Zloději hedvábí
Dirk Husemann
Byzanc, léta Páně 552 Z císařského pověření se zvědové Taurus a Olympiodoros vydávají do daleké Asie, aby tam odhalili tajemství výroby hedvábí. Skutečně se jim podaří ukrást housenky bource morušového a ukrýt je v dutých poutnických holích. V převleku za buddhistické mnichy se pokoušejí dopravit vzácnou kořist bez úhony do Byzance – osm tisíc mil po Hedvábné stezce. Vědomosti o drahocenné látce drží při životě celé národy, jejichž panovníci bleskově zahajují stíhání. Zanedlouho visí život obou Byzantinců a jejich tajuplné průvodkyně Che-lien Cchuej na hedvábné niti...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Die Seidendiebe, 2016
více info...
Přidat komentář
Husemanova díla na mě nepůsobí jako opravdové historické romány, ač se tak tváří. Spíše něco jako příběhy vycházející v časopisech na pokračování, mix cestování, historie, filozofie a sem tam nějaké velké emoce. Od všeho trochu a nic pořádně. Prostě tomu něco chybí. Nečte se to špatně - i když zrovna zde předlouhá putování a neskutečná výdrž housenek lehce nudí, ale opravdu žádný zázrak to není.
Autorův styl je trochu těžkopádný. Jména hlavních postav jsou dost netradiční, to lehkému čtení také nepřispělo. To bych ale knize nevyčítala, aspoň se jednalo o ne tak profláklé prostředí. Samotný děj byl takový nijaký, trochu to připomínalo cestopis, ale nedodělaný. Historická stránka knihy se snížila jen na to, uvést v jakém roce se děj odehrává a kdo zrovna vládne. Žádné dokreslení atmosféry nebo stylu života.
Trochu se do toho čtení tlačím, kniha není špatná, ale po přečtení Slona pro Karla Velikého, musím říct, že osobitost postav šla značně dolů. Místy až nelogické skoky v čase, kdy se něčemu věnuje hodně času a naopak. Knihu určitě dočtu.
Další bestseler, který mne nenadchnul. Celé vyprávění je plytké, děj předvídatelný, místy až pohádkový (a nemyslím to jako pochvalu), ... Připomnělo mi to celé takové to sešitové čtení na pokračování, co čte pod lavicí student ve filmu Škola základ života. Další knihy autora si nechám ujít.
Přečetl jsem všechny tři knihy od tohoto autora a tato byla asi nejslabší. Ale i tak příjemné počtení, kdy si člověk odpočine od detektivek atd.
Opet dalsi skvele cteni od tohoto autora. Nadchla mne knizka Slon pro Karla Velikeho a tahle je stejně skvela. Čtiva!
Tak jsem tu mršku konečně po dlouhé době dočetla. Příběh mě táhl tak částečně, ale rozhodně byl zajímavý. Když jsem četla, chtěla jsem číst dál. Ale když jsem nečetla, nedokázala jsem se přinutit k tomu začít číst. Rozhodně se mi líbil nápad zpracovat toto téma, které není čtenářům úplně známé (stejně jako Slon pro Karla Velikého), ale myslím, že potenciál nebyl úplně využit. Třeba se k ní jednou vrátím, uvidíme.
Jednoduchý dobrodružný příběh, který ve mně nenechal žádné hlubší dojmy. K postavám jsem si během čtení nedokázala vytvořit nějaký bližší vztah, natož názor na ně a jejich jednání. Chyběly mi tam emoce, nějaké větší vtáhnutí do děje. Kniha se nečetla špatně, nemusela jsem u ní moc přemýšlet, ale příběh a především postavy byly na můj vkus příliš neslané nemastné, bohužel.
V průběhu četby jsem váhal, jestli k této knize vůbec psát komentář. Dostal jsem ji darem a říkal jsem si, že darovanému koni bych na zuby hledět neměl. Po konzultaci s darujícím se přece jen pokusím pár slov napsat, i když to nebude nic pěkného.
Tato kniha mi připadala neskutečně hloupá. Během četby jsem měl pocit, že ani sám autor přesně nevěděl, o čem chce vlastně psát, a tak si děj snad cucal z prstu během psaní. Smíchal dohromady špetku historie s cestovatelstvím, přihodil několik buddhistických myšlenek, jejichž vážnost pak v jiných místech kompenzoval trapnostmi a pokleslým humorem. Charaktery postav mi připadaly nedokreslené, samotné dějové zvraty úsměvné, někdy až vyloženě stupidní.
Knihu bych snad ani nenazýval historickým románem, spíš na mě působila jako dobrodružný román pro dospívající, na jehož děj si zítra nejspíš ani nevzpomenu. Ve srovnání s literárními skvosty typu Egypťan Sinuhet, Quo vadis nebo zde skvěle hodnoceným Ranhojičem tohle v žádném případě nemůže obstát. Nálepku "světový bestseller" raději nebudu komentovat.
Na Zloděje hedvábí jsem se velmi těšila, historické romány miluji. Při četbě některých dějových zvratů jsem se přistihla, že se usmívám představám neuvěřitelných výkonů či fantastických náhod... Dobře se četla všehochuť napětí, historie, cestovatelských zážitků a buddhistického učení.
Neurazí, ale ani nenadchne. Nekonečné putování, úsilí o splnění poslání se vine jako hedvábná nit.
Chválím jinak podprůměrný román za občasné vložení moudrých myšlenek Buddhy (důvod pro třetí hvězdičku).
Odpočinková četba na dovolenou.
Čekala jsem víc. Dobrá oddechovka na prázdniny, možná zfilmované by to nemuselo být špatné.
Průměrná, dobrodružná, přijatelná snad jen dospívajícím. Mnohdy děj smyšlený až do té míry, že jsem se usmíval nad tím, jak moc považuje autor své čtenáře za hlupáky. Když vám řeknu, že jsem postavil schody do nebe, vystoupil jsem po nich k Pánu Bohu a pak se vrátil a napravil svět, budete mi věřit? NEVĚŘTE OZNAČENÍ EDICE SVĚTOVÝ BESTSELLER NA PŘEBALECH KNIH.
Kniha měla rychlý spád. Autor zbytečně neprotahoval děj dalšími drobnými okolnostmi. V závěru knihy mohl autor více rozvinout osudy hlavních hrdinů. Každopádně kniha se mi líbila a rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
Byzantská říše 6. století historické romány Hedvábná stezka hedvábí
Autorovy další knížky
2019 | Lovci knih |
2017 | Slon pro Karla Velikého |
2018 | Ledoví piráti |
2017 | Zloději hedvábí |
2020 | Černý oheň z Byzance |
Od tohoto autora je to moje třetí kniha, ale zatím nejslabší. To, co bych normálně přečetl za pár večerů, mi trvalo přes měsíc. Něco tomu prostě chybí...