdyby autor měl spoustu nápadů a rozhodl se je použít všechny.
Kniha musela dát spoustu práce a oceňuji originální názvy dnů a hodin, to bylo skutečně skvělé.
Já jsem se knihou musela doslova prokousat a mnohokrát jsem si řekla, že knihu odložím nedočtenou, nakonec jsem to zvládla, ale tato kniha není nic pro mne.
(SPOILER)
S fantasy literaturou mám takový obyčejný vztah. Kdysi jsem ji nečetla vůbec, pak zkoušela a dnes si kousky do svý knihovny docela pečlivě vybírám.
Děj v několika bodech:
● Gambalou kdysi proudila magie, kterou vládli velcí čarodějové. Pak se vytratila a lidé na ni téměř zapomněli. Co se stane, když se jednoho dne vrátí?
● Bůh Zyrzir má učinit hod Kostkami osudu a předepsat tak dějiny na 50 let dopředu. Tenhle významný akt se ale neuskuteční. Kostky totiž někdo ukradne.
● Kaldur Silador je správcem královského trůnu. Jenže - kdo by chtěl zůstat JENOM správcem?
Šedesát stran stačilo k tomu, aby mě tenhle příběh pohltil. To už se teda žádné knížce dlooouho nepovedlo. Je to svižný, čtivý, rozehraný do vícero směrů, postavy přibývaly a mnohdy dějem řádně zamíchaly. Dobro, zlo, magický artefakty, mocní mágové, politika, intriky, láska, napětí...Užívala jsem si vážně každičkou stránku!
První díly sérií toho moc neprozradí. Popisují, seznamují, vysvětlují. Tohle ale není případ Zloděje osudů. A že těch pokračování ještě, doufejme, bude. Pokud máte rádi rozsáhlé příběhy a nečekáte, že na vás autor vybalí všechno hned na začátku pak věřím, že se vám kniha bude líbit. Já si ji vážně užila MOC!
Velké poděkování patří především autorovi, který se mi ozval, poslal svou knížku na recenzi, trpělivě reagoval na moje dotazy či komentáře a sdílel jako o závod. Děkuju za krásnej čtenářskej zážitek!
Sice mi to trvalo, ale není moc času. Ale k příběhu. Zdá se to povedené a propracované, ale je to teprve počátek. Nic není dořešeno a bude to asi dlouhá cesta k rozuzlení. Velký počet postav a zatím neucelené vyprávění mi trochu vadilo. Ale člověk se musí obrnit a počkat si na pokračování.
Trochu mi trvalo, než jsem se začetl. Moc postav a zpočátku jsou nepřehledné. Ale je to údajně první kniha a tak je potřeba se se všema pořádně seznámit. Některé postavy budete nenávidět a naopak dvě tři postavy, které mě zaujali a doufám, že později dostanou více prostoru. Jinak pohodově se to četlo, nic složitého v ději, ale jak říkám je to teprve začátek.
"Věčné mlhy jsou v podzemí stejně jako v nebi nad mraky. Jsou tam, kde právě chtějí být. Svět bohů je v naší bezprostřední blízkosti, a zároveň je nám daleko vzdálený."
Páni! Nevím, čím bych měla začít. Asi tím, že už na začátku mě hodně zaujal svět, kde bohové určují budoucnost a který mi něčím připomněl mou oblíbenou Hru o trůny ️ I tempem, které sice bylo místy pomalé, ale hned v dalším okamžiku (na další stránce ) se toho stalo opravdu hodně! Děj se ubíral čím dál tím překvapivějším směrem a ke konci jsem vlastně ani nevěděla, co čekat dál
Do příběhu stále přibývaly postavy, občas v nich byl zmatek, ale byly opravdu dobře popsané a každá něčím originální Třeba Kaldur Silador, syn správce trůnu, byl dobře vykreslený a naprosto nepředvídatelný! Co se Rady týče, tak jejich intriky a cíle mě bavilo sledovat Stejně tak celý gambalský panteon bohů s jejich bojem o to, kdo bude mít poslední slovo ️
Nakonec bych ještě chtěla zmínit, že knížka není v ničem jako Maasová, jak by to podle obálky mohlo vypadat, ale spíš jako už zmíněná Hra o trůny a taky Zaklínač ️ Takže pokud máte rádi dobrodružné fantasy plné akce, jděte do toho! Zloděj osudů vás určitě nezklame
Za poskytnutí recenzího výtisku moc děkuju @humbook #spoluprace #humbookblogeri
Upřímně sem se na knihu těšila, ale vůbec sem se do ní nezačetla. Prvních 31 stran mě nudilo, tak sem zkusila jen tak náhodně na prostředku knihy něco málo přečíst, jestli mě to chytne a ani. Za mě propadák, ale doufám, že se někdo v tomhle příběhu najde.
Myslím, že už úvodní slova čtenáři řeknou, co drží v ruce: "Pro všechny milovníky a milovnice rozsáhlých příběhů, do kterých autor vepsal celou svou duši." A s tím by každý měl ke knize přistupovat. Ok, ok, beru, do hodně knih autor dá to nejlepší ze sebe. Ale když je potom čtu, tak to působí značně děsivě. Jako třeba "co to je za magora". A to je děsivý. Zde je víc důležitá ta první část, se kterou naprosto souhlasím. Tohle je rozsáhlý příběh. Který si vyžaduje vaší pozornost. Chce trochu vašeho času a pochopení. A nespíš vám nedá nic zadarmo. Přeci jen, nemá to jenom 250 stran, že? Protože pokud chcete příběh, kde už ve třetí kapitole víte, jak to skončí, fakt nejste čtenářský materiál pro tuhle knihu.
V případě, že má mít série dvanáct knih (pokud čtenář dá), tak je blbost všechno vyblejt hned v prvním díle. To by nedávalo smysl. Z toho tudíž plyne, že pokud to má všechno dávat smysl a příběh mít takový rozsah, tak se tam nemůže stát milion věcí. Šla jsem do knihy s tím, že to vím. Že první díl je hlavně o rozestavení figurek a připravení jejich dalších kroků. V dalších dílech. U podobných knih se to ostatně taky vetšinou předpokládá. Pokud tohle nevíte, můžete být lehce zklamaní (naštvaní?). A pokud je to ve výsledku dobrá kniha, vážně je to takový problém? Mám rozečteno tolik serií, že počkat na další díl, pro mě fakt není problém ;)
Takže obeznámení s realitou máme za sebou, tak jdeme na knihu. Tedy, možná...
Autor používá klasický vzorec vyprávění. A ten je tak klasický, že ho buď nenávidíte (jako všude) nebo zbožňujete. Ano, občas je to otravný, hlavně když čtěte něco, co je špatně napsaný. Ale tady žádnej problém. Ve Zloději osudů je několik linek, které na první pohled působí jako něco, co spolu nesouvisí. Což je ok, protože tady není důvod nikam pospíchat. (A jak jde děj dál a čtenář se dozvídá další informace, poznává další postavy, tak si říká: Ale jo, ta anotace by stejně jinak napsat nešla. Vždyť je tam ještě tamto. A tamto. A tamto.) Ale v okamžik, kdy je každá linka skvěle napsaná, čtenář by se čtením neměl mít problém. Nebo prostě číst něco, co není tak obsáhlé.
Menší technická vsuvka...
Nejsem moc na jména. Postavy si pamatuju nejdřív podle činů a když jich je víc, tak mi to trvá trochu déle. Ale ani tak jsem se nedostala do situace, kdy by se mi kniha zdála nepřehledná. Což zmiňuje dost čtenářů. Nepřehlédnost toho o kom je vyprávěno. Je to tím, že jsou čtenáři poslední dobou líný? Nebo čtou knihy tak rychle, že u toho nestíhají přemýšlet? Nebo je to tím, že jsou rozmlsaný pohledy vyprávění? A jak najendou není kapitola pojmenovaná po vypravěči té časti, tak jsou zmatený? Ono je nějaké pravidlo, že kapitola je ohraničení vyprávění o nějaké postavě? (V tom případě doporučuji na potrénování knihu Ptáčník.) Nevím, ale já vážně nepotřebuji vyprávění po kapitole, která se vždy jmenuje podle toho, kdo vypráví, abych věděla, kde a s kým jsem. A už vůbec mi nevadí, že nová kapitola nebo odsek nezačíná jménem postavy a teprve potom bla bla. I když...tady byly kapitoly solidně dlouhý, co? :)
Všechno tohle je asi vážně způsobeno očekáváním, které máte od knihy. Roztomilá obálka a vydavatel CooBoo. Všichni víme, co zde většinově vychází, knihy pro specifické čtenáře. Možná proto mi přijde, že jakmile tam vyjde něco jiného, jsou z toho všichni...nervózní. A neví, co si myslet. A tahle kniha dost vybočuje ve všech ohledech. Ale když si vzpomenu na svojí poslední knihu s podobnou barvou obálky...byla to poměrně dobrá řezničina ;)
Furt nic o ději. Napravím...snad...
Fakt jsem se bavila. Vlastně zatím každá postava je vlastně fajn a když si zabere chvíli prostoru pro sebe, tak je na prvním místě. To, že je někdo na první pohled špatnej nebo dobrej, neurčuje míru prostoru jeho vyprávění. Ani se jim nenadržuje podle potřeby do budoucna. Ale řekla bych, že je jenom naznačeno. O dost postavách víme pouze základní informace, což je plus dál do děje. A nemůžu napsat, že bych se s někým nudila nebo mě prudil. Ale je fakt těžký něco napsat, když ještě není pořádně co, a tím, co bych napsat mohla, zase něco vykecám :D
Takže příště :)
Ale aby to nevypadalo, že jenom chválím, tak si vymyslím nějaký pseudo problém, který nejde za autorem:
V knize mi (v rámci počtu stran) chyběla látková záložka. Záložek mám hodně, ale ráda je ztrácím :D
A v ebooku chybí mapa, protože je už na vnitřní straně desek, a ne až dál v knize.
Ale jak zakončit něco, co nemá žádnou formu, takže to nemůže mít konec, protože nemá začátek? No, asi prostě: vážně skvělý počtení :)
Od knihy mě neodradila ani obálka ani tloušťka takže jsem se do toho pustila. Kniha musela dát autorovi velkou práci a připadá mi že do ní nahazel všechny nápady co měl. Oceňuji fantasy s originálními prvky i postupné propleteni osudu a postav. Co mi na knize nesedlo byla ta přemršťenost všeho. Postavy, jména, názvy, cizí výrazy. Zorientovat se a utridit si kdo je kdo a co patří k čemu byl oříšek. Za mě velký mlžný chaos ale neříkám, že bez talentu.
(SPOILER)
Zjednodušeně : Doporučuji knihu přečíst všem. Rozhodně autor ví o čem píše, vše má promyšlené a hezky to do sebe zapadá.
Nejspíš se některým může zdát, že více různých příběhů v jedné knize je matoucí, věřte že ve finále to všechno smysl dává. Nenechte se odradit a čtěte..
Spoiler...
Nemám většinou ráda české autory, nečtu příliš tlusté knihy a nejvíc nesnáším více příběhů v jedné knize.
Musím ale přiznat, že nelituji pořízení této knihy. Od začátku se seznamujeme s příběhem bez zbytečného protahování a rozhodně už od začátku se něco děje. Samotná myšlenka náramků, které dávají moc vyvoleným porazit záporáka, je dobře domyšlená a dává smysl. Líbí se mi, že vybraní jsou děti a nikdo jim nevěří ( jako vždy je v tom podraz jak xfiňa), každopádně věřím že pokračování v mnohém překvapí.
Další plus je podrobný popis detailů u postav.
Samotný příběh jsem si užila a jen jednou jsem měla problém pokračovat ve čtení ( probouzejici se záporák). V první polovině knihy mi ukápla slza při smrti Kirsti a dítěte :( (jsem maličko citlivá).
Nejvíce sympatický je mi z chlapců Dorian a doufám, že Paulïna nám ještě ukáže jaká křehká květinka se v ní skrývá :D. Minimálně motivaci mít bude tak snad toho využije.
Recenze mi nikdy nešly psát, mám moc rychlý mozek a nestačím zpracovávat dojmy :D.
Příšerná obálka je za mě nevětší zápor téhle knihy, nicméně příjemné bylo zjištění, že se ta obálka očividně myšlená pro pubertální slečny dá sundat a pod ní čekají příjemné, decentní, fialové desky, kterým dominuje drobná kostka.
Při otevření knihy na mě dýchla nostalgie. měl jsem pocit, jako bych se vrátil k předpřipraveným dobrodružstvím v Dračáku a DnD, která (pokud si dobře pamatuji), byla nezřídkakdy uvedena drobnou básničkou či říkačkou, s uvedeným (samozřejmě fiktivním) autorem.
Jelikož jsem po Pragocalypse čekal spíš odlehčené, komediálně laděné čtení, byl jsem překvapen (nutno podotknout, že příjemně) vážnějším vyzněním knihy.
Ačkoliv mi zezačátku dělalo problém zorientovat se v hodinách, dnech a měsících autorova kalendáře, nakonec jsem si zvyknul a v počítání času jsem si našel příjemný bonus (možná i díky tomu, že rád převracím knížku z jednoho konce na druhý - u Odkazu Dračích jezdců jsem slintal blahem nad slovníky).
Příběh (alespoň jeho část na Gambale) mi svým tempem připomněl Rothfussova Královraha. Zdánlivě se nic neděje, postavy si žijí svůj každodenní život, ale příběh se - sice pomalu, ale neúprosně - valí kupředu.
Nakonec musím vyzdvihnout hlavního padoucha knihy, který je hned od začátku sympatická a opravdu fajn postava, které narozdíl od těch ubožáků (kdo četl knihu, ví, koho myslím) nebude těžké fandit a mít ji rád.
EPICKÁ FANTASY :-)
Je to první díl a očekává se jich ještě hodně, takže je to vlastně seznámení s postavami, prostředím, bohy.
Tentokrát ani neoznačím nikoho za hlavního hrdinu, těch je a zřejmě bude hodně :-)
Mám už několik oblíbených postav, ale uvidím jak se bude příběh vyvíjet :-)
Je tu několik linií a předpokládám, že se časem propojí.
Na jedné straně jsou osudy lidí a na druhé bohové, kterým byly ukradeny kostky osudu - pokud s nimi je hozeno, určují osud lidí na 50 let. Tentokrát jimi hodil onen zloděj a jedna kostka stále nedopadla...
Lidé se ovšem také nenudí, na bohy už moc nevěří, magie vymizela před 400 lety, ale najednou je zpět...
Skvělý začátek nové fantasy :-)
Doporučuji těm, kdo mají rádi rozsáhlejší knihy :-)
Moc mē bavilo tuhle krásku číst . No nic jmenē už se tēším na další díly . Ty postavy , svēt a dēj prostē suprovnē promyšlené . No určitē se k ní vrátim .
Moc jsem se na knížku těšila, protože jsem si fakt zamilovala Pragocalypsu. Když Jan Urban psal, že by potřeboval, aby se knížka do konce roku prodala co nejvíc, aby měl pojištěný další díly, hned jsem se do toho vrhla, abych mohla dílo zrecenzovat a doporučit známým a sledujícím na bookstagramu.
No, do konce roku jsem to přečíst nestihla - ne že by nebyl čas, ale nebyla chuť, protože se to prostě děsně táhlo.
Knížka má skoro 600 stran, na to je asi jenom 10 kapitol, takže tušíte, že jsou pěkně dlouhý. Na začátku, kdy se řeší problémy mezi bohy a věci spojený s magií je to dobrý, celkem to odsýpá. Pak je ale mnohastránková propast plná nadměrných přirovnání, špatných popisů a naprosto zbytečných informací. Je tam obrovský množství postav (až neúnosně), který tvoří všeobecný zmatení čtenáře. Vlastně to začalo pak být znovu zajímavý až kolem stránky 370 (!), což je většinou počet, na kterým ostatní knihy končí.
A ty jména, to je panečku něco. Názvy jakbysmet.
Úplně nepobírám, jak může vedle sebe existovat někdo jako Johlin Rozenthaal, Pankold Troy, Haš, Žanda, Aegir Bahňák a další. Stejně tak nechápu zeměpisný názvy a jejich rozptyl od Jivna, přes Cair Roch, Cetviny, Bracken, Teutoborský les až po Zhořelec třeba.
Každej pes (v tomto případě název/jméno), jiná ves. Mapky v knize jsou sice pěkný, ale člověk asi ani nemá chuť na ně koukat. Nepůsobí úplně profesionálně, jsou podobně nesourodý jako celá kniha. Třeba mapka Stříbrnýho kamene, hlavního města celý knihy, je hafo podrobná a stejně tak k ničemu.
Jak už zmiňovali ostatní, vlastní pojmenování hodin a dnů v týdnu byl už úplně overkill. Komu by se chtělo neustále listovat na konec, aby se dozvěděl, v kolik hodin že se to ty postavy teda sešly? Nebo ve který dny má otevíračku nějakej řemeslník? Jak tušíte, nikomu. Prostě to přeskočíte a ignorujete, takže přidaná hodnota žádná.
Další věc - na obálce máme Syhaiu, strážkyni Věčných mlh. Člověk by tak nějak čekal, že má asi nějakou zásadní roli, když reprezentuje celou knihu, že jo? No tak jestli tam byla tak třeba na 30 stranách, tak možná moc.
Autor se snažil být too fancy někde, kde to nebylo třeba. Ano, pracoval na tom 20 let, několikrát to přepsal, ale jak praví slavný rčení z naší práce - nevylepšuj, zku*víš.
Abych ale pořád nehanila, bylo pár věcí, co se mi líbily. Oceňuju, že na konci knihy je přehlednej seznam postav a dalších důležitých informací, aby si tam mohl člověk kdykoliv nahlídnout. (Zejména u těch postav je to zásadní, protože je jich tolik, že se to nedá v hlavě udržet.)
Pak se mi líbily ty části, kde se řešila magie, její návrat, bohové apod. Nakonec se mi líbil i závěr knihy a možná se hecnu a přečtu si další díl doufaje, že se tam konečně bude řešit něco zajímavýho, k čemu se člověk celým Zlodějem osudů prokousával. Nakonec ta myšlenka není špatná. Provedení ovšem už trochu pokulhává.
Jestli můžu poradit, doporučila bych míň hry na fancy knížku se spoustou cizích slov a výrazů, kterým nikdo nerozumí a stejně si je nepředstaví, a víc syrovosti, vtipu a obyčejnosti - minimálně ve vyjadřování.
I když byl konec fajn, tak celkový utrpení ze čtení to ve mě úplně nesmazalo, takže jsem musela dát pouze dvě hvězdy. Dát tři mi nepřišlo fér vůči ostatním, kterým jsem tři dala.
Jste fanoušky Zaklínače? Baví vás Hra o trůny? Pak je tato knížka přesně pro vás. A víte, v čem je lepší než výše zmíněné série? Píše ji český autor.
Věčné mlhy přináší velký příběh, jehož je Zloděj osudů teprve začátkem - a to začátkem poutavým předjímajícím, že se bude jednat o vskutku epickou sérii. Čím větší série, tím větší také potřebuje seznámení se světem, a že tento svět je rozsáhlý, má mnoho vrstev a podob, které jedna knížka nedokáže a ani nemůže odhalit a předvést všechny. Každá je ale dalším dílem skládačky. Tím, že se jedná o úvodní díl, zatím nečekejte velkou nálož akce, ostatně, řadím se k zastáncům názoru, že ne každá fantasy musí být nadupaná akcí - jako mladší jsem tedy právě po akcích ve fantasy prahla, ale čím jsem starší, tím víc mě zajímá i způsob a komplexnost vystavení světa, postavy, jejich rozmanitost, backstory, charaktery a to, co je jak formovalo - a v posledních letech právě i politika ve fantastice (a že jinak mě politika zrovna nebere ). Navíc fantasy vůbec nemusí být o akci, obzvláště ta epická - ale právě o těch světech, o tom, jak v nich funguje magie. Jasné, akční příběh přiláká pozornost - ale akční příběh se může odehrávat i bez krve, i bez neustálého řinčení meče, právě na poli politiky... To je možná ještě větší boj než ten na pláních se zbraněmi v rukách. A tady, ve Zloději, má svět tolik aspektů, hodně mě baví objevovat všechna tato zákoutí. Když se do knížky začtete, bude vás to bavit úplně stejně.
Příběh, který pohltí a budete toužit dozvědět se o něm více. Postavy, mezi nimiž je nejen díky rejstříku snadné se orientovat, neb je každá jiná a každá svá. Postupné gradování zvyšující napětí a touhu po pokračování. Držím palce jeho vydání! Takhle dobrou fantastickou sérii jen tak nenajdete.
Zloděj osudů do světa nevykročil zrovna pravou nohou. Schytal obálku, která bezostyšně mrká po Maasové a doprovází ho věty typu - pro milovníky Malazu a Her o trůny, které v tomto případě spíše ubližují a s oběma zmíněnými si Zloděj může zavdat snad jen snahou o jakousi formální nápodobu.
Předně, nemůžu říct, že by tento úvod byl zcela bez potenciálu. Střípky tam jsou. ALE to nic nemění na tom, že se jedná o generickou záležitost. O něco, co už bylo několikrát napsáno a lépe. Autorů, kteří si mohou dovolit úvod takového formátu není moc. A tady to nevyšlo. Cítím autorovu téměř hmatatelnou snahu udělat tohle dílo co největším, nicméně všechna ta vata okolo nebude fungovat, pokud postavy zůstanou prázdnými skořápkami, které jednají na základě sakra průhledných šablon. A nejsou to pouze postavy, které se řídí vzorcem, je to i zápletka a styl psaní.
Když už jsem nakousla postavy. Připravte se na poměrně velké množství takových, jež charakterizuje pár vlastností. Ano, je to první díl a vývoj může následovat, ale pokud se neprojeví zájem ani o jednu, zůstane to viset na vlásku. A to je právě ta potřeba mít to velký, která zde bohužel nahrazuje potřebu mít to stabilní. Jména jsou mi záhadou. Máme tu směs postav pojmenovaných v rámci severu, pak tu jsou taková, která se až příliš blíží Tolkienovi, formou Martinovi a pak už je to asi loterie? Není v tom logika, žádná. Možná přijde, pořád je to první díl.
Styl psaní? Popisný, nezajímavý, lehce monotónní. Paradoxně je to jedna z věcí, kde ten potenciál je, ale je tak nějak zahrabaný pod nánosem toho, co by se asi psát mělo? Jak by to mělo být? Přehršel podstatných a přídavných jmen nutně nemusí vytvářet popisnost. Generickou. Velice. A s tím vším souvisí i to, že předem víte, jak tohle všechno bude pokračovat.
Jo a logický kiksy.
A mě to všechno strašně mrzí, protože chápu, že není jednoduché vydat se vlastní cestou. Ale tu osobitost v tomhle horko těžko vidím.
Štítky knihy
magie středověk intriky čarodějové česká fantasy pomsta dark fantasy fantasy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2014 |  Strážci brány |
| 2021 | Zloděj osudů |
| 2014 |  Krev padlých andělů |
| 2015 | Dědictví zkázy |
| 2016 | Nemrtvá inkvizice |
Pragocalypsa až na 5.díl ve mně zanechala vynikající dojem, takže jsem neváhal a pustil se i do další série. To jsem si dal. Ten pán asi žije v Brně. Jediný pocit je nuda a zase nuda. Ono zaplnit 576 stran textem není jednoduché. Bohužel něco se děje tak na 100 z nich. Vlastně na začátku ten boj o moc je docela čitelný, ale poprava to zbytečně uřízne. Navíc možná zajímavá linie příběhů odsouzencových dcer se po pár stranách ztratí taky (až na pár řádků na závěr). Pak už je čitelné jen období před vytvořením družiny.
Bohužel něco mě nutí vždy dočíst rozečtené. Už teď mě jímá hrůza z dalšího, ještě delšího dílu.