Zlodějíček Bubla
Astrid Lindgren
Tlouštík Bubla je pěkně prohnaný zlodějíček. Jednoho dne si v tramvaji vyhlédne hnědou aktovku, protože je pevně přesvědčený, že je plná cenných cenností a vzácných klenotů. Netuší však, že dáma, které aktovku ukradl, je spisovatelka Astrid Lindgrenová. A že se v tašce nachází pouhý blok se samými „klikyhákouny“. Tím podivným písmem byl ovšem právě napsaný příběh, který se později stal jedním z nejslavnějších. Přečtěte si, jak málo stačilo, a nikdy byste nepoznali báječnou Pipi Dlouhou punčochu. Albatros – Druhé čtení... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Assar Bubbla, 1964
více info...
Přidat komentář
Za mě malinko zklamání, ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale jak už píše někdo níže, Lindgren napsala daleko lepší knížky. Pro všechny milovníky Pippi Dlouhé punčochy a Astrid Lindgrenové je tahle knížka jistě příjemnou jednohubkou a doplněním. Celkově jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, nicméně vracet se k ní asi nehodlám.
"Ten zlodějíček ke mně vysílal: Zaprvé jsi vyšla z domu bez aktovky. Zadruhé tu aktovku necháš v tramvaji, až vystoupíš. Zatřetí, v životě jsi žádnou aktovku neměla. Začtvrté - jak sis mohla koupit hnědou tašku? Proč sis, ty hloupá, nekoupila černou?
Úplně popletená a zhypnotizovaná jsem vystoupila z tramvaje na stanici Severní náměstí. Bez aktovky! Byla jsem neklidná a hluboko v duši jsem cítila, že je něco špatně. Ale uklidňovala jsem se tím, že jsem si říkala: Nikdy jsi neměla žádnou aktovku, a pokud ano, tak leží doma v předsíni a je černá. A vůbec, když člověk něco zapomene v tramvaji, dostane to zpátky na policii. A vezmu si hnědou... nebo možná černou... anebo proč ne pro změnu hnědou?"
P.S. Ilustrace jsou neskutečně humorné, obzvlášť plížící se Bubla a prchající aktovky :-)
Zlodějíček Bubla aneb Jak málem knížka o Pipi Dlouhé punčoše vůbec nevznikla.
Drobnou vzpomínku Astrid Lindgrenové na dobu, kdy psala Pipi Dlouhou punčochu, lze označit za "cennou cennost" nebo "vzácný klenot". I podivný zlodějíček Bubla by z toho označení měl jistě radost :-)
Přiznávám, že nemám ráda Pipi Dlouhou punčochu ani podobně praštěné příběhy a tak mne to jednoduše nechytilo. To, že je kniha jednou z nejkratších co jsem kdy četla, vidím jen jako devizu.
Mě se to líbilo, klasická AL. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že to bylo krátké. Mělo to docela potenciál.
Tuhle knížku jsem předčítala dceři a ani jednu z nás moc nechytila - známe od Astrid Lindgren lepší :-)
Autorovy další knížky
1962 | Děti z Bullerbynu |
2001 | Bratři Lví srdce |
2007 | Ronja, dcera loupežníka |
1998 | My z ostrova Saltkråkan |
2007 | Karkulín ze střechy |
Až jsem se těch očí bála!