Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539493/bmid_zlodejka-knih.jpg
5
8555
8555
„Věřte mi. Já doopravdy dokážu být bezstarostná. Dokážu být přátelská. Příjemná. Přívětivá. Ale nechtějte po mně, abych byla hodná, to není moje parketa. Když nic, jsem aspoň spravedlivá,“ prohlašuje o sobě vypravěčka tohoto příběhu, jímž je sama Smrt. „Budu vám povídat o jedné z těch, kdo dokážou neustále přežívat – odbornice na zůstávání. Jen jeden z té malé knihovny příběhů, které s sebou nosím. Každý z nich je pokus přesvědčit mě, že vy a vaše lidské existence za něco stojíte.“ A vy poslouchejte, abyste zjistili, co osudy Zlodějky knih neboli Liesel Memingerové – dívky, která v Německu pod nadvládou Adolfa Hitlera putuje ke svým pěstounům a snaží se v rostoucím chaosu a zmaru najít nějaký smysl – prozradí o lidech vám. Podle románu vznikla rovněž filmová adaptace (režie Brian Percival, 2013) s Geoffrey Rushem a Emily Watson v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Book Thief, 2005
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Kdysi dávno jsem viděla film o blonďaté holčičce, které říkali zlodějka knih. A teď - o pár let později - jsem se konečně pustila do knihy. Myslela jsem si, že vím, co mě čeká, ale šeredně jsem se pletla. Když jsem začala číst, netušila jsem, do čeho jsem se to pustila.
Ten styl vyprávění, pohled, ze kterého Markus Zusak napsal Zlodějku knih, všechny myšlenky, kresby, bylo to něco neskutečného. Já ani neumím popsat, jak moc se mi to líbilo, jak na Liesel, Hanse, Rosu, Maxe a Rudyho budu dlouho vzpomínat, jak si mě všichni - i sama Smrt - získala.
Na konci jsem se neubránila slzám.
Audiokniha.
Tohle dílo bylo famózně napsáno a taky namluveno. Hlas Vilmy Cibulkové dodal příběhu autenticitu smrti, jako vypravěče. Čekal jsem skvělou knihu, zážitek ale předčil mé očekávání. Dávám plný počet hvězdiček a jdu koukat na filmové zpracování.
Kniha pro všechny milovníky knih :-) Přečteno doslova jedním dechem.
Tato velmi poutavá a zajímavá kniha nabízí neobvyklý námět: co se stane, když samotná smrt začne projevovat znaky lidskosti. Autor se s ním popasoval na jedničku: postavy jsou zcela věrohodné a uvěříme mu i emoce u samotné smrti. Příběh je velice sugestivní a stojí na pevných základech.
Text je psaný velice čtivou formou, strohá líčení střídají téměř básnické obrazy. Občas ho zpestřují i zcela originální vsuvky v podobě obrázkových kapitol. Líbí se mi jazyk, který autor používá - a skláním se před jeho svéráznými metaforami, metonymiemi, synekdochami i personifikací /"Když daly sirény svolení"; "Táta měl plíce plné nebe"; "Kluci vysvlečení ze své důstojnosti"; "Sebeúctu měl omotanou kolem kotníků", "Dětský pláč bušil a kopal", "Vlastně bylo vidět jen jeho hlas", atd.../
Film jsem neviděla a nijak mi to nevadí: spoustu krásy je právě v té práci s jazykem a stylem. Mohu doporučit i lidem, které tloušťka knihy může odrazovat: strhne sebou i zarytého ne-čtenáře, přestože následující děj může později snadno vytušit.
(SPOILER) Krásný příběh o lásce, přátelství, válce a smrti. Stále nemůžu pochopit, že něco tak krásného, dojemného a nevinného napsal chlap (bez urážky). Příběh je zajímavý už pouze tím, že ho vypráví samotná smrt. Hlavní hrdinkou je mladičká Liesel, která přijde o bratra, i matku a je uvržena do pěstounské péče. Vztah malého děvčátka s náhradním otcem je kouzelný a později se dozvíme, že i pěstounská matka má dobré srdce i přes všechny nadávky které šíří kolem sebe. Důležitou roli zde hrají i knihy, které postupně prokládají celý příběh. Nejvíce ale na mě zapůsobila dětská láska mezi Liesel a jejím kamarádem Rudym. Stejně tak i její neoblomné přátelství s židovským uprchlíkem. Jak asi všichni tušíte přijde válka a s ní ruku v ruce i smrt. Konec přináší spoustu bolesti, lítosti ale i nečekaného shlédání. A na úplném konci shledání i se samotným vypravěčem.
Naprosto úžasná kniha. Je psaná jinou formou než jiné knížky, jakoby z jiného pohledu. Kniha se četla úplně sama,. nedokázala jsem od ní odtrhnout. Poslední část byla tak emočně silná, že i nějaká ta slza ukápla. Tuto knihu jen doporučuji. Nemám slov nad uměním autora vyprávět takový poutavý příběh.
Čekala jsem víc...
Autor chtěl příběh za každou cenu natáhnout, a to bylo spíš na škodu, než k užitku.
Klidně toho mohlo být kratší a svižnější a bylo by to super.
Jinak posledních 150 stran jsem přečetla jedním dechem.
Viděl jsem film, jako první. Možná proto se mi v knize obtížně hledal nějaký děj. Tolik myšlenek opakových pořád dokola, až je toho všeho nakonec málo. Úplně jiná kniha než Posel... úplně jiná.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím smeknout před perfektním namluvením paní Cibulkové. Příliš nevyhledávám audioknihy namluvené ženskými hlasy, ale její tón, schopnost dramatizace postav, její frázování mě opravdu nadchly.
Pravda, válečných příběhů je poslední dobou víc než dost, avšak po delší době je podle mně Zlodějka knih jedna z těch, která svou citlivostí, zdánlivou nevinností a zároveň humorem a šibalstvím, která stojí za to, zařadit ji do domácí knihovny.
Je jedno, jestli žijeme za druhé světové války nebo v jakémkoli jiném období, všichni stejně jednoho dne zemřeme a jen těžko ovlivníme kdy a jak. Záleží pouze na tom, jakým způsobem se pereme se svým životem, jaký zaujímáme postoj v těžkých situacích a zda se třeba i v nelehkých dobách umíme radovat z maličkostí a prozářit někomu den.
Asi takhle bych charakterizovala poselství knihy, tak jak ho chápu já. Líbilo se mi, že narozdíl od spousty jiných knih s touto tematikou byl příběh vyprávěný s odstupem (-smrti-) a místy i s ironií. Možná by si někdo řekl, že je to necitlivé, až urážející, ale podle mě autor zvolil přesně takovou dávku, jaká byla třeba.
Co se týče konce a toho, že nám ho smrt vyspoilovala někde v polovině knihy, tak to jsem málem nerozdýchala. Ale zpětně musím uznat, že to byl takřka mistrovský tah. Takhle jste věděli, co se stane, a hrozně jste to nechtěli - ne, ne ne, takhle to nemůže skončit! - a přitom jste celou dobu pozorovali, jak to přesně k tomu spěje a nebrečeli jste o nic míň, než kdybyste to nevěděli.
Ačkoli jedna věc mi na takových koncích vadí (ale je to spíš takový můj vnitřní problém, než že by to bylo něco špatného na knize samotné): Je to smutný a nespravedlivý a dojemný, tak u toho samozřejmě pár slz uroním, s knedlíkem v krku dočtu do konce a ještě chvíli nad celým příběhem uvažuju. Ale pak na to zapomenu a mám výčitky svědomí, že z toho nejsem smutná víc, protože takových příběhů se přece mohly stát tisíce. Jenže co s tím? Tohle všechno se dělo a ani kdyby na světě vycházelo dvojnásobné množství knih, stejně nikdy nedokáží zachytit všechny ty příběhy. A kdyby snad ano, to by se člověk ubrečel. A čemu by tím pomohl? Radši by se měl soustředit na to, co se děje v jeho době, vzpomínku na minulost zasutou někde v hloubi mysli jako varování.
PS. Nemohla jsem si zvyknout na styl psaní. Ty metafory jsou příšerný :)
Knih s tématikou 2. Světové války bylo napsáno již mnoho a některé se opakují. Tento příběh mě opravdu zaujal svou originalitou. Líbí se mi vsuvky myšlenek z pohledu Smrti.
Postavu Liesel a její náhradní rodiny jsem si zamilovala a čekala jsem, jak se buse vyvíjet přátelství mezi Liesel a Saukerl Rudym. Ukázka toho, jak lidé dokáží vnímat svět kolem sebe i krásně navzdory těžkým časům.
Protože má kniha tak mnoho stran, nechtělo se mi ji číst a půjčila jsem si audioknihu. Hlas Vilmy Cibulkové byl pro mne zpočátku nepříliš milý, po chvíli jsem ho akceptovala s tím, že Smrt jistě může v hlase používat i nějakou ironii až sarkasmus. Ovšem na to, že mnohdy nedoříkává zřetelně konce vět, jsem si nemohla zvyknout až do samého konce. Co paní Cibulkové však musím přiznat, je to, že opravdu mistrně mění hlas podle postav a vypravěčky. To mě nakonec smířilo i s tím, co se mi příliš nelíbilo. Příběh byl barvitý, ne nadarmo si tolik hraje s barvami, byl milý tím, že i v hrozných časech války ukazuje možné příjemnější chvíle, které si lidé dokázali dopřát, byl hodně dlouhý, ale při poslechu jsem pletla, což mě těšilo. Ocenila jsem autorův styl, v kterém často a nápaditě používá personifikaci. Líbilo se mi to. Na film se určitě také podívám.
O pár dní později jsem film shlédla a hned na začátku jsem si říkala, jak moc mi chybí hlas Smrti od Vilmy Cibulkové. A znovu jsem si uvědomovala, jak je skoro pokaždé lepší znát knihu, neboť se z ní do filmu nikdy nepodaří vměstnat všechno. Mohla jsem však obdivovat herecké výkony, to tedy ano.
Báječná kniha báječná audiokniha. Zlodějka knih patří mezi ty knížky, které mohu číst stále dokola a pořád mne budou bavit. Filmové zpracování velmi slabé, ale kniha poutavá.
Právě jsem doposlouchala audioknihu nádherně namluvenou paní Vilmou Cibulkovou a jsem plná emocí. Ale jedno vím jistě - tahle kniha by mněla být povinná četba po celém světě !
Dakujem za tuto knihu,konecne nieco ine,iny pohľad na vec.Knihu som zhltla za jeden den,velmi zaujimavo písaný pribeh.Ohavnosti ktoré sa diali za 2 sv vojny zasiahli vsetkych v tej dobe,tu vidno ze trpeli vsetci.Smrt ako rozprávač sa mi páčila,malo to dušu.
Skvělá kniha... byla napínavá a krásná od začátku do konce. Viděla jsem i filmovou podobu ale kniha byla hezčí.
Dobrá kniha ....., ale musím se přiznat, že jsem očekával, dle recenzí, špičkovou knihu. Právě proto, jsem si ji koupil do své knihovny. Ale nebylo tomu až tak, abych si z toho sedl na zadek. Smrt vyprávějící příběh, je sice zajímavé, ale kniha se mi zdála zbytečně zdlouhavá a v některých pasážích až nudná. Četl jsem už lepší knihy, ale na 4 hvězdičky Zlodějka knih u mne má.
Knihu jsem po nějakých 40 stranách musela odložit, protože jsem se do příběhu nemohla začíst a celkem jsem se ztrácela. Ovšem nyní, když jsem se ke Zlodějce knih opět vrátila, jsem již tento problém neměla a příběh mě skutečně bavil.
Občas to byly verše v próze. Krásný jazyk. Vypravěčka Smrt vnímá svět skrze barvy a vidí do ledví, či spíše duší, všech zúčastněných. Další jedinečnou dimenzi příběhu dodává interpretace a hlas paní Cibulkové. (Poslouchala jsem si audioknihu před spaním a spánek mne přemohl se sluchátky v uších. O tři hodiny později jsem se napůl probrala, protože na mne někdo mluvil. Vyděsila jsem se. Byla to Smrt! Naštěstí jen vyprávěla o Liesel:-))) A způsobila, že se mi koulely slzy jako hrachy.)
I když je autorův styl psaní poněkud zvláštní, kniha se mi líbila. Je to příběh obyčejných lidí pod tlakem dějinných událostí, které nejsou schopni ovlivnit. Celou knihou se táhne tušení neblahého konce, tíseň a obavy z budoucnosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Prvního jsem četla knihu Posel. Musím říct, že tohle jsem absolutně nečekala. Naprosto odlišné. Chvíli trvalo než se člověk v knize začte, samozřejmě náročné chvíle, ale četlo se příjemněji a působilo lehčeji než mnoho knih této tématiky.