Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533267/zlodejka-myho-taty-65e1b81868d9a.jpg
3
201
201
Psychologický román zkušené české autorky o narušených rodinných vztazích a hledání opory ve virtuálním světě. Život Mikyho a jeho bratrů se nenávratně změnil v okamžiku, kdy si jeho táta našel novou manželku. Nyní musí desetiletý Miky kvůli střídavé péči snášet příšernou macechu, její děti a přezíravost táty, i když by se těmhle dnům nejraději úplně vyhnul. Proč nemá právo volby? Situace se mu zdá bezvýchodná, nesnáší ji čím dál víc, je rozzuřený na celý svět, který o něm nespravedlivě rozhoduje bez něj, a je rozhodnutý ji změnit, ať to stojí cokoli. Dokáže Miky najít cestu zpět k sám sobě, obnovit zpřetrhané vztahy a zase žít alespoň trochu spokojeně?... celý text
Přidat komentář
Mně to prostě nesedlo. Mnozí zde píšou, že jim vadilo zasazení do neurčitě vzdálené budoucnosti. To podle mě bylo v pohodě. Ale přišlo mi, že myšlenkové pochody neodpovídají vyspělosti desetiletého kluka. Často jsem se taky ztrácela, nelíbil se mi styl psaní a celkově mi to přišlo jako slabší Nejlepší pro všechny od Soukupový. 3/8 LCR 2020
Nepochopila jsem jedinou věc - proč to bylo situované do budoucnosti - korzety, festivaly nových rodin atd. Bez toho by to byla výborná kniha. Škoda, tímhle si dost podstatně ubrala body.
Kniha, která jde hodně na dřeň. Neštěstí desetiletého kluka je tak opravdové, vzbudilo ve mě velkou lítost vůči všem dětem, které si něčím podobným musí procházet. Ač je jeho chování "spratkovité", stejně jsem mu celou dobu jakoby fandila, protože díky hlubokému vhledu do jeho duše, hloubky jeho frustrace a bolesti, je vlastně pochopitelné. Dopady rozpadu základních struktur společnosti, které si společnost vlastně obhajuje rádoby pozitivním rámcem (viz scény z festivalu nových rodin), jsou skutečně děsivé. Kniha je pro mě především brilantní obhajobou "tradiční rodiny" v době, kdy skutečně začíná být prezentována jako zastaralý koncept.
Tak konečně se někdo podíval očima dítěte na tu „báječnou střídavku“. Kdo to proboha vymyslel? Děti bez zázemí, bez pevných jistot… Vůbec se jim nedivím, že jsou takové jaké jsou. Už název - každý týden přežít v pekle, v rodině zlodějky. Neporozumění, stesk, bolest, revolta... Miky není zlovolný spratek, jen strašně bolavé stvoření ve zmateném světě, do kterého byl násilně poslán dospělými. Stále doufá v znovuobnovení své původní rodiny a když se nedočká pomoci, snaží se bojovat sám...
Tak tohle byla síla. Brilantně napsané, se spoustou otázek po dočtení. Pořád čekáte na to ono a ono to tam vlastně je už od začátku. Dle mého je potřeba knihu vnímat do hloubky, ne číst povrchně jen jako příběh, pak se může zdát o ničem.
„Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi,“ stojí mimo jiné na přebalu. Na straně 127 pak desetiletý Miky říká: „Děti se nechtěj koukat na mámu nebo na tátu, jak se cucá s tím, kdo jim rozbil rodinu. Nebo s někým jiným, koho si přitáhli, a přitom je neudělal.“ Byl to naprosto autentickej kus literární flákoty, kterej by mi bohatě stačil připravit rare nebo medium, ale v knihkupectví vám to bez milosti šoupnou well-done a navíc bez papírovejch kapesníků.
Tak váhám při hodnocení mezi 2-3 hvězdičkami. .
Podle mne je to četba spíše pro - náctileté. Něco jako argument proti mít děti. Určitě není pro děti snadné přijmout a zpracovat rozchod rodičů a pro opuštěnou matku snažit se chovat tak, aby to co nejméně poškodilo děti. Hrají v tom roli silné emoce: zklamání, nenávist, hněv, láska atd. Ale co je moc to je moc. Kluk je úplné psycho.
Vynikající a nesnesitelné. Skoro jedenáctiletý parchant ve zparchantělém prostředí. Na co máme právo? A kdo o tom rozhoduje? A prooooč?
Zase něco neobvyklého, tentokrát svět desetiletého kluka v zajetí her na mobilu a PC a v zajetí nenávisti k maceše a nesmíření se s rozchodem rodičů a s rozpadem rodiny. Docela z toho až mrazí, když si člověk uvědomí, že v důsledku špatně nastavených rodinných modelů, ale i v důsledku ovlivnění všemi těmi hrami malý člověk docela chladnokrevně začne plánovat definitivní odstranění "nepřítele". Perfektní. Včetně nástinu, jak by to za pár let mohlo vypadat s naším zplundrovaným životním prostředím.
Toxické mezilidské vztahy, desetiletý kluk, který je dítě, ale doufáte, že s takovým děckem se fakt nepotkáte... Kde končí hraní her na mobilu a kde je opravdový život? Petra Hůlová umí! Plný počet nedávám jen kvůli tomu, že se to odehrává v budoucnosti, mně to připadalo překombinované.
Opět velice čtivé, velice dobře napsané a opět se žádný happy end nekoná. Musím říct, že paní Hůlová píše mistrně, ale velice ráda bych si od ní přečetla i něco veselejšího. Tak snad někdy něco takového napíše... I když všechny knihy od ní jsem ještě nečetla, to se také přiznám.
Mně knížka bohužel neoslovila. Odkládám ... přijde mi to stále stejné, děj se nikam neposouvá. I tak oceňuji zvolené téma, určitě důležité a aktuální.
Opět skvělé, Hůlová je pro mě nejlepší česká současná autorka. Umí se (mimo jiné) neobyčejně vcítit do postav, které si ve svých knihách vybírá za vypravěče. A hlavně to není černobílé, pod povrchem člověk nachází další vrstvy a skryté náznaky.
Hůlová opět nezklamala. Velmi čtivá kniha, rysy hlavního dětského hrdiny až děsivé, rodičovská bezmoc hmatatelná.
Miky je neoblomný. Miky je neúplatný. Miky je kluk, kterého nechcete domů. Ani "na střídačku". To už vůbec ne. Kromě úskalí sloučených rodin kniha ukazuje rizika přílišného trávení dětského času na internetu, ale co teprve když z něho vylezou...
Štítky knihy
ich-forma rodina rozvod psychologické romány psychické problémy střídavá péče
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 |  Stanice Tajga |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Příběh jde do opravdové hloubky téměř na dřeň! Syrovost, lítost a beznaděj byla pro mě na každé stránce.